Byl to super den!
- Porod
- m.amar
- 28.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vím, že o porodu tu bylo napsáno mnoho a že už to možná může nudit. Chci se ale podělit o svůj zážitek z prvního porodu a trochu utěšit ty, které čekají to nejhorší. Nemusí to tak být. :)
Byl zrovna květen letošního roku. Někdy v jeho půlce jsem se vypravila navštívit svého gynekologa, aby vykonal svou poslední prohlídku. Poté mi sdělil, že příště už mám jít na kontrolu do porodnice, kterou jsem si vybrala. A vybrala jsem si Český Krumlov, ne jenom z důvodu, že tady bydlím…
Hned ten den jsem tam zavolala a zeptala se, kdy se mám dostavit. Bylo mi řečeno, že v den termínu, pokud neporodím do té doby sama. Termín byl 23. května. A skutečně jsem do té doby neporodila, ba ani několik dní potom. Chodila jsem obden na monitory a měla toho už dost. Tak strašně jsem si přála mít to už za sebou a jít zase na procházku bez toho, aniž bych se po ujití tří set metrů musela zastavovat a nabírat síly na dalších tři sta metrů.
Dny ubíhaly, až bylo pondělí 2. června. Šla jsem zase jako vždy na monitor do porodnice a tentokrát i na vaginální vyšetření. A hned potom se dozvěděla verdikt - ve středu v sedm ráno nástup na vyvolání porodu. Uf. Jo, ulevilo se mi. Aspoň jsem věděla, co se bude dít, protože jen sedět doma a čekat bylo úmorné.
Přijeli jsme tedy s manželem domů (všechny návštěvy v porodnici absolvoval se mnou) a já se jala vařit oběd. Mezitím jsem si odběhla na toaletu a co nevidím - krev! Hned se mi rozsvítilo. Pan doktor tvrdil, že je vše připravené a provedl Hamiltonův hmat! Aniž bych o tom věděla. Vůbec mě to totiž nebolelo.
Nicméně od té doby jsem měla slabé kontrakce. Celé odpoledne, ale pořád jsem vyčkávala, co bude a večer si šla normálně lehnout. Usnula jsem jak špalek.
Druhý den, přesně v sedm ráno, mě probudila trochu větší bolest. Šla jsem opět na toaletu a bylo mi to jasné, dnes zřejmě porodím. Odešla mi hlenová zátka.
Nicméně kontrakce byly pořád dost dobře snesitelné, šla jsem si tedy lehnout. Už jsem ale neusnula. Bolesti přicházely po čtyřech minutách, takže se moc spát nedalo. Nebyly však vůbec silné, krásně šly prodýchat.
Asi v osm se vzbudil manžel, kterému jsem hned všechno řekla. Vůbec jsem nevěděla, jestli být doma, nebo jet do nemocnice. Ještě jsme se ale společně nasnídali a přibližně po deváté manžel zavelel, že jedeme.
Sedla jsem si do čekárny, manžel mezitím zaparkoval, a trpělivě čekala, až obslouží ostatní, které šly na monitory. Pak si mě všimla sestra, která tam je každý den, a zeptala se, co tam dělám, když jsem tam byla včera. Řekla jsem jí tedy, že mám zřejmě kontrakce, ale že si nejsem jistá. 
Začala se smát a povídá: „A myslíte si, že je tady vysedíte? To jste měla říct hned!“
Inu šla jsem tedy na vyšetřovnu, hupsla na křeslo a pan doktor mi povídá: „Rodíte poprvé?“
„Hmm.“
„No, už jste otevřená tak na čtyři prsty.“
Koukala jsem na něj, jak když spadl z višně. Seskočila jsem tedy z křesla, dopsali jsme poslední údaje do mé už založené karty a šla jsem se převléknout.
Pamatuju si, že tam seděla nějaká maminka na monitoru a říkala mi, že jsem dost v pohodě na to, že mám skoro půlku za sebou. 
Manželovi jsem tedy řekla, ať z auta přinese tašku (nechali jsme ji tam, co kdyby to nic nebylo ) a já jsem se odebrala na monitor. Seděla jsem tam asi půl hodiny a chodila mě kontrolovat velmi milá porodní asistentka. Vlastně všichni byli moc milí. Vládla tam fajn atmosféra, takže i já jsem byla dost v pohodě a uvolněná. Kontrakce bolely, ale nic děsivého to nebylo, dalo se to zvládnout.
