Dnešní den 22. 10. – pohotovost

Bylo poledne, a já musela pro mladšího bráchu do školky. Už u babičky mi bylo nějak nevolno. Bolelo mě bříško a měla jsem takovej divnej pocit. Ale tak jsem šla a říkala si, že to bude dobrý. Než jsem došla do školky tak se mi někaj přítížilo. Vyzvedla jsem brášku, převlíkla ho a šli jsme.

A bylo mi čim dál tím hůř. Byli jsme už za polovinou cesty, když jsem si musela sednout, protože mi bylo fakt hrozně a na zvracení. A přitom jsem celé těhotenství teda těch 18. týdnů bez komplikací, nezvracela jsem nic. No a udělalo se mi tak špatně, že jsem se pozvracela před barákem ve křoví. Než jsem došla domů, tak se mi udělalo trochu líp, ale doma jsem padla a už jsem nevstala.

Přišla mamka z práce a protože mě hrozně bolelo v podbříšku a žaludek, tak mě rovnou odvezla na pohotovost. Tam si to sepsali, posadili mě do čekárny. Po chvilce si mě zavolal pan doktor. Tak jsem mu vše řekla a on mě vyšetřil. A nakonec mi udělal ultrazvuk, dostala jsem i fotečku mimíska zadarmo. Pan doktor byl moc příjemný. Když mi dělal ten ultrazvuk, tak se mě ptal jestli vím, co to je, a jestli to chci vědet.

Tak jsem mu řekla že si myslím že to bude holčička, ale že mi to klidne říct může. Tak mi řekl že to je ještě malinké, ale že to bude chlapeček, že tam mezi nožičkama to roste jen chlapečkům a ne holčičkám. Tak jsem byla trochu zklamaná. Ale tak co, nevadí že to bude klučina, hlavně aby byl zdravej a krásnej po tatínkovi. 

Ale pak mi ještě řekl, že jsem v pořádku že jsem jen snědla něco špatného a že bříško mě bolí, protože mi roste děloha. Tak aspoň že tak. A když jsem to hned volala příteli, že bude mit chlapečka, byl z toho celej šťastnej. Že aspoň někdo na bráku bude sekat dřevo.