Čekání

Tak jsem se rozhodla, že se s Vámi konečně podělím o svůj příběh, protože v době, kdy mi bylo opravdu nejhůř jsem hltala slova všech, kteří psali o miminku. Je mi 27 let. Po miminku jsem toužila od ukončení vysoké školy, důvodem nebyly jen biologické hodiny, ale sled událostí, autohavárie, ztráta slíbeného zaměstnání, do kterého jsem nemohla kvuli havárce nastoupit. Muj, nyní už, manžel je o rok mladší a tehdy necítil potřebu se ani zavazovat a už vůbec ne mít děti. Všichni mí vrstevníci, kamarádi, vozili kočárek a já pořád nic. V té době jsem měla pocit, že mi nic nevychází, že mě přítel pouze využívá a že já jediná jsem ta, kterou potkalo takové neštěstí.....

Rok jsem se courala po různých zaměstnáních a pak jsem nastoupila na střední školu, a jako vystudovaná ekonomka jsem začala učit odborné předměty. Konečně jsem se cítila aspoň v něčem spokojená, práce mě moc bavila a tak mi to utíkalo, až utekly skoro 3 roky. S přítelem jsme pořídili byt, a v září 2006 jsme se vzali a už měsíc před svatbou jsme vy:,–(ili prášky a těšili se na miminko. Nikdy jsem neměla s menstruací extra velké problémy, ale teď, co čert chtěl, nastaly. Po vysazení jsem menzes vůbec nedostala, začala jsem pravidelně docházet k doktorce, následovaly injekce, pak hormonální léčba, po které se sice dostavila, po druhém balení až dost silná, ale zároveň jsem přibrala asi 7 kilo a to už mi bylo nepříjemné. Vzhledem k tomu, že jsem miminko opravdu moc chtěla, nás poslala paní doktorka do Brna na kliniku. A tam to všechno přišlo. Má diagnóza byla syndrom PCO a manželův spermio byl opravdu mizerný. Pan doktor na klinice byl velmi rychlý (nemyslím časově, ale s vysvětlováním) a už při první návštěvě jsme se dozvěděli, že pokud půjde všechno tak jak by si představoval a budou dobré výsledky, tak můžu být zhruba za 2 měsíce těhotná.

První 2 dny po návratu z kliniky jsem nedělala nic jiného, než bulela a bulela, manžel je extrovert, ale bylo vidět, že ho to také velmi trápí. Po dvou dnech, když jsme si zvykli na tu představu, že není jiné východisko, jsme začali dodržovat přísné pravidla braní léků, které nám doporučili na klinice a já jsem si na to tak zvykla, že mi to přišlo úplně normální. Měli jsme dlouhý protokol, takže nekonečné píchání do břicha… A přišel ten den, odběr vajíček, oplodnění metodou ICSI a čekání na test. 10tý den po oplodnění jsem začala špinit, volala jsem na kliniku a tam řekli, že to nutně nemusí být velké zlo, tak jsme vyčkávali na den testu. 11. dubna test //. Radost velká, ale poučení, že to nic neznamená mě opět vrátili na zem. 25. dubna jsme měli jet na první utz, což byla středa. V pondělí před utz jsem večer začala krvácet. No nebudu vám ani psát ty pocity, co jsem měla, ale brekem jsem nemohla ani mluvit, úplně mě to dusilo. Ale to bylo jen v pondělí večer, v úterý už zase nic a tak jsme ve středu na utz odjeli. Před vyšetřením jsem ani nedýchala, bílá barva byla opravdu bílá, no od stěny byste mě nerozeznali. Když pan doktor řekl „mám pro vás dobrou zprávu“ spadl mi kámen ze srdce. Když ovšem řekl „pardon, mám pro vás dvě dobré zprávy“ nezmohla jsem se na nic jiného, než na slzy a ty tekly a tekly, pomalu jsem ani neřekla nashledanou. Ještě že tam byl manžel. Sestřičky u východu kliniky se ptaly, tak co, jak jste dopadla. Jenom na prstech jsem ukázal „dvě“ a ani těm jsem pomalu neodpověděla na pozdrav. Ještě v autě jsem nemohla ani mluvit a děkovala jsem pánu bohu, že nám nechal obě miminka. Opět nás upozornili na klinice, že nemáme vyhráno, a že v mém případě musím zůstat doma. Ostatně, to mi říkají u paní doktorky dodnes, že nemáme vyhráné, že se může stát ještě hodně zlého, ale jsme v 11 tt a já pořád věřím tomu, že se miminka udrží. Když se na to zpětně podívám, nejdůležitější pro mě bylo, že jsem po oplodnění chodila až do testu do práce, měla jsem maturanty a tak mi to hodně utíkalo. A navíc jsem byla hodně v pohodě a snažila jsem se věřit tomu, že to prostě musí vyjít. A i když nemáme ještě pořád vyhráné, už teď je to krásný pocit, když si hladím bříško a mluvím na své drobečky. A proto všem maminkám čekatelkám, nevzdávejte žádnou bitvu. (Já jsem to málem udělala). Držím se hesla, že všechno bude tak, jak má být......

