Brusinčata-15.díl

Ahojky,
ooo že bych byla první ???
My jsme s Markétkou byly na návštěvě u kamarádky, má 14 denní mimčo. Když jsme holky položily vedle sebe, nevěřila jsem, že mezi nimi bude takový velikostní rozdíl. Ani jsem nemohla uvěřit, že Markétka byla taky tak maličká.
Martino - mě se taky zdá, že naše malá přes den vůbec nespí, když už tak jen na půl hodky. Přes noc máme rekord 8 hod., ale to se stalo jen 2×. Ted je to tak nejvíce 6 hod. v kuse a v 6 hod. ráno už nechce spát.
Mám na vás všechny prosbičku. Nemůžu se rozhodnout, co si máme pořídit na nákupy do města - šátek, babyvak nebo klokanku?
Moje dilema - šátek- + hodně variant na nošení - cestujeme autem a nedokážu si představit jak budu vázat šátek v autě
vak - + jednoduchá manipulace - jedna variant nošení
klokanka - myslím, že poloha mimča není zrovna nejideálnější, ale půjčily jsme si od kamarádky, zkoušely doma a Markétce se to moc líbilo, pozoruovala okolí i usnula.
Tak nevim. Kdo máte zkušenost sem s ní.
Díky moc. Cauky
Rendy a Markétka 11týdnů

Ahojky vsem,

tak my jsme se pred chvili vratili z kontroly od pani doktorky fyzioterapeutky, dostali jsme pochvalu, ze se lepsime a to jsem ji ani nepriznala, jak to cviceni flakame ! Meli bysme ty cviky na uvolnovani rucicek, nozicek a spravne drzeni hlavicky cvicit 5× denne, ale to teda absolutne nedavame.

Rendy , my mame klokanku, ale moc ji nevyuzivame, takze ja ti moc neporadim. Kdyz jedeme nakupovat autem, tak mame Filipka v autosedacce a tu po:,–(ime na vozik a kdyz jdu nakupovat do mesta, jezdim s kocarkem. Je pravda, ze s nim se ale nedostanu vsude.

Milco , vecer Filipka uspavame v naruci vetsinou a v noci, kdyz se vzbudi, tak proto, ze ma hlad a pak obvykle usne u prsa, az je napapany, tak ho jen polozim zpet do postylky, bez odbrknuti.

Ted v sobotu nas ceka vitani obcanku na radnici, tak uz jsme vsichni zvedavi,jake to bude a tesime se. Koupila jsem Filipkovi na tuto prilezitost svetle zelene tricko s zelvou a k tomu bezove laclace. Byli jste uz nekdo na vitani obcanku? Nas jeste cekaji za mesic krtiny.

Pa

Brendy a Filipek 12.t

Ahoj holky a všichni mimísci!!!!
I když „nás“ neznáte - my Váa známe všechny - bohužel nejsme z Prahy - takže Vás asi ani nepoznáme:-(
Vaše deníčky čtu už od začátku svého těhotenství - vydrželo mi to až dodnes:-)jsem ráda, že všechny máme stejné problémy…(Občas jsem mívala pocit, že jsme v tom sami - ale když mě něco takového přepadne - čtu Vás:-) a Vím, že v tom sami nejsme. Mám 3.měsíčního synka - Tomáška - narodil se 15.12.03 a chtěla bych Vám jen napsat něco k tomu všemu, o čem tu diskutujete dnes - pokud můžu…
Náš Tomík byl v šestinedělí naprosto neukonejšitelný - pořád jsme plakali - ale opravdu pořád - byl to záběr pro nás oba (s manželem) - manžel mi hodně pomáhal, ale Tomík plakal a plakal - první týdny jsme ho také uspávali jen v náruči nebo kolébáním - pak nás postrašila tchýně - tím, že Tomča naši přítomnost bude vyžadovat pořád mnohem častěji - že bychom měli vyzkoušet ho nechat jednou usnout bez naší „pomoci“.No, řeknu Vám, holky, zážitek to byl tak na týden - řev, řev, řev, ale nakonec vysílením Tomík usnul - to jsme praktikovali pak méně drastičtějším způsobem asi ještě třikrát - když začal plakat - pochovali jsme ho nebo pohladili, dali mu pusinku na dobrou noc a přikryli ho a zkusili odejít - je pravda, že výsledek se dostavil až když se Tomíkovi překulily dva měsíce - dnes jsem už celkem pohodové miminko:-)Večer po koupání se napapkáme, pak odříhneme, dáme všem dobrou noc, položíme se do postýlky, kde má Tomík hodně zvířátek (hlavně svou zamilovanou žirafu:-)a tam usíná - asi tak do 10minut. Vím, že teď to zní neuvěřitelně - já tomu taky v šestinedělí nevěřila, že bude někdy okamžik, kdy budeme chvilku v klidu natož sami v postýlce V KLIDU usínat…dnes to tak u nás naštěstí funguje - no, třeba se to ještě změní - uvidíme - ještě tak vyhráno není:-)
Myslím, že Milča se ptala na vaky atd. My moc zkušeností nemáme - jen s autosedačkou a klokankou - klokanku používáme jen zřídka, když potřebuju pro poštu nebo pro prádlo - ale taky se mě ta poloha miminka moc nezamlouvá - myslím, že nemůže být moc pohodlná - no, možná se mýlím…Jinak chodíme také nakupovat s kočárem - jinak to ani nejde - v autosedačce se Tomíkovi moc nelíbí a tak tam moc dlouho ani nevydržíme - nevím, ale proč - některá miminka jsou v autosedačce jak doma a my naopak…
My máme za sebou pouze očkování proti TBC a lžičku proti obrně - ale vše máme o dost posunuté - neboť máme v rodině postiženou neteřinku - která právě ochrnula po očkování (po tehdejší nové trojkombinaci)byla to reakce, které se prý nedalo předejít, ale nikdo tomu od nás z rodiny nevěří - tak máme o Tomíka docela strach a museli jsme projít zkoušku bunečné imunity - naštěstí dopadla dobře - takže by tato reakce již neměla nastat - ale to člověk nikdy neví…Moc mě mrzí, že Vás nikdy neuvidím, aleaspoň můžu číst Vaše-naše starosti:-)
Přeji Vám všem hodně zdravíčka - usměvavá miminka (náš Tomík se hlasitě řechtá jen na manžela - mě vidí asi pořád tak už nejsem tak srandovní jako Milan:-))Taťka je prostě chlap, no..:-))a taky teplejší počasíčko. Iva a Tomík z Krkonoš
P.S.Vítání občánků nás také teprve čeká - 3.4. - myslím, že už tam nebudou žádná miminka ale pěkní puclíčci:-)Holky mějte se.pá

