Deník pražského tuláka - den 1.

Deník člověka, který dosáhl svého a právě proto mnohé ztratil.

Deník pražského tuláka - den 1. Deník pražského tuláka - den 1. Zdroj: Canva

Venku už se po zimě prodlužoval den, ale vnitřní temnota neustupovala. Už mě to nebaví. Tak jako mě nebavilo každý den vstávat s vidinou neustálé práce a plynutí života, který není nekonečný, skrze bezvýznamné, stále stejné, nudné dny. Zatraceně, kde v mé hlavě se stala ta chyba, že jsem si nemohl vzít hypotéku na dům, úvěr na auto a sdílet na Instagram statusy o spokojeném životě. Umím já vlastně být spokojený? Je to pár dní, co se mi splnil asi poslední velký sen. Vyšla mi kniha, dobře se prodává, ale já jako bych zase pochyboval o tom, jestli chci být vidět, nebo chci být neviditelný. Jako bych v jednom těle žil život dvou různých lidí.

Možná mě jen občas drtí špatné zprávy. Na východě začala válka, každý den umírají lidé a mně je líto jak těch, které pohřbívají bomby a rakety pod sutinami jejich domovů, tak těch mladých kluků, kteří tu zkázu činí. Ti totiž páchají sebevraždy svých duší, aniž by to v tu chvíli vůbec tušili. Nebo možná tuší. Ti chytřejší z nich možná ano.
Někdy nás život staví do rolí, kdy nevíme, jak správně reagovat. Střílet a vědět že ubližujeme jiným, nebo odmítnout a zničit sebe i svou rodinu? Protože v Rusku to co nazvou zaběhlostí a zradou určitě znamená strašnou hanbu. Mne život před takovou otázku naštěstí nestaví. Ale klade jiné. Třeba co říct kamarádce Marii na to, že má rakovinu prsu a za sebou už dvacet ozařování? Slova útěchy a pochopení jsou v takovou chvíli asi očekávaná. Ale nezmůžeme jimi vlastně nic. I ti nejmocnější lidé světa jsou chvílemi bezmocní. A tak jsem to i cítil, když ze mě během toho telefonátu vypadlo: „Vím, že jsi odvážná a umíš být trpělivá. Obstála jsi už v různých vážných zkouškách a vím, že se budeš prát i v této.“ Slíbit vítězství jsem ji nedokázal. Je mi zatěžko lidem lhát.

A tak na sebe beru kabát a jdu ven. Najít klid do kavárny, z jejíž prosklené stěny je vidět na kostel. Tam chodí lidé říkat svoje prosby a žádat o naději. A chodím tam někdy i já. Spíš než o naději žádat o spravedlnost. Ale co vím, třeba všechno to utrpení, který si každý v nějaké podobě prožíváme, je právě tou spravedlností. Za všechny ty hříchy spáchané na jiných, i na sobě samých.
Objednávám si kapučíno a nechávám si ho posypat skořicí. Snad mě to koření zahřeje víc než paprsky slunce, které sice svítí, ale ještě nehřeje. Servírka Lucie vypadá jako vypadnutá z role a já za chvíli chápu proč. Přichází s mou knihou v ruce a prosí o podpis. Občas jsme se bavili, a tak vím, co osobního ji na první bílou stranu aktuálně druhé nejprodávanější knihy na trhu napsat. „Milé Lucii, které přeji, aby se jí v životě vracela radost, kterou sama dává ostatním.“ Datum a podpis. Můj rukopis je strašný, kdoví, jestli to vyluští.

A mně se vracejí myšlenky, jestli byl dobrý nápad opustit neviditelnou zónu a stát se autorem. A taky přemýšlím, jestli je fér to, co začínám dnes. Ne novou kapitolu, ale novou knihu. A všichni kolem, v mém reálném životě, se nevědomky stávají její součástí jako předobrazy postav v ní. A hlavně život v téhle kavárně bude tou pojící linkou. Trávím tady totiž skoro každý den. A tak v mých textech bude i Lucie, která se věnováním chlubí své kolegyni za barem. Spokojeně dopíjím poslední doušek a prosím o účet. Nechávám štědré dýško a odcházím. Radost té mladé dívky z toho věnování mě zahřála více, než to stále ještě zimní slunce. Ruch Prahy mi moc příjemný není. Její neosobnost dneska ano. Člověk se potkává s desítkami lidí, ale jejich pohledy ho míjí. Přesto zvedám límec kabátu a krčím do něj hlavu, abych byl schovaný ještě víc. Spěchám se zavřít do samoty bytu. Je to tolik odlišné od představy poustevníka někde na kraji civilizace, kvůli které jsem se do těch velkých změn ve svém životě pustil. Ale i tak, dnes už chci být jenom sám. Jenom odpočívat. A spát. Nechat se pohltit sny. A život nechat psát další příběh zase až zítra.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2979
23.3.22 19:19

Když jsem viděla, kdo deníček napsal, s chutí jsem jej otevřela, protože kromě čtivosti mne Přemkovy deníčky vždy vedou k nějakému zamyšlení. Po dočtení jsem trochu v rozpacích a dlouho jsem váhala, co vlastně do komentáře napsat. (Dala jsem si předsevzetí, že když už sem někdo něco napíše a já to čtu a třeba si tím i zlepším den, bylo by slušné nějak zareagovat, autorovi/autorce poděkovat a třeba povzbudit.) Bude mít deníček nějaké pokračování? Den druhý, den třetí,…? Nebo jde o uzavřený text?

@Premek_Orac Kdybych Tě neznala, říkala bych si, že je to taková plíživá reklama na vydanou knihu. (Uznávám, i ve mně coby knihomolce to vzbudilo zvědavost, a tak jsem zkoušela mezi knižními novinkami od prosince do března vyhledat, co by to tak mohlo být. Nenašla jsem, protože knižních novinek je hrozně moc a raději jsem šla dělat něco smysluplnějšího ;) :).) Jistý pocit vyhoření u Tebe sleduji již nějakou dobu, ale po přečtení na mne padla lehká depka a nějak nemám pocit, že bys ze splnění této mety měl nějakou výraznější radost? Nebo se mýlím?

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
24.3.22 09:28

@PenelopaW taky jsem hledala co by to mohlo být za knihu a nenašla. Je toho strašná kupa.

  • Upravit
Premek_Orac
10287
24.3.22 10:25

@PenelopaW @holka_z_hor A teď zásadní otázka - je to skutečný deníček aktuálních dní, nebo fikce? Jsou postavy reálné, nebo se jenom do příběhu reálné postavy projektují v jednotlivých postavách? Popisuji něco, co jsem zažil nebo zhmotňuji obavy z možné budoucnosti? Nebo je to něco, co se odehrálo třeba už před časem a nyní se s tím nějak vyrovnávám? Samé otázky, samé otázky :-).
Zatím jen přislíbím, že příští díl ještě ne, ale přespříští by mohl být veselejší :kytka: a nakonec všechno dobře dopadne. A jestli ne, tak to ještě není konec :-).
Moc Vám děkuji za reakce.

  • načítám...
  • Zmínit
Januška1912
436
24.3.22 11:33

@Premek_Orac pro me je tvuj denicek neuchopitelny…ale skutecny…se vší tou nespravedlnosti a utrpenim

  • načítám...
  • Zmínit
Russet
53518
25.3.22 06:52

Osrdíčkovala jsem to, protože se mi líbí, jak píšeš. Ale řekla bych, že sis to celé vymyslel.

  • načítám...
  • Zmínit
jitka 11
22939
29.3.22 09:11

Já si myslím, že je to fifty- fifty.
Něco pravda, něco přimalované. Ale krásně se mi to četlo. :potlesk: :palec: :pankac: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Cestou zklamání a omylů, lásku jsem nakonec neminul

Obyčejné okamžiky štěstí

Na zázraky a štěstí spoléhám

Deník pražského tuláka - den 8.

Deník pražského tuláka - den 7.

Deník pražského tuláka - den 6.

Deník pražského tuláka - den 5.

Deník pražského tuláka - den 4.

Deník pražského tuláka - den 3.

Deník pražského tuláka - den 2.