Dárek za porod
Plánovaný dárek za narození dcery, který nakonec nebyl/byl...
Nevím jak u vás, ale u nás v rodině je zvykem, že žena dostává za porod dítěte nějaký šperk. Samozřejmě tím největším dárečkem je, když si domů donesete ten malý voňavý a zdravý uzlíček. Na tom záleží, o něj nám šlo. Ale i přes to, nějaký drobný šperk potěší.
Již v průběhu těhotenství se začal manžel vyptávat, co by se mi líbilo za porod dostat a já mu nadšeně ukazovala prstýnek, který se mi líbil. Týdny utíkaly a brzy přišla na svět naše druhá dcera Nelinka.
Z porodnice nás propustili o den dříve. Konečně jsme byli všichni spolu. Já manželovi předala dceru a tak nějak doufala v tu malou krabičku. Utekl první den a nic. Říkala jsem si: Propustili nás dříve… Utekl týden, měsíc a stále nic.
Když se mi před mým porodem svěřila kamarádka, že za druhou dceru nedostala ani kytičku, že si ji koupila sama, bylo mi jí líto. Já jí nadšeně říkala, jak se můj manžel již v těhotenství zajímal, co mi má pořídit. Říkala jsem si, jaké mám štěstí, že mám tak pozorného manžela. A víte, jak jsem dopadla já? Úplně stejně… Často jsme se tomu s kamarádkou smály.
Nakonec utekl rok jako voda a naše dcerka slavila své první narozeniny. Byla to krásná oslava v kruhu té nejbližší rodiny. Když skoro všichni odešli, přicupitala ke mně má malá oslavenkyně s krabičkou v ruce.
Moje roční princezna mi sama donesla dáreček za její narození. Došla mi slova. Vidět tu ťapající princeznu, můj největší dáreček, jak mi dává tu malou krabičku, bylo naprosto kouzelné, nikdy na to nezapomenu.
Tohle můj manžel už ani lépe vymyslet nemohl. Čekání stálo za to.