Ahoj holčiny,

posíláme Vám hezký pozdrav ze Zlína. Dnes jsme byly v poradně na čtyřměsíční prohlídce (to nám to utíká) a na očkování - 2× žihadlo (trojkombinace,hepatitida) a 1× lžička (obrna) - malá je mrzutá a celý večer plakala - bolely ji asi nožičky, nenechala si na ně sáhnout. Teplotu naštěstí večer neměla a po nakojení zatím !! usnula - doufám, že to bude v pořádku. K aktuálním vahám a mírám - váha 4800gr a míra 60cm - žádná sláva, ale aspoň se nepronese (zatím stále kojíme, dobře spinká, nepřikrmujeme)

vítám nový přírůstek Ivu s Tomíkem (i když mi trochu nahnala strach s tím očkováním - to budu malou chodit kontrolovat co chvíli)

Darce přeji pevné nervy a ať vydrží, hlavně kvůli Míše - to je její největší poklad. Doufám, že se s tím vyrovná bez větších následků na duši.

s uspáváním v noci taky moc neporadím - malá se nakrmí, potom ji pohladím, dám pusu a uložím do postýlky - vracím se maximálně 3-4×, když jí vypadne dudlík - pak vytuhne, v noci se vzbudí vrněním - nakrmíme a většinou obě usínáme v posteli nebo ji spící ukládám zpět, takže žádné zvláštní uspávání ( ale každé dítě je jiné)

k tomu malému přibývání - máme stejný problém - já mám mléka, že bych mohla dělat kojnou, ale Kristýnka si vezme co potřebuje a stačí jí to. Paní doktorka mi dnes řekla, že to nevadí. Vážíme ještě méně než Vy a to bude mít v pátek čtyři měsíce

vítání máme již za sebou, měli jsme je ve dvou měsících - no nic moc , Kristýnka to z poloviny proplakala a projedla, ale do knihy města jsme se stihli podepsat (no aspoň něco)

jinak již máme za sebou první delší cestování a spaní mimo dům - zvládli jsme to dobře, malá hezky spala a po cestě se jí v autosedačce taky líbilo - průběžně usínala, ale doma v ní sedět nechce ani za boha

tak to je asi vše, mám pocit, že se kuřátko budí, mějte se krásně a přivolávejte jaro ( ona se nás ta zima nechce jaksi pustit)
ahoj Barbora a Kristýnka (v pátek 4 měsíce)

Vitej Marci!
Urcite nebudeme proti, sice nemuzu mluvit za vsechny, ale jak holky znam, budou souhlasit!
Doufam, ze das nejaky foto do galery aby sme te poznaly!
Papa Darca + Misul 9 tydnu

Ahoj holky!
Tak se hlásím po delší době s hlášením od nás.
Kluci jsou hodní, ale je to znát, že jedno prtě přibylo.

Spaní: Davídek v noci spinká krásně. Od 20 do 5,30, 6,00 a pak jště chvilku do 8 hod. Za to přes den to trochu fláká. Usne, ale jen na chvilku a to moc té práce nestihnu.

Jídlo: Davídek dostává k mateř. mléku ještě UM a musím říct, že je to jen tak tak. Docela mě děsí představa, co bude jíst až bude větší . KOlik váží nevím, do poradny jdeme až za měsíc. No snad jim tu váhu nestrhne!

Uspávání: večer uspávám v náručí. David totiž nechce dudlíka…kdyby jste viděli ten pohled, jaký na mě hodí, když se mu snažím dudlíka umístit v pusince! Prostě dudlík NEEE! Naštěstí usíná rychle.

Kočár, autosedačka: Tak v kočárku je Davídek spokojený pokud s ním jedu. To samé autosedačka. Běda, když je červená!! Nebo nedejbože dopravní zácpa!! To pak mám chuť ho vystrčit ven na střechu 

Samozřejmě vítám nová Brusinčata Tomáška a Anthonyho i jejich maminky!

To je snad všechno…no určitě jsem na něco zapoměla, ale to je teď u mě normální ;o)

Gábi+ Davídek zítra 14 týdnů

Jeee, Darco
jeste jsem se te chtela vlastne zeptat, tys tu myslim kdysi psala o plenach Helen Harper. Jo? Pamatuju si to dobre? U nas v Globusu je totiz ted maji v akci, tak jestli pro ne mame zajet? Jsou dobre?
My pouzivame Pampers a jsem s nema spokojena, ale akce je akce !

Brendy, spatny nejsou. Ale sou o trochu vetsi nez Pampers. Ja mam ty modry (cerveny sou pry spatny, tusim ze psala Kairo). Zatim misa sice protika, ale to uplne ve vsech. Nechapu co s tim zadkem dela. Pampers mini sou maly a midi velky. Jestli harperky poridis za to co ja 3,50Kc/ks tak doporucuju!Davam je i prez noc.
Darca + misuta
P.S a jestli si se ptala ty na ty sunkafleky, tak je du ted ochutnat. 

Bábo spinká, manžel tiež , žeby som to konečne zvládla napísať?

Takže pekne po poriadku…
12.1.2004 som mala prísť na kontrolu do pôrodnice už so zbalenou taškou (termín som mala 16.1.). Deň predtým som mala dosť depku a ráno to pokračovalo, bála som sa, že mi budú pôrod vyvolávať, aj keď sa ešte nič nebude diať, nejako mi došlo strašne ľúto, že naše bábenko nepríde na svet, kedy ono bude chcieť, ale na druhej strane, ani trčať v nemocnici x dní navyše sa mi nechcelo…no proste, celá situácia sa mi videla beznádejne blbá 

Ráno pred odchodom sme obaja boli nejako namäkko, takí rozosmutnení, aj sme si poslzili Povedali sme si, že just pôjdeme až na obed, aby sme to oddialili. Nebolo mi vôbec nič akurát som z tých nervov nemohla nič jesť, dostala som do seba ledva jogurt s piškótami (ó, aká som tomu neskôr bola rada!). Dorazili sme tam až na obed a to už mi začínalo byť trochu zle od hladu. Ale čo je hlavné, po ceste tam mi začalo výrazne tvrdnúť bruško a hoci nebolelo, začala som čosi tušiť.

Pán primár ma vyšetril, povedal, že som otvorená na 2cm a že mám prísť na termín, ak sa dovtedy nič neudeje. A ja som len tak prehodila, že mi dosť tvrdne bruško… Tak ma pre istotu hodili na monitor. Keď ma sestra prišla skontrolovať, zahlásila: „Pani, veď vy tam máte také kopce, že vy už domov určite nepôjdete!“ Trochu vo mne hrklo, ale stále mi to nedochádzalo, veď som nič necítila! Vyplnili sme prijímaciu správu a manžel mi doniesol veci na prezlečenie. Pôrodná asistentka ho začala vehementne presviedčať, že sa má ísť niekam najesť, lebo im na sále odpadne. Tak ho vystrnadila von a potom sa to rozbehlo. Dostala som tabletku na urýchlenie, ale ak mám byť úprimná, spúšťačom bolestí bolo vyšetrenie a nie tá polka tabletky, pretože bolesti sa dostavili okamžite. 20 minút ležať a potom hneď klystýr. No poviem vám, v tej chvíli som bola naozaj naštvaná na PA, obzvlášť, keď sa ma sestrička spýtala, kde mám manžela, keď tu chcel byť. Začínala som mať strach, bolesti sa rýchlo stupňovali, ešte stále som tým všetkým bola tak nejak zaskočená, no a manžel nikde! Klystýr nebol ani trochu príjemný, ale dal sa prežiť. Horšie to bolo potom. Bola som na WC dvakrát, ale šla zo mňa len tá voda. Zato asi po polhodine ma chytil taký kŕč, že som na WC skoro odpadla, ako mi prišlo zle. Oblial ma ľadový pot a nebolo mi všetko jedno. Až po takej dlhej dobe začal klystýr naozaj účinkovať, ale to už ma volali, aby mi praskli vodu a ja som sa nemohla pohnúť zo záchoda…

