Postěžováníčko

Jsem vážně tak špatná a zavrženíhodná matka a manželka? Abych tedy nějak začala... Moje problémy, resp. myšlenky, mě úplně dusí, nevím, jak si pomoci, co dělat, prostě jak jít a žít dál.

Je mi 22 let, jsem vdaná, mám nádherného šikovného 2měsíčního chlapečka. Miluji ho, dýchala bych pro něj, ale právě tady je můj problém č. 1 - nechci kojit. Abych pravdu řekla, ani nevím proč, prostě nechci. Už v těhotenství jsem to odmítala, a teď… Samozřejmě kojím, ale nemám důvody si to užívat jako jiné maminky. A už vůbec ať nikdo nepočítá s tím, že bych kojila do jeho 2 let! Ani omylem. Já vím, že je to pro to dítě to nejlepší, co mu můžu dát, ale mě to stresuje, neuklidní, naopak. Prsa bolí, až jako brní a obecně se cítím kojením svázaná. Nemůžu se nikam vzdálit na déle jak 2, 3 hodiny, ovšem tady vzniká problém č. 2 - s malým bydlíme na vesnici, a jediní lidé, se kterými za celý den mluvím, jsou moje dvě babičky, máma, táta a děda. Abych pravdu řekla, dusí mě to tu, jsem pořád doma, nikam nemůžu, samozřejmě ve městě si potřebuji občas něco zařídit a nakoupit, ale přece s malým nemůžu jet autobusem (nemám vlastní auto), tam jedou jiní lidé, co kdyby něco chytil, je horko, musím kojit, nebudu přece kojit někde v parku a chudák malej, nebudu ho vozit přes celé město.

No ani už nevím, co všechno jsem si vyslechla na tenhle můj „debilní“ nápad. Takže pokud jedu do města, tak bez malého, nemám tak ani možnost sejít se tam třeba s kamarádkami a tak podobně! A manžel? Problém č. 3 - pracuje asi 130 km od nás, u Prahy. Jelikož pracuje v obchodě, tak mají otevřeno i soboty. Takže přijede v sobotu odpoledne a v neděli večer zase pěkně zpátky do Prahy. Všichni tři jsme rádi za 24 hodin společně stráveného času. Máme svůj dům, takže tam chce taky něco udělat, aby nám nespadl na hlavu, chceme přistavovat patro, což je teda úplně mimo, jen tím chci říct, že vlastně ani ten čas moc netrávíme spolu, jelikož já jsem buď s malým venku nebo naopak doma, vařím, uklízím a podobně, vždyt to znáte. Jen teď po porodu to tak nějak nebere konce. Jsem z toho už zoufalá, nestíham co bych měla, a navíc… Jednou za 14 dní máme ještě jednu malou cácorku - problém číslo č. 4 - manžel má dceru z předchozího vztahu. Jsou jí 3,5 roku, než byl malý, bylo to všechno ok, ale teď? Jo, je pravda, že už předtim byla rozmazlená, neposlušná, ona mohla všechno… no prostě ne můj styl chování. Ale teď, co jsem porodila a je prcík, tak to s ní nezvládam. Je to snad ještě horší a já pak mam pocit, že na ni pořád jen křičim, napomínam ji a tak. Je to těžké, maminka se jí snaží nahradit, že tatínek s nimi není, dělá pro ni první poslední, co si malá slečna usmyslí, to má, a tatínek… Ten se jí zase snaží nadbíhat a nechá ji dělat, co chce proto, že ji má jen jednou za 14 dní a aby za nim chtěla jezdit i dál. Takže vlastně z toho, co jsem se dozvěděla, tu malou vychovávám já a přítel její maminky. I to se stává… Jenže teď na ni nějak nemám nervy. Nebo nevím… To není tak, že bych ji neměla ráda. Vozí ji k nám od jejích 10 měsíců a je to taková naše beruška, jen strašně rozmachaná!

Nejraději bych sbalila malého a byla v našem domě… Víte co jsem si vyslechla? V žádném případě, přece tam nebudu sama. Uznávam, tady mi všichni pomáhají, když potřebuji. Jenže mě to někdy leze na nervy! Tam nestíham a tady… Když tam odejdu, mám pocit, že jim ho beru, když jsem tady, tak to ubíjí mě! Je to takový začarovaný kruh.

Když to po sobě čtu, bohužel k tomu mám ještě spoustu co dodat, ale… no nic, tak jen soudím - NEŽIJU, PŘEŽÍVÁM! Synka miluji, ale neužívám si ho, dělám co musím, nakrmím, přebalím, obleču, pohraju, pochovám, uspím. Chtěla jsem ho, sic některá můžete z toho mít dojem, že ne. Zbožňuji ho, nevím teď, co bych si bez něj počala, ale prostě to není to mateřství, jaké jsem si představovala, jak jsem čítávala ve vašich deníčcích. Pro mě je to povinnost, ne radost… Bohužel.

Dřív mě bavilo se líčit a hezky se oblékat, teď? Nemám důvod, po porodu na sebe vlastně ani nic z dřívějšího šatníku nenavléknu. To je další věc, myslím už č. 5 - fyzicky já! Nosím stále těhu kalhoty, jelikož jsem na sebe ještě jiné nenašla. A hubnout? Jasně, ale opět… Proč bych to dělala? Nemám motivaci, nemám důvod… Manžel má na mě taky takovou prosbu, chtěl by sex. Ale já ne! Mám strach, že to bude bolet, že to nebude prostě ono, že znova otěhotním (mám antikoncepci, ale nevěřim jí), prostě já nechci. A tak mám strach, abych kvůli tomu o něj nepřišla. Přece jen je to chlap a… no to je taky jedno, totiž průběh našeho chození by byl ještě asi na další 4 takový deníčky. Takže třeba někdy příště.

Každičký den je naprosto stejný! Každičký den je pro mě víc a víc ubíjející… Stydím se za to, jak žiji, jaká jsem. Věřte, že to beru jako osobní zklámání!

P.S.: Prosím, nemyslete si, že bych litovala, že mám Matese, že jsem si vzala báječného chlapa. To ne, všechno bylo dobrovolné a nikdy bych to neměnila! Oba dva miluji nade všechno.

Jen bych ráda zase získala trochu elánu do života, energii, abych se zase každý den smála a začala se radovat z mého Matýska. Jen nevím jak na to… Vždycky se najde něco, co mě opět srazí k zemi :-(

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
negra
10726
13.6.11 08:14

Heled, vypadas dost depresivni, co nejakeho odbornika, min. psychologa, event. psychiatra? Drzim palce.

  • načítám...
  • Zmínit
Iwi
3379
13.6.11 08:21

ahoj, mylsim, nejsou to jeste hormony?
k problemu c.1 mazes bradavky necim? take me to bolelo, ale preslo to a ted si to uzivam, ver ze sme meli problemy, hlavne tim, ze mala pak zacala kojeni bojkotovat.
c.2 to nevim jak poradit, bydlim ve meste, snad by to opravdu chtelo nejake to auto, takhle je to vazne blby. Mohla bys pak nakojit v aute. take sem driv nechtela nikam chodit bala sem se ze bude mit hlad, a ted? ted ji nakojim bud v aute, kdyz jedem nekam dal na vylet, nebo proste nekde v kramu, nebo v restauraci, samozrejme tak abych byla co nejmin videt, hlavne mala pozoruje okoli a vubec ji kojeni nezajima.
Prosim te s tim hubnutim zas tak nesil, ja oblekla kalhoty co sem mela pred tehu az po 5 mesicich! mohla bys ale hubnout cvicit pro sebe, aby tobe bylo fajn a ne pro nikoho jineho.
K tomu sexu neboj, my sme porusili uz sestinedeli, nebudu ti lhat, nebylo to prijemne, ani po druhe, ale pak to slo samo a bylo to v pohode, mozna i lepsi nez pred tehu. antikoncepci verim, dokonce i zapominam nekdy pilulky a nic se netalo, tak neboj. :wink:
jeste me napadlo, nemuze nejaka tva kamaradka prijet za tebou?? i kdyz ja mam take line kamaradky a vetsinou jezdim ja porad nekam, reknu ti nemit auto, tak se taky unudim, jezdim porad s malou nekam a to bydlime ve meste.
no preju ti at si to cele zacnes uzivat, a vse se nejak vyresi!! :kytka:
jinak me je 25, myslim ze az tak o veku to zas neni. spis o povaze a o psychice.

