Mé těhotenství a Daniel
- Těhotenství
- slizzing
- 15.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O mém podařeném těhotenství aneb člověk míní život mění, ale ta změna dopadla moc krásně. Všechno začalo ještě před otěhotněním. S přítelem jsme spolu byli už pět let a najednou to začalo skřípat. Přál si miminko, já taky, ale nedařilo se.
Snažila jsem se být silná a nepodléhat tomu. Pravdu, že každý negativní test jsem obrečela, jsem si nechávala pro sebe. Sama jsem si slíbila, že počkám dva roky od vysazení antikoncepce, a když mimčo nepřijde, tak to začnu řešit. Nechtěla jsem se stát „posedlou“ otěhotněním. Celou dobu jsem si říkala, že když to proběhne v klidu, tak to bude pro všechny lepší. S přítelem jsme si všechno vyříkali, ale čáp se ne a ne umoudřit a zaletět i k nám.
Na začátku února jsem se přihlásila do hubnoucího kurzu. Chtěla jsem být pro svého přítele přitažlivější. A hlavně jsem nemohla překousnout, že jsem po vysazení antikoncepce přibrala neuvěřitelných 15 kg. Navíc jsem si říkala, že přijdu na jiné myšlenky. Na kurzu jsem se dozvěděla, jak a co jíst, a hlavně jak se hýbat. Každý den jsme začali chodit na dlouhé procházky. Během března jsem pak shodila 5 kg a začala si více věřit. Byla jsem spokojená. V televizi jsem se koukala na pořady o miminkách a pořád si říkala, že je nespravedlivé, že mě to štěstí také nepotká. V polovině dubna jsem najednou znejistěla. Kdy jsem naposledy měla měsíčky? V březnu! Ale na začátku března!
Na přítelův svátek jsem si udělala test a objevila na něm jednu silnou a jednu slabou čárku. Asi nějaký šmejd! Nevěděla jsem, že obě čárky nemusejí být stejně silně barevné. Šla jsem za přítelem, ukazovala mu ten test a zeptala se, co vidí. Jednu čárku nebo dvě? No jednu, ale ta druhá se tam dá poznat taky. Nakonec jsme my hlupáci usoudili, že se opravdu jedná o „czech šmejd“. Ovšem mě to nedalo a za týden jsem si udělala test ještě jednou a tentokrát už byla druhá čárka jasnější. Objednala jsem se tedy k doktorovi a začala tajně doufat v těhotenství.
Na prohlídce jsem čekala všechno, ale to, že jsem téměř na konci prvního trimestru, to opravdu ne! Jsem jednou z mála, která i v těhotenství měla měsíčky. Občas se to stává a není to zase tak ojedinělé, jak si spousta ženských myslí! Mělo to však jednu obrovskou výhodu, nemusela jsem se skoro tři měsíce stresovat o zdraví mimíska. Najednou bylo potřeba rychle zařídit prvotrimestriální screening, vystavení těhu průkazky a oznámení o rodinném přírůstku. Jestli se někdo ptáte, jak je možné, že jsem nepoznala, že jsem těhotná, tak úplně jednoduše. Díky dietě jsem jedla často a málo, a tím pádem jsem neměla nevolnosti, o měsíčkách jsem už psala a prsa mám velikosti 85 F, sice mě pobolívala, ale to nebylo nic hrozného a občas se mi to stávalo.
Nebudu kecat, těšila jsem se, že když jsem těhotná, můžu si trošku dopřát a dám si čokoládku nebo něco smaženého. Vím, že bych neměla, ale já se prostě těšila na občasné hříšné přežrání a noční nájezdy do ledničky. Dlouho mi to však nevydrželo, ve 22. tt jsem šla na test na cukrovku. Nebyl pozitivní, ale dosahoval hraničních hodnot a vzhledem k tomu, že jsem za měsíc najednou nabrala 5 kg, bylo rozhodnuto, že mám těhotenskou cukrovku. To byl konec mého snu o sladkém. A já začala držet dietu. Nebylo to nic hrozného, říkala jsem si, že alespoň nenaberu tolik kilo a po porodu budu štíhlá jako laňka. Nejdříve jsem si myslela, že to je hrozné mít cukrovku, ale nebylo! A hlavně o dva týdny dříve jsem se dozvěděla, že čekáme chlapečka, a to byla ta nejsilnější motivace, proč se v jídle hlídat!
Jenže další měsíc mi začaly otékat nohy. A já začala mít pocit, že něco není v pořádku. U doktora jsem vše nahlásila, ale otoky byly mírné, tak jsem se dozvěděla, že to je v těhotenství normální. Říkala jsem si, že to má souvislost s tou zpropadenou cukrovkou. Dál jsem chodila do práce a pořád něco kupovala pro chlapečka. Trošku jsem se začala bát porodu, ale ještě víc jsem se začínala těšit. Jen si vezměte, po porodu budu mít chlapečka a už si budu moci dát i něco sladkého. V práci mě to přestávalo bavit a na nástup na mateřskou jsem se začínala hrozně těšit. Říkala jsem si, jak co doma budu dělat.
V 32. tt mi doktor předvyplnil žádanku na mateřskou, kterou jsem měla nastoupit od 1. 10. 2011. A čekaly mě poslední dva týdny v práci. Jenže nástup na mateřskou mi zhořknul, protože mi ve 34. tt nohy otekly takovým způsobem, že jsem nemohla pořádně ani chodit. Ráno jsem se vzbudila a se slzami jsem dělala opatrné kroky na záchod a modlila se, abych se po cestě nepočůrala. Nepočůrala jsem se, ale doktor mě chtěl nechat převézt do nemocnice. To byla pro mě poslední kapka, když už nemusím do práce a „můžu si doma válet šunky“, tak mě čeká nástup do nemocnice. Skoro jsem se zhroutila a pláč už byl k nevydržení, strašně jsem se o mimíska bála.
Do nemocnice jsem nešla ani po tlaku 150/100. Mohla jsem být doma, ale výměnou za každodenní návštěvy lékařů (jednou to byla imunologie – odběry moči a krve, jindy to byla diabetologická poradna a obden gynekologie). Ale já jsem byla šťastná, že je malý v pořádku a já můžu být doma. Takhle jsme bojovali až do 37. tt, kdy mi praskla plodová voda a já nakonec do té nemocnice musela.
Pokračování příště.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 15807
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2032
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2220
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1953
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1292
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3680
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 5680
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3272
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2830
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2097
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...