Dočkáme se vůbec někdy?

Snažení

V tomto deníčku bych vám chtěla povyprávět o naší čtyřleté cestě k miminku, zatím neúspěšné. Už nějaký ten rok chodím sem na eMimino a psychicky mi pomáhá číst vaše deníčky, vím, že v tom nejsem sama, a tak i já vám svěřím svůj životní příběh. O našem problému s neplodností jsme se rozhodli neříct ani nejbližší rodině, ví to jen můj vstřícný vedoucí.

Když mi bylo 20 let, poznala jsem svého (teď už životního) partnera, říkejme mu třeba Pavel. Už v té době jsem měla nějaké gynekologické problémy typu nepravidelná menstruace, přibírání, padání vlasů, špatná pleť nebo občasné špinění mezi cykly, tehdejší gynekolog určil diagnózu PCOS a zavelel, že se to bude řešit, až jednou budu chtít otěhotnět. Protože mi ale nesedl, v mých 22 letech jsem jej vyměnila za gynekoložku, která mi ihned při vstupní prohlídce oznámila, že mám myom v děloze velký 2 cm, tehdejší lékař se ani neobtěžoval mi toto oznámit.

Tenkrát jsem o miminku ani neuvažovala, studovala jsem vysokou a Pavel se na to ve svých 24 letech necítil a zkrátka nechtěl. Rozhodli jsme se ještě počkat a já chodila každého půl roku na kontroly, myom se zvětšoval, já dokončila školu a Pavel byl zkrátka odjakživa pohodář a neřešil to, dělal, jako by problém neexistoval. Začalo mě to ale hodně trápit a vzalo mě to, doktorka mě pomalu připravovala na rizika operace. Připadala jsem si, že jsem na svůj problém sama a začaly hádky s Pavlem a moje záchvaty pláče a ve vzduchu visel rozchod. On mi řekl, že mě moc miluje. Jeli jsme tou dobou ještě na společnou dovolenou a po ní mi řekl, že se mnou chce být a že miminko se mnou chce mít, že už si tím je jistý a je připravený. Tak jsme se od roku 2016 snažili, ale nešlo to, doktorka mi moje PCOS neléčila, jen mi doporučila vést si menstruační kalendář. Když měl myom 5 cm, už mi jej sama chtěla vyoperovat, já jí ale utekla do krajské nemocnice.

Tam mě místo operace poslali do CAR, následovalo kolečko vyšetření, partner 100% zdravý. Moje milá doktorka neskrývala svoje naštvání a obořila se na mě, že to přece musí jít samo a jsem přece mladá. Při vyšetření průchodnosti vejcovodů v CAR zjistili, že myom prorůstá celou dělohou a já se dostala k šikovnému panu docentovi, který jej na začátku r. 2018 odoperoval a jsem mu za to moc vděčná. Ale bolest, kterou jsem zažila, je nezapomenutelná, začali laparoskopicky a skončilo to laparotomicky s obloučkovým řezem přes břicho.

Následně jsem musela čekat dlouhých 9 měsíců na první snažení. Beznaděj, pláč a smutek jsem trochu zahnala léčbou ve Františkových lázních, byl to balzám na tělo i na duši. Na podzim 2018 jsme šli s Pavlem na první konzultaci do nového CAR, jiného, soukromého, nemám totiž ráda nemocniční prostředí a mám trochu stres z doktorů. Doporučili nám hned IVF, nakonec jsme se dohodli, že nejdřív se zkusí IUI. A výsledek? Stimulace Clostylbegytem, 2× neúspěšné IUI, kdy se alespoň podařilo vyprodukovat mému tělu vždy 2 vajíčka v jednom cyklu.

Pak ale přišel šok, při třetí stimulaci cysta na vaječníku, která naštěstí s menstruací odešla. Následovalo přerušení léčby, aby si mé vaječníky odpočinuly, a my s Pavlem jsme strávili dovolenou u moře. Po návratu jsem měla začít stimulovat tabletkami Femara na poslední IUI. Místo toho mi našli další cystu, dost velkou, akutní, ihned mi ji odsáli.

Netrvalo to ani 14 dní a při preventivní prohlídce mi doktorka oznámila, že mám další, tentokrát dvě, velké jako pomeranče. V CAR mi doporučují operaci, jelikož se cysty vstřebají a ihned znovu naplní tekutinou… opět mám v sobě pocity zklamání, smutku a beznaděje… naše snažení o miminko je spíše jen čekání, kdy ustoupí zdravotní problém a odstraní se překážka… třeba se odhodlám napsat další deníček, jak to všechno dopadlo.

Váš příspěvek
Leviatan
Závislačka 3314 příspěvků 21.9.19 00:47

Ahoj to je mi moc líto. Myslím si že jste se vlastně ani snažit pořádně nezačali. Určitě se dáš dohromady a půjde to :wink:

krysoleta
Kecalka 189 příspěvků 21.9.19 07:25

Držím pěsti a přeju hodně štěstí. Někdy se ta smůla zlomit musí. :kytka:

Bubla Bůčková
Echt Kelišová 9076 příspěvků 21.9.19 10:33

Ten konec nezní moc optimisticky :think: no hlavně, ať se daří :srdce:

Mallorka
Závislačka 3281 příspěvků 21.9.19 19:45

Ať se daří! Miminko si k vám určitě cestu najde :srdce:

aknadar
Zasloužilá kecalka 545 příspěvků 21.9.19 22:23

Máš to složité, ale věřím, že se zadaří. Držím palce :srdce:

dendishek
Zasloužilá kecalka 746 příspěvků 23.9.19 08:06

Moc Vám přeji, ať se brzy zadaří. :srdce:

MartinaIrena
Extra třída :D 11001 příspěvků 4.10.19 16:54

To je smutný. Určitě jsi skvělá ženská a moc ti přeju, ať už brzy držela v náručí zdravé miminko

Ivuska88
Ukecaná baba ;) 2406 příspěvků 5.10.19 22:25

Malá se narodila 6let, měsíc a den po vysazení antikoncepce. Mám za sebou 3cykly Ivf a 7ketu. Možná si i četla me denicky. Podle lékařů nebyla šance na přirozene otehotneni skoro žádna. po desátém pokusu jsem si řekla dost. Už jsem nechtěla řešit Ivf, ovulaci a vse kolem těhotenství. Byl to pro mě nejlepší krok, jaký jsem mohla udělat. Zacala jsem se soustředit více na sebe, hubnout, cvičit. Pokud můžu doporučit, dej si také pauzu. Skoro vse je o psychice.na doporučení jsme šli ke kineziolozce a tři měsíce po návštěvě jsem otěhotněla přirozeně. Přeji hodně sil a nevzdávaj se.vim o čem mluvím :) :srdce:

Vložit nový komentář