Plus minus v jedenáct mi porodní asistentka udělala klystýr (chtěla jsem ho), pak jsem se dlouho sprchovala a asi ve dvanáct mi pan doktor přišel píchnout vodu. Což byl dobrý nápad, porod se tak zrychlil, že… ale to bych předbíhala. Stále jsem byla v dobré náladě a povídala si s PA o práci.
Potom, co moje voda šplouchla na celou vyšetřovnu, jsme se s manželem už konečně odebrali na porodní sál s vanou. Nejdříve tedy přišel na řadu monitor. Ležela jsem při něm na porodním křesle a kontrakce už byly horší, dalo se to ale vydržet. Byli jsme tam s manželem sami, PA chodila jednou za dvacet minut a celý sál byl tichý, okna do zeleně a všechno bylo takové komorní. Byla jsem hrozně v klidu, až mě to, s odstupem času, překvapuje. Po sundání sond z břicha jsem si vlezla do vany. Nejdřív jsem nechtěla, ale nakonec to byl nejlepší nápad.
Kontrakce už byly horší a horší. Klečela jsem na všech čtyřech, protože ležet na zádech, to bych se asi po… Manžel mi přitom ještě sprchoval záda, to bylo úplně boží. Strašně mi to pomáhalo. Musím ale říct, že ta bolest nebyla o moc horší, než když jsem jako puberťačka mívala menstruační křeče. Přicházela v intervalech, tudíž jsem mezitím odpočívala (tu minutu nebo dvě ).
Ke konci už jsem chtěla okusovat tu vanu a měla strašnou potřebu si lehnout. PA pořád chodila po dvaceti minutách a že až budu mít potřebu tlačit, máme říct.
Potřebu tlačit jsem neměla, tedy dokud za sebou nezabouchla dveře. Pak to přišlo. Stoupla jsem si, za pomoci manžela vylezla z vany, PA se vrátila (myslím, že pro ni šel manžel, ale moc si to nepamatuju) a šlo se na to. Branka zašlá, můžu tlačit.
Nadechla jsem se a zatlačila poprvé. Najednou mžitky před očima, tak jsem přestala. Pak přišel pan doktor a znovu. Zase mžitky. Tlačila jsem dobře, ovšem ty mžitky mě brzdily. Nikdy jsem nevydržela moc dlouho, protože jsem měla strach, že omdlím.
Vůbec to nebolelo, jenom ten tlak dole byl hrozný. Pro mě možná horší než celá první doba porodní. Pořád jsem kontrolovala, kdy z toho stolečku vezme ty nůžky a nastřihne mě.
Najednou přišla trochu úleva - hlavička je venku. Dokonce jsem na ni viděla. Zvláštní pohled. Poté jsem zahlásila, že už nemůžu, ale doktor mi důrazně vysvětlil, že musím vytlačit ještě ramínka. Tak jsem zatlačila a… naše holčička byla na světě. Přesně ve 14.12 hodin, 52 cm a 3 695 g.
Vždycky jsem si myslela, že budu plakat, ale celá moje reakce byla: „Jéje!“
Dali mi ji na bříško a koukaly jsme na sebe jak sůvy. Pak ji zvážili, změřili a od té doby ji choval manžel. Pan doktor zkontroloval poranění, kromě natržení malého stydkého pysku vůbec nic. A to byla celkem macek. Spravily to dva stehy, o kterých jsem vůbec nevěděla.
Po akci jsme tam ještě spolu dvě hodiny pobyli a manžel se na malou Rosálii nemohl vynadívat. Byla jsem v tak obrovské euforii, že to stěží jde slovy popsat. Měla jsem dojem, že můžu lámat skály, prostě že dokážu všechno na světě!
Manžel byl celou dobu se mnou. U druhé doby porodní viděl všechno a taky si to mnohem líp pamatuje, já ani nevím, že stál vedle mě. Ale i přesto byl pro mě velká opora, hlavně při první době porodní.
Dcera se tedy narodila dvě hodiny po píchnutí vody a čtyři a tři čtvrtě hodiny po příjezdu do porodnice. Byl to fantastický zážitek. Personál na sále i oddělení šestinedělí úžasný. Dětské sestry z neonatologie jakbysmet. Moc ráda na to vzpomínám…
Jinak Rosálka je moc hodné miminko, spinká celou noc a pořád se směje. Žádné předpovídané drama o mateřské se nekoná. Je to moc fajn, i přesto, že začátek nebyl jednoduchý, ale to tak asi bývá.
