Důvěra versus opatrnost
- Partnerské vztahy
- Anonymní
- 06.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Taky si někdy vzpomenete na heslo: Důvěřuj, ale prověřuj? Začít řešit partnerovu věrnost je podle mě balancování na ostří nože. Když člověk bude důvěřovat, může se stát, že bude za parohatého naivku. Když bude člověk prověřovat, zase může být za stíhačku či žárlivce. Co je lepší? O tom přemýšlím ve svém deníčku.
Semínko pochybnosti se mi do mysli začalo vkrádat po prohlídce u gynekologa na konci šestinedělí. Vše odstartovala větička: „Máte na děložním čípku vřídek. Na stěry přijďte za 3 měsíce.“ Člověk je někdy tak v šoku, že neví, jak zareagovat, tak prostě neudělá nic - třeba se nezeptá na více informací.
Doma mi vše začalo vrtat hlavou. Položila jsem dotaz vyhledávači na internetu a najednou na mě začaly vyskakovat hesla jako HPV virus, rakovina děložního čípku, konizace,… Srdce mi začalo divoce bušit. Je možné, že bych byla nakažená nějakým virem, pohlavní nemocí, když jsem svému muži několik let věrná? Snažím se uvažovat s chladnou hlavou.
Ano, nákaza virem HPV není 100%. Vřídek se může na čípku objevit z více důvodů. Každopádně červíček pochybnosti už hlodá. Že by mě můj muž podváděl a nakazil mě?
Už více lidí mi řeklo, že jim připadám až moc hodná a možná i trochu naivní. Začíná to ve mně vřít. Že by opravdu platilo: za dobrotu na žebrotu?
Začínám analyzovat situaci: nechová se můj muž poslední dobou nějak divně? Nevyskytují se kolem mě nenápadné důkazy, které jsem ve své důvěřivosti přehlédla? No vlastně… Občas můj muž delší dobu ťuká do mobilu a já se neptám, a tak nevím, s kým je zrovna v kontaktu.
A taky před nedávnem můj muž mluvil o jedné mladé kolegyni, která v práci „dělá rozruchy“, a spíše mimochodem zmínil, že si ho přidala do přátel na Facebooku. To je vlastně trochu zarážející informace, protože můj muž má na Facebooku přezdívku. Nikdo ho tam nenajde pod vlastním jménem. Tak jsem se muže zeptala, jak ho ta kolegyně na Facebooku našla. On se trochu zarazil a pak odpověděl, že jí ukazoval na svém účtu fotky své sestry. Zajímavé…
V ten večer jsem tuto informaci nějak neřešila, ale teď se mi celý ten rozhovor začal znova vynořovat v paměti. Můj rozum se mi snaží naznačit, že je asi celkem nepravděpodobné, že by můj muž přede mnou mluvil o své milence, novém objektu zájmu. Ale emoce jsou už dost rozbouřené, takže ruce skoro automaticky vyťukají do klávesnice na počítači jméno té ženy.
Ráda bych zjistila více o své potenciální konkurenci. Jako snad každá žárlivá žena na ní hned najdu nedostatky. Profilovka v podprsence od Vietnamců? Rozpité černé linky na fotkách? Že by něco z toho mého muže přitahovalo? Nějak v koutku duše doufám, že ne.
Ovšem paměť mi začíná předhazovat další možné důkazy: před pár dny měl můj muž na krku červený flek o velikosti korunové mince. Z legrace jsem ho na ni upozornila. Za pár dnů měl škrábance na zádech. Často jezdí v noci na benzínku za městem, protože má chuť na pivo a nikde jinde otevřeno tak pozdě není. Že by tyhle všechny skutečnosti spolu souvisely?
Můj mozek se i pod tlakem emocí snaží připustit různé verze skutečnosti. Nezašívala jsem snad nedávno manželovo roztrhané triko z práce? Co když se prostě v práci jen někde zachytl a poškrábal se? A nevrátí se snad každou noc ze své vyjížďky s pivem?
I když se mi svírá hrdlo i žaludek, tak žádný rozhodující důkaz nemám. Teď přichází trochu dilema: lze získat potřebné důkazy nějakou slušnou etickou cestou? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádný vyloženě elegantní způsob „vyšetřování“ mě nenapadá. Tak přichází na řadu staré známé projíždění zpráv v mobilu.
Tenhle způsob jsem definitivně schválila, když jsem poprosila muže, jestli se můžu podívat v jeho mobilu na fotky našeho prcka, které ten den vyfotil. Jakmile jsem chytla jeho mobil do ruky, pípla zpráva z Messengeru. A od koho nebyla? Z malého kolečka profilovky na mě kouká jeho milá zlatá kolegyně! Bylo by blbé si před mým mužem zprávu pročítat, takže jsem mu telefon obratem vrátila a počkala jsem, až usne.
Naštěstí můj muž spí celkem tvrdě, takže jsem měla dost času si počíst v jeho zprávách z Messengeru. A co jsem se dověděla? Žádný rozhodující důkaz jsem nenašla. Se zmíněnou kolegyní si psali celkem obyčejné zprávy hlavně o práci. Když se ona začala rozepisovat o tom, co dělala ve svém volnu, můj muž jí na to neodpověděl. Ještě jsem zjistila, že mu nedávno psala ex a ptala se na naše dítě. Informace, která moc nepotěší, ale ani vyloženě nenaštve…
Takže vlastně pořád nevím, na čem jsem. Ale na druhou stranu jsem si uvědomila, že člověk si vlastně nemůže být nikdy na 100 % jistý, že je mu partner věrný. A taky s odstupem vidím, že naše mysl dokáže až neuvěřitelným způsobem nacházet důvody, proč někoho podezírat, když ho ovládne žárlivost. Tak po této zkušenosti se o mně dá říct, že jsem možná stíhačka, ale aspoň nejsem naprostá naivka, za kterou mě možná někteří mají. Je to tak dobře?
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 2255
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1336
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 915
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 577
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 507
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2375
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3193
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2670
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 978
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1350
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...