Konečne dorazil manžel. Šli sme na sál a doktor mi praskol plodovú vodu. Aj som sa bála, aké to bude, ale je fakt, že to vôbec nebolí. Opäť mi natočili monitor a ja som prežila peklo - teda vtedy som si myslela, že horšie to už byť nemôže. Áno, máte pravdu, zatiaľ to vyzerá, že som mala náročný pôrod a protivný personál, ALE…priznám sa, chyba bola vo mne. Osem a pol hodiny nie je zas na prvorodičku tak veľa. Nevedela som sa nakopnúť, tak nejak zmieriť vnútorne s tým, čo sa deje a prečo sa to deje, bola som asi aj dosť ovplyvnená pozitivizmom zo všetkých tých článkov a kníh a nepripúšťala som si, že to naozaj bude pekelne bolieť. Odvtedy vravím, že si v živote žiadnej žene nedovolím povedať, že pôrod je brnkačka, že to zvádli toľké, že to nič nie je, že to síce bolí, ale veď niečo vydržíme…nie. Je to o tom, že sa treba pripraviť na to, do čoho človek naozaj ide a nie na to, čo si v mysli prikrášlime. Ja som si to musela v hlave zrovnať tak nejak on-line, za behu, a to mi teda fakt nepomohlo. Teraz to asi vyznieva, že chcem niekoho strašiť, chcem len povedať to, čo som povedala aj babenke, čo rodila v tú noc ako ja, ale po mne a dosť jej to pomohlo - áno, pôrod bolí, áno, každá sa dostane do fázy, keď si myslí, že už to nevydrží, nie je to žiadna hanba, áno, možno sa vám bude chcieť kričať, urobte to, uľaví sa vám, čokoľvek sa vám v tej chvíli bude žiadať, je úplne prirodzené a dobrý personál to pochopí. (Moja „spolurodička“ porodila tri hodiny po mne s príšerným krikom a odrazu sa ozval zo sály zborový smiech. Neskôr mi vysvetlila, že ako liezla hore na stôl, malý už z nej takmer trčal a na jedno zatlačenie z nej doslova vyletel a doktorka ho musela zachytiť v letku, ona to komentovala slovami: „Len som videla, ako sa vo vzduchu zavlnila pupočná šnúra a doktorka po ňom chňapla.“ No a mamičke sa tak uľavilo, že jej vhŕkli slzy do očí a zároveň sa rozosmiala a všetci na sále s ňou 

Nastali hodiny bolestí, všetko prebiehalo bez problémov. Úplne najhorším zážitkom pre mňa boli vyšetrenia počas kontrakcií a monitor. Vtedy som mala pocit, že asi vyskočím z kože… Keď som sa po ďalších dvoch hodinách otvorila len o pol centimetra, bolo to ako studená sprcha. Preč boli všetky tie odhodlané túžby po pôrode bez medicínskych zásahov a bola som nakoniec rada, keď som dostala infúziu. Teda najprv injekciu, ale tá vôbec nezabrala.

Už do pôrodnice som prišla hladná, takže som nemala takmer žiadnu energiu a zaspávala som doslova za pochodu, ale nakoniec som bola šťastná, že to takto vyšlo, aspoň som nevracala ako moja spolutrpiteľka :-/

Keď už spomínam to zaspávanie, naozaj som chvíľami mala výpadky a nebyť toho, že mám pri sebe manžela, neviem, neviem, či by som niekde aj nepadla… Jeho prítomnosť bola neuveriteľnou podporou, síce ho mrzelo, že sa môže len pozerať a nemá mi ako pomôcť, ale v skutočnosti mi pomohol viac, ako si dokázal predstaviť. Normálne neznáša aj pohľad na odber krvi, ale tu akoby sa prepol do úplne iného programu a bol celú dobu „pri zmysloch“, stále ma povzbudzoval a presviedčal ma, že to dokážem. Naozaj som to potrebovala, priznávam, už po hodine som mala intenzívny pocit, že to nezvládnem, že chcem odísť, zaspať, ignorovať to všetko… Bolo to spôsobené najmä tým, že najsilnejšia bolesť, ktorú som cítila, bol nepredstaviteľný tlak dole v podbrušku, až do stehien. Táto bolesť sa objavila ako prvá a trvala po celú dobu pôrodu bez jedinej prestávky. Pri kontrakciách máte aspoň čas sa nadýchnuť, ale tento tlak bol konštantou, akurát sa zosilňoval. „Vďaka“ nemu som ani necítila, kedy mám kontrakcie, PA sa čudovala, čo tak funím, keď kontrakcia podľa monitoru práve skončila a ja som len odfunela, že ani neviem, že som nejakú mala, pretože ten tlak prehluší všetko ostatné. Kontrakcie som začala cítiť až posledné dve hodiny, keď už prakticky neutíchali, ale zlievali sa do jednej nepretržitej. Ako som sa neskôr dozvedela, na tieto spodné bolesti nezaberá ani epidurál, dole totiž musíte všetko cítiť, kvôli tlačeniu.

Á propós - tlačenie - zrejme to spôsobil ten tlak, ale keby mi doktorka vyslovene tlačiť nekázala, žiadne nutkanie necítim. Už pri otvorení na 6cm mi kázala ísť pri každej kontrakcii do podrepu a tlačiť, koľko vládzem, aby sa hlavička posúvala nižšie a urýchlilo sa tak otváranie. A mala pravdu - po polhodinke som už šla na stôl rodiť. Nohy som si zaprela do doktorky a PA, takmer som sedela, a už som len plnila, čo mi kázali. Hlboký nádych, zavrieť oči a potlačiť. V tej chvíli som sa zrazu nakopla, prestala som kričať ako poslednú hodinu, dokázala som sa maximálne sústrediť a potichučky som na tretí krát vytlačila našu babuľku. Čo ma zarazilo, čakala som, že táto bolesť bude najhoršia, ale necítila som vôbec nič. Dokonca sme si ani ja, ani manžel, nevšimli, že ma doktorka nastrihla. A musím povedať, že najhoršie historky som počula práve o šití a táto pani doktorka to zmákla tak, že som vôbec nič necítila a všetky ostatné rodičky tiež nie.

