Chtěné miminko
Vymodlené těhotenství a docela dlouhý porod, ale bolest pomine a stojí to za ten poklad, co na vás vykoukne. Začnu asi tím, že již 4 roky před otěhotněním jsem vysadila antikoncepci a chtěli jsme s přítelem (teď už manželem) založit rodinu. Jenže po roce nic, žádná dobrá zpráva, že jsem těhotná, pak jsem nastoupila do nové práce a přestala to řešit, říkala jsem si, však ono to přijde samo.
je mi pět minut :-)
- 3
den druhý :-)
hurá domůůůůůůůů
- 2
Další rok už mě to začalo trochu trápit, ale doma jsme o tom nemluvili. Před dvěma lety, když jsme se vrátili ze svatební cesty, se nás každý ptal, jestli jsme se vrátili tři. Bohužel ne a přestali jsme o tom mluvit. Až loni v květnu jsme to začali s manželem řešit, nechtělo se mu do toho, ale nechal si vyšetřit spermie a jakou měl radost,když mu pan doktor řekl, že je naprosto v pořádku, o to hůř bylo mně a začala jsem si vyčítat, že chyba je ve mně, že jsem divná a bála jsem se, že mě manžel opustí.
V červenci 2010 mi doktorka nasadila prášky na posílení ovulace, jak sama řekla, pořádně ty vajíčka nadopujeme a za 2 měsíce uvidíme. V srpnu 2010 jsme jeli na Moravu do sklípku, přestala jsem na to úplně myslet, začala jsem žít jen prací a těhotenství jsem úplně vypustila. Když jsem měla 5. září naposledy menstruaci a 19. října jsem si řekla, že si zkusím udělat test, nevěřila jsem vlastním očím, byly tam dvě čárky. Asi hodinu jsem seděla na záchodě a brečela jsem. Pak jsem si řekla, že to nemusí být pravda, uklidnila jsem se a jela k doktorce. Řekla jsem jí co a jak a ona mi udělala ultrazvuk a řekla - no jo,šikulka, je tam prcek a je tam tak 6 týdnů 
Termín 12. 6. 2011. To, co se v ten moment dělo ve mně, se nedá ani popsat
Po cestě domů jsem koupila botičky a do nich jsem schovala ultrazvuk a doma čekala na manžela. Když se manžel objevil ve dveřích, neudržela jsem se a začala brečet, ten se hned lekl, co se stalo a já že nic a dala mu dárek. Když to rozbalil, objal mě, klekl si a dal pusinku na bříško. Brečela jsem v noci každou chvilku, samozřejmě radostí. Celé těhotenství probíhalo úplně bez problémů, navíc jsem měla 15 kilo. Když jsme byli na poslední kontrole 12. června, pan doktor řekl, že ještě týden počkáme, i přes to, že malá měla mít kolem 4 kil. Při další kontrole 14. června mi pan doktor řekl, nástup v sobotu v 8:00 na vyvolání. Řekla jsem si, snad už to vyjde a budu to mít za sebou. Manžel jel se mnou ale na příjmu mu sestra řekla, že může jet klidně domů, že to může být na delší dobu, že včas zavoláme. Tak jsem se s manželem rozloučila a sestra mě odvedla na porodní box.
V 9 přišel doktor, zavedl mi pilulku a mám čekat. Další pilulka se může zavést nejdříve po 8 hodinách, ale třeba to nebude potřeba. Řekla jsem si, snad nebude, a půjde to rychle, omyl, v 8 večer mi zavedli druhou pilulku a měla jsem opět čekat, a že to bude nejspíš až v neděli. Nemohla jsem spát, byly tam hrozně nepohodlné postele, pořád jsem z chodby slyšela, jak někdo rodí a já pořád nic, tak mi sestra dala prášek na spaní, ale nezabral. V 8 ráno přišla hrozně milá paní doktorka a skvělá porodní asistentka. Paní doktorka mi řekla, že to nebudeme protahovat, že už toho mám jistě dost a píchla mi vodu, prý to urychlí a přijdou brzy kontrakce. V 9 hodin mi porodní asistentka řekla, ať zavolám manželovi, ale ať nespěchá, že o nic nepřijde. Manžel přijel zrovna, když jsem byla ve sprše, jak já ho ráda viděla.
V deset mi dala PA kapačku na urychlení bolesti a uvolnění porodních cest, k tomu ještě dva čípky, ptala se mně, jestli budu chtít epidural,že musí odebrat krev, řekla jsem, že asi jo, ale že uvidím. Ve 12 hodin mi začaly docela slušné kontrakce, manžela už přešel humor, ve 13 hodin už na mě šlo tlačení, bolesti docela hodně silné, tak jsme s porodní asistentkou začali cvičit tlačení, pak i na boku, aby se prcek správně otočil. Pak už mě začali polohovat, chystat věci pro miminko a šlo se na věc, první silná kontrakce a po ní nic, asi 5 minut pauza, tak jsme se docela smáli (mezi kontrakcemi to bylo v pohodě, já vysmáta Pak konečně ta pravá kontrakce, třikrát jsem pořádně zatlačila a malá byla na světě Rodila jsem bez injekcí a jen s porodní asistenkou, malá měla 4180 g 53 cm a vykoukla ven jako po másle
I když pak pan doktor při šití nemohl najít začátek a pořád mi říkal, ať se uvolním, tak to teda nešlo Hrozně to lechtalo První týden byl boj, jen jsem krvácela, všechno mě bolelo, ale tohle všechno přešlo, Simonka má dnes 17 dní a maminka si nepřipadá, že rodila, všechno se krásně zahojilo, konečně sedím jako člověk a hlavně nám spí v postýlce náš poklad, vymodlená Simonka Už se těším na další porod, doufám, že to bude takový zážitek jako teď, ale snad jen s kratší dobou čekání Jsme tři a jsme na to s manželem patřičně hrdí
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 346
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 233
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 414
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 190
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 140
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17820
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2390
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2585
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2310
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1537
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
jinak moc děkuji všem,máme z ní velikou radost a krásně nám roste,minulý týden ve čtvrtek v poradně měla váhu 4010g a dnes na kontrole 4210g,takže jí od maminky chutná a prospívá jí to 
.
akorát má člověk mín času na sebe,ale to se všechno časem napraví 