Byl to super den!
- Porod
- m.amar
- 28.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vím, že o porodu tu bylo napsáno mnoho a že už to možná může nudit. Chci se ale podělit o svůj zážitek z prvního porodu a trochu utěšit ty, které čekají to nejhorší. Nemusí to tak být. :)
Byl zrovna květen letošního roku. Někdy v jeho půlce jsem se vypravila navštívit svého gynekologa, aby vykonal svou poslední prohlídku. Poté mi sdělil, že příště už mám jít na kontrolu do porodnice, kterou jsem si vybrala. A vybrala jsem si Český Krumlov, ne jenom z důvodu, že tady bydlím…
Hned ten den jsem tam zavolala a zeptala se, kdy se mám dostavit. Bylo mi řečeno, že v den termínu, pokud neporodím do té doby sama. Termín byl 23. května. A skutečně jsem do té doby neporodila, ba ani několik dní potom. Chodila jsem obden na monitory a měla toho už dost. Tak strašně jsem si přála mít to už za sebou a jít zase na procházku bez toho, aniž bych se po ujití tří set metrů musela zastavovat a nabírat síly na dalších tři sta metrů.
Dny ubíhaly, až bylo pondělí 2. června. Šla jsem zase jako vždy na monitor do porodnice a tentokrát i na vaginální vyšetření. A hned potom se dozvěděla verdikt - ve středu v sedm ráno nástup na vyvolání porodu. Uf. Jo, ulevilo se mi. Aspoň jsem věděla, co se bude dít, protože jen sedět doma a čekat bylo úmorné.
Přijeli jsme tedy s manželem domů (všechny návštěvy v porodnici absolvoval se mnou) a já se jala vařit oběd. Mezitím jsem si odběhla na toaletu a co nevidím - krev! Hned se mi rozsvítilo. Pan doktor tvrdil, že je vše připravené a provedl Hamiltonův hmat! Aniž bych o tom věděla. Vůbec mě to totiž nebolelo.
Nicméně od té doby jsem měla slabé kontrakce. Celé odpoledne, ale pořád jsem vyčkávala, co bude a večer si šla normálně lehnout. Usnula jsem jak špalek.
Druhý den, přesně v sedm ráno, mě probudila trochu větší bolest. Šla jsem opět na toaletu a bylo mi to jasné, dnes zřejmě porodím. Odešla mi hlenová zátka.
Nicméně kontrakce byly pořád dost dobře snesitelné, šla jsem si tedy lehnout. Už jsem ale neusnula. Bolesti přicházely po čtyřech minutách, takže se moc spát nedalo. Nebyly však vůbec silné, krásně šly prodýchat.
Asi v osm se vzbudil manžel, kterému jsem hned všechno řekla. Vůbec jsem nevěděla, jestli být doma, nebo jet do nemocnice. Ještě jsme se ale společně nasnídali a přibližně po deváté manžel zavelel, že jedeme.
Sedla jsem si do čekárny, manžel mezitím zaparkoval, a trpělivě čekala, až obslouží ostatní, které šly na monitory. Pak si mě všimla sestra, která tam je každý den, a zeptala se, co tam dělám, když jsem tam byla včera. Řekla jsem jí tedy, že mám zřejmě kontrakce, ale že si nejsem jistá. 
Začala se smát a povídá: „A myslíte si, že je tady vysedíte? To jste měla říct hned!“
Inu šla jsem tedy na vyšetřovnu, hupsla na křeslo a pan doktor mi povídá: „Rodíte poprvé?“
„Hmm.“
„No, už jste otevřená tak na čtyři prsty.“
Koukala jsem na něj, jak když spadl z višně. Seskočila jsem tedy z křesla, dopsali jsme poslední údaje do mé už založené karty a šla jsem se převléknout.
Pamatuju si, že tam seděla nějaká maminka na monitoru a říkala mi, že jsem dost v pohodě na to, že mám skoro půlku za sebou. 
Manželovi jsem tedy řekla, ať z auta přinese tašku (nechali jsme ji tam, co kdyby to nic nebylo ) a já jsem se odebrala na monitor. Seděla jsem tam asi půl hodiny a chodila mě kontrolovat velmi milá porodní asistentka. Vlastně všichni byli moc milí. Vládla tam fajn atmosféra, takže i já jsem byla dost v pohodě a uvolněná. Kontrakce bolely, ale nic děsivého to nebylo, dalo se to zvládnout.
Plus minus v jedenáct mi porodní asistentka udělala klystýr (chtěla jsem ho), pak jsem se dlouho sprchovala a asi ve dvanáct mi pan doktor přišel píchnout vodu. Což byl dobrý nápad, porod se tak zrychlil, že… ale to bych předbíhala. Stále jsem byla v dobré náladě a povídala si s PA o práci.