Příspěvek upraven 13.06.11 v 09:01

  • načítám...
  • Zmínit
ynax
13119
13.6.11 08:25

nemáš to lehké, ale …jsi máma a je jedno, jestli ti je 20 nebo 40. Zodpovědnost máš ty, rozhoduješ ty a jestli se to někomu nelíbí, tak prostě má smůlu. Přijde mi, že jsi se vdávala a měla malého moc brzo. Jsi vdaná a partnera vlastně nemáš, máš dítě, ale moc tě to nenaplňuje. Co si sednout s manželema dát řeč o tom, jestli by nenašel práci blízko domova a pokud ne, tak jestli by nebylo řešení přestěhovat se k němu… ano chápu, máte barák.. ale ono to taky není všechno, nakonec by ti mohl zbýt pouze ten barák, protože chlap, co manželku vidí na 24hod za týden a ještě bez sexu… můžeš si to domyslet sama. Nemáš ráda kojení - zamysli se, naopak, kojení tě dělá svobodnější. Že se to babičce líbit nebude? A co… vždyť jsme všechny jezdily na nákupy a po kamarádkách a nebývaly celé dny doma. Seber se a jeď, malému jsou dva měsíce, přeci ho nebudeš doma pěstovat jako květinku, nakup si, sejdi se s kamarádkama a máš výhodu - kojíš, takže když prcek bude chtít jíst, nemusíš shánět kde ti ohřejou mléko a že budeš kojit venku? No bóoože, takových je, vždyť nemusíš vystavovat prsa na odiv. Stačí si vzít triko, které buď rozepneš nebo vyhrneš - podle mě je lepší rozepínací, přiložíš dítě a hodíš třeba přes svoje rameno a hlavičku dítěte rozloženou plínu, je lehká, vadit mu nebude a ty budeš kompletně skrytá - dělala jsem to taky tak. S prckem můžeš kamkoli - do obchodu, do restaurace, do mateřského centra, na plavání, do muzea, na různé akce.....A jestli ti vadí jezdit autobusem, ať ti manžel pořídí auto, když už je takhle daleko. No a holčina? Co se vykašlat na vychovávání a začít si s ní užívat? Je ještě malá a v tomhle věku jsou děti rozcapené :-D Když bude s ní nějaký problém, je tam přeci manžel, aby ji usměrnil, ne?

  • načítám...
  • Zmínit
mysicka5
737
13.6.11 08:47

když někam chceš jít tak si kup odstříkavačku a odstríkávej takle se můžeš vzdálit i na delší dobu a babičky ho můžou na krmit. Co já bych za to dala abych mohla kojit . Klukovi je 10 měsíců a od 14 dní narození je na Nutrilonu :palec: . A to že je to doma ubíjející tak to je pro každou matku. Až bude prcek trochu starší tak to bude už o něcem jiném budeš vymýšlet věci jak ho zabavit. A když manžel pojede domů tak bušte v tom vašem baráčku změna je dobrá věc :palec: :palec:. Jo a s holčičkou ti moc neporadim leda nasekat na zadek aby věděla kde jsou její hranice . Dřív to bylo normální že dítě dostalo na zadek a teď se to považuje za týrání dětí :cert: . Já nejsem pro tělesné trety ale když už není východisko tak jednoduše dát na zadek a když se třeba bude vztekat tak jí že jí nechcete něco koupit nebo dát tak jí taky nasekat na zadek aby měla důvod brečet. :palec:

Příspěvek upraven 13.06.11 v 08:50

  • načítám...
  • Zmínit
Florelis
2038
13.6.11 08:52

Tak já nevím,jestli to nejsou ještě poporodní hormony,
ale nějak mi přijde,že ses ještě nesrovnala se změnou, jsi mladá a je to pro tebe moc velký šok být mámou a manželkou. Nechci ti kazit iluze, ale to ,co popisuješ prožívá spousta matek..s dítětem prostě přichází změna..
Důvod,proč nechceš kojit jsem nepochopila, ale pokud je to jenom stud,tak by ses nejdřív měla naučit přijímat sama sebe a pochopit,že teď jsi matka a určité věci k tomu prostě přirozeně patří..Stěžuješ si,že je manžel málo doma,ale když je,tak ho ani nechceš (což tak brzy po porodu není zas tak nenormální)..a dál-jeho dcera,jsou jí 3 a půl,takové dítě,které pendluje tam a sem může mít pokaždé jiné pravidla,co může a co nesmí,ale seznam ji s těmi svými,ať se jí to líbí nebo ne..
A že nemáš chuť se o sebe starat-to je prostě depka..všechno ti připadá na prd,ale nyní jsi v roli,kdy starání o děti, úklid, vaření a procházkování by měly být věci,které si osvojíš, čím dřív to pochopíš,tím líp..na kamarádky a zábavu holt už tolik času nebude..
Dej si čas,to přijde samo..anebo příště dvakrát měř a jednou řež..Když nebudeš spokojená vnitřně,tak žádné vnější změny ti nepomůžou..Hodně štěstí! :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Jana.Ma
54
13.6.11 09:13

Věř, že tohle všechno přejde. Miminko je miminkem jenom velmi omezenou dobu. Pokud najdeš sílu, snaž si Matýska takhle vtisknout do paměti, nakonec na něj jako na miminko budeš ráda vzpomínat - nemyslím na ty povinnosti a všednost dní, ale na něj jako na človíčka určitě ano.

Ke kojení - s dvouměsíčním mimi, to ještě je taková „bolavá povinnost“, ale časem se to upraví a za chvíli prsa nebudou bolet vůbec. Já teda jezdim s malym od konce šestinedělí neuvěřitelný „zájezdy“ a kojím kde se dá a kde je mi to příjemný. Nevidim v tom problém a okolí taky ne. Naopak, kde bych si někde venku ohřála láhev s UM?

Pokud chceš být doma sama a taky něco si užívat (kamarádky atd) a máš okolo sebe babičky, nemáš lepší příležitost! Jak já jsem ráda, že už od porodu se téměř vždy najde někdo, kdo pohlídá a já někam razím. A kojení? Odsála jsem mléko, vrazila ho babičce do ruky a ahoj babi a mimi, jdu si vorazit.

Jaký si to uděláš, takový to máš. To platí na plný čáře. Tak si udělej mateřství krásný, ale udělat ho tak můžeš jedině Ty nikdo jiný. Mimi rychle poroste a bude líp, uvidíš. Vydrž a zároveň nepropadej stereotypu, buď aktivní i v jiných oblastech než je mimčo. Hodně ti to pomůže. Stačí se jen nebát.

Hlavu vzhůru! :kytka:

Příspěvek upraven 13.06.11 v 09:17

  • načítám...
  • Zmínit
sali78
869
13.6.11 09:15

Jak psala ynax. Jsi dospělý člověk a tak veškerá rozhodnutí, která uděláš jsou jen na tobě. Jestli se to někomu nelíbí, tak ti může říct svůj názor, ale je na tobě jak se zařídíš. Ke kojení: taky jsem si říkala, že jsem špatná matka, když jsem děti po dvou měsících přestala kojit. Nechtěla jsem a docela jsem se tím trápila. Jenže když na to kouknu z druhé stránky kamarádka kojila každé dítě(má 3) 3 roky a jsou pořád nemocné, hlavně v zimě není měsíc kdy by neměly aspoň rýmu a moje děti (14 a 11 let) měli za život asi troje antibiotika. Jsou zdravý a spokojený i bez kojení. I když zase když někam chceš jít nemusíš shánět jak ohřát jídlo, jak už zde bylo taky zmíněno. Můj bývalý manžel jezdil taky na týden po montážích a tak jsme se vídaly jen o víkendu a přesto jsem sbalila děti (tenkrát 3r a 2 měs) a odstěhovala se od tchýně do našeho předělanýho baráčku. Chtěla jsem si dokázat že to zvládnu sama a zvládla, takže ani ty se neboj. Zařídíš se po svým, budeš svou vlastní paní a na návštěvu můžeš přece k rodičům chodit klidně každej den, ale pak se vrátíš do svýho. Co se týče ježdění autobusem. My jsme měli jen jedno auto a to musel mít manžel a tak jsem jezdila do města taky autobusem a vždycky jsme to zvládly, takže ani z toho bych být tebou neměla strach. Moc ti přeji aby ses rozhodla správně a začala si konečně užívat života.

