Čekaní a čekání
- Snažení
- Lilk
- 02.06.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to nespravedlivé!!!
Bylo to v dubnu 2013, kdy jsme si řekli, že vysadím prášky. Poslechla jsem manžela, který chtěl, abych se vyčistila od antikoncepce, a tak jsme si do září 2013 dávali pozor. Když jsem věděla, že už se můžu stát těhulkou, byla jsem nadšená.
Uběhl půlrok a stále nic. Samozřejmě okolo mě samé těhulky. Pořád jsem byla v klidu a říkala si, že je to ještě dobré. Po antikoncepci jsem bohužel měla rozhozený cyklus - 60 dní a podobně. Když jsem šla na pravidelnou gynekologickou prohlídku, řekla jsem doktorovi, že se snažíme o miminko a že moje cykly jsou dlouhé. Nasadil mi na dva měsíce prášky - Proveru. Po ní se mi cykly docela zkrátily, ale pořad to nebylo ono.
Po dobrání těchto prášků jsem šla znovu na konzultaci. Pan doktor mi řekl, že když je to rok, tak nemáme na co čekat a hned nás poslal do Caru. Měla jsem radost. Mezi tím jsem se připravovala na svatbu a měla jsem samé lítání. Jelikož skoromanžel je starší, poslali první jeho na spermiogram. Ten nedopadl ani dobře ani špatně. Každý říkal něco jiného.
Pak jsem šla na řadu já. Vyřešili můj problém s dlouhými cykly, měřili folikuly atd. Každý cyklus jsem tam jezdila, aby mi naplánovali pohlavní styk. V tuhle dobu už manžel nebyl moc rád, že nám někdo plánuje, kdy na to máme skočit, musel ale šoupat nohama a držet papulinku. =D
Jednoho krasného dne mi doktorka řekla, že už to musí vyjít. Brala jsem hormony na podporu těhu, prášky na štítku (mám ji dobrou, ale aby prý nebyla žádná odchylka), vitamíny a tak dále. Dostala jsem injekci na podpoření ovulace a hurá domů dělat děti. Za cca 14 dní od toho jsem měla hrozné křeče a na zádech a na obličeji pupínky. Byla jsem citlivá a manžel mě rozbrečel na obědě (což se mně nestává).
Doma jsem si udělala test a byl tam duch. Nevěřila jsem svým očím a měla hroznou radost. Vydržela jsem nic neříct až do doby, kdy na testu byla dálnice. Pak jsem to narafičila manželovi pod hrníček. Koukal na to jak na zjevení. =D
Hned jsem jela do Caru (jezdila jsem tam pak každý týden), protože se jim nezdál růst plodu. Hrozně jsem se bála, že se stane to, čeho jsem se nejvíc obávala. Vzali mi HCG a za 4 dny jsem jela na další odběry. Pak mi doktorka řekla, že je jí to líto, ale že srdíčko už nebije a že plod už se nevyvíjí.
V tu chvíli jsem hrozně chtěla brečet, ale držela jsem se (i když doktorka to věděla). Vydržela jsem tam čekat na papíry do nemocnice. Dovedete si představit, co se dělo v autě. Ani před sebe jsem neviděla. Po asi 20 minutách jsem se zklidnila a jela domů. Bylo mi zle a měla jsem strach z revize. Nebudete tomu věřit, ale nechali mě čekat ještě tři dny, než jsem šla na zákrok. Byla jsem doma a nejhorší na tom bylo, že část mé rodiny pořád chtěla vědět, co se děje. Bohužel se to k nim pak dostalo a začali to roznášet.
Když jsem šla na zákrok, cítila jsem jen prázdno a ani jsem nebrečela (což mě překvapilo), prostě jsem měla vymeteno v hlavě. Zákrok byl stresující, ale bezbolestný (teda pro mě, pro spoluležící to byl teror). V nemocnici jsem ležela jak vosková figurína a jen jsem si říkala: „Proč já?“
Když jsem přijela domů, tak to začalo. Pořád jsem jen brečela a brečela, až jsem rozbrečela manžela. Nejhorší bylo poslouchat ty řeči maminek a tatínků, že to bude dobrý a bla bla bla. Vím, že mi chtěli pomoct, ale já nestála o to, aby o tom mluvili.
Po 14 dnech od zákroku následovala kontrola a první mazleníčko (měli jsme výročí). Když mě doktor propouštěl z nemocnice, řekl mi, že za šest nedělí můžeme zase. V Caru mi řekli, že tři měsíce musíme počkat. Před návštěvou v Caru jsme to stihli třikrát bez ochrany. Tak jsem to doktorovi radši neříkala.
Podstoupili jsme testy genetiky a trombózy. Ještě nás čekají testy na imunologii a do té doby nesmím otěhotnět. Budou to dva roky a mezi tím už všechny moje známé mají mimi nebo otěhotněly. Vím, že za to nemůžu, ale obviňuji se z toho, že stále nejsem těhu a přitom jsem tak mladá. Čekám na to, jestli to dostanu. Sice nemám být těhotná, ale potichu doufám, že jsem a že už to bude dobré.
PS.: Ráda sem chodím a čtu Vaše deníčky a diskuse. Snad jsem vás moc nenudila. Přeji všem snažilkám a maminkám, abyste měli zdravé děti. =)
Přečtěte si také
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 1850
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Chtěla jsem si přivydělat pronájmem pokoje. Spolubydlící si spletl byt s hotelem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2487
Když mi letos zvedli nájem, začala jsem přemýšlet, jak si trochu ulevit. Bydlím sama ve větším bytě a jeden pokoj jsem stejně používala jen jako skladiště. Řekla jsem si, že ho nabídnu někomu, kdo...
Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2544
Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si...
Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím
- Anonymní
- 24.09.26
- 865
Dokud jsme neměli Anežku a já chodila do práce, peníze jsme nikdy moc neřešili. Každý jsme měli svůj účet a bylo to v pohodě. Jenže na rodičovské jsem přišla o svůj příjem a co si budeme povídat,...
Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat
- Anonymní
- 24.09.26
- 907
V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím...
Jsem organizovaná, ale iritují mě ženy, co přesypávají mouku do krabiček
- Anonymní
- 23.09.26
- 9093
Občas mám pocit, že bych potřebovala mít život víc pod kontrolou. Pak otevřu sociální sítě a vidím kuchyň, kde má někdo přesypanou mouku do nádoby s popiskem FLOUR, a okamžitě chuť organizovat svůj...
Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi
- Anonymní
- 23.09.26
- 2003
Pracuji v jedné marketingové agentuře. Jsem tu už pár let a vždycky to bylo fajn. Můj šéf je sice trochu zvláštní člověk, ale vždycky jsem s ním tak nějak vycházela. A pak jsme jeli na...
Myslela jsem, že manžel chodí jen s kamarády na pivo. Pak jsem zjistila pravdu
- Anonymní
- 23.09.26
- 3009
Manžel mi roky říkal, že když jde večer ven, sedí s kamarády v hospodě. Nikdy jsem to neřešila. Máme děti, práci, hypotéku a každý občas potřebuje vypadnout z domu.
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 11856
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...
Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé
- Anonymní
- 23.09.26
- 2098
Věta „Mami, kup mi to, stojí to jen dvě stovky“ mi nedávno doslova vyrazila dech. Vlastně jsem si do té doby ani moc neuvědomovala, že moje děti žijí v naprosté nevědomosti. Tak nějak jsem myslela,...