Dovolená v Egyptě
- Snažení
- Maruška81
- 07.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, dneska jsem se rozhodla, že vám svěřím svůj příběh o snažení. Na úvod bych se chtěla představit, jmenuji se Marie a letos mi bude 32 let. Tak dlouho jsem odkládala druhé těhotenství, až je skoro pozdě. Mám již skoro 10letého syna.
Do 5 let neotravoval, že by chtěl sourozence, ale potom měl pocit, že je sám a strádal, tak jsme si s manželem řekli, že to zkusíme, ale že nebudeme tlačit na pilu, až to přijde, tak to přijde. Roky letěly jako voda, klukovi bylo najednou 8 a začalo to být horší a horší. Požádali jsem tedy mého gynekologa o pomoc a ten mi dal kontakt na CAR do Teplic.
Když jsem se poprvé objednala, přišlo mi to jako znamení, objednali mě totiž na 18. března 2011, kdy jsem měla kulaté 30. Strašně jsem se na tu schůzku těšila. Ještě předtím od manžela dostala jako dárek ke 30 dovolenou do Egypta. Odlétat se synem jsem měla 28. 2. 2011. Při cestě na letiště jsem ale zjistila, že mám propadlý pas
Né, doslova propadlý, ale jak odjíždíte do této destinace, musíte mít při odletu domu pas platný ještě půl roku, a to mi nevyšlo o pouhých 7 dní. Na letišti mi proto oznámili, že mě nepustí. Tak jsme jeli zase zpět domů. Probrečela jsem celou cestu. A na druhý den jsme začali přebukovávat letenky a pas, jenže rychlopas mi také nebyl nic platný… platí také jen půl roku. Takže mi manžel přes vzácné kontakty zařídil pas, se kterým jsem mohla v pohodě odletět.
MS jsem měla dostat 1. 3. a nevím, co mě to napadlo, ale zkusila jsem test. Vstala jsem ráno v 5 a udělala si ho. Poté, co jsem byla ospalá, jsem to jen tak zahodila do šuplete, že se podívám ráno. Ráno, když jsem vstala jako první a šla se podívat do toho šuplete, se mi roztřásly ruce a nevěřila jsem svým očím, a pořád jsem si mnula oči, jestli se mi to nezdá, byly tam nádherné // čárky
Vzbudila jsem celou rodinu, abych jim oznámila radostnou událost. Byli nadšení. Ale manžel začal mít strach a obavy z té naší dovolené do Egypta. Narychlo jsem se objednala u svého gynekologa, který mi těhotenství potvrdil a s otázkou, jestli smím letět do Egypta, mi bylo řečeno, že ano, že si alespoň odpočinu. Brala jsem to jako dobrý nápad a těšila jsem se dvojnásob.
Když jsem volala do CAR a rušila svou schůzku, tak paní sestřička, určitě s úsměvem na tváři, říkala, že se to tak někdy stane, že jsem vše vypustila z hlavy v domnění, že se o mě v CAR postarají a spontánně jsem otěhotněla sama.
3. března jsem odletěla se svým 8letým synem na dovču, že si to pořádně užijeme. Potom, co jsme vyšli poprvé na sluníčko, jsem dostala standardně alergii na slunce, takže jsem se spíše schovávala. Druhý den mě začalo škrábat v krku a začala jsem pokašlávat. Věděla jsem, že nesmím nic brát, a tak jsem i přes ta vedra chodila na teplý čaj s medem a citronem neboli limetkou. Můj stav se bohužel nelepšil, ba naopak dostala jsem vysoké teploty a kašel takového charakteru, že jsem myslela, že vyvrhnu plíce z těla. Bylo mi strašně, a ta bezmoc, že jsem tak daleko, mě děsila ještě víc. Jezdila jsem k místnímu lékaři, kde mi dávali alespoň kapičky na kašel a sledovali, jak se můj stav vyvíjí. Doktor mi doporučil, abychom si nechali přebukovat letenky a odletěli po týdnu domů, z obyčejného kašle se vyhrotil zápal plic.
Jak pan doktor pravil, tak jsme udělali, nechali si přebukovat letenky a odlétat jsme měli 11. března. Toho rána jsem se vzbudila celá zpocená, zdál se mi sen, že jsem o miminko přišla. Zašla jsem si na toaletu a zjistila, že krvácím. To už sen bohužel nebyl, byla to realita. Zavolala jsem si pohotovost. Odvezli mě do místní nemocnice, udělali mi UTZ a řekli, že to vůbec nevypadá dobře. A že opravdu musím domů. Při odletu jsem trpěla v těch největších bolestech, co jsem kdy zažila. Člověk by řekl, že jsem si zažila to nejhorší, ale opak byl pravdou.
Večer jsem šla na pohotovost s prosbou, že jsem v začátku těhu, přiletěla jsem z dovolené z Egypta, krvácím a mám neskutečné bolesti. Staniční sestra mě seřvala jako malého parchanta, co si dovoluji jezdit na dovolenou, když jsem byla tak krátce těhu. Dala mě na izolaci, aby ode mě pacientky nechytili virózu, čemuž jsem rozuměla. Píchali do mě neustále Ascorutin, aniž by mě vyšetřili, když nepíchali, tak jsem ho polykala, zadek jsem už měla celý rozpíchaný, nechali mě tak až do druhého dne bez jakéhokoliv vyšetření, vyjádření atd. Druhý den až v odpoledních hodinách si na mě udělali čas, vzali mi krev a udělali UTZ, po kterém zjistili, že děloha už je prázdná ![]()
Po dvou dnech si na mě udělala čas i doktorka a přišla mi říci, že jsem potratila, musejí mě vyčistit a že už nemám jíst, pít, nekouřit. Jak řekli, tak jsem udělala, nejedla jsem a nepila. Další den, když jsem měla jít na výkon, tak za mnou přišla ošetřující lékařka a sdělila mi, že neví, jestli mě má vyčistit (říkala to takovým tónem, že se jí do toho prostě nechtělo), a že mě propustí po skoro dvou dnech hladovění domů. Že kdyby se mi krvácení zhoršilo, tak že mám přijít, že mě tedy laskavě vyčistí. Mohu upřímně říci, že i kdyby ze mě lilo jako z vola, tak do mostecké nemocnice na B už nikdy v životě nejdu.
Po potratu jsem se trápila dost dlouho. Zápal plic odezněl a já jsem za týden dostala angínu. Když odezněla, dostala jsem zánět průdušek a takhle se to se mnou vleklo asi půl roku. Dalších půl roku jsem se přemlouvala, abych se znovu objednala do CAR. Ale už kvůli sobě jsem musela. Jezdím tam přes půl roku zatím, bez úspěchu, ale jsem s nimi moc spokojená, jednání mají na úrovni a chovají se k nám jako k lidem a ne jako k dobytku.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1706
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2168
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1842
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 687
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 508
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1787
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1875
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2162
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1156
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4830
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...