  • načítám...
  • Zmínit
Lotynka
97
13.6.11 09:22

Trochu mi to zni jako postnatalni deprese, i kdyz ne nijak tezka. Nektere veci mne pripomnely moji situaci pred x lety - na vesnici, bez auta, navic bez pribuznych a kamaradek (v tom vidim tvoje velke plus, ze mas kolem sebe precejen pribuzne) a taky me kojeni ubijelo. Od 4. mesice se vsechno zmenilo - nasla jsem si kamaradky, koupili jsme auto, kojeni se zmenilo v obrovskou vyhodu (nakonec jsem kojila do 2let a bylo to super) a ja si zacala uzivat vyletu a miminka (od 4.mesice krasne reaguji, usmivaji se atp.) Ted je navic leto,tak to cestovani je i busem jednodussi. Najdi si v okoli nejake materske centrum, cviceni (nekdo pohlida - zase obrovske plus - a ty muzes odstrikat nebo dat lahvicku), naucet se hackovat, uc se jazyky, proste najdi si v te sve situaci vyhody, jinak te to bude opravdu jen ubijet. Ohledne 3.5 leteho ditete - nevim, o co presne jde, ale 3,5, lete deti jsou casto tvrdohlave a neposlusne, ted si myslim, ze je to jeste dobre (mimi spi a muzes si s ni hrat), ale az zacne Matysek chodit a brat ji hracky, to bude teprbe sekec. Musis byt dusledna, ale taky ji nijak moc neomezovat kvuli synkovi, zvlast jestli je u vas 1× za 2 tydny. Predstav si, ze bys mela dve deti 3,5 let od sebe a resila treba zarlivost starsi kazdy den. Proste si ji snaz uzit jako by byla tvoje, neodhanej ji od miminka, snaz se ji zapojit, aby mela pocit dulezite starsi sestry - treba se jeji chovani trochu zlepsi :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
zuzulinka003
1068
13.6.11 09:26

:srdce: Co napsat začni žít a užívat si miminka,protože to miminko ti vyroste před očima a tvým trápením ani nebudeš vědět,jak vyrostl,tak mám chlapa co dělá od rána do večera byla jsem na všechno sama trápila se někdy si připadala,že je všechno stejný,ale že mě to miminko vlastně nebaví,ale pak jsem se sebrala začala si malou užívat a jsem šťastná,aprotže ani jsme se nenaděli a Lucinka má už rok a půl nenech si to nejkrásnější období utýct začni žít a užívat si maličkýho,protože už od jeho narození mu vytváříš jeho osobnost to jaký bude

  • načítám...
  • Zmínit
Květulííína
13.6.11 11:17

To přejde, neboj :-) DRŽÍM PĚSTIČKY :palec:

Ps: Vydrž kojit, když můžeš… Kojit v parku není přece nic špatného :-)

  • Upravit
mafalda05
13.6.11 12:00

Podpora

Ahoj, precetla jsem si tady nazory ostatnich uz maminek a jelikoz ti radi z zivota, urcite bych na ne dala, ale abys mela i jiny nazor ohledne kojeni, dam ti ten muj z pohledu teorve budouci maminky (jsem v prvnim trimestru) a to takovy, ze podle me je lepsi tepla lahev nez studena matka. Pokud je pro tebe kojeni opravdu takovy neprekonatelny problem, tak toho nechej a dej mu radsi umelou vyzivu, ale s laskou a ty abys byla v pohode. To si musis srovnat v hlave sama, nedej na natlak okoli. Samozrejme materska vyziva je ta prvni a nejlepsi moznost, ale kdyz to nejde, jsou holt moznosti jine, a musis si sama usporadat plus a minus kazde z nich. Svoji psychiku rozhodne nepodcenuj a snaz se dat do kupy, a nerezignuj na dosazeni puvodni vahy. Cim vic to budes odkladat tim to pak pujde hur dolu. Co se tyce sexu, vysvetli manzelovi, ze jeste nechces proniknuti do vaginy, ale jsou jine neznosti a mazleni, ktere spolu rozhodne muzete provozovat a doufam provozujete. Miminkem tvoje zenstvi nekonci, ani co se tyce postavy, ani co se tyce sexu. Jo, jses mama a bude od ted vsechno jine, ale je to - mela by to byt -obohacujici a ne ubijejici okolnost v tvem zivote. Jako si to udelas, takove to mas, tak prehod v hlave vyhybku a zacni se radovat ze vseho, co mas.

  • Upravit
Katulink1
13.6.11 12:20

Ahoj, tak já ač se o miminko teprve snažím, myslím si a to jsem toho hodně přečetla a mám hodně kamarádek s miminky, že pokud nechceš kojit tak to nedělej, všichni tady plácají nesmysl, že pro dítě je nejlepší mateřské mléko to už dávno není pravda..mam spousty kamarádek, které nekojí davají nutrilon to miminko je spokojené,napapané,skoro nepláče a je naprosto v pohodě a naopak kolik znám žen co kojí a jsou z toho neštastné a děti jsou stále hladové nedostávají to co potřebují.Dnes je umělá výživa už na takové urovni, že se podle mě dá téměř srovnávat s mateřským lékem, navíc matka může do těla pochytat několik škodlivých vlivů, které se přenesou i do mléka, přez umělou výživu se to stát nemůže. A pokud jde o kontat s dítětem při kojení, podle mě když budeš dávat malému pít s lahvičky chovat ji u toho hladit ji občas mu dáš pusinku na čelíško a zaspíváš mu ,je to dostatečné zblížení s miminkem, budeš spokojená ty a miminko taky protože ucití tvůj klid.Jedna moje kamarádka řekla dva dny po porodu, že ji to kojení bolí nejde jí to a kojit nechce,koukali na ni jak na blázna, ale ona jim řekla to co já tady ted tobě a museli to akceptovat.Pokud ti říká něco okolí neohlížej se na ně , jde o tvé miminko a o tebe.Navíc s umělou výživou bude opravdu miminko spokojenější,budeš mít na sebe více času, můžeš žít i normální život jako dát si sklenku vína a jednou týdně si nechat pohlídat i na celý den.Já timto nechci říct že kojení je špatná věc pokud budu moci kojit budu ráda, ale max tak do páteho měsíce pak pojedu na umělou výživu, žádné kojení.

  • Upravit
Lizbeth
12978
13.6.11 12:37

Mateřské mléko JE NEJLEPŠÍ a nejsou to nesymsly, které kde kdo plácá..ano na umělou výživu se neumírá a pokud někomu nevyhovuje kojení, tak se nic nestane..ale netvařme se ,že tím dítěti prospíváme a že na mateřském mléku není nic tak skvělého..
Je zdravější, nic nestojí a je stále ohřáté na správnou teplotu :palec: :palec:

Každý má ale právo, si vybrat zda kojit bude či ne a nikdo ho do toho nemůže nutit..

Píšeš, že bys ráda dělala věci, které nemůžeš - nenapsala jsi jaké..Takže co bys dělala?? Píšeš ,že dřív si se líčila a hezky oblékla - tak to jistě můžeš stále..Přesto, že to nikdo neocení, možná by ses cítila lépe, vědět, že ti to dnes sluší - i oblečení si můžeš nakoupit o trochu větší ( alespon pár kousků) a mít dobrý pocit.

Asi nebude fér co těd napíšu..Ale přijde mi to od tebe trošičku hloupé..Byla jsi těhotná plánovaně a to 9 měsíců - věděla jsi kde budeš bydlet, jak pracuje manžel i že u vás bude jeho dcerka. Nyní jsi tím jakoby zaskočená..Jsi jen pár týdnu po porodu a dá se pochopit, že se sžíváš s miminkem a realita je jiná, než sis myslela..

O tom, co si myslíš, jak se chová dcerka se vyjadřovat nebudu - jen napíšu - uvidíš pak sama, jak se chovají batolata..Ted to moc nehodnoť.

K tvému NEŽIJU - PŘEŽÍVÁM..mohu jen napsat - tak začni žít, nehledej proč to nejde a vymysli sama, co by ti zvedlo náladu..Zkus alespon jednou tím autobusem jet..atd..
Přeji odvahu a lepší zítřky..

