Daniel už chce na svět

Kdo četl můj poslední deníček, tak ví, že jsem během těhotenství měla určité problémy. Nebudu vás napínat a prozradím, že jsem měla preeklampsii. Protože všichni s touto nemocí hodně straší, tak jsem nevěděla, co a jak bude u porodu, ale nakonec vše dobře dopadlo!

DSC02045.JPG DSC02045.JPG
DSC02045.JPG

Minutu po porodu!

DSC02055.JPG

První společná dvohodinovka

DSC02089.JPG

A už jsem u mamči

  • 3

Vše to začalo v úterý navečer. Připravila jsem si všechno na středeční prohlídku a napsala si papírek, co ještě musíme s přítelem stihnout. Na prvním místě bylo zajít na matriku a podepsat souhlas s příjmením kloučka. Nějak jsem nemohla usnout a pořád jsem si říkala, že to všechno tak strašně rychle uteklo. A tak jsem si přemýšlela hoďku, dvě a pak teprve zabrala. O obvyklé druhé hodině ranní jsem se vzbudila na záchod. A zase jsem nemohla usnout, ale měla jsem neodbytný pocit, že se něco děje. Asi za hodinu jsem cítila takový čůrek teplé vody mezi nohama, vyletěla na záchod a ještě jsem si říkala, že já blbka jsem schopná se počůrat i hodinu po tom, co jsem byla na záchodě. Hned jak jsem na mísu dosedla, vytekl ze mě snad necelý litr vody, který ovšem nešel zastavit. Tak a konečně jsem věděla jaké to je, když ženské tady na diskuzích popisovaly, jak to vypadá, když praskne voda. Další myšlenka byla na porod. Najednou se mi už rodit nechtělo.

Potichu jsem začala dobalovat tašku a vzbudila přítele. Nikdy nezapomenu na dva výrazy, které jsem u něj viděla, první když jsem ho vzbudila a druhý, když jsem odrodila. Můj chlap je od přírody hrozný nervóza, takže si hned musel jít zapálit, což spojil s venčením pejska. A pak začal pobíhat po bytě a popohánět mě, ať si pospíším. Jako by se ten porod řídil podle něj. Zpětně si říkám, že to muselo u nás vypadat jak na mezistátním zápase v hokeji. Zbývalo jen vykřikovat do toho, do toho nebo kdo nerodí, není Čech.

Do porodnice jsme dojeli někdy okolo šesté ráno. Spolu se mnou čekala na příjem ještě jedna holčina, ale na rozdíl ode mě vypadala, že porodí za pět minut. Nejdříve šla na příjem ona a pak já. Sestřička mě hned sjela, že nemáme souhlas s příjmením, ale co se už dalo dělat, že? Tak jsem odevzdala dvě vložky a byl potvrzen Temesvariho test na únik plodové vody. Takže opravdu budu rodit, do té doby jsem tomu ještě nechtěla moc věřit. Příjem trval zhruba hodinu (včetně natočení monitoru). Protože nález byl ten, že se porod nerozjíždí, tak jsem byla ubytována na hekárnu (v nemocnici tomuto pokoji poeticky říkali čekanky). Holčina, která byla přijímaná se mnou, byla otevřená na 3 cm a šla rovnou na přípravu. Zatímco já začala pociťovat drobné menstruační bolesti, kolegyně začala řvát jako tur a já jsem se najednou začala toho porodu ještě víc bát. Chvíli jsem si krátila SMSkováním a koukáním z okna. Každou chvíli se za mnou stavila moc hodná PA, která kontrolovala mimíska. Bylo mi jí líto, protože na sále měla kolegyni, které se nedařilo tlačit a drtila jí ruku, a když si potřebovala odpočinout, tak se stavila za mnou a viděla tam ustrašený uzlíček nervů, který ještě uklidňovala. V poledne bylo rozhodnuto, že kolegyně půjde na císaře (celkem chudák prořvala 4 hodiny v kuse) a já jsem začala pociťovat silnější menstruační bolesti. Říkala jsem si, že začíná porod.

Ve dvě dorazil na návštěvu přítel (naštěstí mu to porodní asistentka dovolila) a já jsem doufala, že odjede až po porodu. Ve tři hodiny přišel doktor, udělal mi vyšetření a odcházel se slovy „no k porodu se to připravuje, ale bude to trvat dlouho“. Tuhle větu nezapomenu do konce svého života. Mezitím jsem dostala kapačku s antibiotiky, po které mi neuvěřitelně otekla ruka. Že u mě nemůže něco probíhat normálně?

Ve čtyři hodiny začaly silnější bolesti, které jsem musela dodýchávat, a byly už po 4 minutách. Přítel se rozhodoval, jestli odjet nebo zůstat, a tak jsme uprosili porodní asistentku, ať mi udělá vyšetření. A najednou bylo pět odpoledne a já jsem byla otevřená na 4 cm. Bolesti byly silné a já jsem drtila každou podanou ruku nebo předmět. Konečně mě pustili i do sprchy, která mi neuvěřitelně pomáhala od bolestí (do té doby jsem mohla být na míči, ale ten mi nepomáhal), a v půl šesté jsem šla na přípravu. PA mě dooholila, přece jen jsem si všude nedosáhla. Nebolelo to, ale po porodu jsem zjistila, že jsem se osypala, protože to drhla na sucho. Pak přišel na řadu klystýr. Nebylo to nic hrozného, trošku nepříjemné, ale dalo se to vydržet. Největší úleva byla, když jsem mohla jít na záchod. Jenže tady začal horor, klystýr, zvracení a kontrakce, které se nedaly vydržet. Ještě jsem si říkala, že až přijde další kontrakce, tak mi ta sprcha pomůže.