Je pravda, že som bola trochu mimo a chvíľu mi to celé nedochádzalo, ale keď ma manžel objal a so slzami v očiach mi pošepkal: „My máme dievčatko…“, bolo to strašne krásne. A klobúk dolu pred ním, pretože ja som nevidela ani kúsok ničoho, ani kvapku krvi, nič, zato on mal výhľad úplne na všetko a zvládol to bez problémov. Až po pôrode placenty sa nezdržal a spýtal sa doktorky: „Bude moc nevhodné, ak poviem, že to je humus?“ 

Bola som nesmierne šťastná, že som sa odhodlala do pôrodnice cestovať, pani doktorka bola ako dobrá víla, stačilo, aby ma prišla pozrieť a ja som hneď pookriala, keď ma pohladkala po líci, usmiala sa a povedala, že mi prišla darovať trošku pozitívnej energie, a zároveň bola skutočný profesionál, PA boli originálna dvojka - služobne najstaršia a najmladšia, to sme sa dozvedeli potom od primára. Tá mladšia bola ako anjel, ktorý milo povzbudzoval a pomáhal, tá staršia zase bola rázna ženská, ktorá síce nerada vidí, ako chlapi ženy ofukujú, ale robí všetko preto, aby sa rodičky neopúšťali a bojovali a keď už videla, že sa to vo mne zlomilo a spolupracujem a nevzdávam to, začala byť strašne fajn. Predtým sa ma akoby pokúšala trochu naštvať, aby vo mne prebudila bojovníka.

Tá chvíľa po pôrode bola ako zázrak, v jednej sekunde bola všetka bolesť preč, cítila som len neskutočnú úľavu a prílev množstva energie. Keď sme telefonovali s príbuzenstvom a pozerali spätne fotky, všetci sa len čudovali, že teda vôbec nevyzerám byť tesne po pôrode, že sa im to ani nechce veriť. Ale ono to všetko prišlo neskôr. Celú noc potom som takmer nespala, keďže som strávila noc na vzdychárni, zažila som ešte dva pôrody v priamom prenose a na tieto chvíle nikdy nezabudnem. Bola som šťastná, že tam môžem byť, boli to krásne chvíle. Rodila som z nich prvá, takže mi aj trochu závideli a ja som robila, čo sa dalo, aby som ich povzbudila a dodala im odvahu. S babami sme celú noc prekecali, toľko sme mali energie. Ale na druhý deň…škoda hovoriť. Bolel ma celý človek, samozrejme aj šitie, bolo mi stále na odpadnutie a doslova mi hrkali kosti.

Personál na novorodeneckom bol rovnako úžasný, sestričky boli ochotné, pomáhali s bábätkami, ako sa dalo, kľudne prebaľovali aj kúpali, boli k dispozícii s úsmevom na tvári deň aj noc, ochotné pomôcť v akejkoľvek situácii a že som to teda potrebovala! Malú mi priložili k prsníku hneď po pôrode, ale nechytila sa. A nechytila sa ani ďalšie tri dni, bojovala som s ňou deň, noc, za celý pobyt v pôrodnici som naspala možno tri hodiny! Bola som hotová, ale na dojčení mi veľmi záležalo a trápila som sa, že to nejde. Dcérka bola totiž lenivá, ospalá a pri pokuse o priloženie doslova zúrila. Dva dni sme to nejak pretĺkli s klobúčikmi, má totiž dosť malinkú pusinku, ale potom mi aj tie začala hrýzť a šklbať dolu. Trvalo to ešte ďalších 10 dní doma, kým sa naučila papať a teraz je z nej malý závisláčik, čo mliečko nikdy neodmietne Predposlednú noc to bolo už naozaj zlé a ja som sestričky chodila „otravovať“ aj o druhej v noci, zúfalá a unavená, mala som už aj teploty z vyčerpania. Radili a povzbudzovali ma, v našich pôrodniciach odchádzajú v takýchto situáciách mamičky domov s fľašou. O štvrtej ráno mi sestrička malú prišla vziať a hodinu ju tíšila a nosila na rukách, aby som si aspoň tú hodinku mohla pospať. Sestričky v Topoľčanoch sú skrátka ozajstní anjeli… A to ani nehovorím o pediatričke, ktorú mal človek chuť vybozkávať za jej fantastický prístup a lásku k detičkám, ktoré si vždy pamätala po mene. My sme tiež museli ostať trochu dlhšie kvôli žltačke, mala som z toho hrozné depky, čakala som nejaké to klasické baby blues, ale namiesto toho som bola len šťastná, nevedela som na maličkú vynadívať, zato som si depky vybrala zo strachu o ňu, ale doktorka ma vždy povzbudila.

Na záver ešte pridám tri pikošky - všetci ma strašili, že budem mať veľké mimi, lebo som mala gigantické brucho, bola som medzi ostatnými ženami ako slon A nakoniec sa ukázalo, že naša babuľka sa preto tak málo hýbala (teda ja som to len necítila), lebo tam mala luxusný bazénik. Šli zo mňa litre vody, pri každom vyšetrení znova, až doktor už len krútil hlavou, kde sa to tam stále berie. Noemka mala 3200g a 51cm, teda žiaden obrík…

Druhá sa týka PA - klobúk dolu pred jej skúsenosťami. O pol deviatej večer mi povedala, že ak teraz zapracujem, 21:10 mám od nej pokoj a sľubuje mi, že ma už nebude otravovať. A viete čo? Noemka sa narodila presne 21:10!!!

No a tá tretia pikoška je ozaj niečo extra - bola som na izbe s mamičkou, čo mala už štvrté dieťa a teda poviem vám, občas mi pekne liezla na nervy. Jasné, že mala patent na všetko ako zaslúžilá matka, takže ma fantasticky „povzbudzovala“ hláškami typu - máte malé bradavky, z toho kojenia nič nebude, malá ich nevie chytiť, alebo keď ju púšťali domov a mňa ešte nie, stále dokola o tom hovorila, aby mi to pripomínala štýlom - keby vás pustili, už by ste to vedeli, malú si tu určite ešte nechajú, nooo, je fakt dosť žltá a podobne. Na druhý deň sa jej dcérka vyhádzala a ona hneď začala nadávať na pôrodnicu, že to má určite z tých ich plienok. Viete, v čom ju kúpala? V sprchovom géle Palmolive!!!!! Toto už asi nevyžaduje žiaden ďalší komentár…

Ja viem, je to strašne dlhé, písala som to mesiac, aj tak tam ani zďaleka nie sú všetky dojmy, pretože niektoré veci sa ťažko opisujú slovami. -je to asi skôr dokument… A je to aj trochu chaotické, ale tak sa mi myšlienky vynárali. Jedno je ale isté - pôrod je nezabudnuteľný zážitok a stojí zato chcieť to najlepšie. To najdôležitejšie je v ľuďoch, v personále, ten rozhodne o tom, aké dojmy si nakoniec domov odnesiete. Som šťastná, že sme všetci zdraví a že to prebehlo bez komplikácií a veľmi, veľmi dúfam, že ako som sľúbila v pôrodnici, po ďalšie bábenko si tiež prídem k nim a dopadne to rovnako dobre…

