Daniel už chce na svět
- Porod
- slizzing
- 17.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kdo četl můj poslední deníček, tak ví, že jsem během těhotenství měla určité problémy. Nebudu vás napínat a prozradím, že jsem měla preeklampsii. Protože všichni s touto nemocí hodně straší, tak jsem nevěděla, co a jak bude u porodu, ale nakonec vše dobře dopadlo!
Minutu po porodu!
První společná dvohodinovka
A už jsem u mamči
- 3
Vše to začalo v úterý navečer. Připravila jsem si všechno na středeční prohlídku a napsala si papírek, co ještě musíme s přítelem stihnout. Na prvním místě bylo zajít na matriku a podepsat souhlas s příjmením kloučka. Nějak jsem nemohla usnout a pořád jsem si říkala, že to všechno tak strašně rychle uteklo. A tak jsem si přemýšlela hoďku, dvě a pak teprve zabrala. O obvyklé druhé hodině ranní jsem se vzbudila na záchod. A zase jsem nemohla usnout, ale měla jsem neodbytný pocit, že se něco děje. Asi za hodinu jsem cítila takový čůrek teplé vody mezi nohama, vyletěla na záchod a ještě jsem si říkala, že já blbka jsem schopná se počůrat i hodinu po tom, co jsem byla na záchodě. Hned jak jsem na mísu dosedla, vytekl ze mě snad necelý litr vody, který ovšem nešel zastavit. Tak a konečně jsem věděla jaké to je, když ženské tady na diskuzích popisovaly, jak to vypadá, když praskne voda. Další myšlenka byla na porod. Najednou se mi už rodit nechtělo.
Potichu jsem začala dobalovat tašku a vzbudila přítele. Nikdy nezapomenu na dva výrazy, které jsem u něj viděla, první když jsem ho vzbudila a druhý, když jsem odrodila. Můj chlap je od přírody hrozný nervóza, takže si hned musel jít zapálit, což spojil s venčením pejska. A pak začal pobíhat po bytě a popohánět mě, ať si pospíším. Jako by se ten porod řídil podle něj. Zpětně si říkám, že to muselo u nás vypadat jak na mezistátním zápase v hokeji. Zbývalo jen vykřikovat do toho, do toho nebo kdo nerodí, není Čech.
Do porodnice jsme dojeli někdy okolo šesté ráno. Spolu se mnou čekala na příjem ještě jedna holčina, ale na rozdíl ode mě vypadala, že porodí za pět minut. Nejdříve šla na příjem ona a pak já. Sestřička mě hned sjela, že nemáme souhlas s příjmením, ale co se už dalo dělat, že? Tak jsem odevzdala dvě vložky a byl potvrzen Temesvariho test na únik plodové vody. Takže opravdu budu rodit, do té doby jsem tomu ještě nechtěla moc věřit. Příjem trval zhruba hodinu (včetně natočení monitoru). Protože nález byl ten, že se porod nerozjíždí, tak jsem byla ubytována na hekárnu (v nemocnici tomuto pokoji poeticky říkali čekanky). Holčina, která byla přijímaná se mnou, byla otevřená na 3 cm a šla rovnou na přípravu. Zatímco já začala pociťovat drobné menstruační bolesti, kolegyně začala řvát jako tur a já jsem se najednou začala toho porodu ještě víc bát. Chvíli jsem si krátila SMSkováním a koukáním z okna. Každou chvíli se za mnou stavila moc hodná PA, která kontrolovala mimíska. Bylo mi jí líto, protože na sále měla kolegyni, které se nedařilo tlačit a drtila jí ruku, a když si potřebovala odpočinout, tak se stavila za mnou a viděla tam ustrašený uzlíček nervů, který ještě uklidňovala. V poledne bylo rozhodnuto, že kolegyně půjde na císaře (celkem chudák prořvala 4 hodiny v kuse) a já jsem začala pociťovat silnější menstruační bolesti. Říkala jsem si, že začíná porod.
Ve dvě dorazil na návštěvu přítel (naštěstí mu to porodní asistentka dovolila) a já jsem doufala, že odjede až po porodu. Ve tři hodiny přišel doktor, udělal mi vyšetření a odcházel se slovy „no k porodu se to připravuje, ale bude to trvat dlouho“. Tuhle větu nezapomenu do konce svého života. Mezitím jsem dostala kapačku s antibiotiky, po které mi neuvěřitelně otekla ruka. Že u mě nemůže něco probíhat normálně?
Ve čtyři hodiny začaly silnější bolesti, které jsem musela dodýchávat, a byly už po 4 minutách. Přítel se rozhodoval, jestli odjet nebo zůstat, a tak jsme uprosili porodní asistentku, ať mi udělá vyšetření. A najednou bylo pět odpoledne a já jsem byla otevřená na 4 cm. Bolesti byly silné a já jsem drtila každou podanou ruku nebo předmět. Konečně mě pustili i do sprchy, která mi neuvěřitelně pomáhala od bolestí (do té doby jsem mohla být na míči, ale ten mi nepomáhal), a v půl šesté jsem šla na přípravu. PA mě dooholila, přece jen jsem si všude nedosáhla. Nebolelo to, ale po porodu jsem zjistila, že jsem se osypala, protože to drhla na sucho. Pak přišel na řadu klystýr. Nebylo to nic hrozného, trošku nepříjemné, ale dalo se to vydržet. Největší úleva byla, když jsem mohla jít na záchod. Jenže tady začal horor, klystýr, zvracení a kontrakce, které se nedaly vydržet. Ještě jsem si říkala, že až přijde další kontrakce, tak mi ta sprcha pomůže.
Jenže chyba lávky. Najednou jsem potřebovala tlačit, a protože jsem věděla, že je brzo, tak jsem se snažila netlačit. To netlačení bolelo víc než celá kontrakce a já jsem začala řvát na mého chlapa, ať doběhne pro PA, že už musím tlačit. Chudák vůbec nevěděl, o čem mluvím a začal panikařit, jako když jsem ho vzbudila. Navíc se zrovna v tu chvíli měnili směny a on hledal „naši“ milou PA, ale ta tam nebyla a on chudák nevěděl, za kým jít. A tak nová PA přicházela při další kontrakci a říká, "vždyť jste klystýr měla ani ne před půl hodinou, a to jste byla na 4 cm, tak mi netvrďte, že rodíte.“
Vyšetřila mě a ozval se řev: Sežeňte někdo doktora, ta paní rodí a není připravený sál. Protože to nikdo nečekal. Na porodní sál jsem došla sama, u toho se ještě převlékala do nové košile, do toho další tlačící kontrakce, kdy jsem ještě nesměla tlačit. Do té doby jsem byla na čekankách a ve sprše přiléhající k tomuto pokoji. Dodnes nevím, jak jsem to dokázala. Na porodní lůžko jsem dokonce vyskočila (až tak moc jsem chtěla a potřebovala tlačit). Okolo se ozýval pořád řev, kde k sakru je ten doktor a že to nestihne k porodu připravit. Sprosté výrazy záměrně vynechávám.
A najednou byl doktor tady a mezi dveřmi mi říká, ok tak tlačte. Zatlačila jsem poprvé, ještě když se oblékal, ale špatně, tak mi ještě říká, jak mám tlačit a na další kontrakci jsem vytlačila hlavičku. Při další byl malý už venku celý. Při tlačení jsem se natrhla, ale méně než kdyby mě nastřihli, ale vůbec si to neuvědomuji. Pamatuju si jen tu úlevu, co přišla, když byla hlavička venku. Porod placenty byl za odměnu, ale to šití nebylo hezké, protože mi dali málo anestetika, tak jsem poslední 3 stehy cítila úplně, ale dokud to působilo, tak to jenom tahalo a bylo to nepříjemné. Kolik stehů mám celkem, tak to nevím. Zpětně jsem se dozvěděla, že porodnické lůžko nebylo ani naštelované tak, jak mělo být, dětská sestra přišla až minutu po tom, co byl malý venku. Porod trval 3 hodiny 15 minut, ale od doby, kdy jsem se dozvěděla, že to bude trvat dlouho. Já to říkám pořád, že ty chlapy mají jiné vnímání času než my ženské.
Malý se narodil v 18:15 s váhou 3120 g a mírou 51 cm. A porod byl nejkrásnější zážitek v mém životě. Kdo nezažil, asi nepochopí. A přiznám se, že už v půlce šestinedělí jsem si říkala, že rodit můžu klidně znovu a na ten můj „pomalý“ porod vzpomínám moc hezky. Měla jsem štěstí a byl za hubičku.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 174
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 179
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 240
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 178
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 141
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 933
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1685
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1955
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 922
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1010
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Blahopreji! Na tom konci mas pravdu, ja ted cekam 5. 
Sice ted uz mam docela strach, jina porodnice, jiny prostredi a taky budeto uz 5 mimi. Ale denicek si napsala moc krasne, trosku sem zaspomynala na ty predchozy porody.
pokaždý jsou hrozně překvapení 
moc hezky napsané,pobavila jsem se.U mě to bylo podobné všichni měli spoustu času ale náš mrňousek si pospíšil a všechny překvapil.Přeji hodně štěstí… 
