Byl to super den!
- Porod
- m.amar
- 28.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vím, že o porodu tu bylo napsáno mnoho a že už to možná může nudit. Chci se ale podělit o svůj zážitek z prvního porodu a trochu utěšit ty, které čekají to nejhorší. Nemusí to tak být. :)
Byl zrovna květen letošního roku. Někdy v jeho půlce jsem se vypravila navštívit svého gynekologa, aby vykonal svou poslední prohlídku. Poté mi sdělil, že příště už mám jít na kontrolu do porodnice, kterou jsem si vybrala. A vybrala jsem si Český Krumlov, ne jenom z důvodu, že tady bydlím…
Hned ten den jsem tam zavolala a zeptala se, kdy se mám dostavit. Bylo mi řečeno, že v den termínu, pokud neporodím do té doby sama. Termín byl 23. května. A skutečně jsem do té doby neporodila, ba ani několik dní potom. Chodila jsem obden na monitory a měla toho už dost. Tak strašně jsem si přála mít to už za sebou a jít zase na procházku bez toho, aniž bych se po ujití tří set metrů musela zastavovat a nabírat síly na dalších tři sta metrů.
Dny ubíhaly, až bylo pondělí 2. června. Šla jsem zase jako vždy na monitor do porodnice a tentokrát i na vaginální vyšetření. A hned potom se dozvěděla verdikt - ve středu v sedm ráno nástup na vyvolání porodu. Uf. Jo, ulevilo se mi. Aspoň jsem věděla, co se bude dít, protože jen sedět doma a čekat bylo úmorné.
Přijeli jsme tedy s manželem domů (všechny návštěvy v porodnici absolvoval se mnou) a já se jala vařit oběd. Mezitím jsem si odběhla na toaletu a co nevidím - krev! Hned se mi rozsvítilo. Pan doktor tvrdil, že je vše připravené a provedl Hamiltonův hmat! Aniž bych o tom věděla. Vůbec mě to totiž nebolelo.
Nicméně od té doby jsem měla slabé kontrakce. Celé odpoledne, ale pořád jsem vyčkávala, co bude a večer si šla normálně lehnout. Usnula jsem jak špalek.
Druhý den, přesně v sedm ráno, mě probudila trochu větší bolest. Šla jsem opět na toaletu a bylo mi to jasné, dnes zřejmě porodím. Odešla mi hlenová zátka.
Nicméně kontrakce byly pořád dost dobře snesitelné, šla jsem si tedy lehnout. Už jsem ale neusnula. Bolesti přicházely po čtyřech minutách, takže se moc spát nedalo. Nebyly však vůbec silné, krásně šly prodýchat.
Asi v osm se vzbudil manžel, kterému jsem hned všechno řekla. Vůbec jsem nevěděla, jestli být doma, nebo jet do nemocnice. Ještě jsme se ale společně nasnídali a přibližně po deváté manžel zavelel, že jedeme.
Sedla jsem si do čekárny, manžel mezitím zaparkoval, a trpělivě čekala, až obslouží ostatní, které šly na monitory. Pak si mě všimla sestra, která tam je každý den, a zeptala se, co tam dělám, když jsem tam byla včera. Řekla jsem jí tedy, že mám zřejmě kontrakce, ale že si nejsem jistá. 
Začala se smát a povídá: „A myslíte si, že je tady vysedíte? To jste měla říct hned!“
Inu šla jsem tedy na vyšetřovnu, hupsla na křeslo a pan doktor mi povídá: „Rodíte poprvé?“
„Hmm.“
„No, už jste otevřená tak na čtyři prsty.“
Koukala jsem na něj, jak když spadl z višně. Seskočila jsem tedy z křesla, dopsali jsme poslední údaje do mé už založené karty a šla jsem se převléknout.
Pamatuju si, že tam seděla nějaká maminka na monitoru a říkala mi, že jsem dost v pohodě na to, že mám skoro půlku za sebou. 
Manželovi jsem tedy řekla, ať z auta přinese tašku (nechali jsme ji tam, co kdyby to nic nebylo ) a já jsem se odebrala na monitor. Seděla jsem tam asi půl hodiny a chodila mě kontrolovat velmi milá porodní asistentka. Vlastně všichni byli moc milí. Vládla tam fajn atmosféra, takže i já jsem byla dost v pohodě a uvolněná. Kontrakce bolely, ale nic děsivého to nebylo, dalo se to zvládnout.
Plus minus v jedenáct mi porodní asistentka udělala klystýr (chtěla jsem ho), pak jsem se dlouho sprchovala a asi ve dvanáct mi pan doktor přišel píchnout vodu. Což byl dobrý nápad, porod se tak zrychlil, že… ale to bych předbíhala. Stále jsem byla v dobré náladě a povídala si s PA o práci.