Potom, co moje voda šplouchla na celou vyšetřovnu, jsme se s manželem už konečně odebrali na porodní sál s vanou. Nejdříve tedy přišel na řadu monitor. Ležela jsem při něm na porodním křesle a kontrakce už byly horší, dalo se to ale vydržet. Byli jsme tam s manželem sami, PA chodila jednou za dvacet minut a celý sál byl tichý, okna do zeleně a všechno bylo takové komorní. Byla jsem hrozně v klidu, až mě to, s odstupem času, překvapuje. Po sundání sond z břicha jsem si vlezla do vany. Nejdřív jsem nechtěla, ale nakonec to byl nejlepší nápad.
Kontrakce už byly horší a horší. Klečela jsem na všech čtyřech, protože ležet na zádech, to bych se asi po… Manžel mi přitom ještě sprchoval záda, to bylo úplně boží. Strašně mi to pomáhalo. Musím ale říct, že ta bolest nebyla o moc horší, než když jsem jako puberťačka mívala menstruační křeče. Přicházela v intervalech, tudíž jsem mezitím odpočívala (tu minutu nebo dvě ).
Ke konci už jsem chtěla okusovat tu vanu a měla strašnou potřebu si lehnout. PA pořád chodila po dvaceti minutách a že až budu mít potřebu tlačit, máme říct.
Potřebu tlačit jsem neměla, tedy dokud za sebou nezabouchla dveře. Pak to přišlo. Stoupla jsem si, za pomoci manžela vylezla z vany, PA se vrátila (myslím, že pro ni šel manžel, ale moc si to nepamatuju) a šlo se na to. Branka zašlá, můžu tlačit.
Nadechla jsem se a zatlačila poprvé. Najednou mžitky před očima, tak jsem přestala. Pak přišel pan doktor a znovu. Zase mžitky. Tlačila jsem dobře, ovšem ty mžitky mě brzdily. Nikdy jsem nevydržela moc dlouho, protože jsem měla strach, že omdlím.
Vůbec to nebolelo, jenom ten tlak dole byl hrozný. Pro mě možná horší než celá první doba porodní. Pořád jsem kontrolovala, kdy z toho stolečku vezme ty nůžky a nastřihne mě.
Najednou přišla trochu úleva - hlavička je venku. Dokonce jsem na ni viděla. Zvláštní pohled. Poté jsem zahlásila, že už nemůžu, ale doktor mi důrazně vysvětlil, že musím vytlačit ještě ramínka. Tak jsem zatlačila a… naše holčička byla na světě. Přesně ve 14.12 hodin, 52 cm a 3 695 g.
Vždycky jsem si myslela, že budu plakat, ale celá moje reakce byla: „Jéje!“
Dali mi ji na bříško a koukaly jsme na sebe jak sůvy. Pak ji zvážili, změřili a od té doby ji choval manžel. Pan doktor zkontroloval poranění, kromě natržení malého stydkého pysku vůbec nic. A to byla celkem macek. Spravily to dva stehy, o kterých jsem vůbec nevěděla.
Po akci jsme tam ještě spolu dvě hodiny pobyli a manžel se na malou Rosálii nemohl vynadívat. Byla jsem v tak obrovské euforii, že to stěží jde slovy popsat. Měla jsem dojem, že můžu lámat skály, prostě že dokážu všechno na světě!
Manžel byl celou dobu se mnou. U druhé doby porodní viděl všechno a taky si to mnohem líp pamatuje, já ani nevím, že stál vedle mě. Ale i přesto byl pro mě velká opora, hlavně při první době porodní.
Dcera se tedy narodila dvě hodiny po píchnutí vody a čtyři a tři čtvrtě hodiny po příjezdu do porodnice. Byl to fantastický zážitek. Personál na sále i oddělení šestinedělí úžasný. Dětské sestry z neonatologie jakbysmet. Moc ráda na to vzpomínám…
Jinak Rosálka je moc hodné miminko, spinká celou noc a pořád se směje. Žádné předpovídané drama o mateřské se nekoná. Je to moc fajn, i přesto, že začátek nebyl jednoduchý, ale to tak asi bývá.
Je to asi dost dlouhý deníček, nicméně jsem chtěla dodat kuráž budoucím maminkám. Ne vždy musí být první porod horor. Přeji hodně štěstí a spokojená miminka!
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 277
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 444
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 191
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 209
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 143
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3110
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4312
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3473
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3577
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2008
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
a na rovinu me to docela uklidnilo
Parááááda 
Moc díky a gratuluji k miminku a bezvadnému porodu, za který se modlím i já 
Za pár měsíců půjdeme do stejné porodnice a modlím se aby tam nebyla
. Ať se vám všem moc daří! 
