Článek

Ahoj všechny snažilky, těhulky a maminky, chci se s vámi podělit o své pocity, trápení, které jsem prožila za posledních šest let tak dlouho jsem vdaná. S manželem jsme se po svatbě rozhodli, že se pokusíme o miminko. Nechtěla jsem déle čekat, i když mi v té době bylo 23 let, ale od svých 15 let jsem měla problémy s menstruací, která byla nepravidelná. Musela jsem užívat Proveru a jiné léky. Proto jsem se chtěla pokusit s manželem o miminko. Ale po roce našeho snažení, vytoužené těhotenství nepřišlo. Rozhodla jsem se, že změním gynekologa. Gynekoložka mě vyšetřila, nabrala krev, manžela poslala na spermiogram a po té mě objednala na laparoskopii. Vše dopadlo dobře, ale mimi ne a ne přijít.

Paní doktorka nás poslala do centra asistované reprodukce (ART v Českých Budějovicích), kde jsem podstoupila dvě inseminace, ale k těhotenství nedošlo. Byla jsem zoufalá, protože kolegyně, která se vdávala stejně jako já, byla těhotná. Bylo to pro mě moc bolestivé a touha po dítěti stále silnější. Užívala jsem Clostilbegit na stimulaci vajíček. Při poslední návštěvě v ARTU (bylo to v říjnu 2006) jsme se s lékařem dohodli, že pokud neotěhotním do jara, tak na jaře 2007 podstoupíme umělé oplodnění. Plně jsem se věnovala práci a také jsme se pustili do stavby RD. V práci toho bylo hodně a starosti se stavbou… V prosinci jsem byla objednána na preventivní prohlídku ke své gynekoložce. Menstruovala jsem naposledy v září, ale přišlo mi to normální, když jsem menstruaci měla nepravidelnou. Objevila se slabounce jen v půlce listopadu. A o to větší bylo překvapení, když jsem dorazila na preventivní prohlídku - paní doktorka mě vyšetřila a oznámila mi, že musím ještě na ultrazvuk, protože mám zvětšenou dělohu. Bála jsem se, že je něco v nepořádku. A na ultrazvuku jsem poprvé spatřila našeho mrňouska, kterému bylo už 10 týdnů - zkrátka, už to byl malý človíček, který měl krásně vidět ručičky, nožičky, prstíky… Byl to ten nejkrásnější vánoční dárek v mém životě i manžela.
Bylo nám jedno, zda se nám narodí holčička nebo chlapeček, hlavně, aby se miminko narodilo zdravé a živé. Celé těhotenství jsem si užívala - žádné ranní nevolnosti, bolesti, zkrátka pohoda. Náš chlapeček se narodil o 11 dní dříve (červen 2007), ale pan doktor, který mě rodil říkal, ať jsem ráda, jinak náš „drobeček“ měl přes 4 kila (takhle vážil 3370 g a měřil 51 cm).
Nyní jsou Lukáškovi 2 roky a 4 měsíce. Snažíme se o druhé miminko a vypadá to, že to bude podobné jako u prvního dítěte. Znovu užívám Clostilbegit a docházím na ultrazvuk. Doufala jsem, že se mi menstruace po porodu ustálí a bude pravidelná.
Holky, máte někdo podobné starosti a trápení jako já? Nechci si ztěžovat, máme krásného kluka, který je šikovný a živý jako čertík, ale jsme všichni moc rádi, že ho máme. Život bez něj si už nedovedeme představit.
Holky, všechny zdravím a těším se na dpoisy od vás. Papa.

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 93

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
monulel
1887
25.10.09 09:02

Ahoj, tak jsem si se zajmem precetla Tvuj clanek a jak je videt, kazde trapeni jednou dojde do konce. V Tvem pripade to byl stastny konec, a to je moc dobre. Preji vam hodne stesti s druhym mimcem a hlavne hodne zdravi, coz je nejdulezitejsi :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Maru
3427
25.10.09 20:25

Ahojky,
nedá mi to Ti nenapsat. Jen nevím, dke přesně začít, ale zestručním to. O miminko jsme se snažili dlouho, nejdřív jsme si nechtěloi připustit, že je problém,ale po nějkaé době jsem se svěřili do rukou lékařů a celých dlouhých 7 let čekali na naše štěstí. Absolvovali jsem už ani nevím kolik IUI, 4.IVF...............  a nakonec jsem otěhotněla nic netušíc přirozeně- Naše štěstíčko, syn Míša se narodil 2.9.2008 :-)  a dote´d nějka nemůžu uvěřit, že se nám to povedlo. Ale tajně doufám,ž e k Míšovi přibude i sourozenec. Zatím se teda snažíme-nesnažíme (po porodu jsem to naše snažení neobnovili ještě tak intenzivně .-O) ale stejně stále doufám.........
No a kdyby jsi měla chuť, tak určitě zavítej do deníčku, který tu už douhou řadu let píšu - je to zebřičkový deníček a je nás tam spousta co se snaží, mají dítka................... no rpsotě jsem tam parta lidiček co se umí podržet „nad vodou“.
A kdyby jsi zapátrala do minhulosti deníčku, tak je tam i můj příběh........  