Je to asi dost dlouhý deníček, nicméně jsem chtěla dodat kuráž budoucím maminkám. Ne vždy musí být první porod horor. Přeji hodně štěstí a spokojená miminka!
Přečtěte si také
„Podle numerologie se k sobě nehodíte.“ Babička ničí neteři první lásku
- Anonymní
- 16.10.26
- 1978
Moje patnáctiletá neteř Lucie nedávno prožila to nejkrásnější, co věk dospívání nabízí – poprvé se zamilovala. Kluk se jmenuje Filip, chodí spolu na gymnázium, učí se velmi dobře a chová se k ní...
On chtěl sex bez kondomu. Já řekla ne a najednou jsem byla ta, která prudí
- Anonymní
- 16.10.26
- 2132
„S kondomem mě to prostě nebaví.“ Řekl mi přítel při našem asi čtvrtém milování. Dosud to toleroval, protože jsem mu několikrát vysvětlovala, že antikoncepci užívat nemůžu a nechci.
Učitelka kreslí prvňáčkovi do sešitu prasátka. Po 6 týdnech školu nesnáší
- Anonymní
- 16.10.26
- 3653
Před dvěma měsíci zářil nadšením, do batohu si natěšeně chystal penál a nemohl se dočkat, až z něj bude velký školák. Dnes? Ranní slzy, otrávený výraz a neustálé opakování: „Maminko, já už tam...
Trapas na letišti mě stál místo v letadle. Klidně bych si to ale zopakovala
- Anonymní
- 16.10.26
- 3571
Někdy se dějí věci, které možná ze začátku vypadají jako světové neštěstí, mě se ale jedna taková nehoda opravdu vyplatila. Dnes té katastrofě říkám miláčku.
Manžel už má čtyři vánoční večírky, já nejsem zvaná. Jsem totiž na mateřské
- Anonymní
- 16.10.26
- 4689
Je teprve říjen a já už mám od manžela v kalendáři čtyři termíny vánočních večírků, na které nejsem zvaná. Čtyři! Do Vánoc zbývají dva měsíce, takže se těším, co dalšího se ještě dozvím. Třeba že...
Je mi skoro 40, mám dvě malé děti. Přesto toužím po diskotéce jako za mlada
- Anonymní
- 15.10.26
- 1319
Tak moc mi chybí bezhlavé trsání na diskotékách, že mám chuť si to zopakovat. Ale copak to jde, když je vám skoro 40 a máte dvě malé děti?
Štvalo mě, že mi manželka furt kecá do života. Když odešla, byl jsem ztracený
- Anonymní
- 15.10.26
- 3288
Když mě žena opustila, první týdny jsem si říkal, že jsem konečně svobodný. Nikdo mi nebude říkat, kdy mám přijít domů, co mám koupit ani proč zase nechávám ponožky vedle postele. Kamarádům jsem...
Pozvali mě na grilovačku a pak se mi smáli za mou postavu. Už tam nejdu
- Anonymní
- 15.10.26
- 2149
Slíbila jsem si, že tam strávím příjemné odpoledne. Místo toho jsem si odnesla lekci z rodinné „laskavosti“. Moje sestra mě pozvala na oslavu narozenin svého syna a já jsem nadšeně souhlasila....
Sousedova kočka mi zmrzačila psa. Ten odmítá převzít zodpovědnost
- Anonymní
- 15.10.26
- 2482
Je to rok, co se u sousedů narodila koťata. Ze začátku mi kočky v okolí nijak nevadily. Ano, nenesla jsem dobře, že občas na naší zahradě najdu jejich exkrement. Díky tomu, že máme psa, se ale...
Návod na šťastné manželství. Tohle jsou věci, které u nás fungují
- Anonymní
- 15.10.26
- 2371
Nejsem manželská poradkyně a rozhodně nemám recept na šťastné manželství. Po letech společného života jsem ale vypozorovala několik pravidel, díky kterým se doma hádáme o něco méně. A některá jsou...
a na rovinu me to docela uklidnilo
Parááááda 
Moc díky a gratuluji k miminku a bezvadnému porodu, za který se modlím i já 
Za pár měsíců půjdeme do stejné porodnice a modlím se aby tam nebyla
. Ať se vám všem moc daří! 
