Čekání
- Snažení
- maaarci
- 21.05.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem se rozhodla, že se s Vámi konečně podělím o svůj příběh, protože v době, kdy mi bylo opravdu nejhůř jsem hltala slova všech, kteří psali o miminku. Je mi 27 let. Po miminku jsem toužila od ukončení vysoké školy, důvodem nebyly jen biologické hodiny, ale sled událostí, autohavárie, ztráta slíbeného zaměstnání, do kterého jsem nemohla kvuli havárce nastoupit. Muj, nyní už, manžel je o rok mladší a tehdy necítil potřebu se ani zavazovat a už vůbec ne mít děti. Všichni mí vrstevníci, kamarádi, vozili kočárek a já pořád nic. V té době jsem měla pocit, že mi nic nevychází, že mě přítel pouze využívá a že já jediná jsem ta, kterou potkalo takové neštěstí.....
Rok jsem se courala po různých zaměstnáních a pak jsem nastoupila na střední školu, a jako vystudovaná ekonomka jsem začala učit odborné předměty. Konečně jsem se cítila aspoň v něčem spokojená, práce mě moc bavila a tak mi to utíkalo, až utekly skoro 3 roky. S přítelem jsme pořídili byt, a v září 2006 jsme se vzali a už měsíc před svatbou jsme vy:,–(ili prášky a těšili se na miminko. Nikdy jsem neměla s menstruací extra velké problémy, ale teď, co čert chtěl, nastaly. Po vysazení jsem menzes vůbec nedostala, začala jsem pravidelně docházet k doktorce, následovaly injekce, pak hormonální léčba, po které se sice dostavila, po druhém balení až dost silná, ale zároveň jsem přibrala asi 7 kilo a to už mi bylo nepříjemné. Vzhledem k tomu, že jsem miminko opravdu moc chtěla, nás poslala paní doktorka do Brna na kliniku. A tam to všechno přišlo. Má diagnóza byla syndrom PCO a manželův spermio byl opravdu mizerný. Pan doktor na klinice byl velmi rychlý (nemyslím časově, ale s vysvětlováním) a už při první návštěvě jsme se dozvěděli, že pokud půjde všechno tak jak by si představoval a budou dobré výsledky, tak můžu být zhruba za 2 měsíce těhotná.
První 2 dny po návratu z kliniky jsem nedělala nic jiného, než bulela a bulela, manžel je extrovert, ale bylo vidět, že ho to také velmi trápí. Po dvou dnech, když jsme si zvykli na tu představu, že není jiné východisko, jsme začali dodržovat přísné pravidla braní léků, které nám doporučili na klinice a já jsem si na to tak zvykla, že mi to přišlo úplně normální. Měli jsme dlouhý protokol, takže nekonečné píchání do břicha… A přišel ten den, odběr vajíček, oplodnění metodou ICSI a čekání na test. 10tý den po oplodnění jsem začala špinit, volala jsem na kliniku a tam řekli, že to nutně nemusí být velké zlo, tak jsme vyčkávali na den testu. 11. dubna test //. Radost velká, ale poučení, že to nic neznamená mě opět vrátili na zem. 25. dubna jsme měli jet na první utz, což byla středa. V pondělí před utz jsem večer začala krvácet. No nebudu vám ani psát ty pocity, co jsem měla, ale brekem jsem nemohla ani mluvit, úplně mě to dusilo. Ale to bylo jen v pondělí večer, v úterý už zase nic a tak jsme ve středu na utz odjeli. Před vyšetřením jsem ani nedýchala, bílá barva byla opravdu bílá, no od stěny byste mě nerozeznali. Když pan doktor řekl „mám pro vás dobrou zprávu“ spadl mi kámen ze srdce. Když ovšem řekl „pardon, mám pro vás dvě dobré zprávy“ nezmohla jsem se na nic jiného, než na slzy a ty tekly a tekly, pomalu jsem ani neřekla nashledanou. Ještě že tam byl manžel. Sestřičky u východu kliniky se ptaly, tak co, jak jste dopadla. Jenom na prstech jsem ukázal „dvě“ a ani těm jsem pomalu neodpověděla na pozdrav. Ještě v autě jsem nemohla ani mluvit a děkovala jsem pánu bohu, že nám nechal obě miminka. Opět nás upozornili na klinice, že nemáme vyhráno, a že v mém případě musím zůstat doma. Ostatně, to mi říkají u paní doktorky dodnes, že nemáme vyhráné, že se může stát ještě hodně zlého, ale jsme v 11 tt a já pořád věřím tomu, že se miminka udrží. Když se na to zpětně podívám, nejdůležitější pro mě bylo, že jsem po oplodnění chodila až do testu do práce, měla jsem maturanty a tak mi to hodně utíkalo. A navíc jsem byla hodně v pohodě a snažila jsem se věřit tomu, že to prostě musí vyjít. A i když nemáme ještě pořád vyhráné, už teď je to krásný pocit, když si hladím bříško a mluvím na své drobečky. A proto všem maminkám čekatelkám, nevzdávejte žádnou bitvu. (Já jsem to málem udělala). Držím se hesla, že všechno bude tak, jak má být......
Přečtěte si také
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 1139
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Sestra chtěla dát sousedům lekci. Kvůli její pomstě skončilo dítě v nemocnici
- Anonymní
- 28.10.26
- 1043
Moje sestra už nemohla vystát hlučné sousedy. Vadil jí pláč jejich miminka, nepořádek na chodbě i věčné hádky. Snažila jsem se jí domluvit, jenže jednoho rána jí došla trpělivost. Rozhodla se...
10 let jsem čekala na návrat syna. Pak přijel s manželkou a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 2674
Deset let jsem čekala, až se syn vrátí ze zahraničí. Když konečně přijel s manželkou, těšila jsem se, že náš dům zase ožije. Jenže Klára si během pár dní získala manžela, psa i kocoura. A já si...
V Turecku jsem se ztratila na obřím bazaru. Manžela jsem našla až po setmění
- Anonymní
- 28.10.26
- 2255
Na romantický výlet do Turecka jsme se s manželem těšili několik měsíců. Děti tentokrát zůstaly u babičky a my si konečně mohli užít pár dní bez starostí. Jenže hned druhý den se naše dovolená...
Koupili jsme vysněný dům. Sousedé nám začali dělat ze života peklo
- Anonymní
- 28.10.26
- 1105
Mysleli jsme si, že budeme mít klid, grilovat s přáteli a užívat si soukromí. Jenže sousedé odnaproti se s námi rozhodli za každou cenu soutěžit. Ať jsme udělali cokoli, museli nás trumfnout. Brzy...
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 2193
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 1149
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 1175
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 4678
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 1268
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
))) to je super že Vám to vyšlo relativně tak brzy:o))) moc se opatruj a držím pěsti ať se ti narodí krásná zdravá miminka:o)))