Být sám sebou!
- O životě
- Arvenka
- 05.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Změňte se, jen pokud po tom sami toužíte. Buďte sami sebou.
Jste dochvilní, vše plánujete, chodíte všude včas? Anebo jste člověk, který všude chodí pozdě, žije okamžikem a nehodlá si nechat zasahovat do svého jednání? Jste člověkem, který si vybavuje vzpomínky tak, že v nich hraje hlavní roli a dívá se na sebe, jako na herce? Nebo jste člověk, který si své vzpomínky vybavuje tak, že se ztotožňuje se vším, co se stalo a přijímá to, ať je to dobré nebo špatné? Jste člověk, který má potřebu smést okamžitě každé smítko, které se doma vyskytne? Nebo jste ten, kdo má doma provozní nepořádek a nic neřeší?
Ať tak či tak, vždycky je jedna varianta společností vnímána jako to, co je správné, a druhá jako to, co je špatné. Ale jak se cítíte vy? Jste ve svých myšlenkách a přístupech šťastní?
Nic není špatně, každý prožitý okamžik a každý povahový rys, který nás naplňuje štěstím, má místo v našem životě. Dlouhé roky jsem se nechávala přesvědčovat o tom, že to, jaká jsem, je špatné. Dlouhé roky jsem přemýšlela o tom, jak se změnit, kvůli člověku, který se sám nebyl schopný a ochotný v ničem přizpůsobit, na druhou stranu se ale nebál kritizovat všechny okolo sebe a toužit, aby se jeho okolí změnilo. Nehledal štěstí v sobě a v tom, jaký byl. Nedokázal si užívat odlišností těch, kteří ho milovali a jediné, čím se v jeho očích „provinili“, byly povahové rysy, které jemu nevyhovovaly.
Bojíte se, že pokud nezměníte to, že chorobně plánujete a potřebujete mít život nalajnovaný, nebo že pokud nezačnete pořádně gruntovat domácnost, že nebudete nikdy šťastní a nikdy nenajdete klid, mír a lásku? Neustále přemýšlíte a zvažujete, jak a v čem se změnit, ne kvůli sobě, ale kvůli někomu blízkému? Kamarádovi, partnerovi, mamince, dědečkovi…
Tak to ale nefunguje. Být sám sebou je tím, co vás udělá šťastnými. Nemluvím teď o tom, aby byl člověk na lidi zlý, aby ubližoval, zraňoval, mluvím o tom, být sám sebou. Chovat se a jednat tak, jak je nám to přirozené, uvědomovat si sami sebe a vědět, že tam venku jsou lidé, kteří nás ne přesto, ale právě proto mají rádi.
Mějme otevřenou mysl a otevřené srdce. Ukažme svému okolí, že umíme být tolerantní a buďme schopní vyjít ze své komfortní zóny jen proto, abychom vstoupili do té někoho jiného. Dělejme vstřícné kroky, ale dělejme je, jen pokud víme, že druhý to ocení a bude to vnímat jako dar.
Nedělejme ústupky u lidí, kteří si jich neváží a berou je jako samozřejmost, protože oni jsou ti, kteří mají svou povahu v pořádku a my jsme ti „vadní“, „divní“, „ti, kteří se musí změnit“.
Jste plánovací typ a váš partner je chaotický člověk? Zkuste jednou něco nechat na něm. Třeba ho nechte koupit lístky do kina až tehdy, když do kina přijdete. Možná už nebudou, možná půjdete na jiný film… Užijte si to, věřím, že je spousta partnerů, co buď ocení, že jim vyjdete vstříc, anebo se jim ještě zasteskne po vaší organizované povaze.
Správný partner anebo přítel potom dokáže ustoupit a pokusit se něco organizovaně naplánovat, jen kvůli vám. Protože ani jeden z těchto přístupů není špatný. Každého jen naplňuje štěstím něco jiného.
Prožijte nový rok tak, že budete sami sebou. Naplní vás to štěstím a sebeláskou.
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 940
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 471
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 673
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 482
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 208
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 1978
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1835
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1085
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 7160
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 4509
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.