  • načítám...
  • Zmínit
Ilwimia
969
13.6.11 12:37

Hanele, vydrž, kolotoč se nakonec zastaví…
Já jsem původně taky myslela, že se zblázním, ale od chlapečkových třech měsíců si jen užívám. Být tebou, přesunula bych se domů (pochopila jsem, že máte dům, ale ty jsi s chlapečkem u rodičů), i když máš třeba supr servis, doma je doma. Ježdění s miminem se neboj, když musím jet busem, beru ho do šátku a když jedu na velký nákup, dám ho mámě na pauzu mezi kojením. A kojení? Bolí jak prase a pořád jsi ulemcaná od mlíka… Neboj, taky to přejde, mě to přešlo kolem toho třetího měsíce, prsa si zvykly a kojím vesele dál… A má to své výhody, třeba když se rozhodneš vyrazit kamkoliv, nemusíš řešit, kdy se vrátíš, nemusíš tahat lahvičky a nejsi závislá na kuchyni. Já mezi lidi moc nechodím, zato trajdám po lese a takové posezení pod stromem na svačinku má hodně co do sebe, ráno třeba vyrazím a odpo přijdu, což by s lahvičkovou stravou asi moc nešlo.
No a co se postavy týče, jsem byla nešťastná si půl roku a teď… jelikož stále kojím, mám větší prsa (což nadšeně komentuje můj muž) a začala jsem hubnout.
Zkrátka všechno má svůj čas. Takže vydrž a buďte šťastní!

  • načítám...
  • Zmínit
Iwi
3379
13.6.11 12:59

sdilim nazor Lizbeth..materske mleko je nejlepsi pro miminko, umele mleko je dnes uz na dobre urovni, ale neni to proste materske mleko. ja jsem statsna ze mohu malou porad kojit a ze mam mleka porad hodne :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Elisabetka
16
13.6.11 13:03

Ahoj, píšu jako taky jedna mladá maminka, je mi 21 a mám 3 měsíčního chlapečka. V první řadě si myslím, že to jak se cítíš není nic neobvyklého, mateřství je náročné a ta změna je obrovská:)taky jsem si zažila krušné chvilky, hlavně během šestinedělí…každá potřebujeme čas na to srovnat se s miminkem a především sama se sebou a s tou zodpovědností a starostí, kterou najednou máme. Takže dej sama sobě čas a hlavně neměj depku z toho že máš depku:) co se týče kojení, mně prsa taky strašně bolely, myslela jsem, že ještě jeden den navíc a končíme na nutrilonu…změnila jsem polohu, ve které jsme kojili - byla taková dost krkolomná, ale jediná, ve které mně to nebolelo. Tak jsme nějakou dobu kojili a prsa se mezitím vyléčily a hlavně si asi zvykly. Teď kojíme normálně a všude, v obchoďáku, v restauraci, venku, na zahrádce:) jsem za to šťastná především proto, že si můžu s malým užívat společnosti a můžeme podnikat plno věcí. myslím, že by ti velice pomohlo, kdyby ses dostala mezi lidi a vypadla ze stereotypu. A cestování? co třeba pořídit si šátek? šupneš tam malýho a jedete, netaháš se s kočárem, malý je u tebe v klidu a můžes s ním takhle všude. Ještě jsem chtěla napsat, poklud to kojení nepůjde nebo prostě už jsi z toho tak otrávená, tak mu tu UM dej. skoro všichni jsme na tom vyrostli a co…prostě to nehroť, MM je praktičtější a samozřejmě pro mimi lepší, ale myslím, že nejlepší pro mimi bude, když budeš ty spokojená a v pohodě. Ještě k tomu sexu, taky se mi nechtělo, nebylo to úplně příjemný a občas pořád není, ale zase si přitom užívám blízkosti svýho chlapa. takže radím nevěšet hlavu a zkusít se zařídit tak, aby ses ty cítila co nejvíc v pohodě. tak držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
Katucha
45
13.6.11 13:17

Ahojky,

určitě nejsi špatná máma, jsi ta nejlepší máma, jaká v současné době dokážeš být. :palec:
Já jsem to měla podobné. Dítko bylo plánované a chtěné, ale manžel mě měsíc řed porodem opustil kvůli jiné ženě, měla jsem těžký porod a tak byl návrat domů s dítětem to poslední, na co jsem se těšila. Nevěděla jsem co s dcerou dělat, byla jsem sama s ní v domě, ve kterým jsem si myslela, že si vytvořím milovanou rodinu. Jak by se člověk potom mohl těšit z miminka? nešlo to. Měla jsem pocit, že jenom uspokojuju její potřeby, najíst, přebalit, uspat a konec. Žádná radost, nic. Tomu dítěti navíc bylo jedno, jestli jsem u něj nebo ne. Měla jsem pocit, že se mnou nekomunikuje a že ví, že jsem měla pár chvil, kdy jsem litovala, že se narodila. Navíc jsem si vyslechla spoustu negativních komentářů kvůli tomu, že jsem odmítla kojit. Nejsem prostě kojící typ, tak proč bych se o to snažila, když nechci. V očích lékařů, sester v porodnici i lidí kolem mě jsem byla špatná máma, ale mně to bylo jedno, bylo to moje rozhodnutí. Úplně chápu, jak se cítíš. V dnešní společnosti je přece „normální“ kojit a být nadšená z každého prdíku svého dítěte. A kdo to všechno prožívá jinak, tak je divný, měli by ho někam zavřít a dítě mu sebrat. Mně trvalo půl roku, než jsem si začala dcery užívat. Nejdřív jsem se musela hodit do pohody já a když jsem byla v pohodě, všechno ostatní šlo samo. Dcera to jakoby vycítila a přestala plakat a bylo z ní spokojené miminko. Dnes jí je 11 měsíců, je z ní krásná slečna a já jsem spokojená máma, která by za svoje dítě dala život.
Nespěchej na to, jsi ta nejlepší máma, jakou tvůj brouček může mít. Ono to přijde, chce to ale čas. A neboj se, nejsi jediná, které se něco podobného stalo, je nás víc.

Držím palečky, ať se to brzy v dobré obrátí.

  • načítám...
  • Zmínit
Jeva
3379
13.6.11 13:36

Halvu vzhůru, ono se to srovná. A klidně bych se nestyděla vyheldat i psychologa…
K problému č.1 - Jistě, že je MM to nej pro miminko, ale pokud tě to stresuje, bolí (mě třeba nebolela bradavka, ale jakoby uvniř prsa to píchalo) atd. asi bych ještě vyzkoušla jiné polohy, chvilku ještě kojila a pak šupla lahev. Ono sice kojení je fajn, ale jen když je to fajn i pro tu maminu. Vystreslá mamina taky dítku neprospěje a tebe nemá právo nikdo odsoudit, když se rozhodneš nekojit. č.2 Sice jsem z Prahy, ale auto nemám a holt jsem cestovala s malou autobusem a kočárkem. Nikdy nic v dopravě nechytla, nebyl problém. Nikdy jsem necítila výčitky, že to mimi, co stejně chrní v kočárku tahám přes město. :nevim: A nakojit se dá diskrétně i ve městě. Dávala jsem přes sebe plenku a nebylo vidět nic. A nemusíš alespoň vozit teplou vodu a prášek UM a někde to míchat…
Problém č. 3 mi přijde celkem zásadní a ohrožující váš vztah, ale neporadím. Bylo to tak jistě i dřív a mimi jste si i tak naplánovali, věděla jsi do čeho jdeš. Jen je mi jasné, že teď můžeš být zaskočená tolika povinnostma a jsi třeba přecitlivělá a hodila by se podpora manžela.
K problému č.4 taky těžko něco říkat. Věděla jsi to předem, že malá k vám bude jezdit. Holt to budeš muset vydržet, až bude chlapeček větší, bude to zase jiné, s holčičkou se zabaví a ták.
Problém 5 - Začni o sebe dbát naprosto stejně, jako před miminkem. Já nepolevila ani z líčení, možná trochu v oblékání, ale nijak zásadně, jen podpatky už nenosím.A důvod se strojit taky vlastně nemám - nemám partnera.Dělám to ale pro sebe, chci se dobře cítit, to je důležitý. A zrelaxovat se mi pomáhá moje záliba a sport. Cítím se pak odpočatá - hlavně hlava si odpočine.