Lulu + Noemi 10 týždňov

Ahoj Evulo,
jsem z deníčku Fantagiro a Podzimních očekávání, ale píšu Ti kvůli tomu hemangionu. Naší Michalce se udělal asi v 6 týdnech na čelíčku a na bříšku. Ten na bříšku byl plochý, ale na čelíčku jí postupně narůstala pořádná boulička, protože do hloubky to kvůli lebce nešlo. Naše dětská doktorka mě uklidnila, že je to poměrně časté a pokud to nekrvácí nebo nedělá nějaké problémy, není třeba to nějak řešit. Do 3-4 let to prý zmizí, maximálně tam bude mít světlounkou modřinku. Poslala nás teda na UTZ bříška, UTZ hlavičky prý dělají u Apolináře automaticky všem (teda nejsem si tím osobně jistá, ale možná jsem to jenom nezaregistrovala). V 7. týdnu malá bohužel musela na operaci kýly do Motola a tam jak uviděli hemangiony, hned nám říkali ať za pár měsíců přijdeme a že jí to vyoperují! Ještě jsem se poradila s naší doktorkou a ta mě znova ujistila, že to není nutné. Teď jsou Míše dva roky a na bříšku má takový růžový flíček a na čele taky, už úplně plochý. Jsem ráda, že jsem jí to nenechala operovat, stejně by tam měla jizvičku a ještě by prožívala další zbytečnou bolest.
Mojí známé syn měl taky docela pořádný hemangion na špičce nosu, u toho malinkého miminka to vypadalo legračně taková bambule, ale ve třech letech po tom nebylo ani památky.
Takže si s tím nedělej zbytečné starosti, pravděpodobně s tím nebude mít Matýsek žádné problémy a časem to zmizí. Kdybys chtěla, můžu Ti poslat fotky té naší malé poločertice (vypadalo to jako roh, ale jen jeden s největší boulí a teď.
Katka a Míša 2r. a Klubíčko 12+5tt

Darco - ty pliny Helen Harper jsou modry a vychazi to na 3.90 kc za kus za vel. midi + ke kazdemu baleni 2 pary ponozek, tak je teda asi zkusime, kdyz rikas, ze jsou dobry.

Evulo - to plavani jeste domluvene nemame, cekala jsem na vas, az se ozvete. Byli jsme se podivat v tom Delfinku, psala jsem ti o tom myslim v minulem denicku, necetlas to? Jestli se zitra donutim, tak tam pujdu dopoledne na cviceni na micich a bliz to tam omrknu!
K tomu cviceni s Filipkem, no zacalo to tak, ze nase pani doktorka si vsimla, ze Filipek otaci hlavicku jen na pravou stranu a poslala nas do rizikove poradny k dalsi doktorce, te se Filipek vubec nelibil, ze spatne drzi hlavicku, je pokroucenej a tak, myslim, ze to bylo prehnany, protoze to mel teprve 6 tydnu, no ale lepsi nez neco zanedbat. A tato pani doktorka nas poslala k rehabilitacni doktorce - fyzioterapeutce. Tam chodime co 14 dni, zkontroluje nas, jak cvicime a obcas prida dalsi cviky. Rada ti ty cviky popisu, ale nevim,jestli dobre, abys to pochopila.
Na uvolneni pesticek - Filipek lezi na zadech, rucicky mu natahnu podel tela, tak aby mel dlan nahoru, drzim mu rucicku a palcem mu prejizdim od dlane dolu pres prsticky a tim mu je lehce rozeviram - obe rucky zaraz, dalsi cvik je kazda ruka zvlast, chytnu rucku zase dlani nahoru a natahnu mu ji nahoru nad hlavu a zase mym palcem mu prejizdim po luzku dlane a mou druhou ruku mam na jeho prsicku a tim ho pridrzuju. No ono se mi to hrozne spatne popisuje, kdyz bys chtela nebo nekdo jiny, tak bych to spis asi vyfotila a supla do galerky, protoze jestli to budes cvicit, tak at to nedelas spatne. Pak je dalsi cvik na nozicky, chytnu jednou rukou lytko z vnitrni strany, natahnu nozicku do vzduchu a druhou rukou mu prejizdim od paty po malickove strane, pod malickem se zastavim, zmacknu tam bod, on zatne palecky, pak ten bod pustim, on palecky rozevre a ja mu je protahnu, palcem mu jak kdyby ohybam. Pak mame jeste nekolik cviku na spravne drzeni hlavicky. Jo a jeste na ty pesticky je, ze si maleho chytnes jak kdyby si mu delala letadlo, ma natazene ruce pred sebou a ty mu s nema prejizdis o hranu stolu a snazis se mu ty pesticky rozevrit.
No asi to vsechno zni dost zmatene, co? Napis, jestli jsi z toho aspon trochu moudra, no kdyztak to muzu fakt vyfotit a poslat.
Myslim si, ze to ucinek ma, hlavne ta hlavicka se mu 100% ne zlepsila. I presto, ze to cviceni nedodrzujem, tak jak bysme meli a to 5× denne pry. Ha ha, to proste casove nezvladame. No, stejne si myslim, ze se nic nema prehanet.

Tak to je prozatim od nas vse, vsak mi tu jeste budem, tak se mozna jeste ozvem.

Brendy a Filipek

Tak bábo stále spinká (to zas bude v noci!), tak to skúsim dopísať.

Míša - na podložke je malej síce stále dobre, aspoň v noci dobre spinká, ale už zase vymýšľa a zaspáva o polnoci, o druhej a tak a nevieme, čo to je tentoraz…ach jo. A v autosedačke sa cíti perfektne, dokonca aj v babyvaku, čo som bol aprekvapená, lebo prvý raz v ňom strašne plakala, tak som myslela, že jej to stiesnenie naozaj robí problém. Ale už som ju dvakrát zobrala len vo vaku a bola vyslovene spokojná a usmievala sa na mňa, keď sa potom zobudila.

Martina - to je dobre, že ste krízu prekonali, nie každá mamina je ochotná toľko bojovať. Ja sa tých troch mesiacov už teraz dosť obávam, v 6 týždňoch sme to mali dosť husté, ale keď vidím, že sa to dá, dodala si mi kusisko odvahy.

Míša - ešte k lopte: ja mám výšku 160cm a stačí mi veľkosť 55cm. Ale väčšinou treba tú 65-ku. Najlepšie je, ak si to môžeš vyskúšať, keď sa po:,–(íš do stredu, nohy by si nemala mať v pravom uhle, kolená musíš mať o niečo nižšie ako zadok. Dá sa to aj podľa dĺžky ruky, ale u mňa to nefungovalo, mám ruky dlhé ako šimpanz 

Jiřina - ďakujem za bohaté rady, dosť som o tom všetkom premýšľala a ideme asi radikálne zmeniť metódy. Pôjdeme na to prirodzenejšie a uvidíme. A cumlík jej už nenútim, skúsili sme každý raz a bolo. Nemienim ju s tým trápiť, myslela som, že ju trápim, keď jej ho nedám. Ale ona ho naozaj nepotrebuje, tak mám čisté svedomie.

Mišul - nám na prdíky najviac pomáha fénovanie.

Ahoj, Kairo!

Lulu + Noemi 10t

Ahojte!

Tak se hlásím v novém deníčku a mám hned několik novinek. V pondělí jsme si nechali Aničku zvážit a pořád ještě se nám nepodařilo překonat pětikilovou hranici, měla 4,92 kg. Tak snad tu magickou pětku do tříměsíční kontroly příští týden zmákneme. Další věc, ramínko, které vypadalo, že už bude v pořádku, stále ještě zlobí. Už mi chvilkama připadá, že ještě v patnácti bude obden docházet na propichování a vymačkávání toho hnisu. Dnes už mi potřetí doktorka řekla, že už to vypadá, že to bude závěr. Ono to pak je fakt pár dní hezky plochý, jenže pak se to zas najednou podlije a my jsme tam zas. Spolu se sestřičkou naši Andulku vidí častěji než babičky. No a dnes ta cesta v tom dešti byla fakt chuťovka. Já v jedné ruce deštník, druhou jsem manévrovala kočár. Nejhorší bylo, že kočárek nebylo, kam schovat, takže jsem pak rychle stahovala pláštěnu a honem honem Aničku z kočáru ven a do čekárny, aby mi nezmokla, a zároveň natáhnout zpátky pláštěnu (která mimochodem je ušitá tak dokonale, že se na kočárek musí napresovat), abych ji zpátky domů nevezla v bazénku. Zrovna nám to vyšlo blbě, že taťka není doma. Až pojede s náma, určitě pršet nebude.
Další novinka ? už pět dní se nám vyloženě daří a koupeme bez křiku. Anička si vzpomněla, že ve vaničce jí žádné dloubání ramínka nehrozí a už si to čváchání zase užívá.
No a to hlavní ? od neděle máme doma koňopasku!!! První vystoupení bylo v neděli po tom vzorovém koupání. Přetočila jsem ji na bříško, že jí utřu zádíčka, a najednou koukám, jak se vyšponovala do výšky ? do očí mi vyhrkly slzičky. Ona celou dobu jenom tak ležela, málem tu hlavinku ani nenadzvedla, tak akorát tu pěst šupnout do pusy a najednou tohle. Jsem přesvědčená, že si promýšlela taktiku, aby se nebrzdila neplatnými pokusy. Nebo v koberci žádné roztoče nemáme a neměla co pást, tak to zkusila takhle. Takže teď už paseme jedna báseň, většinou žirafu, co je velbloud (jenže on fakt vypadá spíš jako žirafa) a někdy šnečka, ale toho jí musím držet ve vzduchu. Druhý den ráno jsme to hned předvedly taťkovi a mně v tu chvíli nějak došlo, jak rychle nám to miminko roste. Holky, taky vám to tak strašně utíká?
Lulu ? nezoufej, Noemka je oproti Andulce ještě malá, určitě tě brzo taky překvapí a třeba to taky přijde jako blesk z čistého nebe. Zjistila jsem, že je opravdu důležité, jak jí dáš ručičky, jak psala Míša. Já jí je dávala blbě ? podél těla. Má je mít pěstičkama k sobě a ty by měly být pod hrudníčkem nebo pod krčkem. Taky je dost důležitý vychytat tu správnou chvíli, kdy je mimčo spokojené, ale pozor, nemělo by to být těsně po jídle ? nemusím asi vysvětlovat, jak by to pak mohlo dopadnout.
Při tvém popisu porodu jsem taky zavzpomínala, hlavně na to, jak mi Aničku položili na břicho. Byla to taková vlhká hromádka, já ji skoro neviděla, jen jsem ji hladila a říkala jí Bobíšku a pak jsem manželovi (který byl celou dobu u toho) hrdě oznamovala, že máme Aničku. Až pak mě napadlo se zeptat, jestli je to opravdu holčička ) Teda už zase málem slzím.
Milčo ? já jsem v Anglii na jaře byla a moc se mi to líbilo, u toho moře to mělo jaksi jinou atmosféru a moc ráda na to vzpomínám. Kdy v Anglii vlastně bydlíte?
Evulo ? teda taky si to po doktorech užíváte, jen co je pravda. Tak držíme pěstičky, ať vás doktoři netrápí a hlavně nestraší, někteří jsou fakt šílenci ? to nemají děti, nebo co?
Rendy ? tak jsem to zkoušela a Anička reflexně ani ťuk, holt už je to stará raketa ? příští týden bude mít tři měsíce.
Ivo, Marcelo ? jen se přidejte, ať je nás víc ? nebudem se bát vlka nic:-) Konečně nám to vyjde a každá princeznička bude mít ženicha ? doteď byly dvě plonkové : -)
Ivo ? já taky nejsem z Prahy, ale říkám si, že třeba to jednou vyjde.
Báro ? moje slova, taky si říkám, že aspoň Aničku unesu a taky jí dýl vydrží dupačky. Ještě jsem žádné nevyřadila. A když je spokojená, hezky spinká, směje se na nás, žádná umělá výživa není potřeba.
Darko ? držím všechny palce, co mám, aby se ten tvůj truhlík vzpamatoval. Pořád na tebe myslím, jak jsi dobrá, že to zvládáš.
Kairo, Mišul ? to je fajn, že jste se ozvaly. Doufám, že teď už se tady s váma budeme potkávat častěji.

Tak teď už je ze mě určitě přečíst zbytek, takže končím. Všem, kdo se dočetli až sem, gratuluju!
Mějte se fajn a pokud někdo víte, jak přivolat jaro, pusťe se do toho!

Lajka + Anička (včera 12 týdnů)

Holky představte si, že jak jsem odeslala komentář, žev stichl a slyším vedle sebe chrápání ( to jak to moje chuďátko má zacpaný nos). Tak si alespoň nachvílo zdřímně před večerní očistou. Dnes koupat nebudeme, jen ji umeju prcku, ruce a obličej a namažu tělíčko. A jak jste na tom vy, jak často koupete a jaká kosmetika se Vám osvědčila. Já používám bubchen a krém (natírám malou každý večer) seba med.

Lajko - moc gratulujeme k pasení koníčků. Máš pravdu záleží hrozně na tom jak se postaví ručičky, je lepší je dát i trochu dopředu a do svíčičky, jak říká naše paní doktorka a pak už to jde samo.

Jinak naše píďalka se posunuje zatím po zádech. Vykopává nožičky a zvedá zadeček a tím způsoben se šine směrem dolů a upíďalkuje se i půl metru. Nechávám jí rozbalenou většinou po hrazdičnou na podložce na koberci ( to miluje) a dnes ráno se mi odplazila až mimo koberec a tam se vyčůrala a měla z toho ještě srandu. Takže jí už musím častěji kontrolovat.

