Dnes by byl den D

Den, který nikdy nenastal. Porod, který nikdy neproběhl. Miminko, které nikdy nebudu držet v náruči. Dočkáme se i přesto šťastného konce?

Dnes by byl ten den. Den s velkým D. Dnes jsem mohla mít v náručí své druhorozené miminko, ale zůstalo jen u termínu porodu a i když vím, že dnes by se miminko pravděpodobně nenarodilo, do konce roku už bych ho bývala držela v náruči. Naše krátké spolužití však skončilo už v 10. týdnu a i když se to stává, ten, kdo to zažil, nikdy nezapomene a teprve tehdy pochopí, co prožívají ostatní s tímto „zážitkem“. U mě se však nejednalo o samovolný potrat nebo zamlklé těhotenství bez důvodu. Miminko zradilo mé vlastní tělo. Ale nejprve popořadě.

V 8. týdnu se díky špinění přišlo na to, že v děloze mám hematom. Tenkrát jsem si přečetla mnoho příběhů, z nich většina dopadla dobře, a to mě uklidnilo. Můj klid však neměl dlouhého trvání, jelikož během týdne se hematom neuvěřitelně zvětšil a já byla odeslána do nemocnice na pozorování. Po třech dnech zde jsem jako každý den šla na ultrazvuk. Doktor jezdil po břiše hodně dlouho a nic neříkal, po chvíli mi jen řekl, ať se dojdu vyčůrat, že mě vezme na lepší ultrazvuk v suterénu. I tady však jezdil velmi dlouho (viděla jsem vše velmi dobře, jelikož tam měl připojenou televizní obrazovku) a já věděla, že je zle. Pak mi sdělil diagnózu – žádná srdeční akce a ještě dnes půjdu na kyretáž.

Na pokoj jsem se doploužila a málem se rozbrečela, jen kvůli spolubydlící na pokoji jsem zadržela slzy, řekla jí, že je konec, a ležela jako v tranzu a jen čekala, až pro mě dojedou a vezmou mě na sál. Po operaci mi bylo neskutečně špatně z narkózy, ale díky té bolesti na duši jsem to téměř nevnímala. Druhý den na vizitě mi pak lékaři řekli, co bylo příčinou konce mého těhotenství – ten zpropadený hematom. Vytvořil se při zavrtávání placenty do dělohy a jak se zvětšoval, dostal se miminku do plodových obalů. Ovlivnit jsem to nijak nemohla, ale i přesto ve mně hlodá červíček pochybností, že za to mohlo mé tělo, mé cévy, které daly hematomu vzniknout. Jediné, co mě tenkrát drželo nad vodou, byl můj přirozený syn. Být toto moje první těhotenství, asi bych se zhroutila a asi bych si myslela, že prostě mít děti nemohu. S tím bych prostě žila dál, ať by mi lékaři řekli cokoli.

Dalšímu otěhotnění však podle lékařů nic nebránilo, jen jsme museli s manželem alespoň dva měsíce počkat. Počkali jsme a zdařilo se znovu. Ani tentokrát se nám však problémy nevyhnuly a stále ještě nemáme vyhráno. Strašák jménem hematom je zde opět a i když jsme zdárně překlepali první trimestr (po jehož celou dobu jsem se neskutečně bála), stále tu riziko je. Hematom stále nezmizel (i když se drží v rozumných mezích a rozměrech) a k tomu mi ještě zjistili vcestnou placentu toho nejhoršího stupně. Odloučení placenty tedy hrozí dvojnásobně (doslova z obou stran) a strach mě neopouští ani nyní. I přesto se snažím zachovat si pozitivní myšlení a věřím, že tentokrát už se dočkáme šťastného konce. Termín porodu mi totiž vychází přesně na den, kdy prvnímu miminku přestalo tlouct srdíčko, a tak věřím, že nad námi bude držet ochrannou ruku jako náš anděl strážný – stejné datum náhoda být prostě nemůže.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kukacka123
7712
26.12.18 11:50

:hug: moc preju, at vse dobre dopadne :kytka: ja prodelala ZT v 17tt a bylo to opravdu hrozne…musela jsem teda na vyvolavany porod…ale nikdy na to nezapomenu a strasne si s manzelem vazime, ze ted mame zdravou holcicku :srdce: sice mela docela tezky prichod na svet, ale je v poradku :andel:

Příspěvek upraven 26.12.18 v 11:51

  • načítám...
  • Zmínit
Petulanka
256
26.12.18 13:32

Ahoj ,měla jsem to úplně stejně ,druhá dcera se narodila přesně na rok a na den kdy jsem potratila miminko v 10 týdnu :hug: přeji ti ať se miminku v bříšku daří ,ať hematom táhne odkud přišel a přeji hlavně krásné bezstarostné těhotenství a na závěr zdravé krásné miminko :* :srdce: :*

  • načítám...
  • Zmínit
Míšek89
6622
26.12.18 17:30

Držím moc palce ✊ ✊ těším se na šťastné pokračování :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
iwa83
9124
26.12.18 17:32

Taky jsem jedna z tech, kdo presne na den po roce od revize drzela zdrave miminko v naruci. A taky jsem si myslela ze uz druhe nikdy nebude. A taky jsem se cele tehu bala, zda bude vse ok. Nakonec hrozilo vyvolavani. Ale rozhodla se sama, rychlo akci a hlavne na to symbolicke datum. Verim, ze vedela proc se tak rozhodla.

  • načítám...
  • Zmínit
MARKETAB81
3611
26.12.18 21:31

Držím palce aby vše dobré dopadlo. Já jsem měla termín také přesně rok po té kdy miminko odešlo…A naše druhé dítko se opravdu přesně na ten termín narodilo. Tak nějak pro sebe jsem si to musela uzavřít že to tak mělo byt a na naše stesticko jsme si museli ještě chvíli pockat

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17068
26.12.18 22:57

Teda, moc drzim palce, podruhe uz takovou smulu urcite mit nebudete, doktori si vas uz ohlidaji a bude to dobry, I kdyz o strach to je, to chapu. Drzte se a uz se tesim na denicek o uspesnem porodu zdraveho miminka! :palec: ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17068
26.12.18 23:11

Jo a nic si nevycitej, takhle to neber, ze mimco tvoje telo vypudilo… ty mas nejake problemy s cevama? A resi se to? Sledujou te jeste nekde - hematologie, testy na trombofilni mutace aj.? Taky jsem mela mit den D, zacatkem prosince 2016…mimco melo mit narozeniny stejny den jako kamaradka a jeji malej…jenze to moje to vzdalo hned na zacatku v 7.tt, bez hematomu I jine zjevne priciny, dlouho jsem si myslela, ze za to mohl pad z kolobezky, ale to jsem jeste ani tehu nemela potvrzene od doktora, to mohl byt tak 4.nebo 5.tt…ale taky jsem si to vycitala, ze jsem na to nemela lezt…a ze jsem se mela vic setrit, jak rikal dr., kdyz jsem zacala hodne krvacet…v tu chvili to na potrat ale jeste podle nej nevypadalo…no kratce po tom padu jsem zacala spinit, pak krvacet, porad pry vse ok a za tyden na kontrole uz tam nebylo nic…pri te intenzite krvaceni neslo poznat, kdy to odeslo, brala jsem Duphaston na udrzeni, ale pry co se ma udrzet, to se udrzi, pak pry zas ze za to asi mohl kolisavy, spis vyssi kr. tlak…no nakonec se zadarilo na Vanoce po puvodnim terminu a ted v zari jsme oslavili 1.narozky nasi slecny;) :mavam: :hug: Tak to jsem zvedava, jestli vas maly bude mit brasku nebo sestricku - napis! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Snowdonia
75
4.1.19 14:30

Děkuju všem za krásné příběhy i pozitivní komentáře. Je mi líto všech, které si jakoukoli ztrátou musely projít, vím jak strašné to je. Doufám, že teď už vše bude v pořádku a já pak budu moct napsat šťastné pokračování :)

  • načítám...
  • Zmínit
Lenis87
443
29.3.19 07:47

Ahoj Snowdonia, už je to nějakou dobu, co jsi deníček napsala, tak doufám, že je u vás vše v pořádku. Také mám pocit, že mě zradilo vlasrtní tělo, jen jinak, než tebe. Na uz v 10+5 jsem se dozvěděla, že mimís odpovídá 7+5 a je bez sredeční akce. Tudíž, že už tři týdny je po všem. Jenže já měla pořád nevolnosti, z prsou mi teklo mlezivo, po jakýchkoli tekutinách, vyjma mléka, jsem zvracela. Prostě jak je možné, že tělo nepoznalo, že je konec, tři týdny. tohle jsem se dozvěděla ve čtvrtek 21. a hned v pondělí byla na revizi. Dnes jsem měla v plánu jít ke svému dr, protože mám asi zánět, ale má dovolenou. Do toho se mi nalévají prsa. Prostě nápor na psychiku jako prase.
Rádoby uklidňující věty okolí o tom, jak mám doma dvě děti, tak se nic tak hrozného nestalo, nebo že příště to vyjde, jsou na ránu.V mém případě už žádné příště nebude. Tobě ale držím palce, ať to dobře dopadne. A omlouvám se, že jsem ti tady ty pozitivní komenty tak otrávila.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Dnes by byl den D II.