S tím, abys žila a ne jen přežívala můžeš udělat hodně, ale jen ty sama musíš vědět jak. Jak si odpočinout, nabrat sílu … Ale v každém případě, taky mám občas těžké období a pocit, že jen jedu jako robot a přežívám. Držím palce…

  • načítám...
  • Zmínit
Evullka
625
13.6.11 14:26

Ahoj Hanele,
já jsem taky řešila podobný problém v těhu,jestli po porodu budu kojit nebo ne. Nevysvětlím proč, přesně nechci, nechtěla jsem. Když jsem v porodnici dospěla konečně k názoru, že kojit doopravdy nebudu, díval se na mně tamní zdravotnický personál nechápavě, jaká jsem to krkavčí matka. A já přitom synovi dopřála víc, než mateřské mléko, dopřála jsem mu spokojenou matku, protože ani já jsem se nemohla po porodu vyrovnat se svými změnami na těle a to jsem, sakra, během těhu přibrala jen tři kg.Takže bych se vykašlala na nějaké kojení a přešla na um.stravu, pokud lze kojení nějak bezbolestně zastavit.Čert vem peníze, není to levná záležitost um.strava, ale neznamená to, že jsi špatná matka, púokud se Ti kojení nelíbí.A potom to jsou určitě i hormony( u mně i nevyspání),které zapříčiňují, že ačkoliv se s manželem máte rádi, ne vždy se vám víkend vydaří, člověk občas bezdůvodně vyjede.A když to nejsou jen plané řeči a máte se s manželem rádi,vydržíte to. Miminko vyroste a potom už si na trápení ani nevzpomeneš…¨
Pochopilas jsem správně, že máte vlastní bydlení? To bych žila radši ve svém. Máš výhodu, že dle potřeby se najde v Tvém okolí někdo, kdo Ti miminko rád pohlídá.Využívej toho, mléko můžeš odstříkat miminku a

  • načítám...
  • Zmínit
Evullka
625
13.6.11 14:33

a vyraž do města, sama nebo s kamarádkou,ale hlavně si odpočiň.Já při malém studuju, na hlídání nikoho nemám, tak se střídám s manželem, který o to déle yůstává potom v práci, pochopila jsem, že dokonale čistou domácnost jako jsem mívala před miminkem, už mít nebudu. Takže dělám to nejnutnější doma. Prádlo počká do druhého dne, uvařím si jídlo do mrazáku a i tak je toho dost. A hlavně se nezbláznit z toho všeho.Protože, bude líp.
Drž se.
 Eva

  • načítám...
  • Zmínit
silvik.sk
9819
13.6.11 15:56

Uplne súhlasím s Lizbeth. MM je to najlepšie, čo možeš miminku dať a o tom žiadna… !!!
Mne kojenie nešlo a našťastie existuje i iná možnosť, ale čo by som dala za to, aby mlieko bolo :roll:
A prečo by si nemohla do mesta i s malým? Tak vyraz busom. Nie je to sranda, ale dá sa to. Ľudia pomožu a keď nie, tak máš snáď pusu. To že sú tam i iný ľudia je jasné a nebueš snáď malého celé destvo držať mimo kolektív, len aby niečo nechytil. A ešte niečo - prečo by si nemohla nakojiť vonku??? Cítiš sa izolovaná? Hovoríš iba s rodičmi? Ako by ti bolo, keby si žila mimo rodné mesto (vesnici) a nemala ani ich? Holka zlatá, prestaň fňukať a spamätaj sa! Máš všetko a i tak nie si spokojná. Ak potrebuješ, vyhľadaj odbornú pomoc, na tom nie je nič zlé :mavam:

Příspěvek upraven 13.06.11 v 15:56

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
13.6.11 21:02

teda můžu ti říct, že já bohužel nemám mlíko…po porodu se mě prostě neudělalo…chodilo za mnou plno lidí vč.laktačních poradkyn a vše bylo v pořádku jen to mlíko chybělo a můžu ti říct, že tisíckrát větší problém je řešit kde ohřeju lahvičk s mlíkem, že mě v termoobalu nevydrží dlouho teplé…takže ti můžu říct, že bych byla vděčná kdybych mohla vytáhnout prso někde v parku a nakrmit tam své zlatíčko…navíc bydlím taky na vesnici a s malou jezdím jednou týdně plavat…takže všechno jde když se chce…jen se přestan litovat a zapoj síly něco dělat…

  • Upravit
Anonymní
13.6.11 21:02

teda můžu ti říct, že já bohužel nemám mlíko…po porodu se mě prostě neudělalo…chodilo za mnou plno lidí vč.laktačních poradkyn a vše bylo v pořádku jen to mlíko chybělo a můžu ti říct, že tisíckrát větší problém je řešit kde ohřeju lahvičk s mlíkem, že mě v termoobalu nevydrží dlouho teplé…takže ti můžu říct, že bych byla vděčná kdybych mohla vytáhnout prso někde v parku a nakrmit tam své zlatíčko…navíc bydlím taky na vesnici a s malou jezdím jednou týdně plavat…takže všechno jde když se chce…jen se přestan litovat a zapoj síly něco dělat…

  • Upravit
iríísek
49
13.6.11 21:03

nevím proč se mě můj příspěvek napsal jako anonymní když jsem přihlášená…iríííísek

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
13.6.11 22:08

Kojení pokud netěší matku … kojit nemá ,přemohla bych se a kojila do 3 měsíců nasadila HA mléko a je to !a Nechuť k sexu ,nebo strach ,Měla jsem to podobně.. přejde to a tyhle satvy jsou také rozbouřené hormony… co se týká manžela či přítele ..šla bych klidně poblíž Prahy do podnájmu…!

  • načítám...
  • Zmínit
atominnka
22614
13.6.11 22:32

ha-ne-le: Ahoj, nedá mi to, musím Ti napsat. Je mi také 22let, mám dceru a manžela. K problému č.1 - když nechceš kojit, tak nekoj. Podle mě je lepší dítě na UM a spokojená maminka než opak. Já teda malou kojím, je jí 6,5m, ale upřímně Ti povím, že kdybych s tím měla problém, tak přestanu. č.2 - proč bys nemohla někam jet??? To je přece tvoje věc. Já s malou jezdila už od 2.týdne, sice jen k našim a teď už jezdíme i dál, naposledy jsme byli v plzni(65km) na celý den. Kojím kde chci, m¨ně je celkem jedno, kdo na mě kouká a co si myslí, hlavně¨, že malá je spokojená. č.3 - s tím ti neporadím, ale znám to až moc dobře, stavíme. Takže manžel je v práci, pak je na baráku. Já doma lítám, vařím, uklízím, nestíhám, jak kdy,ted malé lezou zuby, a chce se vic chovat, tak min stiham. č.4 - já bych jí asi nařezala(spíš pleskla přes pr"el). sice nejsem zastánce tělesných trestů, ale někdy menší výprask prostě je potřeba. č.5 - já jsem 6,5m po porodu a pořád se ¨nevejdu, ale už skoro jo. chce to jít na to pomalu a nelámat to přes koleno. A sex? Upřímně, poprvé po 6ti nedělí to nebylo příjemné, ještě pak několikrát ne, ale ted je to OK, ale uz ne tak casto.
Taky mám všechny dny víceméně stejné, ěkdy mi je z toho do breku, kamarádky moc nemám, jsou na školách a nebo nechteji poslouchat o miminech, nechtej jit se m,nou ven, pac si muzeme sednout jen tak, kam se vejde kočár. Přesto bych ale neměnila, malou miluju a užívám si to.
To že bereš synka jako povinnost a ne jako radost, jsu podle mého hormony. Časem by se to mělo srovnat. A když ne, tak k odborníkovi.
Doufám, že vše bude brzy OK.