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 447

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Thea1
3
22.5.07 08:30

Gratuluji k takové skvělé zprávě a držím pěsti aby všechno dobře dopadlo :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Maka
2857
22.5.07 08:42

:o)))  to je super že Vám to vyšlo relativně tak brzy:o)))  moc se opatruj a držím pěsti ať se ti narodí krásná zdravá miminka:o)))
A propos - nestudovala jsi ESF v Brně…  jen mi tak napadlo… jestli nejsme nakonec spolužačky:o)))  Věkem by to souhlasilo:o)
Markéta a skřítci

  • načítám...
  • Zmínit
vajo
272
22.5.07 12:38

Taky moc gratuluju a držím palečky. Moje zkušenost je, že dost věcí dělá psychika a tak se udržuj bdělá a šťastná na duchu a vůůůůůbec si nepřipouštěj nejaké komlikace! A určitě vše dopadne dobře a ty budeš mít brzy v náručí dva drobečky!!
Mám 3 letou holčičku Meliku a teď v bříšku Esterku, která se nám narodí koncem července. Taky mi před druhým otěhotněním diagnostikovali PCO, ale nakonec jsem to zvládla stravou a homeopatiky. Manžel měl naštěstí spermiogram OK. Chvíli to trvalo a cesta taky nebyla moc jednoduchá, ale teď už finišujeme a já se snažím taky udržovat v dobré pohodě.
Zdraví Eva

  • načítám...
  • Zmínit
paraplicko
1180
22.5.07 12:54

Ahoj,
gratuluji a také držím všechny palce. Mně začaly hromony po vysazení HA hrozně lítat a trvalo víc jak půl roku, než je můj Dr. zkrotil a pak jsem otěhotněla celkem rychle - ani jsem to nečekala a nepředpokládala. Moje kamarádka si však prožila peklo, než se dočkala miminka - 3 roky různých vyšetření, léčby a operací. Manžel taky neměl spermiogram v pořádku. Nakonec jim vyšlo 2.IVF a teď mají krásnou a šikovnou 18ti měsíční holčičku. Takže hlavu vzhůru a užívej si těhotenství, je to krásný pocit.

  • načítám...
  • Zmínit
Dalika
47
22.5.07 18:27

Moc gratuluju a přeju, aby vše dobře dopadlo!

Dalika

  • načítám...
  • Zmínit
Petrusa001
1315
22.5.07 21:36

Moc gratuluju k dvojčátkům a jen mám dotaz - nejedná se náhodou o CAR UNICA ? Já si tam „užívala“ na podzim úplně stejně, ovšem s výsledkem - jedno miminko. Že jsou skvělí ???!???
Drž se, bojovnice !  

Petra + Klárka

  • načítám...
  • Zmínit
Majčus
356
27.5.07 23:28

Moc a moc blahopřeju a  přeji aby dvojčátka byla zdravá, mají mámu bojovnici, tak snad to po ní podědí:D. Opatrujte se všichni tři a tatínek ať Vás jenom hýčká.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář