Mé těhotenství a Daniel
- Těhotenství
- slizzing
- 15.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O mém podařeném těhotenství aneb člověk míní život mění, ale ta změna dopadla moc krásně. Všechno začalo ještě před otěhotněním. S přítelem jsme spolu byli už pět let a najednou to začalo skřípat. Přál si miminko, já taky, ale nedařilo se.
Snažila jsem se být silná a nepodléhat tomu. Pravdu, že každý negativní test jsem obrečela, jsem si nechávala pro sebe. Sama jsem si slíbila, že počkám dva roky od vysazení antikoncepce, a když mimčo nepřijde, tak to začnu řešit. Nechtěla jsem se stát „posedlou“ otěhotněním. Celou dobu jsem si říkala, že když to proběhne v klidu, tak to bude pro všechny lepší. S přítelem jsme si všechno vyříkali, ale čáp se ne a ne umoudřit a zaletět i k nám.
Na začátku února jsem se přihlásila do hubnoucího kurzu. Chtěla jsem být pro svého přítele přitažlivější. A hlavně jsem nemohla překousnout, že jsem po vysazení antikoncepce přibrala neuvěřitelných 15 kg. Navíc jsem si říkala, že přijdu na jiné myšlenky. Na kurzu jsem se dozvěděla, jak a co jíst, a hlavně jak se hýbat. Každý den jsme začali chodit na dlouhé procházky. Během března jsem pak shodila 5 kg a začala si více věřit. Byla jsem spokojená. V televizi jsem se koukala na pořady o miminkách a pořád si říkala, že je nespravedlivé, že mě to štěstí také nepotká. V polovině dubna jsem najednou znejistěla. Kdy jsem naposledy měla měsíčky? V březnu! Ale na začátku března!
Na přítelův svátek jsem si udělala test a objevila na něm jednu silnou a jednu slabou čárku. Asi nějaký šmejd! Nevěděla jsem, že obě čárky nemusejí být stejně silně barevné. Šla jsem za přítelem, ukazovala mu ten test a zeptala se, co vidí. Jednu čárku nebo dvě? No jednu, ale ta druhá se tam dá poznat taky. Nakonec jsme my hlupáci usoudili, že se opravdu jedná o „czech šmejd“. Ovšem mě to nedalo a za týden jsem si udělala test ještě jednou a tentokrát už byla druhá čárka jasnější. Objednala jsem se tedy k doktorovi a začala tajně doufat v těhotenství.
Na prohlídce jsem čekala všechno, ale to, že jsem téměř na konci prvního trimestru, to opravdu ne! Jsem jednou z mála, která i v těhotenství měla měsíčky. Občas se to stává a není to zase tak ojedinělé, jak si spousta ženských myslí! Mělo to však jednu obrovskou výhodu, nemusela jsem se skoro tři měsíce stresovat o zdraví mimíska. Najednou bylo potřeba rychle zařídit prvotrimestriální screening, vystavení těhu průkazky a oznámení o rodinném přírůstku. Jestli se někdo ptáte, jak je možné, že jsem nepoznala, že jsem těhotná, tak úplně jednoduše. Díky dietě jsem jedla často a málo, a tím pádem jsem neměla nevolnosti, o měsíčkách jsem už psala a prsa mám velikosti 85 F, sice mě pobolívala, ale to nebylo nic hrozného a občas se mi to stávalo.
Nebudu kecat, těšila jsem se, že když jsem těhotná, můžu si trošku dopřát a dám si čokoládku nebo něco smaženého. Vím, že bych neměla, ale já se prostě těšila na občasné hříšné přežrání a noční nájezdy do ledničky. Dlouho mi to však nevydrželo, ve 22. tt jsem šla na test na cukrovku. Nebyl pozitivní, ale dosahoval hraničních hodnot a vzhledem k tomu, že jsem za měsíc najednou nabrala 5 kg, bylo rozhodnuto, že mám těhotenskou cukrovku. To byl konec mého snu o sladkém. A já začala držet dietu. Nebylo to nic hrozného, říkala jsem si, že alespoň nenaberu tolik kilo a po porodu budu štíhlá jako laňka. Nejdříve jsem si myslela, že to je hrozné mít cukrovku, ale nebylo! A hlavně o dva týdny dříve jsem se dozvěděla, že čekáme chlapečka, a to byla ta nejsilnější motivace, proč se v jídle hlídat!
Jenže další měsíc mi začaly otékat nohy. A já začala mít pocit, že něco není v pořádku. U doktora jsem vše nahlásila, ale otoky byly mírné, tak jsem se dozvěděla, že to je v těhotenství normální. Říkala jsem si, že to má souvislost s tou zpropadenou cukrovkou. Dál jsem chodila do práce a pořád něco kupovala pro chlapečka. Trošku jsem se začala bát porodu, ale ještě víc jsem se začínala těšit. Jen si vezměte, po porodu budu mít chlapečka a už si budu moci dát i něco sladkého. V práci mě to přestávalo bavit a na nástup na mateřskou jsem se začínala hrozně těšit. Říkala jsem si, jak co doma budu dělat.
V 32. tt mi doktor předvyplnil žádanku na mateřskou, kterou jsem měla nastoupit od 1. 10. 2011. A čekaly mě poslední dva týdny v práci. Jenže nástup na mateřskou mi zhořknul, protože mi ve 34. tt nohy otekly takovým způsobem, že jsem nemohla pořádně ani chodit. Ráno jsem se vzbudila a se slzami jsem dělala opatrné kroky na záchod a modlila se, abych se po cestě nepočůrala. Nepočůrala jsem se, ale doktor mě chtěl nechat převézt do nemocnice. To byla pro mě poslední kapka, když už nemusím do práce a „můžu si doma válet šunky“, tak mě čeká nástup do nemocnice. Skoro jsem se zhroutila a pláč už byl k nevydržení, strašně jsem se o mimíska bála.
Do nemocnice jsem nešla ani po tlaku 150/100. Mohla jsem být doma, ale výměnou za každodenní návštěvy lékařů (jednou to byla imunologie – odběry moči a krve, jindy to byla diabetologická poradna a obden gynekologie). Ale já jsem byla šťastná, že je malý v pořádku a já můžu být doma. Takhle jsme bojovali až do 37. tt, kdy mi praskla plodová voda a já nakonec do té nemocnice musela.
Pokračování příště.
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1042
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 739
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 666
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 584
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 503
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1235
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1702
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 596
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1153
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 974
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...