Dovolená v Egyptě
- Snažení
- Maruška81
- 07.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, dneska jsem se rozhodla, že vám svěřím svůj příběh o snažení. Na úvod bych se chtěla představit, jmenuji se Marie a letos mi bude 32 let. Tak dlouho jsem odkládala druhé těhotenství, až je skoro pozdě. Mám již skoro 10letého syna.
Do 5 let neotravoval, že by chtěl sourozence, ale potom měl pocit, že je sám a strádal, tak jsme si s manželem řekli, že to zkusíme, ale že nebudeme tlačit na pilu, až to přijde, tak to přijde. Roky letěly jako voda, klukovi bylo najednou 8 a začalo to být horší a horší. Požádali jsem tedy mého gynekologa o pomoc a ten mi dal kontakt na CAR do Teplic.
Když jsem se poprvé objednala, přišlo mi to jako znamení, objednali mě totiž na 18. března 2011, kdy jsem měla kulaté 30. Strašně jsem se na tu schůzku těšila. Ještě předtím od manžela dostala jako dárek ke 30 dovolenou do Egypta. Odlétat se synem jsem měla 28. 2. 2011. Při cestě na letiště jsem ale zjistila, že mám propadlý pas
Né, doslova propadlý, ale jak odjíždíte do této destinace, musíte mít při odletu domu pas platný ještě půl roku, a to mi nevyšlo o pouhých 7 dní. Na letišti mi proto oznámili, že mě nepustí. Tak jsme jeli zase zpět domů. Probrečela jsem celou cestu. A na druhý den jsme začali přebukovávat letenky a pas, jenže rychlopas mi také nebyl nic platný… platí také jen půl roku. Takže mi manžel přes vzácné kontakty zařídil pas, se kterým jsem mohla v pohodě odletět.
MS jsem měla dostat 1. 3. a nevím, co mě to napadlo, ale zkusila jsem test. Vstala jsem ráno v 5 a udělala si ho. Poté, co jsem byla ospalá, jsem to jen tak zahodila do šuplete, že se podívám ráno. Ráno, když jsem vstala jako první a šla se podívat do toho šuplete, se mi roztřásly ruce a nevěřila jsem svým očím, a pořád jsem si mnula oči, jestli se mi to nezdá, byly tam nádherné // čárky
Vzbudila jsem celou rodinu, abych jim oznámila radostnou událost. Byli nadšení. Ale manžel začal mít strach a obavy z té naší dovolené do Egypta. Narychlo jsem se objednala u svého gynekologa, který mi těhotenství potvrdil a s otázkou, jestli smím letět do Egypta, mi bylo řečeno, že ano, že si alespoň odpočinu. Brala jsem to jako dobrý nápad a těšila jsem se dvojnásob.
Když jsem volala do CAR a rušila svou schůzku, tak paní sestřička, určitě s úsměvem na tváři, říkala, že se to tak někdy stane, že jsem vše vypustila z hlavy v domnění, že se o mě v CAR postarají a spontánně jsem otěhotněla sama.
3. března jsem odletěla se svým 8letým synem na dovču, že si to pořádně užijeme. Potom, co jsme vyšli poprvé na sluníčko, jsem dostala standardně alergii na slunce, takže jsem se spíše schovávala. Druhý den mě začalo škrábat v krku a začala jsem pokašlávat. Věděla jsem, že nesmím nic brát, a tak jsem i přes ta vedra chodila na teplý čaj s medem a citronem neboli limetkou. Můj stav se bohužel nelepšil, ba naopak dostala jsem vysoké teploty a kašel takového charakteru, že jsem myslela, že vyvrhnu plíce z těla. Bylo mi strašně, a ta bezmoc, že jsem tak daleko, mě děsila ještě víc. Jezdila jsem k místnímu lékaři, kde mi dávali alespoň kapičky na kašel a sledovali, jak se můj stav vyvíjí. Doktor mi doporučil, abychom si nechali přebukovat letenky a odletěli po týdnu domů, z obyčejného kašle se vyhrotil zápal plic.
Jak pan doktor pravil, tak jsme udělali, nechali si přebukovat letenky a odlétat jsme měli 11. března. Toho rána jsem se vzbudila celá zpocená, zdál se mi sen, že jsem o miminko přišla. Zašla jsem si na toaletu a zjistila, že krvácím. To už sen bohužel nebyl, byla to realita. Zavolala jsem si pohotovost. Odvezli mě do místní nemocnice, udělali mi UTZ a řekli, že to vůbec nevypadá dobře. A že opravdu musím domů. Při odletu jsem trpěla v těch největších bolestech, co jsem kdy zažila. Člověk by řekl, že jsem si zažila to nejhorší, ale opak byl pravdou.
Večer jsem šla na pohotovost s prosbou, že jsem v začátku těhu, přiletěla jsem z dovolené z Egypta, krvácím a mám neskutečné bolesti. Staniční sestra mě seřvala jako malého parchanta, co si dovoluji jezdit na dovolenou, když jsem byla tak krátce těhu. Dala mě na izolaci, aby ode mě pacientky nechytili virózu, čemuž jsem rozuměla. Píchali do mě neustále Ascorutin, aniž by mě vyšetřili, když nepíchali, tak jsem ho polykala, zadek jsem už měla celý rozpíchaný, nechali mě tak až do druhého dne bez jakéhokoliv vyšetření, vyjádření atd. Druhý den až v odpoledních hodinách si na mě udělali čas, vzali mi krev a udělali UTZ, po kterém zjistili, že děloha už je prázdná ![]()
Po dvou dnech si na mě udělala čas i doktorka a přišla mi říci, že jsem potratila, musejí mě vyčistit a že už nemám jíst, pít, nekouřit. Jak řekli, tak jsem udělala, nejedla jsem a nepila. Další den, když jsem měla jít na výkon, tak za mnou přišla ošetřující lékařka a sdělila mi, že neví, jestli mě má vyčistit (říkala to takovým tónem, že se jí do toho prostě nechtělo), a že mě propustí po skoro dvou dnech hladovění domů. Že kdyby se mi krvácení zhoršilo, tak že mám přijít, že mě tedy laskavě vyčistí. Mohu upřímně říci, že i kdyby ze mě lilo jako z vola, tak do mostecké nemocnice na B už nikdy v životě nejdu.
Po potratu jsem se trápila dost dlouho. Zápal plic odezněl a já jsem za týden dostala angínu. Když odezněla, dostala jsem zánět průdušek a takhle se to se mnou vleklo asi půl roku. Dalších půl roku jsem se přemlouvala, abych se znovu objednala do CAR. Ale už kvůli sobě jsem musela. Jezdím tam přes půl roku zatím, bez úspěchu, ale jsem s nimi moc spokojená, jednání mají na úrovni a chovají se k nám jako k lidem a ne jako k dobytku.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1464
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 850
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1481
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 615
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 366
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19946
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2567
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2828
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2553
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1710
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....