Budu babičkou, nebo ne?
- O životě
- jitka 11
- 16.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, co všechno se v naší rodině událo během půl roku. Začalo to tím, že dcera, která se mnou moc nechtěla mluvit, mi v půli května napsala, že je těhotná.
Čekala bych cokoli, ale tohle opravdu ne. Tak jsme začaly jednat. První, co bylo nejdůležitější, bylo, jsme zašly za doktorkou, aby vše potvrdila nebo vyvrátila. V tu dobu tam ale nebyla, tak jsme ještě ten den jely do nemocnice, kde nám vše potvrdili a také řekli, že na potrat je už pozdě. Oddechla jsem si.
To, co následovalo, bylo o něco horší. Musel se to dozvědět taky můj manžel. Odhodlávaly jsme se moc dlouho, až to nakonec rozlouskla moje maminka. Ta poznala, že je dcera těhotná, a ze strany mého manžela začalo období, které bych raději vystřihla. Naléhání na dceru, ať „to“ dá pryč, že doma nebude řvoucí „parchant“ ani náhodou. No, nějak jsme to všichni překousli, manžel se trochu zklidnil, já jsem se vyléčila z psychických problémů, které jsem díky němu měla, a vše šlo dobře dál. To jsem si tedy myslela já.
Po nějakém čase to přišlo znova. To už měla dcera z výbavičky dost věcí a nevině mi řekla, že je asi už prodá, že je nechce a kdesi cosi. Prý chce dát miminko k adopci. Začala jsem se pomalu ptát, abych na ni netlačila, proč si to rozmyslela. Ona nakonec přeci jen řekla, že se „dohodla“ s tátou. Na to jsem ani nic neřekla, a ani jsem nemohla. Bylo to její rozhodnutí, i když jí bylo v té době 17. Ale na druhou stranu mi řekla, spíše mě tedy poprosila, jestli s ní pojedu do porodnice a budu tam s ní. To mě moc potěšilo, a tak jsem jí začala vysvětlovat všechno, co bude do porodnice potřeba, s čím se tam může setkat a co jí mohou dělat. Všechno si ráda vyslechla, párkrát se i zeptala.
Když k nám přijdou mé kamarádky, které mají malé děti, tak se dcera na všechno vyptává, miminko si pochová a je najednou taková křehčí než normálně, když si samy doma povídáme. První termín porodu byl 8. 12., druhý termín 13. 12. Kdy tedy na svět vykoukne brouček, který nemá rozhodnuto, kde bude žít? Bude u nás doma nebo u „cizích“ lidí? A tak si říkám: Dočkám se svého prvního vnoučete nebo ne?
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 541
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 273
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 544
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1002
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 344
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1197
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1393
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2080
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 645
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 769
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...