Holky mějte se krásně a přeju nám všem trochu lepší jarnější počasí

Eva

Ahojky všem,

dnes budu jen reagovat na dnešní témata, protože příští deníček píšeme my a tam se vše o nás dozvíte ))

vítání občánků: mám pocit, že u nás na vesnici se vítá jen 1× do roka a to před Vánocema. Což jsme prošvihli, takže jsem zvědavá, jak bude roční Hanička ochotná sedět v kolíbce a fotografovat se )
Brendy, mu chystáme křtiny v květnu!

očkování: zatím jsme zblajzli jen obrnu a bez reakce. Na kombinaci jdeme 15.4., doktorce se nezdálo TBC, měla tam trošku bouličku, ale teď už se mi to zdá hladké. Prý to může očkovat buď současně s obrnou nebo až měsíc po, takže jsme raději počkali. Po zkušenostech s Jírou očekávám po očkování teploty a zvýšenou kňouravost, i když Jíra mě překvapil, teď v roce a půl byl znova přeočkován a reakci už neměl.

uspávání: odložím Haninku do postýlky a usíná sama. Někdy pokřikuje, vzteká se, ale když ji uložím večer do ?noční? postýlky (ještě má ?denní? v obýváku) tak mnohdy ani nekvikne a usne. V noci při kojení taky usíná hned a sama. Dudlíka vůbec nechce, tož jí ho nenutím. Komu se to nedaří, věřte, že u druhého dítěte to půjde líp )

sraz: my jsme kousíček od Prahy, ale nemobilní, takže leda by někdo přijel za náma ) Třeba Brusinka, fotku Janička s Haničkou ještě nemáš )

Magrata: pleny kvůli nožičkám ? přesně jak píšeš přeložím na třetinu, podložím pod plenku papírovou a přes to zapnu bodyčko, jinak to Hanince nedrží.

Iva s Tomikem: při popisu Peťulky se mi chtělo brečet. Pořád si musím připomínat, jaké mám štěstí, že jsou děti zdravé. Obdivuji Tvou sestru.

Darka: já stejně myslím, že se ti manžel vrátí. Je to jeliman, má doma krásnou ženu a dcerušku a zblbne ho nějaká fiflena. Zjistí, že mu chybíte, uvidíš, když ne ty, tak aspoň Mišutka. A jak se zapojoval do péče o malou, automaticky, nebo jsi ho musela nutit?

Tak pa, Jiřina s Haničkou momentálně spící, jinak zvědavou a snažící se sedět, 4 měsíce

Jirino: Doufam, ze mu to jak pises dojde… a my mu odpustime. Dnes sem probirala s manzilkovou kolegini na protismene a zaroven tetou ty dotycny to, co bych delala kdybych ji nekde potkala. Tak sme se shodly na tom, ze bysme ji asi propleskly. Ale k tomu bych se asi snad nesnizila, ale clovek nikdy nevi.
A jak se zapojoval? No, uz od navratu z porodbnice sem se ho snazila vest k peci. Kazdy den kdyz nebyl v praci tak koupal a strojil Michalku a ja chvalila jako pitoma… Podle sestry z porodnice to je nejlepsi metoda na chlapa… ale ono to neni pravda. No, ale to bylo asi tak vsechno. Jinak sme se snazili ji moc nechovat aby si na to nezvykla, ale kdyz bylo potreba tak ji i pochoval a nebo si uspaval a slo mu to lepe nez me. Ale treba ho nenapadlo ji vzit ven abych si ja odpocnula, to sme chodili spolecne a nebo ja sama a on jel treba na nakup, doma zustal asi jen 2×.
Kazdy vecer kdyz prisel z prace, tak sedel chvilicku u postylky a hladil ji, rovnal hlavicku a daval pusu. Takze zas takovej spatnej pristup podle me nemel.
Ted v pondeli, kdyz si prisel promluvit tak sedel asi 5 min u kosiku kde spinkala a koukal na ni a ja videl jak mu to srotuje… pak mel i zaslzeny oci a rek mi ze se vratit nechce. To bylo jediny co vedel, jinak byla stara pisnicka ze nevi.
ZAtim tu veci jeste ma, takze stale si jeste doufam, ze se umoudri a zmeni sve rozhodnuti a vrati se. Sice to bude tezky pro oba, ale ja sem schopna pro to udelat cokoliv.
Holky v praci mi rikaly, ze je uplne psychicky zdeptanej… ja tomu nerozumim, on si tak vybral, tak by mel byt stastnej, ale zatim se tvari, jako by sme od nej utekly my.
Je to proste strasne slozity a doufam, ze to nebude mit dlouhy trvani.

Tak zatim papa a pozdravuj Jiru a Hanicku.

Darka + Mispunek

Moc na tebe a na Michalku myslím. Svůj názor jsem psala v minulé deníčku…můžu se jen zeptat kolik je mu let? Oni mužský na příchod mimča zareagují divně…mají najednou pocit, že jim končí svoboda atd, ale už si neuvědomují, co můžou ztratit. takže až se ten tvůj vzpamatuje…myslím, že mu to dojde, co je pro něj důležité! Držím palce!!!
 Gábi

Ahoj holky,
teda Darko, rozvýřila jsi mé feministické sklony. Já bych ho asi zabila. Kdyby byla takhle zodpovědná ženská, tak bychom asi nikdy nemohli mít děti. Já vím, že to žádná neudělá, ale představ si, že u rozvodovýho soudu řekneš, ať svěří dítě do péče jemu a že si ho budeš brát na víkend. To by asi slečna koukala, co? Kolik asi slečinek by vydrželo se starat 24 hodin o cizí dítě. A ty bys byla krkavčí matka, že ho nechceš. Jaktože to nefunguje obráceně? Jaktože v životě je správný, když je zodpovědná žena a „bohužel takový je život“, když je nezodpovědný chlap.
Nemluvě o tom, že si chlap pořídí dítě a pak si myslí, že jeho výchovu vyřeší tím, že na něj bude plati 1.500,– Kč měsíčně a uvidí ho jednou za 14 dní, protože on za to chudáček nemůže, že ho nějaká zblbla… Myslím, že je spravedlivý, to co funguje na západě, že chlap solí, jak mourovatej. Dítě jsme si přece pořídili oba, tak tu odpovědnost musíme nést taky oba. Tak Ti holka přeju pevný nervy, protože ty teď budeš potřebovat dvojnásob. jo, a zab ho!
Nechcete se na nás někdo přijet podívat? Bydlíme kousek za Prahou. My teda jsme mobilní, ale je nás nějak hodně a já vždycky než to všechno oblíknu a nastrkám do auta, tak jsem vyřízená a Ondrášek už má zase hlad.
Julinka se rozhodla, že bude držet dietu už odmala, takže každé jídlo je jedna velká scénka. Snažila jsem se jí přesvědčit, že to je jediná doba v životě ženy, kdy se může pořádně a bez výčitek najíst, ale zjevně jí to je jedno. Od 4. měsíce jí budu dávat i něco jinýho než mlíko, tak jsem na to dost zvědavá.
Ondrášek je pravý opak. Ted by papal pořád. Má stále otevřenou pusinku a že by ham. Taky už ho musím dokrmovat. Večer se nakojí a pak vypije 150 a tváří se že by ještě. Asi nás brzo sežere. Obávám se, že v tomhle tempu kojení každé dvě hodiny do 6. měsíce nevydržím. Zase ale nemám strach, že by nepapal potom normální jídlo. Tomu je to jedno, ten spapá všechny prášky, kapičky… včera dokonce po obrně mlaskal.
Taky vítám nové příchozí. Ono to tady po porodech trochu prořídlo, tak alespoň nás bude víc.
No, Julinka na mě mohutně mává chrastítkem, jako že se nudí… tak letím. Druhé dítě jsem nechala na mrazu.
Krkavčí matka+šklebounci (skoro 16. týdnů)