Potom, co moje voda šplouchla na celou vyšetřovnu, jsme se s manželem už konečně odebrali na porodní sál s vanou. Nejdříve tedy přišel na řadu monitor. Ležela jsem při něm na porodním křesle a kontrakce už byly horší, dalo se to ale vydržet. Byli jsme tam s manželem sami, PA chodila jednou za dvacet minut a celý sál byl tichý, okna do zeleně a všechno bylo takové komorní. Byla jsem hrozně v klidu, až mě to, s odstupem času, překvapuje. Po sundání sond z břicha jsem si vlezla do vany. Nejdřív jsem nechtěla, ale nakonec to byl nejlepší nápad.
Kontrakce už byly horší a horší. Klečela jsem na všech čtyřech, protože ležet na zádech, to bych se asi po… Manžel mi přitom ještě sprchoval záda, to bylo úplně boží. Strašně mi to pomáhalo. Musím ale říct, že ta bolest nebyla o moc horší, než když jsem jako puberťačka mívala menstruační křeče. Přicházela v intervalech, tudíž jsem mezitím odpočívala (tu minutu nebo dvě ).
Ke konci už jsem chtěla okusovat tu vanu a měla strašnou potřebu si lehnout. PA pořád chodila po dvaceti minutách a že až budu mít potřebu tlačit, máme říct.
Potřebu tlačit jsem neměla, tedy dokud za sebou nezabouchla dveře. Pak to přišlo. Stoupla jsem si, za pomoci manžela vylezla z vany, PA se vrátila (myslím, že pro ni šel manžel, ale moc si to nepamatuju) a šlo se na to. Branka zašlá, můžu tlačit.
Nadechla jsem se a zatlačila poprvé. Najednou mžitky před očima, tak jsem přestala. Pak přišel pan doktor a znovu. Zase mžitky. Tlačila jsem dobře, ovšem ty mžitky mě brzdily. Nikdy jsem nevydržela moc dlouho, protože jsem měla strach, že omdlím.
Vůbec to nebolelo, jenom ten tlak dole byl hrozný. Pro mě možná horší než celá první doba porodní. Pořád jsem kontrolovala, kdy z toho stolečku vezme ty nůžky a nastřihne mě.
Najednou přišla trochu úleva - hlavička je venku. Dokonce jsem na ni viděla. Zvláštní pohled. Poté jsem zahlásila, že už nemůžu, ale doktor mi důrazně vysvětlil, že musím vytlačit ještě ramínka. Tak jsem zatlačila a… naše holčička byla na světě. Přesně ve 14.12 hodin, 52 cm a 3 695 g.
Vždycky jsem si myslela, že budu plakat, ale celá moje reakce byla: „Jéje!“
Dali mi ji na bříško a koukaly jsme na sebe jak sůvy. Pak ji zvážili, změřili a od té doby ji choval manžel. Pan doktor zkontroloval poranění, kromě natržení malého stydkého pysku vůbec nic. A to byla celkem macek. Spravily to dva stehy, o kterých jsem vůbec nevěděla.
Po akci jsme tam ještě spolu dvě hodiny pobyli a manžel se na malou Rosálii nemohl vynadívat. Byla jsem v tak obrovské euforii, že to stěží jde slovy popsat. Měla jsem dojem, že můžu lámat skály, prostě že dokážu všechno na světě!
Manžel byl celou dobu se mnou. U druhé doby porodní viděl všechno a taky si to mnohem líp pamatuje, já ani nevím, že stál vedle mě. Ale i přesto byl pro mě velká opora, hlavně při první době porodní.
Dcera se tedy narodila dvě hodiny po píchnutí vody a čtyři a tři čtvrtě hodiny po příjezdu do porodnice. Byl to fantastický zážitek. Personál na sále i oddělení šestinedělí úžasný. Dětské sestry z neonatologie jakbysmet. Moc ráda na to vzpomínám…
Jinak Rosálka je moc hodné miminko, spinká celou noc a pořád se směje. Žádné předpovídané drama o mateřské se nekoná. Je to moc fajn, i přesto, že začátek nebyl jednoduchý, ale to tak asi bývá.
Je to asi dost dlouhý deníček, nicméně jsem chtěla dodat kuráž budoucím maminkám. Ne vždy musí být první porod horor. Přeji hodně štěstí a spokojená miminka!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1094
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 635
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1107
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 478
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 298
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18953
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2503
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2727
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2462
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1642
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a na rovinu me to docela uklidnilo
Parááááda 
Moc díky a gratuluji k miminku a bezvadnému porodu, za který se modlím i já 
Za pár měsíců půjdeme do stejné porodnice a modlím se aby tam nebyla
. Ať se vám všem moc daří! 