Jenže chyba lávky. Najednou jsem potřebovala tlačit, a protože jsem věděla, že je brzo, tak jsem se snažila netlačit. To netlačení bolelo víc než celá kontrakce a já jsem začala řvát na mého chlapa, ať doběhne pro PA, že už musím tlačit. Chudák vůbec nevěděl, o čem mluvím a začal panikařit, jako když jsem ho vzbudila. Navíc se zrovna v tu chvíli měnili směny a on hledal „naši“ milou PA, ale ta tam nebyla a on chudák nevěděl, za kým jít. A tak nová PA přicházela při další kontrakci a říká, "vždyť jste klystýr měla ani ne před půl hodinou, a to jste byla na 4 cm, tak mi netvrďte, že rodíte.“

Vyšetřila mě a ozval se řev: Sežeňte někdo doktora, ta paní rodí a není připravený sál. Protože to nikdo nečekal. Na porodní sál jsem došla sama, u toho se ještě převlékala do nové košile, do toho další tlačící kontrakce, kdy jsem ještě nesměla tlačit. Do té doby jsem byla na čekankách a ve sprše přiléhající k tomuto pokoji. Dodnes nevím, jak jsem to dokázala. Na porodní lůžko jsem dokonce vyskočila (až tak moc jsem chtěla a potřebovala tlačit). Okolo se ozýval pořád řev, kde k sakru je ten doktor a že to nestihne k porodu připravit. Sprosté výrazy záměrně vynechávám.

A najednou byl doktor tady a mezi dveřmi mi říká, ok tak tlačte. Zatlačila jsem poprvé, ještě když se oblékal, ale špatně, tak mi ještě říká, jak mám tlačit a na další kontrakci jsem vytlačila hlavičku. Při další byl malý už venku celý. Při tlačení jsem se natrhla, ale méně než kdyby mě nastřihli, ale vůbec si to neuvědomuji. Pamatuju si jen tu úlevu, co přišla, když byla hlavička venku. Porod placenty byl za odměnu, ale to šití nebylo hezké, protože mi dali málo anestetika, tak jsem poslední 3 stehy cítila úplně, ale dokud to působilo, tak to jenom tahalo a bylo to nepříjemné. Kolik stehů mám celkem, tak to nevím. Zpětně jsem se dozvěděla, že porodnické lůžko nebylo ani naštelované tak, jak mělo být, dětská sestra přišla až minutu po tom, co byl malý venku. Porod trval 3 hodiny 15 minut, ale od doby, kdy jsem se dozvěděla, že to bude trvat dlouho. Já to říkám pořád, že ty chlapy mají jiné vnímání času než my ženské.

Malý se narodil v 18:15 s váhou 3120 g a mírou 51 cm. A porod byl nejkrásnější zážitek v mém životě. Kdo nezažil, asi nepochopí. A přiznám se, že už v půlce šestinedělí jsem si říkala, že rodit můžu klidně znovu a na ten můj „pomalý“ porod vzpomínám moc hezky. Měla jsem štěstí a byl za hubičku.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
beruska03
5868
17.4.12 08:44

tééééda, gratuluji :)

  • načítám...
  • Zmínit
Genovesa
11620
17.4.12 10:01

Blahopřeju a děkuju za hezký deníček! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ady01
2054
17.4.12 10:08

Hezký deníček,přeji hodně zdravíčka vám oběma.Jinak tuhle podobnou větu jsem už taky slyšela „vždyť je to teprve 15 min co dr. odešel tak neříkejte,že už rodíte“Al já věděla,že rodím :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
zuzik8
199
17.4.12 10:36

:D Blahopreji! Na tom konci mas pravdu, ja ted cekam 5. :kytka: Sice ted uz mam docela strach, jina porodnice, jiny prostredi a taky budeto uz 5 mimi. Ale denicek si napsala moc krasne, trosku sem zaspomynala na ty predchozy porody.

  • načítám...
  • Zmínit
lys
6155
17.4.12 12:28

hezké :D
mně taky nikdo nevěřil, že rodím a že když mě před 10minutami vyšetřovali, tak to ještě nebylo k tomu a najednou jéééé, ona rodí 8o

udivuje mě, kolik mají na všechno ty asistentky a doktoři času, jako kdyby tyhle rychlé porody byly jednou do roka :roll: pokaždý jsou hrozně překvapení :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
lenin007
1059
17.4.12 16:44

děkuju za krásný popis porodu…čeká mě to každým dnem a tyhle deníčky čtu nejčastěji a nejradši :) Hodně štěstí a zdraví :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
petulle
339
17.4.12 18:18

velká gratulace :D hlavně že jste oba v pořádku

  • načítám...
  • Zmínit
Pengetra
70
17.4.12 20:50

Krásný porod :kytka: a nechápu kolikrát ty sestry nebo doktory, že nechápou, že se žena otevře tak rychle a už prostě musí tlačit…

  • načítám...
  • Zmínit
NJustyna
227
17.4.12 21:14

Hezky denicek , gratuluju k mimiskovi :hug: , me ceka porod za par tydnu tak doufam ze to budu take mit jako ty rychle za sebou

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka 123
2.5.12 22:42

:lol: moc hezky napsané,pobavila jsem se.U mě to bylo podobné všichni měli spoustu času ale náš mrňousek si pospíšil a všechny překvapil.Přeji hodně štěstí… :potlesk: :potlesk: :hug:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Mé těhotenství a Daniel