Ahoj natalko!
To se lehce rekne „zab ho“. Koho by pak ta Misutka mela. Tata na hrbitove a matka za mrizema pisici dopis prezidentovi a zadajici o milost. Vis jak se ted setri amnestii. To ho radsi necham zit a budu doufat, ze se probere. A to ze mu treba nekdo da prez hubu. At uz obrazne nebo doopravdy. Kdyz si nesezenu nekoho ja tak mu namele hubu ta dotycna az ho odkopne, jak kazdy zatim rika. Takze jen doufam, ze je poradne zamilovanej aby ho to taky neco stalo.
Nekde jsem asi pred rokem slysela na radiu (hovoril MUDr. Uzel) ze nevera utuzuje vztah, ale nesmi se do toho dat srdce a nesmi to byt opakovane. Akorat sem mu to asi zapomnela rict.
A stim placenim to u nas bude asi trochu spatny, bude to jen a jen na domluve, protoze dela v hospode a tam jak je znamo priznavaji minimum. Ale doufam, ze az takhle do dusledku a pred soudem to resit nebudem.
V utery sem se byla podivat u holciny, ktera ma dvojcatka narozeny okolo vanoc a jen sem koukala. Ja bych z toho byla nestastna… takze te obdivuju!!!! Klobouk dolu. 

Papa Darca

Ahoj Ivo,
prosím, Peťulku očkovala MUDr. z Úval nebo dojížděli, třeba do Č. Brodu? Díky za odpověď… Peťulce přeju hodně zdravíčka a držím palečky aby se to (věřím že o hodně, ale i kdyby jen o maličko, tak ať…) zlepšilo. A vám všem hodně síly a optimismu. Martina

Ahojky maminky a prckove,

my mame dnes 3. mesice, toto letiiii ! Tak jsme se s Filipkem vydali do Carrefouru, ze mu koupim nejakou hracku, chtela jsem mu koupit takove to chrastitko, jak se pripne na ruku, ale nemeli. Tak se jeste podivame jinde ve meste. Jeli jsme s kocarkem, ze se aspon projdem, protoze vcera jsme vubec nebyli venku kvuli desti. Ale fuci tam takovy vichr, Fildovi se to vubec nelibilo a pekne po ceste zuril. Tak jsem rada, ze jsme zase doma v teplicku.
Jinak je u nas noveho to, ze Filipek se uz taky zacina smat nahlas, chichota se, kdyz na neho delam ksichty nebo mu davam stipany pusy na brisko. Ted uz treti den hrozne blinka, nestihame menit bodicka a tricka, ale jinak mu nic neni, teplotku nema a nevypada, ze by mu neco chybelo. Myslim si, ze to ma z toho, ze hrozne hlta. Je to takovy nas otesanek, prisaje se vzdycky na prso, udela glo glo glo a za 5 minut je nacpanej. Jeee, no ted zas hodil blijanec na tricko, haja tu vedle me a hrozne se tomu smeje, ze mu ani nemuzu nadat Lajka mi poradila kojit proti smeru zemske pritazlivosti, bylo to srandovni, pekne brisko na brisko a Filda prilepenej na prsu, ale bohuzel, hltat zvladnul taky 

Darko - myslime na vas holky, tak se drzte. Snad se ten manzilek brzo umoudri. Te jeho (nevim jak ji slusne nazvat) by mel nekdo dat peknej kartac !

Natalko - ty tvoje deticky jsou naprosto uzasne, jsi dobra jak to zvladas! Julinka chce mit stihlou linii, jo?

Evulo - tak vy ste byli v Olomouci v parku? Skoda, ze ste nerekli, mohli jsme se pridat. Do toho Delfinka budem chodit teda taky, tak snad se tam setkame. Videla bych to taky tak, az se trochu otepli.

Pa pa zatim
Brendy a Filipek 3mesicni

Ahoj,
tak jsme konečně doma. Byla jsem u zubaře, no myslele jsem si,že to bude horší asi mám po porodu posunutej práh citlivosti Zubařka se mě pořád ptala, jestli mě to bolí a že mě to má bolet a já nic, pohoda.
Jinak jsem si koupila babyvak. Díky za zkušenosti a připomínky.Lulu, tak budeme babyvakovat obě
Ivo - máš svělou ségru, když to všechno zvádá, klobouk dolů
Darco - pohrabat se ve skříni - to musím taky udělat, vyházet věci,který už nenosím, ale nemám nějak čas, malá spí přes den tak slabou půlhodku, snad se do toho někdy pustím
Někdo se tady ptal na koupání. My koupeme obden - řekla nám to doktorka, že to stačí a já souhlasím. Na tělíčko používáme modrou indulonu - hodně promastí, malá má suchou kůži.
Tak čusky, jdu dělat véču, koupila jsem vinný klobásy, mňam, mňam.
Rendy a Markétka

Ahojky maminy:o)
Tak se hlasim po delsi pauze. Snazila jsem se prelouskat vsechny prispevky, ale je jich moooc:o) Tak nejdriv neco napisu, nez to zapomenu…

Rendy: ja mam vak i satek. Ve vaku jsem nosila hlavne ze zacatku. Pak nejak Matysek pribral a me zacaly priserne bolet zada…protoze je to jen pres jedno rameno. Satek jsem se naucila nakonec vazat rychle…nebylo zbyti:o)) A je to super. Pozivam uvaz kolibka pres obe ramena, kdyz jdu ven, dam jeste kriz pres, aby se nehoupal. Chvilkama zkousim uvaz kapsa, kde je Mata nastojato, jako v klokance. Klokanka se nedoporucuje, dokud neumi mimino sedet, neni to dobry na pater. Uz se tesim, az budeme moct pouzivat ten uvaz klokankovej, Mata uz nejak nalezato precuhuje.

Marty: nekde jsem cetla, ze nejlepsi je Omneo…a ze je bohuzel nejdrazsi… ale zkusenost nemam.

Darco: moc ti drzim palce, aby to dopadlo co nejlip. Vubec si to neumim predstavit. Jsi ohromne statecna!!! Pusu Misutce.

Ke sraziku se radi pripojime, bydlime v Praze:o)

Tak a ted to jdu docist, jenom nevim, jestli jeste neco stihnu napsat:o)
Mejte se
Kacii+Matýsek dnes 77dni

5 a ctvrt kg …to bych tomu dala!:o)))