Bývalé partnerky? Nikdy!
- O životě
- ha-ne-le
- 11.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem se rozmýšlela, zdali mám toto téma dát do diskuze nebo sem, do deníčku. Nechtěně mám totiž docela velkou rodinu. Já, syn, manžel, jeho dcera z předchozího vztahu a její maminka mužova bývalá přítelkyně!
Začnu asi takto… Na začátku října to budou 4roky co se znám se svým už manželem. A 30. 10. to bude rok, co jsme se vzali. V dubnu se nám narodil krásný synek, dělá nám - mně - obrovskou radost. A hned se dostanu k tomu, proč všude říkám jen můj syn, mně dělá radost atd.
O 4 roky dříve… Kamarád mě přemluvil, abych s ním šla na jednu „vesnickou zábavu“. Šla jsem, proč jako ne. No, kdo tam nebyl, sympatický muž, který vypadal jako chlap a ne jako párátko, byl starší a byl to kamarád mého kamaráda. Seděl s námi u stolu a bylo jasné hned na začátku, že i já jsem mu sympatická. A jak si tam tak povídali, dozvěděla jsem se, že je tam sám, protože má přítelkyni, která má za pár dní termín porodu a tak už to neriskovala. V tu dobu mi to ještě bylo jedno. Jenže pár hodin na to jsme si povídali hodiny a hodiny, a pak… No znáte to. Samozřejmě jsem si řikala, že bych neměla, ale pak jsem si řekla, je to jedna noc, nikdo se to nedozví, ona určitě ne, pak se už nikdy neuvidíme. Noo, slovo dalo slovo a bylo. Řeknu vám, do té doby, jsem nic hezčího nezažila.
A pak bylo jedno kafe, druhé atd., každá víme, o čem mluvím. Šlo to jednoduše, já byla v Praze, on byl v Praze a ona s dítětem byla u rodičů v Jižních Čechách. Skončilo to tak, já v týdnu, ona o víkendu a on mezi námi pendloval. Nejdřív mi to nevadilo, já to brala tak jako na chvíli, ukrácení volného času, jenže pak jsem se postupem času zamilovávala víc a víc a nakonec se ona o nás dozvěděla. Sbalila dítě, sebe a odešla. Jenže na tom byla asi tak jako já, pak se k němu vrátila, já to taky několikrát končila. Prostě, abych to neprodlužovala, střídal si nás, chvíli měl obě, chvíli mě, chvíli ji… na zbláznění.
Samozřejmě až teď, s odstupem času vidím, jaké to bylo. Bylo to pro mě ponižující už tehdy, říkala jsem si, že to takhle nejde, že musím od něj, má rodinu atd., jenže ono to nešlo. Byl tak blízko, a já tak moc zamilovaná!!
Pak prostě přišel jeden den, pro mě v tu dobu nejdůležitější, rozešel se s ní, šli k soudu, kde určili návštěvy a výživné a bylo to. Byli jsme jen já a on. Ona si pak taky našla přítele, jeho dcera k nám jezdila a já byla šťastná!
Štěstí bylo ještě větší ve chvíli, kdy jsem na testu našla ||. Byl v šoku, ale pak se těšil na miminko a o to víc, když jsme se dověděli, že čekánme chlapečka. Holčičku už měl. Jeli jsme na úžasnou dovolenou, udělali krásnou svatbu a v dubnu se nám narodilo to nejkrásnější na světě - NÁŠ SYN! Manžel byl u porodu, všechno prožíval se mnou a já byla o to víc ráda, že jsem s ním, s tím mužem, do kterého jsem se zamilovala. Všechnmo klapalo a minulost byla pryč.
Chyba lávky… V červnu se s ní rozešel přítel a bylo to… jestli k nám může přijet na návštěvu, že vezme manželovi ukázat dceru, další týden mu jí přivezla, to byla další návštěva, pak ho pozvala na pohár, když se mi to nelíbilo, tak teda můžeme jet klidně oba, dokonce ho, nás teda, pozvala teď na dovolenou, že jedou s malou samy a mají místo, tak abychom jeli s nimi. Poslední víkend byl v sobotu u ní, jelikož měli ve vsi nějakou akci, kam jsme tedy byli taktéž pozvaní všichni… atd.
Pohádali jsme se kvůli tomu, protože můj názor je ten, že prostě NE! Ona nepatří do mojí, ani jeho rodiny, on v tom teda nic špatného nevidí, že proč ne, proč bychom s nimi nemohli jen tak někdy na výlet, ale ne. Jako proč? Toto jsem si vyslechla: že chci tátu jenom pro syna, ale on má taky dceru, že jsem v tomto ohledu sobec, že je malá šťastná, když má mámu a tátu spolu, tak proč by jako chvíli spolu nemohli být všichni, vždyt tam můžu být s nimi, o co mi jako jde, proč jí tak nenávidim atd… V tomto duchu se nesla nejedna naše hádka na toto téma! Nevim, v čem je ona tak úžasná, no je sice silnější než já, ale hezky se obléká, denně se maluje, je - jak to říct - otevřená, s každým je hned kamarádka, je vysmátá, ukecaná atd. Tak proč s ní tedy nezůstal, když je na mně tolik chyb?!
Já už nevim, co s ním mám dělat, jak mu to vysvětlit. Já se k jeho holčičce chovám pořád stejně, mam ji ráda, když koupim malému, kupuji i jí, neodstrkuju ji, na tohle nemůže říct jediné slovo, ale snad po mě nemůže chtít, abych byla kamarádka i s jeho bývalou partnerkou?
Moje pocity sem nejdou tak úplně vypsat, ale celý dny nemyslím na nic jiného než na ty dva, co zase vymyslí, kdy si volají (i 3× týdně)… Kdy pojede ona k nám nebo my k ní, respektive on, jelikož já se toho nezúčastnim, už jsem teď bla naposledy s kamarádkou v OC, zatímco můj manžel si hrál na rodinu. S někým jiným… Celkově je náš vztah komplikovaný, nežijeme spolu, on pracuje daleko a bydlí na ubytovně, jsme spolu jen přes víkend a mě hrozně chybí. A když se vidíme nebo si voláme, tak jen slyšim její jméno!
Nejsme manželé ani rok a já už jsem nešťastná! Zamilovaná a nešťastná a stále ta druhá…
Omlouvám se, že je to tak strašně dlouhé, jsem zvědavá jestli někdo vůbec dočte až sem, ale byla bych ráda, kdyby se některá taková našla, aby mi napsala názor, snad radu, zkušenost (i když, zkušenost, pochybuji, že by se našla ještě nějaká „blbka“ jako já). Teď samozřejmě vidím a říkam si, co by kdyby, ale je pozdě, můj syn je pro mě všechno a kdyby nic, nelituji a nikdy jsem nelitovala ani vteřinu, že jsem byla tak blbá, protože mi dala syna!
Děkuju za čas věnovaný tomuto deníčku a za případné reakce.
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 1107
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 609
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 1067
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 376
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 346
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 1046
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 834
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 766
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 918
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 750
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...