  • načítám...
  • Zmínit
Lejla77
1915
13.6.11 22:51

ahoj, myslím, že máš poporodní depku, která přejde, ale na sama od sebe, trochu jí musíš pomoct.
jestli chceš jít do svého, tak jdi a nenech si do toho mluvit, žij svůj život a malého a ne život těch, kdo ti radí!
všchno, co bys chtěla změnit, změnit můžeš, je to jen na tobě, první fázi sepsat svoje problémy - máš za sebou, teď začni pracovat na změnách!!!
držím palce !!! :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
hamika
5320
13.6.11 23:10

Teda dámy, to jsou komentáře 8-o

„Máš všetko a i tak nie si spokojná“ - kdo určuje, co je to všechno? Pro každého je snad důležité něco jiného. To, že se žena 9 měsíců připravuje na těhotenství a těší se a narodí se jí vytoužené dítko ještě nutně neznamená, že ji to nějak negativně nepoznamená. Hormony jsou svině a realita je někdy jiná, než si člověk „vysnil“ a stereotyp je zabiják a ten na začátku soužití s mimčem prostě je. Já naopak zakladatelku chápu, tohle se prostě může stát. Vyhledej odbornou pomoc, není lepší metody, jak se z toho dostat. Holky, co radí „přinuť se, přenes se přes to a nauč se radovat“ podle mě nevědí, o čem přesně to je. To jsou stavy, kdy se radost navodit nedá!
Ohledně kojení, když nechceš kojit, nekoj. To, že bude někdo kojit, protože se to „má“ a je to to nejlepší a přitom nechce, tak ho to posune ještě do větší deprese. Nevidím příliš rozdíl v náročnosti krmení UM a MM mimo domov, jde jen o přípravu doma, zabere asi 10 minut. Vyvařit skleničku, nachystat do termosky horkou převařenou vodu, vydrží teplá i 6 hodin, do lahvičky studenou převařenou vodu, to sbalíš do batůžku, vezmeš UM a jedeš. V parku než se kojicí mamka usadí, vyhrne triko, popřehazuje přes sebe plíny a nainstaluje dítě, ty máš namícháno. Prostě pohoda a tím autobusem to někdy zkus :wink: Já takhle krmila na procházce, kdy jsem šla několik set metrů dlouhou ulicí, kde nebyla žádná odbočka, malý spustil křik, prostě jsme zastavili před jedním domem na plácku, namíchala, nakrmila, malý odříhnul, do toho zastavilo auto a ptalo se na cestu a jeli jsme dál. Tam si právě to kojení moc neumím představit, že bych si sedla někomu před dům na chodník :lol:
Pozn. syna jsem na začátku kojila, jen se snažím reálně popsat jednoduchost míchání UM v terénu, praxi získáš raz dva :wink: Hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
hamika
5320
13.6.11 23:17

souhlasím s tím, co píše Lejla - zkus to ve svém, když to nepůjde, vrátíš se, ale nebudeš si později vyčítat, že jsi do toho měla jít.
A to, že neoblečeš oblečení - já už se nad to povznesla, obleču jedny kalhoty, které jsem si kupovala až v těhotenství. Po půl roce mám stále 5 kg navíc a jiný tvar postavy. Nevěš hlavu, co takhle postupně zařazovat delší a delší procházky s kočárkem a zkusit si odříkat co nejvíce sladkého? Ono to půjde, jen to není hned. Pamatuj, že 9 měsíců se tělo měnilo, teď se 9 měsíců zase musí měnit zpět! :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
andela
14.6.11 08:54

nepročítala jsem odpovědi ..
problém č.1 … neboj, taky jsem si to kojení kdovíjak neužívala, nepociťovala jsem u toho žádný pocit euforie nebo tak :). Jako mimi bylo roztomilé jak se přicuclo, to jo, ale jinak to byla prostě automatická povinost. Stejně jako mu teď ohřeju polívku k obědu, jsem ho tenkrát kojila.Když se ti to příčí, přestaň … lepší šťastná matka s kojencem na UM než stresovaná kojící MM ;).

č.2. .. vybodni se na prarodiče, nalož malýho a hurá do města klidně na celý odpoledne. Je to tvoje!!! dítě a ty si můžeš dělat co chceš. Braním malého mezi lidi mu naopak zvyšuješ imunitu ;). Domluv se s kamarádkou z města ať vás čeká u busu a vyražte i s kočárem. Zařiď si později plavání, nějaké návštěvy těch center pro děti a nenech si do toho kecat.

č3. proč bys nemohla bydlet ve vašem domě „sama“?? S čím ti rodiče pomůžou?? Úklid a péči o dítě zvládáš tak co, a co nestihneš dnes odlož na zítra :D. S chlapem je to blbý … a on někde v místě práce bydlí? nemůžete třeba část týdne trávit tam i s malým??

Na hubnutí teď kašli, vem kočár a vyraž na pořádnou procházku svižným tempem, ono to za chvilku půjde dolů, nic neodejde po porodu hned. A kvůli komu?? No přece kvůli sobě, aby ses cítila jako kočka ;).
Sex neřeš … vysvětli chlapovi že to hned nejde :D my se k tomu dostali až cca půl roku po porodu a teda nif mof, bo jsem s děsně bála že to nepujde, bude to bolet a pod. Takže to jen trochu pnulo, pro mě teda žádnej vejvar, ale na podruhé už v pohodě ;).

Držím pěsti holka, hlavu vzhůru, venku svítí krásně sluníčko, dej si oddych, kašli na práci a užívj si :)).

PS: myslím že si jinak zasloužíš být trochu sobec, a malou hodit na krk tatínkovi ať se frajer stará … je to jeho dcera ne? Teda zní to hnusně, ale taky si berem holku (už teda 8miletou) péče o ni mi nevadí, ale někdy čehoje moc … takže vyženu tatínka ať se stará a děcka zabaví. No ne?? Na co sem holka jezdí? Kvůli mě asi ne ne? tak místo válení kulek se jí může věnovat ne? ;)

  • Upravit
ha-ne-le
271
14.6.11 10:15

Tak mě tak při pročítání tak trochu potěšilo, že v tom nejsem sama a podobně to cítí a cítilo několik maminek. To kojení… Chtěla jsem kojit 3 měsíce, nakonec jsem se rozhodla, že ještě měsíc vydržíme a pak zkusíme rovnou zavádět kašičky a přesnídávky a takový věci. Takže ještě 2 měsíce… :roll: A abych nebyla za mámu, ketrá svoje dítě nechce… Já ho chci a chtěla jsem, byl tedy neplánovaný, ale jakmile jsem viděla //, byla jsem šťastná a těšila jsem se. Jen ale z televize na mě koukali maminky nadšené díťátkem, v časopisech a letácích byly maminky naprosto v euforii, že se jejich děťátko vykadilo a vlastně veškěrý čas trávily s nim. Jenže jsem z jistila, že v reálu to tak neni úplně pravda. Matýsek se nejen nádherně úsmívá a je potichu, abych mohla vyžehlit, a třeba uvařit apod. Ale taky občas brečí, chodím s kočárkem ven, přece jen bude chvilku trvat než si bude hrát s hračkami… no oni v těch časopisech říkají jak zvládat miminko, ale ostatní chod domácnosti už nijak neřeší. Tak asi to mě zarazilo na tom nejvíc… Věnuju se malýmu, ale ostatní tak nějak kolem mě jen proplouvá a jsem pak vystreslá, že nic nestíham, že to neni tak jak bych jsem naplánovala a představovala…
Asi jo, asi bych měla zvolnit tempo, užívat si malýho..za ty dva měsíce tak vyrostl!! Ono se to snad srovná…

  • načítám...
  • Zmínit
jetam11
22
14.6.11 11:00

Moje slova

Neboj se sama v tom určitě nejsi! já měla úplně stejný pocity. Mýmu Matýskovi je teď přes tři měsíce, taky nebyl úplně plánovaný, teda respektive se povedl hned na poprvý, když jsme to jen tak zkusili bez antikoncepce což jsem fakt nečekala. Taky nejsem typ, který se z pidi oblečků a fotek mimin dojímal, dokonce ani v těhotenství mě to nijak nebralo, a to mi je 29. Pokud jde o kojení, doslova jsem u toho trpěla, pač malej se pořád kroutil a ublinkával a místo abych ho nakojila a usnul, tak řval a vyváděl a já ho musela třeba i dvě hodiny chlácholit. Pořád jsem říkala, že už na to nemám, že ho prostě odstavím a bude. Ale jelikož krásně přibíral tak jsem vydržela. Taky jsem strašně toužila prostě vypadnout a ožrat se s kámošema jako za starejch časů, kolikrát jsem brečela že to prostě nedám. Přišlo mi že mi někdo bere můj starej život i moji osobnost. Prostě jsem na tu změnu nebyla připravená, ani trochu. Ale všechno jednou pomine, malej se u kojení uklidnil a teď si to užíváme. Vlastně nevim jak bych ho uspávala kdybych nekojila. Vždycky u toho nádherně vytuhne a když řve a já ho dám k prsu tak začne protáčet očíčka jako by byl v deliriu, chce se mi vždycky děsně smát. Můžu jít na výlet, chatu nebo grilovačku a nemusím řešit jak dlouho tam budem a tak. Navíc děti hrozně rychle rostou a jak si začne hrát zabaví se i sám a budeš mít víc času na sebe. Až bude ještě větší dá se spousta věcí podnikat i s ním. Jinak můj přítel zas nemá práci, takže jsme už několik měsíců oba doma a taky to není žádnej med, spíš pěkná ponorka! Takže vydrž, bude líp!!!