Přeji ti moc a moc štěstíčka papa Maru

  • načítám...
  • Zmínit
Lostris
3625
28.10.09 10:55

Ahoj Jane,
bude to vypadat, že opisuji, ale můj příběh je téměř jak přes kopírák s příběhem Maru :-), jak jinak, když jsem taky ze zebřího stáda. Také jsme podstoupili IUI, letos si na březen-duben  plánovali 3. IVF a já v březnu zjistila, že jsem těhu, přirozenou cestou. Také nám cesta za štěstím, co je teď na cestě a mělo by vykouknout na svět 24.11., trvala 7 let.
Takže opravdu přijď k nám do deníčku k zebřičkám, jestli budeš chtít. U nás se prostě zázraky dějí :-).  

Lostris

  • načítám...
  • Zmínit
Jane.K.1
3
29.10.09 22:04

Ahoj Lostris,
tak to moc držím palečky, aby jsi měla bezproblémový a pohodový porod a aby se miminko narodilo zdravé.
Hodně štěstí Vám oběma.
A díky všem za odpověď. Jane.

  • načítám...
  • Zmínit
Laura22
1.11.09 17:55

Ahoj Jane. Mám obdobné problémy jako ty. Menstruaci jsem nikdy pravidelnou snad ani neměla. Teda vlastně s antikoncepcí ano, ale jakmile jsem vysadila tak mi to bez injekce nepřišlo někdy vůbec, někdy po dvou měsících. My jsme se začali snažit o mimi po svatbě, když mě bylo 21. Nebudu to zbytečně rozvádět, ale po čtyřech letech jsem otěhotněla až po IVF. Dnes mám 18měsíční holčičku a už půl roku se snažíme o druhé mimi. Také jsem doufala, že po porodu se ten můj organismus nějak nasměruje, ale nedočkala jsem se. Říkala jsem si, jak budu v klidu, když už jedno dítě máme, jak na to nebudu myslet, když to není tak důležité, ale nejde to. Při prvním jsem byla psychicky na dně a teď to není o nic lepší. Zase myslím na to, aby sourozenci nebyli zbytečně od sebe, aby to vůbec vyšlo než mi bude třicet a tak. No prostě starosti. Chtěla jsem ti jenom napsat, že nás s podobnými problémy je víc. Moc a moc ti držím palečky ať ti to vyjde i s druhým miminkem (a vlastně klidně i s třetím) Měj se fajn

  • Upravit
Lucilka
12419
3.11.09 12:14

Jane,já se tak trápila kolik let. Nakoenc jsme se s manželem po 11letech rozešli a každý šel svou cestou.Můj bývalý má holčičku, kterou počal velmi brzy a bez problémů a my s přítelem jsme si jednoho dne řekli, že to zkusíme.Měla jsem v tu dobu hodně starostí, stěhovali jsme se, přišla jsem o práci a když mi vynechala MS taky mě to nijak nepřekvapilo. Honzík se nám podařil asi po měsíčním snažení. No a ted jsem znovu těhotná (30. týden).Tak jako u prvního mimi jsem v době otěhotnění měla frmol (začala jsem chodit na částečný úvazek do práce) a neměla čas myslet na to, jestli se to povede nebo ne.Nakoenc to byla ještě větší rychlovka než u Honzíka.A to jsem měla několik let v kartě diagnozu:NEPLODNOST a zrovna ted mi ten jeden výsledek mé „neplodnosti“ povídá v postýlce a druhý mě dloube do žeber :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Markuš
1810
12.11.09 09:25

Ahoj, ani mě to nedá, abych nenapsala mé trápení. Odjakživa jsem měla nepravidelnou menstruaci a v 19 letech jsem přišla a pravý vaječník a vejcovod. S manželem jsme se brali v roce 2002 a o miminko jsme se začali snažit v říjnu 2003 a já úplným zázrakem těsně před Vánocemi zjistila, že jsem těhotná. To štěstí si ani nedovedete představit. Nikolka se narodila v srpnu 2004. Říkali jsme si, že bychom chtěli mít 2 děti a v rozmezí 3 let od sebe. Takže jsme se začali snažit v listopadu 2006 a bohužel se snažíme do teď a zatím nám druhé miminko není přáno. Tak si říkám, jestli za to, že se nám Nikolka povedla svým způsobem na první pokus, tak cesta k druhému miminku je o tolik náročnější a mám strach, jestli se nám vůbec zadaří :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
verunielka
13118
13.11.09 23:01

Jane,no,tak nakonec se to povedlo.Známé to taky nešlo strašně dlouho se snažili a nic,pak byli doktoři a různá vyšetření a nakonec je miminko stálo kolem 50 000,–ale jsou šťastní,myslím, že měli umělé…

  • načítám...
  • Zmínit
06niki
4
7.4.10 14:48

zklamaná

Ahoj holky.Prosim vas muže mi nekdo poradot?s přitelem se hooodne dlouho snazime o miminko ale pořad nic.. :cry: ja už jsem z toho tak zklamaná že už jsem padla i do depresii..začala jsem brat calibrum baby plan a vcera jsem navstivila svoji doktorku a zdelila jsem s ni muj problem..tak mi predepsala clostilbegit..mate s tim nekdo zkušenost?a jak dlouho to asi muže trvat kym pomoci tych prasku otehotním?dekuji vam za odpoved.. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář