Cesta k miminku
Chtěla jsem vám napsat deníček o tom, jak jsem zjistila, že jsem těhotná, co na to okolí a tatínek. S přítelem jsme spolu již přes rok, já jsem už vlastně dávno koukala po miminkách a toužila po svém vlastním, a pak to přišlo, přítel byl měsíc co měsíc, když přišla MS, smutný, dal si pivko a doma moc nemluvil.
- 1
Až mi to nedalo, sedla jsem si k němu, že si s ním promluvím, nechtěl mi říct, o co jde, ale já jsem to z něj vytáhla. Nějak jsem to tušila. Řekla jsem mu jen, ať mi odpoví, že mi to tak přijde, že by se mnou MOŽNÁ chtěl miminko a úplnou rodinu, že se možná mýlím, ale že musím vědět, na čem jsem. Kývl hlavou, že ANO! Já jsem z toho byla v šoku, začali jsme vše probírat a řešit a domluvili jsme se na tom, že se začneme snažit. Vynechala jsem antikoncepci a čekala, co se bude dít.
A tak šel čas… první měsíc snažení – MS jako hodiny, přítel opět zklamaný, já snad ještě více, nedalo mi to a šla jsem na gynekologii. Tam mě dr. zkontrolovala a řekla, že jsem v pořádku a že měsíc snažení nic není, a ať zobu listovku a kdyby se náááhodou do roka nezadařilo, že to pak budeme řešit. Tak jsem šla s troškou klidnou dušičkou domů.
Následovaly další měsíce… pořád nic. Doma to začalo skřípat, byli jsme z toho oba nervózní, ale ten osudný večer to přišlo, pořádně jsme se pohádali, byli jsme na oslavě, každý v sobě měl nějaký ten alkohol, a já jsem si říkala, že to už je konec, nevěděla jsem vůbec, co bude zítra. Nakonec jsem té noci z domu utekla za kamarádkou, cca 20 metrů od našeho baráku, svěřila se jí a bulela, ochotně mi u sebe nabídla nocleh a já jsem souhlasila. Jenže přítel si tam pro mě došel tím stylem, že buď půjdu okamžitě domů, nebo zamkne barák a nebude na mě čekat. Celá hotová jsem šla se sklopenýma ušima domů a šli jsme spát.
Ráno byl ON úplně vyměněný, snídaně do postele, kafíčko, omlouval se mi, že to přehnal, že jsme víc popili, já jsem to vzala tak, že se snažil, JENŽE… Další den šel do práce, já jsem doma pouklízela, lítala jsem ještě v košilce a říkám si, mám 1 den zpoždění, to je divné, ale určitě to dostanu, ale zase proč si neudělat ten poslední test, co mám v koupelně, tak jsem se vydala, udělala test a šla zase sklízet nádobí, po nějaké době jsem si vzpomněla na test, pomalu v klídečku tam šla a v hlavě: však co si já hloupá myslím, zase budu jen smutná. Ale ať koukám, jak koukám, tak tam byly //.
Rozsvítila jsem okamžitě celé světlo v koupelně, koukám a jsem jak smyslů zbavená. Vtom přišel přítel na pauzu, máme rodinnou firmu v baráku, a já jsem ten test schovala za záda. On si šel udělat kafe a já jsem mu řekla, ať si sedne, sedl si, já jsem rozsvítila v obýváku pořádné světlo a položila před něj test, koukal a ani nemluvil, ale byl rád, pak mě objímal a celý šťastný na to pořád koukal a vysmátý mi říkal, že snad omdlí. Volala jsem okamžitě dr., objednala mě až za pár týdnů, aby viděla srdíčko, byli jsme objednaní na 16. 11. 2011.
16. 11. 2011. jsme ráno s přítelem sedli do auta a jeli. Dr. nám potvrdila 7. tt a udělala fotečku, byli jsme celí šťastní. Ještě mi vystavila těhotenskou průkazku, vyšla jsem z té ordinace s průkazkou v ruce jako hrdá budoucí maminka. Sedli jsme do auta a jeli jsme za mojí mamkou do práce, ta byla celá šťastná, brečela, no chudák, pak měla ještě makat. Potom jsme se sebrali a jeli za tchyní a tchánem do kanceláře, přítel jí totiž měl dát nějaký papír ohledně kanclu, a do toho jsme vložili fotku. Tchyně samozřejmě vzala papír, a že dík, a najednou vypadla fotka, koukala na nás a okamžitě: „já budu babička“? Začala mě tam objímat, gratulovat a už to vytrubovala všem ve firmě, což mi nevadilo 
Pak přišel na řadu můj otec, ten z toho neměl radost, jsem jedináček, navíc přítele ještě neznal osobně, ale tak já s otcem zase nemám tak moc dobré vztahy. S přítelem jsme si zašli na oběd a relaxovali. Večer totiž byla u nás v Clubu oslava mojí kamarádky, slavila 23, tak jsme ostatním oznámili, že pít nebudu, že čekáme miminko. Bylo krásné, jak nám všichni gratulovali, nic hezčího jsem nezažila, vždy se mi o tom jen zdálo, a najednou to bylo tady.
A tak čas plynul… poradny probíhaly v pořádku, přítel je pozorný, bříško se zakulacuje. První tři měsíce šílené nevolnosti, naštěstí už to přešlo. Teď jdeme pomalu do 30. tt. Řekli nám, že čekáme holčičku a jsme šťastní. Doma už je připravená výbavička a máme to skoro za pár.
Děkuji všem, kteří přečetli můj deníček, vím, je dlouhý, ale když já jsem taky chtěla napsat ten svůj 
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1658
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 916
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3611
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 675
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1109
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2503
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 2098
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 4185
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2171
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2104
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
a já jako blbec sem vždy těhotná 42tt 
už u sebe 