  • načítám...
  • Zmínit
silvik.sk
9819
14.6.11 11:57

Hamika - tú vetu som si dovolila napísať, lebo presne viem, o čom ha-ne-le píše. Radšej ju otočím a napíšem - čo viac by si chcela mať? Z mojho pohľadu fňuká nad maličkosťami a z úplných bolbostí robí problémy. Ja som si prešla hnusnou poporodnou depresiou, takže presne viem, aké može byť zvykanie si na nového člena rodiny. Mala som veľmi kompilovaný klešťový porod, matku, ktorá sa na mňa vykašľala, keď som ju najviac potrebovala, partnera, ktorý musel chodiť do práce, takže som na všetko bola sama. Takže asi tak, viem presne, o čom píšem.

  • načítám...
  • Zmínit
hamika
5320
14.6.11 14:13

tak právě proto se divím, že jsi to tak dokázala napsat! Zřejmě jsi už zapomněla, co deprese je, jak se projevuje a jaké pocity u ní člověk má. Ano, jakmile přejde, je velmi lehké říct druhému „povznes se nad to“, když už je Tobě dobře. Přišlo mi to velmi neempatické a nevhodné, proto jsem musela zakladatelku povzbudit.
A jak jsem psala, pro každého je „všechno“ něco jiného. Pro Tebe Tvoje zdravé děti a pevný vztah, pro někoho bezvadná top managerská pozice a vyhazovat posr… pleny a mít doma brečící dítě by nikdy nechtěl. Takže bych nikdy nemohla nikomu napsat „máš nejvíc, co můžeš mít“.
Ohledně fňukání nad maličkostmi - opět velmi subjektivní hodnocení. Každý má jinou psychiku, jinak stavěnou a rozhodí ho jiné věci. Zakladatelka by třeba daleko lépe nesla jinou věc, ze které Ty by jsi byla depresivní. Pro přirovnání to vyvedu do extrému. Dítěti s jeho psychikou, když mu někdo sebere hračku a ono pláče, taky řekneš, že fňuká nad maličkostmi? Ano, ha-ne-le je dospělá, ale to neznamená, že její psychika „dospěla“ stejně ve stejných věcech jako Tvoje (a nemyslím to věkem).

  • načítám...
  • Zmínit
silvik.sk
9819
14.6.11 16:21

tak to si vystihla úplne presne, ide to všetko i vekom a pisateľka je ešte mladá. A práve preto, že viem, čo to deprese je si dovolím tvrdiť, čo už som písala. To, čo popisuje ha-ne-le nie je deprese…

  • načítám...
  • Zmínit
lleennttiillkkaa
27264
14.6.11 17:24

Hm občas mám podobné pocity. Ale spíš v takové, že už jsem vlastně třetím rokem doma, mám pocit že pořád uklízím a není to vidět, dítě právě přichází do období vzdoru a já mám velmi malou trpělivost(ale pracuju na sobě :)) a taky mám pocit, že mi strašně měkne mozek, že hloupnu.
Jenže pokud se chci vidět s kamarádkama není pro mě problém se někam dopravit. Jakkoliv autobusem, vlakem, autem zkrátka když je chci vidět tak pro to něco udělám. Eventuelně se domluvíme, že jednou přijedu já(ať už s dítětem nebo bez) a podruhé ony(jsou bezdětné). Občas mám ,,depky" z věcí kolem porodu a čím víc jsou aktuálnější úvahy o druhém dítěti, tím je to horší. Kojení mi přišlo super, protože mlíko bylo kdykoliv, kdekoliv a pokaždé čerstvé a akorát teplé, ale nikomu ho nevnucuju. Já se při kojení cítila skvěle, při prvním přisátí jsem zažila naprostý pocit blaha, ale chápu, že ne každá to tak má. Pokud chceš někam vyrazit mlíko odstříkej a nech ho babičkám ať malýho nakrmí.
Rada? Nekoj pokud je ti to nepříjemné nikdo tě nutit nemůže.
Pokud máte vlastní bydlení bydli tam, pokud ti budou chtít prarodiče a rodiče pomoct, můžou přijít za tebou.
Chceš se vidět s kamarádkama? Tak za nima jeď nakojit můžeš klidně v parku. Autobusu se neboj, nemoci sice jsou, ale jsou všude kolem nás, takže se jim nevyhneš.
Hubnutí? Jsi teprve 2 měsíce od porodu. Tělo bylo těhotné 9 měsíců a má přibližně stejně dlouhou dobu na to, dát se dohromady. Choď na procházky.
Pokud se chceš namalovat, tak se klidně namaluj a obléknout se hezky můžeš i ve větších velikostech.
Jenom to, že přítel pracuje daleko je trošku problém, protože těžko asi budete živit dům na vesnici a ještě pronájem v praze, ale třeba se štěstí usměje a najde nějakou práci blíž.
Hlavu vzhůru bude líp

Příspěvek upraven 14.06.11 v 17:26

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
14.6.11 20:34

Nečetla jsem komentáře…dočtu pak.

Holka moje zlatá…jako bys mi mluvila z duše, když malé bylo nula až tři měsíce. Byla jsem pološílená. Všechno jsem hrozně řešila, nimrala se ve všem, analyzovala sama sebe, jestli jsem dobrá máma a vždy mi vyšlo že ne…prostě hormony spropadený se na mě stejně jako na tobě taky dost podepisovaly.

Od 3.měsíců se to dost změnilo. Malá začala perfektn vnímat, tlemit se nahlas :lol: , reagovat už jako člověk, ne jen jako ležící nudnej červík, všechno brala do ručiček a vůbec den co den a to dodnes se mi měnila a mění před očima. Dělá jeden pokrok za druhým (i když skoro 8mi měsíční dítě už by se mohlo naučit lézt :mrgreen: jsme těžkotonážní a líní, takže nám nejde vše jako ostatním vrstevníkům, ale to doženem, a i tak malá dělá denně hromadu pokroků ze kterých mám radost-každej den zažívám Vánoce).

Můžu ti říct, že po „šestinedělí“ který u mě trvalo jak říkám cca tři měsíce, prohlašuji, že další mimino chci BEZ zdlouhavého těhotenství, BEZ komplikovaného porodu a HLAVNĚ!BEZ prvních alespoň probůh dvou měsíců. :zed:

Teď už mám hormony díkybohu stoprocentně odplaveny do pryč a konečně můžu myslet CHLADNOU hlavou a reálně.

Nesvádím ale vše na hormony. Kojit druhé dítě nebudu. Říkám to rovnou, to co se mnou udělalo kojení mojí dcery už nikdy nedovolím. Snažila jsem se a snažím se dělat vše co umím aby byla malá spokojená. Ale nebudu dělat vše co se obecně dělá. Viděla jsem matky co kojí do dvou let jak říkáš a vyčítala si jaká jsem to matka, když mojí malou nemůžu kojit (psychické problémy-laktačka). Ale o tom to neni. není to o přepínání svých sil, není to o tom, abych měla uznání jiných matek, je to o tom, abych já konkrétně byla spokojená a přirozeně pak bude spokojené i moje miminko.

S manželem se kterým se vidíš takhle málo…nevim co k tomu říct. Svému bych tohle nedovolila. Rodina na prvním místě…ale to je každého rodinná osobní věc.

Že nic nestíháš…ty bláááho, a ty sis myslela že my ostatní jsme dva měsíce po porodu všechno stíhaly a zvládaly levou zadní? Nenech se mejlit! Ještě máš moře času na to aby sis zajela určitej systém. Že ti malej ještě pravidelně nespí? Moje malá pravidelně spinká a svůj režim si udělala až po těch třech měsících. A to pak teprve nastala ta pravá pohoda, když jsem věděla co od toho dne očekávat. Někdy jsem si s ní schrupla, jindy poklidila a udělala co bylo třeba, pak jsem se naučila uklízet i s ní… Nebo jsem si vzala knížku abych aspoň na chvíli vypadla z tohohle světa :wink:

A stereotyp zezačátku, než ti začne lézt, chodit, brblat, pořádně reagovat, hold bude, zažívaly jsme ho všehny :wink: Já teď už normálně vstávám každý den s radostí co ta moje malá mrška dnes zase vymyslí za opičárny :mrgreen: a co se dnes budeme učit nového.

