Čekaní a čekání
- Snažení
- Lilk
- 02.06.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to nespravedlivé!!!
Bylo to v dubnu 2013, kdy jsme si řekli, že vysadím prášky. Poslechla jsem manžela, který chtěl, abych se vyčistila od antikoncepce, a tak jsme si do září 2013 dávali pozor. Když jsem věděla, že už se můžu stát těhulkou, byla jsem nadšená.
Uběhl půlrok a stále nic. Samozřejmě okolo mě samé těhulky. Pořád jsem byla v klidu a říkala si, že je to ještě dobré. Po antikoncepci jsem bohužel měla rozhozený cyklus - 60 dní a podobně. Když jsem šla na pravidelnou gynekologickou prohlídku, řekla jsem doktorovi, že se snažíme o miminko a že moje cykly jsou dlouhé. Nasadil mi na dva měsíce prášky - Proveru. Po ní se mi cykly docela zkrátily, ale pořad to nebylo ono.
Po dobrání těchto prášků jsem šla znovu na konzultaci. Pan doktor mi řekl, že když je to rok, tak nemáme na co čekat a hned nás poslal do Caru. Měla jsem radost. Mezi tím jsem se připravovala na svatbu a měla jsem samé lítání. Jelikož skoromanžel je starší, poslali první jeho na spermiogram. Ten nedopadl ani dobře ani špatně. Každý říkal něco jiného.
Pak jsem šla na řadu já. Vyřešili můj problém s dlouhými cykly, měřili folikuly atd. Každý cyklus jsem tam jezdila, aby mi naplánovali pohlavní styk. V tuhle dobu už manžel nebyl moc rád, že nám někdo plánuje, kdy na to máme skočit, musel ale šoupat nohama a držet papulinku. =D
Jednoho krasného dne mi doktorka řekla, že už to musí vyjít. Brala jsem hormony na podporu těhu, prášky na štítku (mám ji dobrou, ale aby prý nebyla žádná odchylka), vitamíny a tak dále. Dostala jsem injekci na podpoření ovulace a hurá domů dělat děti. Za cca 14 dní od toho jsem měla hrozné křeče a na zádech a na obličeji pupínky. Byla jsem citlivá a manžel mě rozbrečel na obědě (což se mně nestává).
Doma jsem si udělala test a byl tam duch. Nevěřila jsem svým očím a měla hroznou radost. Vydržela jsem nic neříct až do doby, kdy na testu byla dálnice. Pak jsem to narafičila manželovi pod hrníček. Koukal na to jak na zjevení. =D
Hned jsem jela do Caru (jezdila jsem tam pak každý týden), protože se jim nezdál růst plodu. Hrozně jsem se bála, že se stane to, čeho jsem se nejvíc obávala. Vzali mi HCG a za 4 dny jsem jela na další odběry. Pak mi doktorka řekla, že je jí to líto, ale že srdíčko už nebije a že plod už se nevyvíjí.
V tu chvíli jsem hrozně chtěla brečet, ale držela jsem se (i když doktorka to věděla). Vydržela jsem tam čekat na papíry do nemocnice. Dovedete si představit, co se dělo v autě. Ani před sebe jsem neviděla. Po asi 20 minutách jsem se zklidnila a jela domů. Bylo mi zle a měla jsem strach z revize. Nebudete tomu věřit, ale nechali mě čekat ještě tři dny, než jsem šla na zákrok. Byla jsem doma a nejhorší na tom bylo, že část mé rodiny pořád chtěla vědět, co se děje. Bohužel se to k nim pak dostalo a začali to roznášet.
Když jsem šla na zákrok, cítila jsem jen prázdno a ani jsem nebrečela (což mě překvapilo), prostě jsem měla vymeteno v hlavě. Zákrok byl stresující, ale bezbolestný (teda pro mě, pro spoluležící to byl teror). V nemocnici jsem ležela jak vosková figurína a jen jsem si říkala: „Proč já?“
Když jsem přijela domů, tak to začalo. Pořád jsem jen brečela a brečela, až jsem rozbrečela manžela. Nejhorší bylo poslouchat ty řeči maminek a tatínků, že to bude dobrý a bla bla bla. Vím, že mi chtěli pomoct, ale já nestála o to, aby o tom mluvili.
Po 14 dnech od zákroku následovala kontrola a první mazleníčko (měli jsme výročí). Když mě doktor propouštěl z nemocnice, řekl mi, že za šest nedělí můžeme zase. V Caru mi řekli, že tři měsíce musíme počkat. Před návštěvou v Caru jsme to stihli třikrát bez ochrany. Tak jsem to doktorovi radši neříkala.
Podstoupili jsme testy genetiky a trombózy. Ještě nás čekají testy na imunologii a do té doby nesmím otěhotnět. Budou to dva roky a mezi tím už všechny moje známé mají mimi nebo otěhotněly. Vím, že za to nemůžu, ale obviňuji se z toho, že stále nejsem těhu a přitom jsem tak mladá. Čekám na to, jestli to dostanu. Sice nemám být těhotná, ale potichu doufám, že jsem a že už to bude dobré.
PS.: Ráda sem chodím a čtu Vaše deníčky a diskuse. Snad jsem vás moc nenudila. Přeji všem snažilkám a maminkám, abyste měli zdravé děti. =)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 688
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20651
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....