Díky za každý pěkný den
O tom, jak se dvěma spokojeným mladým lidem narodili dva krásní chlapečci a i s postižením jsou všichni šťastní. :)
Milý drazí čtoucí. Tak nějak potřebuji shrnout to, co se nám událo během posledních pár let, abych si utřídila myšlenky.
S manželem jsme spolu pět a půl roku. On - hotový poklad (láskyplný, věrný, milující, dobrý otec, pracant a poctivec, i když někdy lenoch) + Já. Co napsat, moc to se mnou nevyhrál, ale snažím se. Puberta divoká, zřejmě kvůli tomu, že táta nás všechny psychicky (a mamku i fyzicky) trápil. Hledala jsem vhodného partnera a to tak, že nejlépe každé dva měsíce nového. Jsem chladná, neumím dát najevo city ani pocity vůči manželovi, ale pracuji na tom. 
Kompenzuji mu to veeeelikou péčí.
Start našeho vztahu byl rychlý, protože už jsme se několik let znali - a tak raz, dva tři a v druhém roce vztahu už jsme čekali po pár měsících snažení miminko. První prcek - velká očekávání, velké plány a představy, velké obavy.
Těhotenství rizikové, ale pěkné. Porod 2 dny v kontrakcích po 5 minutách a mimináš si klidně spal a nešel ven. Ale nakonec i já ten malý promodralý uzlíček dostala do náruče a radostně posílala fotku manželovi, který byl v tu dobu v zahraničí na služebce.
První měsíc jsem byla s naším Daníkem sama, a tak jsme na sebe měli spoustu spoustu času a moc jsme si to užívali. Později se k nám přidal i tatínek a byli jsme taková malá pěkná rodinka.
Daník byl vždycky trochu zvláštní miminko. Plakal, když plakat neměl, neplakal, kdy by měl, ale taková už miminka jsou. Byl hodně klidný a hodně pomalý, ale to jsme přikládali jeho klidné povaze a mužské lenosti. Jeho vývoj nešel zrovna ideálně jako u ostatních dítek, ale o to větší jsme pak měli radost z úspěchů.
Když nám na roce a půl začal pořádně chodit, čekala jsem už jeho malého brášku Matýska. O něj jsme se snažili také několik měsíců a náhodou se nám zadařilo tak, že mají klučíci narozeniny 13 dní od sebe. Pěkné.
Tak nějak nám to druhé, opět pohodové těhotenství rychle plynulo a Daníček také rostl. S jeho pokroky přicházely i výraznější odchylky od ostatních dítek, ale tehdy jsme ho brali ještě jako svéhlavičku.
Po narození Matýska - po opět nepostupujícím porodu s manželem opět na služebce - jsem si přišla jako hvězda. Dvě krásná dítka, zvládám to bez manžela s přehledem, věnuji se jim na plno, chodíme cvičit, blbnout, plavat, pořád někde po venku, zkrátka mají skvělou milující matku. Mohla jsem si plácat po rameně, ale asi vážně ne zaslouženě. Všechno sice bylo super, ale nějak mi uniklo, že moje starší dítko už má opravdu problémy a volá o pomoc.
Manžel po návratu ze služebky konstatoval, že „je nenormální“, ať jdu k doktorovi. Ještě asi týden jsem odolávala s tím, že je prostě svůj, ale nakonec i ve mně začala nahlodávat nějaká malá černá potvora a začala jsem si dávat věci do souvislostí.
Naše úžasná paní doktorka se hodně vyptávala a já hodně odpovídala a až tehdy to začalo dávat smysl: Daník skoro nic nejí, ale ne proto, že prudí, nebo si vybírá, on se jíst bojí. Daník si nehraje, ale ne proto, že by neměl s kým, čím a jak, ale on to neumí a nikdy umět nebude. Daník je moje malé motovidlo, taky špatně, nevyvíjí se mu hrubá motorika. Daník se nechce pomazlit a mým dotekům a objetím se snaží vyhnout, ale ne proto, že by měl období vzdoru, ale proto, že nebude nikdy umět chápat city a pocity sebe a druhých. Daník nemluví, a tak neřekne, co ho trápí…
A tak to pokračovalo - výčet, který nebral konce. A najednou z mého malého individualisty byl autista s retardací.
Možná to byl šok, zklamání, bolestné zjištění, ale když jsem se probrala po pár dnech a dalších vyšetřeních z prvního zašlápnutí do země, najednou se mi strašně ulevilo. Konečně to všechno dávalo smysl, konečně mi došlo, že ačkoliv investuju tolik a tolik času do Daníčkova vývoje, nic moc se za celou dobu neděje a budeme potřebovat pomoc.
Do života nám přišla Raná péče, což je skvělá organizace pomáhající dětem s autismem, a patří jim velké díky.
Už budeme mít za sebou skoro rok práce s Daníčkem, která je směřovaná přesně na jeho problémy. Je mu přes tři roky a konečně začal trošku komunikovat, dívat se do očí, dávat najevo, co chce. Přišla i opravdová pomazlení a pusinky, to je sen…
Přišlo i to, že můžeme do obchodu bez toho, aby syn mě nebo sebe pokousal, protože se tam bojí jít. Přišlo zkrátka velké zlepšení a myslím si, že mu s tím hodně pomáhá i mladší bráška, který se zatím (ťuky ťuk) vyvíjí relativně normálně a je to krásný smíšek. Bráškové už se klasicky sourozenecky zlobí - kdo by řekl, že za to budu šťastná.
Od té doby, co jsme na světě s autismem, jsme na světě mnohem raději a vychutnáváme si ho plnými doušky. Poštěstilo se nám, že se s Daníkem dá pracovat a jako atypický autista ještě půjde hodně posunout dál. Poštěstilo se nám, že máme dva úžasné kluky, kteří nám změnili život a my ho od té doby umíme ocenit. Dneska už znám hodnotu každého dne, a tak si ho spolu se svými dětmi vychutnávám bez toho, abych frfňala nad hloupostmi.
Jsme šťastná rodinka, jsme rádi, že se máme a je nám fajn přála bych všem, aby si dokázali každý den pořádně užít.
Přečtěte si také
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 2687
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 911
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 1518
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 2856
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 2903
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 5921
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 2025
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 2348
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 15916
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 3409
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