Jsi skvělá máma! Jen se nenech ubít tím, že „všechny ostatní matky vše zvládaj perfektně“ NENÍ TO TOTIŽ PRAVDA!

Mirka

  • načítám...
  • Zmínit
ha-ne-le
271
14.6.11 22:26

MirušeProdigy - Děkuju za podporu. Nebo uklidnění. Všechny na to vypadáte, jak to zvládáte bravurně. Každej mluví jen o tom hezkém co s miminkem zažíjí, ale druhou stránku věci nikdy nikdo nedořekne. Tak jsem ráda, že se to tu konečně vyslovilo a že to asi neni tak úplně jen mnou.

Co se týče manžela… Právě, že pro něj rodina je na prvním místě. A abychom si mohli dovolit to, co si dovolíme teď, tak pracuje tak daleko od nás. V místě bysliště by práci hledal asi těžko, a když by našel, nebylo by to tak placené. Peníze nejsou všechno, ale když je jeden příjem do rodiny (jo, ted od dubna pobíram i já mateřskou, ale do té doby jsem studovala, takže všechno táhl on) a i tak je paradoxem, že debilní porodné nám nebylo přiznáno!!! Vydělává prostě hodně… To je ale jiná věc. Prostě ono je to všechno takové složité, všechno má svůj rub a líc :-(

Tak nějak doufám, že tak ten měsíc a bude Mates jinej, bude to víc človíček a bude to víc bavit i mě. Popravdě, co s ní teď, když pořád spí nebo jí :think: Začínám se těšit na to období…

A ačkoliv bych ještě holčičku, tak sjem rozhodnuta nekojit od začátku!! Prostě nechci… Matýska do těch 4měsíců dokojim a pak šlus, ale víc už ne. Omlouvám se zastánkyním kojení…

  • načítám...
  • Zmínit
andela
14.6.11 23:10

hanel ale prd, to jsou keci že je to všechno úúúúúžasný, novopeče nématky vše zvládají levou zadní a pod … ono totiž záleží jak to máš nastavený … pokud je pro tebe sebemenší smítko na zemi důvod ke generálnímu úklidu, tak budeš od rána do večera lítat jak hadr na holi, děcko bude řvát jako bejk a ty večer padneš strhaná jak budík s výčitkou že je všude bordel. pokud se budeš od rá do večera věnovat dítěti, budeš u něj porád dřepět a povidat a tahat ho na sto různých po něj prospěšných akcích, budeš udřená taky a ještě si vyčteš že nemáš uklizeno.
prostě ráno vstanem, v klidu si vypiju kafe, oblíknu se, pohrajem si, dítě odložím hračkama či do postele, mrknu na net co nového, průběžně uvřím něco málo poklidím a to vypadá (sterilní prostředí není zdraví prospěšné ;)) nakrmím dítě, pohrjm si, odložím ho, usne, já dám kávu a k tomu nohy nahoru, … prostě pohoda. bude dítě šťastnější když budu celej den lítat a uklízet?? NE. Bude šastnější když mu budu téměř 24 hodiny u zdnice?? NE! i ono potřebuje čas pro sebe a ty jako matka taky. ;)

  • Upravit
irinek
15.6.11 07:46

Ahojky, holka, klidně přestaň kojit, je to jen tvá věc, tohe jsou hormony a hlavně poporodní deprese. Hned tak nezmizí, zkus navštívit prosím tě psychologa, on ti pomůže. Udělej to dřív než by se něco mohlo stát. To co prožíváš je vážně poporodní deprese a jen tak nezmizí sama od sebe. Tam si jen popovídáš a uvidíš jak ti bude líp :palec: Neboj se a jdi. Tohle období rychle zmizí a budeš se na svět hnedka usmívat. A kojit přestaň, někdo to zvládá lépe a jiný hůř. Pokud nechceš, nedělej to. Dojdi za dr. a nasaď nutroš nebo bebu, ale jako první kup to co je hypoalergení, jo. Pro začátek. Držím palečky a snad se to upraví a brzy se začneš smát, ale zajdi k dr. :palec: Pak dej vědět, jo, jak to s tebou vypadá.
Já si prošla u prvního dítěte poporodní depresí a druhého tak napůl, ale nebylo to tak silné.
Uvidíš, jak se začneš ze života radovat a když neníš´tastná maminka není ani děťátko.

  • Upravit
brumdinka
25123
17.6.11 09:57

ach jo holka ........

ad 1 - bradavky lze namazat, pomáhá to, jestli kojit nechceš je to jen tvoje rozhodnutí a já bych ti to nevyčítala, jen počítej s tim, že UM se dost prodraží …popř.ještě můžeš zkusit odstříkávat

ad 2 - chtělo by to auto, navíc nechápu proč bys nemohla jet autobusem ......já se teda dostanu všude i s kočárem popř.nosítkem a to i se staršim synem .....ad kojení -----taky to lze nakojit vpodstatě všude, jen najít trošku klidnější kout :-) každopádně nevidim jedinej důvod proč by ses nemohla vzdálit a to i s dítětem !

ad 3. mno tam moc radit nejde, chtělo by to aby měl manžel na Vás víc času …

ad 4. no ty budeš pro malou vždycky macecha .chce to najít tu správnou střední cestu pro všechny

ad hubnutí - prosim tě nešil, seš 2 měsíce po porodu a za chvíli se dáš do cajku, co se týká líčení, oblíkání atpod…nemáš to dělat pro nikoho, máš to dělat pro Sebe a pak časem i na ten sex dojde .......

no celkově to vidim na menší depresičku po narození prvního dítěte,. neboj to je normální, z toho se vyhrabeš …jestli myslíš že ne, tak navštiv odborníka …hele já po prvnim synovi taky byla jak vyoraná myš :lol: až měla moje mamka strach jestli nemám poporodní depresi ..neměla jen bylo najednou všechno jinak .....a ono to chvíli člověku trvá, než se s tim srovná, zorganizuje si čas atd… ted´mám druhého syna jsou mu 3.měsíce a už si to jenom užívám .......neboj to bude v pohodě :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
bořková
10709
17.6.11 14:03

hanele kdyby ses zeptala mě, jak jsem si připadala prvních pár týdnů po porodu, řekla bych ti, že jsem byla unavená, nebavilo mě poslouchat věčné brečení naší tygřice, která téměř nespala a jenom brečela, lítala jsem doma celý den v pyžamu, nestihla jsem se ani umýt, ani pořádně najíst… a bordelu doma ani nemluvím!
Vystrčit nos mezi lidi byl tabu, s kočárkem jsem jezdila do lesa, pže jsem se styděla, že malá začně řvát… a navíc jsem chodila taky neupravená, ve vytahaných teplákách, špinavých, poblinkaných… na převlékání a fešandění nebyl čas a prostor!
Kolikrát jsem si říkala, že bych malou chtěla zpátky do bříška a bála se, jak dlouho to všechno potrvá…
Když jsem asi po 7 týdnech vyrazila s malou ven, jenom na náměstí, potkala tam známou a normálně!!! si asi 10 minut popovídala, měla jsem z toho 3. světovou!!! :lol:

je to normální, nebo aspoň dost běžné… hodně z nás si asi tu velkou změnu neuvědomuje… já byla taky dost v šoku…
ale časem jsem se odhodlala vycestovat právě i do města vlakem, autobusem… chodili jsme na celodenní výlety-s kojením v parku ani na náměstí teda nemám problém… a začala jsem si to víc užívat :palec:
Ono to přejde, ale musíš sama chtít a musíš si uvědomit, že teď to opravdu nebude především o tobě, ale o malém… ale to je to, proč lidi děti mají, chtějí se tak nějak dělit :kytka:

Tak nevěš hlavu, nerezignuj a užívej! raduj s z toho, že máš zdravé dítko a těš se… za měsíc to bude zase jinak, za další ještě jinak… a užívej, dokud je malinký! Už se to totiž NIKDY nebude opakovat!

Přeju hodně sil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Bývalé partnerky? Nikdy!