Chtěné miminko
Vymodlené těhotenství a docela dlouhý porod, ale bolest pomine a stojí to za ten poklad, co na vás vykoukne. Začnu asi tím, že již 4 roky před otěhotněním jsem vysadila antikoncepci a chtěli jsme s přítelem (teď už manželem) založit rodinu. Jenže po roce nic, žádná dobrá zpráva, že jsem těhotná, pak jsem nastoupila do nové práce a přestala to řešit, říkala jsem si, však ono to přijde samo.
je mi pět minut :-)
- 3
den druhý :-)
hurá domůůůůůůůů
- 2
Další rok už mě to začalo trochu trápit, ale doma jsme o tom nemluvili. Před dvěma lety, když jsme se vrátili ze svatební cesty, se nás každý ptal, jestli jsme se vrátili tři. Bohužel ne a přestali jsme o tom mluvit. Až loni v květnu jsme to začali s manželem řešit, nechtělo se mu do toho, ale nechal si vyšetřit spermie a jakou měl radost,když mu pan doktor řekl, že je naprosto v pořádku, o to hůř bylo mně a začala jsem si vyčítat, že chyba je ve mně, že jsem divná a bála jsem se, že mě manžel opustí.
V červenci 2010 mi doktorka nasadila prášky na posílení ovulace, jak sama řekla, pořádně ty vajíčka nadopujeme a za 2 měsíce uvidíme. V srpnu 2010 jsme jeli na Moravu do sklípku, přestala jsem na to úplně myslet, začala jsem žít jen prací a těhotenství jsem úplně vypustila. Když jsem měla 5. září naposledy menstruaci a 19. října jsem si řekla, že si zkusím udělat test, nevěřila jsem vlastním očím, byly tam dvě čárky. Asi hodinu jsem seděla na záchodě a brečela jsem. Pak jsem si řekla, že to nemusí být pravda, uklidnila jsem se a jela k doktorce. Řekla jsem jí co a jak a ona mi udělala ultrazvuk a řekla - no jo,šikulka, je tam prcek a je tam tak 6 týdnů 
Termín 12. 6. 2011. To, co se v ten moment dělo ve mně, se nedá ani popsat
Po cestě domů jsem koupila botičky a do nich jsem schovala ultrazvuk a doma čekala na manžela. Když se manžel objevil ve dveřích, neudržela jsem se a začala brečet, ten se hned lekl, co se stalo a já že nic a dala mu dárek. Když to rozbalil, objal mě, klekl si a dal pusinku na bříško. Brečela jsem v noci každou chvilku, samozřejmě radostí. Celé těhotenství probíhalo úplně bez problémů, navíc jsem měla 15 kilo. Když jsme byli na poslední kontrole 12. června, pan doktor řekl, že ještě týden počkáme, i přes to, že malá měla mít kolem 4 kil. Při další kontrole 14. června mi pan doktor řekl, nástup v sobotu v 8:00 na vyvolání. Řekla jsem si, snad už to vyjde a budu to mít za sebou. Manžel jel se mnou ale na příjmu mu sestra řekla, že může jet klidně domů, že to může být na delší dobu, že včas zavoláme. Tak jsem se s manželem rozloučila a sestra mě odvedla na porodní box.
V 9 přišel doktor, zavedl mi pilulku a mám čekat. Další pilulka se může zavést nejdříve po 8 hodinách, ale třeba to nebude potřeba. Řekla jsem si, snad nebude, a půjde to rychle, omyl, v 8 večer mi zavedli druhou pilulku a měla jsem opět čekat, a že to bude nejspíš až v neděli. Nemohla jsem spát, byly tam hrozně nepohodlné postele, pořád jsem z chodby slyšela, jak někdo rodí a já pořád nic, tak mi sestra dala prášek na spaní, ale nezabral. V 8 ráno přišla hrozně milá paní doktorka a skvělá porodní asistentka. Paní doktorka mi řekla, že to nebudeme protahovat, že už toho mám jistě dost a píchla mi vodu, prý to urychlí a přijdou brzy kontrakce. V 9 hodin mi porodní asistentka řekla, ať zavolám manželovi, ale ať nespěchá, že o nic nepřijde. Manžel přijel zrovna, když jsem byla ve sprše, jak já ho ráda viděla.
V deset mi dala PA kapačku na urychlení bolesti a uvolnění porodních cest, k tomu ještě dva čípky, ptala se mně, jestli budu chtít epidural,že musí odebrat krev, řekla jsem, že asi jo, ale že uvidím. Ve 12 hodin mi začaly docela slušné kontrakce, manžela už přešel humor, ve 13 hodin už na mě šlo tlačení, bolesti docela hodně silné, tak jsme s porodní asistentkou začali cvičit tlačení, pak i na boku, aby se prcek správně otočil. Pak už mě začali polohovat, chystat věci pro miminko a šlo se na věc, první silná kontrakce a po ní nic, asi 5 minut pauza, tak jsme se docela smáli (mezi kontrakcemi to bylo v pohodě, já vysmáta Pak konečně ta pravá kontrakce, třikrát jsem pořádně zatlačila a malá byla na světě Rodila jsem bez injekcí a jen s porodní asistenkou, malá měla 4180 g 53 cm a vykoukla ven jako po másle
I když pak pan doktor při šití nemohl najít začátek a pořád mi říkal, ať se uvolním, tak to teda nešlo Hrozně to lechtalo První týden byl boj, jen jsem krvácela, všechno mě bolelo, ale tohle všechno přešlo, Simonka má dnes 17 dní a maminka si nepřipadá, že rodila, všechno se krásně zahojilo, konečně sedím jako člověk a hlavně nám spí v postýlce náš poklad, vymodlená Simonka Už se těším na další porod, doufám, že to bude takový zážitek jako teď, ale snad jen s kratší dobou čekání Jsme tři a jsme na to s manželem patřičně hrdí
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1715
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2178
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1850
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 688
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 514
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1788
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1877
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2163
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1159
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4845
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
jinak moc děkuji všem,máme z ní velikou radost a krásně nám roste,minulý týden ve čtvrtek v poradně měla váhu 4010g a dnes na kontrole 4210g,takže jí od maminky chutná a prospívá jí to 
.
akorát má člověk mín času na sebe,ale to se všechno časem napraví 