Dvojčátka andílci

Moc nám chybíte, bublinky...

S přítelem spolu žijeme už 6 let a stavíme domeček. Rodinu jsme plánovali až dostavíme naše hnízdečko lásky. Osud to ale zařídil jinak.

Vždy jsem měla pravidelné měsíčky maximálně dva nebo tři dny zpoždění. Po dvou týdnech, kdy jsem to neustále nedostala jsem se rozhodla koupit těhotenský test. V šoku jsem hleděla na ty dvě čárky na testu. Vůbec jsem tomu nevěřila a tak jsem si následují dny udělala ještě dva testy. Samozřejmě byly pozitivní. Byla jsem štěstím bez sebe, že jsem těhotná. Příteli jsem to řekla, že jsme asi těhotný. Byl nadšený, tak jako já.

Na první prohlídku šel se mnou a čekal na mě v čekárně. Když mi doktor dělal UZ ptal se mě, jestli máme v rodině dvojčata a já odpověděla, že ne. Otočil na mě monitor a já spatřila dvě malinké bublinky. V tu chvíli jsem se rozplakala štěstím, že budeme mít hned dvě miminka a že je vše v pořádku a už jsem byla v 7. týdnu.

Vyšla jsem z ordinace celá ubrečená a přítel na mě hleděl (asi si v tu chvíli myslel, že je něco špatně.) Povídám mu s úsměvem na rtech: „Tys to musel pojistit dvakrát?!“ Nechápavě na mě zíral a tak jsem mu ukázala první foto našich bublinek. Byl v takovém šoku, že se z toho normálně posadil na zadek. Po chvíli vstřebávání mě objal a řekl mi, jak moc mě miluje a že vše spolu zvládneme.

Týdny utíkaly jako voda a nás čekal první screening. Miminka krásně vyrostla a byla dle vyšetření v pořádku, dokonce nám pan doktor sdělil, že to vypadá na páreček. V 16. týdnu mi pohlaví bublinek bylo potvrzeno a my to oznámili rodině, že budeme čtyři a bude to holčička s chlapečkem. Všichni se moc radovali a těšili. O měsíc později nás čekala velká kontrola našich dětiček. Ultrazvuk v pořádku, miminka krásně rostla a byla zdravá. Pan doktor mi ještě vyšetřil děložní čípek a v šoku se díval na monitor. Poté mi řekl, že jsem otevřená a mám vyklenutý vak blan do pochvy a hrozí mi předčasný porod. Okamžitě mě poslal do nemocnice.

Po příjezdu do porodnice mi udělali veškerá vyšetření: nabrání krve, kultivaci a nabrání plodové vody. Plodovka a kultivace v pořádku, ale z krve zjistili infekci. Tak si mě tam nechali a začla léčba podáváním antibiotik, aby se ta infekce vyléčila. Po celou dobu pobytu jsem se cítila dobře, miminka mě kopala a já doufala, že antibiotika zaberou a my tři půjdeme brzo domů za tatínkem. Jenže osud si to přál jinak. Po týdenním podáváním antibiotik se můj stav zhoršil, děložní hrdlo bylo úplně otevřené a infekce byla už v pochvě a pravděpodobně i na plodových obalech. Bylo mi oznámeno ukončit těhotenství.

Strašně jsme brečela a volala přítelovi, že nám chtějí naše miminka vzít. Okamžitě za mnou přijel a šel se znovu zeptat doktora, zda není jiná možnost léčby. Jiná možnost není, řekl pan doktor, infekce postupuje a mohla bych být v ohrožení života. Nakonec jsme souhlasili s ukončením těhotenství. Byla mi podána vyvolávací tableta, která po dvou hodinách zabrala, a já šla s partnerem na porodní box, kde mi praskla voda. Kontrakce postupně sílily a po dalších čtyřech hodinách jsem porodila=potratila svoje miminka. Poté mě uspali a provedli revizi dělohy. Po zákroku jsem se probudila na pokoji, kde na gauči ležel přítel a čekal, až se probudím z narkózy. Den 24.10. 2023 mi navždy vyrylo díru do srdce. Na památku jsme si nechali udělat otisky nožiček.

Následují den mi bylo řečeno, že podání antibiotik po zákroku infekce zmizela a já byla propuštěna domů s vyrvaným srdcem a prázdnou náručí. Za měsíc se snad dozvím více informaci z miminek co to mohlo způsobit. Vím¨, že nejsme první, ale ani poslední pár, který si musel projít touhle nesnesitelnou bolestí. Momentálně jsem v šestinedělí a po následující kontrole bude snad vše v pořádku a my se budeme moc pokusit za pár měsíců o miminko. Díky mému úžasnému partnerovi a rodině se už cítím mnohem lépe a doufám, že čas tu bolest zmírní a my se dočkáme děťátka.

Moje těhotenství trvalo pouze 21 týdnů, ale i tak to byly ty nejkrásnější týdny mého života. Moc nám všem chybíte a nikdy na vás nezapomene.

S láskou

Maminka a Tatínek

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
  • PenelopaW
  • 16.05.26
  • 249

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
2670
21.12.23 21:59

Smutný příběh, tak málo stačilo k hranici přežití :( Držte se, věřím, že v budoucnu se štěstí usměje a dva malí andílci sešlou zdravého bratříčka / sestřičku. :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
237
28.12.23 12:03

Osud je mrcha, brečím i při čtení článku. Je mi to moc líto, držte se. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
291
3.2.24 00:02

Posílám objetí a přeji hodně sil :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit