Emily

Myslím, že na světě neexistuje větší smutek, než je oceán bolesti a bezmoci po ztrátě miminka.

Emily

Za chyby se omlouvám, nejsem žádný spisovatel.

Moje těhotenství bylo bezproblémové. Bylo to moje první těhotenství. Na 1. screeningu jsme se s přítelem dozvěděli, že čekáme holčičku. Na 2. screeningu měla malá nožičky za hlavou a houpala jimi. Byli jsme šťastní, byla zdravá a vše bylo v pořádku.

Měla jsem tedy těhotenskou cukrovku, ale to není nic neobvyklého. Proto jsem chtěla jedno dítě. Vždy jsem byla závislá na cukru a druhé těhotenství bez cukru bych nezvládla. Jak týdny ubývaly, blížil se termín mého porodu. První termín jsme měly 20. 12., druhý termín 22. 12., jak jsme se na ni těšily. Emily byla nás vánoční dáreček.

Pamatuji si ten den jako by se stal včera. Sedím na posteli a přemýšlím, jaké náplně udělám do cukroví. Jsem v 35+4tt, začíná mě bolet břicho, dostávám průjem. Křeče nepřestávají, možná jsou to poslíčci, říkám si. Jdu do sprchy a čekám, jestli to přejde, nepřešlo. Divně mi ztvrdilo bříško na levé straně.

Volám bráchovi, jestli mě hodí do porodnice, že asi rodím. Balím si poslední věci do porodnice. Píší příteli, že asi rodím. V porodnici mě berou hned do ordinace. Nemůžou najít odezvy, okamžitě jdu na ultrazvuk. Doktorka mi jezdí rychle po bříšku, ptá se, kdy jsem naposledy cítila pohyby, odpovídám, že asi dvě hodiny dozadu. Volá si dalšího doktora a já začínám být nervózní. Doktor se kouká na obrazovku a říká, že tam není srdeční aktivita. Nechápu, co mi říká, ptám se ho, jestli mi malou zachrání. Nic už se nedá dělat.

V tu chvíli jsem v šoku. Bez emocí, nechápu, co se stalo. Cítím fyzickou bolest, která je víc a víc nesnesitelná. Vysvětlují mi, že tu musím zůstat a přirozeně porodit mrtvé miminko. Císařský řez nepřichází k úvahu, kvůli možné infekci. Když máte v bříšku mrtvé miminko, tak vám do těla posílá infekci a pomalu vás otráví.

Berou mi krev, ptají se na informace, na které bych znala odpověď, ale v té chvíli nevím vůbec nic. Odcházím do čekárny, kde mě čeká bracha. Vyjdu směrem k výtahu, venku mu oznamuji, že to malá nezvládla. Jdeme k autu pro moji tašku, vyhazuji z ní plenky a dudlíky. Stejně je už nebudu potřebovat.

Volám příteli, oznamuji mu, že malá to nezvládla. Jede okamžitě z práce za mnou. Brácha volá mamce, raději nevnímám, co jí říká. Posílám ho domů a vracím se sama do ordinace. Tam mě čeká další kolo otázek. Sestřička mi oznámí, že na mě čeká přítel. Odcházím za ním. Tečou mu slzy a já brečet nezvládám. Čekáme v čekárně na sál a kontrakce se stupňují a já nemůžu ani sedět. Mamka přichází s pláčem, střídavě si sedám a stoupám, už nevím, co mám dělat. Bolest se stupňuje a je větší a větší. Přítel naštvaně klepe na dveře ordinace, nechápe, proč tak dlouho čekáme. Prý uklízí pokoj. Myslím si, že nechápe, že přednost mají živá miminka.

Konečně mě volá sestřička. Přítelovi říká, ať jde se mnou, rozhodla za mě, nebyla jsem rozhodnuta, jestli přítele u porodu chci. Nechávám mamku v čekárně a jdu na pokoj. Střídám horkou sprchu s vanou, bolesti se stále stupňují.

Sestřička přichází a ptá se nás, jestli chceme vidět malou, vůbec netuším, co jí říct. Máme si to rozmyslet a říct jí později. Volám mamce a nevím, co mám dělat. Říká nám, že kdyby jsme ji neviděli, později by jsme litovali. Tímto jí děkuji, vím, že bych litovala. Pořád je v čekárně, posílám ji domů, bude to na dlouho.

Dostávám čípky na vyvolání porodu. Je to hrozně bolestivé, takhle je to alespoň 3×. Dostávám kapačky proti infekci a léky od bolesti. V 20:30 jsem konečně otevřená na 2 cm a dostávám epidurál. Přichází sestřička, praskne mi vodu. Dvakrát zatlačím a už nemůžu. Říká, že to zvládnu, ostatní to také zvládly, ale já si jen v duchu řeknu, že oni uslyší pláč svých dětí.

Zatlačím ještě jednou a malá je venku. Narodila se 21.11. v 0:45, vážila 1 860 g a měřila 43 cm. Sestřička malou odnáší hned pryč. Za chvilku přichází a dává mi ji do náručí.

Koukám na Emily a říkám si, jak nádherná je. Dávám ji do náruče příteli a říkám mu, ať nám ji vyfotí. Po chvilce voláme sestru a ta si malou odnáší pryč a já si stále neuvědomují, že ji už neuvidím. Donesla nám památeční kartičku, na které jsou otisky ručičky a nožičky malé. Je to vše, co nám zůstalo.

Přítel odchází domů a já zůstávám. Dostávám tabletu na zastavení laktace a další kapačku. Ráno mě propouští domů s hromadou informací. Doma se hroutím, jediné, co chci, je malou zpět. Na fotku malé se dokážu podívat po 8 dnech. Nedokážu se podívat do zrcadla, nevidím bříško ani malou. Ostatní rodiče si miminka vozí s porodnice v autosedačce, my jsme si dceru dovezli v urničce. Urničku máme v dětském pokoji, nedokážu pohřbít vlastní dítě. Úmrtní list nemá, protože zemřela v bříšku. Máme jen rodný list, dole je napsané Mrtvě narozené dítě.

Bála jsem se setkání s rodinou, nevěděla jsem, jak budou reagovat. Každé ráno je stejný, chybí mi moje holčička. Nikdy jsem ji neslyšela plakat, nikdy jsem neviděla její očka, nikdy už ji neuvidím. Vlastně dýchám jen díky rodičům. Nemohla bych jim způsobit takovou bolest, kterou právě cítím já. Má rodina neměla možnost si malou pochovat, strašné moc mě to mrzí.

Emily byla naše budoucnost, která se rozpadla na milion malých kousků. Emily byla skutečná, cítila jsem její pohyby, viděla jsem ji. Je to přesně 45 dní, co jsem porodila mrtvé miminko, a stále je to neskutečná bolest. Záchvaty pláče už dokážu kontrolovat. Stále se nedokážu soustředit na nic jiného než na ztrátu Emily. Později další těhotenství nebude žádná výhra. Při prvním těhotenství jsme si oddechli po ukončení prvního trimestru. Při druhém těhotenství budu mít strach. Ale vím, že miminko potřebuji. Vždy jsem chtěla alespoň jedno. Teď mi nezbývá nic než naděje.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1545
6.1.20 06:31

Je mi to nesmírně líto :( před rokem a trictvrte jsem zažila to stejne. Nejhorší chvíle v mém životě. Přišli jsme o chlapečka v 37tt. Vždy když čtu další takový příběh, pichne mě u srdce. Doporučuji skupinku,, prázdná náruč, kde ti holky pomůžou a kde si rozumíme navzájem. Věř že jednou bude opravdu lépe, a budeš se moci zase pořádně nadechnout ale teď to máte ještě hodně čerstvé. Posílám velké objetí a hodně sil do dalších dní :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
14902
6.1.20 11:27

Holky zlatý… Proč musí být svět tak krutý :,( přeju ať je lépe a dočkáte se brzo dalšího miminka.

  • Zmínit
  • Nahlásit
756
6.1.20 12:45

A prave proto se me lido divi, proc nejsem nadsena tehotna. Dokud to dite nelezi v postylce a moje babi by dodala, ze dite ma aspon uz tri mesice, neni nic vyhrano.

Mnoho sil, zadny plac a uz jen stesti… :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
92012
6.1.20 12:51

Je mi to moc líto. Vim že žádná slova tě teď neutěší. Uprimnou soustrast :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3487
6.1.20 16:33

Budeš mít zdravé a úžasné dítě a tu bolest přehluší radost. Věř tomu! :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5286
6.1.20 17:06

Je mi to moc lito :hug: Přeju ať se co nejdříve přijde další miminko. Nebýt těchto deníčku, ani by nenapadlo kolik těhotenství končí tragicky, moc smutné. :,(

  • Zmínit
  • Nahlásit
12298
6.1.20 19:15

@Astyna88 A až mu budou tři měsíce a nebo rok dva tři tak se budeš bát stejně, neli více, prootže to dítě bude chtít poznávat svět. Tak to nelze brát :-) Jako mámy se už budeme bát dosmrti.

  • Zmínit
  • Nahlásit
12298
6.1.20 19:17

Zatlačila jsem slzu :kytka: :hug: Je mi to moc líto, traumatická zkušenost :hug: Přeji, aby jsi brzy posbírala odvahu a miminko brzy přišlo. Máma jsi už ted, jen je miminko andílek :hug: Jsi statečná. Upřímnou soustrast :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1270
6.1.20 21:52

Tohle je příšerné, netušila jsem, jak často se to děje :,( Něco jiného je ztráta v prvním trimestru, kdy nejsou cítit pohyby, není připravená výbava, natěšené okolí a není to porod, i to je samozřejmě moc smutné, ale takhle pozdě je to přímo šílené :zed: Nevím co napsat dál, tak jen přeji hodně sil a ať andílek pošle sourozence a pohlídá ho :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1335
6.1.20 23:03

Je mi to strasne lito, co te potkalo. :hug: Jak psala Evilin, prijd za nami do skupinky Prazdna naruc. Vsechny si tam strasne moc pomahame..
Ja prisla v kvetnu 2018 o holcicku ve 40.tt., prijela jsem rodit a na prijmu uz nenasli srdicko…

Drz se. :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 09:09

@Evilin To mě moc mrzí, tohle by se nemělo stávat. Teď mám pocit, že se nedadechnu nikdy.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 09:10

@Bubla Bůčková Také si říkám každý den. Děkuji

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 09:12

@Astyna88 Víš ani po 3 měsících není vyhráno. Četla jsem tu deníčky a i po 3 měsících skončily tragicky. Syndrom náhlého úmrtí třeba.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 09:14

@chs.jasmin Děkuji,za slova útěchy. Jako mama se necítím.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 09:16

@Anna766 Máš pravdu, děkuji.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 09:17

@sediza Tahle myšlenka mě drží naživu :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 09:21

@Hazentla Také jsem netušila, kolik rodin si tímto musela projít. Malo se o tomto mluví a to je špatné. Ano máš pravdu první trimestr je rizikový. Po prvním si říkáš, že se nemůže nic stát a začneš si užívat těhotenství. Začneš nakupovat vybavicku, oznámiš rodině že čekáte miminko a podobně. A když už se těšís na toho malého drobečka přijde rána.
Děkuji za milá slova.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 09:24

@janny079 To je mi líto. Tohle se nemá stávat hlavně ne malým dětem.
Do skupinky jsem se přidala před měsícem. Jenže mi nikdo nepotvrdil žádost.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1545
7.1.20 11:35

@VeuVeu to je pochopitelne že to tak cítíš..znám to opravdu moc dobře. Mě to trvalo hodně dlouho.. Je důležité si bohužel tu bolest odzit.. Není dobré to potlačovat takže ten tizivy pocit bude ještě dlouho, ale Každý i sebemensi krok vpřed se počítá… Teď je to hodně čerstvé ale uvidíš že časem to bude lepší a lepší a budeš se s tím učit postupně žít, ikdyz teď se ti to zdá nemožné.. Ach jo, kéž by se to nestavalo. Taky jsem do té doby, než se to stalo nám, netušila, že se to děje a ne málo… Drz se :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.1.20 13:05

My prisli o malou ve 23 tydnu.. Uz to bylo sileny a boli to porad, nedokazu si to predstavit uz tesne pred porodem. Jestli te to trochu utesi, taky jsem chtela hned dalsi, jenze jsme museli pul roku pockat, nakonec jsme dostali povoleni uz 5 mesic, sesty se nam zadarilo (a to netehotnim uplne snadno), cely tehotenstvi jsem se bala, hlavne kolem toho 20 tydne.. To je jediny, ten strach nedovoli si to moc uzivat, aby se zas neco nepo..maly se narodil skoro presne rok po tom, co jsem mela termin male v 36 tydnu. Je naprosto v pořádku a hodnejsi miminko aby clovek pohledal, opravdu duhové miminko. Ta bolest tam ale porad je, malou nenahradí, ale hodne to otupi, hlavne kdyz se na me smeje, a rikam si, ze jinak by tu nebyl.

  • Nahlásit
161
7.1.20 14:27

@Evilin Chápu,jak jsi na tom teď? Už máš děťátko?

  • Zmínit
  • Nahlásit
1335
7.1.20 16:19

@VeuVeu tak ji, posli, prosim, jeste jednou a ja napisu spravci. I to me mrzi :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1545
7.1.20 16:19

@VeuVeu Ano, máme teď dvouměsíční holčičku. Je to náš poklad a jsem za ní neskutečně vděčná :srdce: dělá nám radost. otěhotněla jsem po necelém roce od ztráty našeho Oliverka :andel: Držím vám pěsti, ať se s touto události s mužem poperete zuby nehty, a ať vám váš :andel: co nejdřív pošle sourozence. Naši andílci zůstanou navzdy v našich srdcích…

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 18:20

@Evilin To je skvělá zpráva, i to že máš miminko mi dává naději, že by konečně mohlo být všechno v pořádku.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
7.1.20 18:22

@janny079 Tak jsem se koukala a dávala jsem žádost do jiné skupiny :zed:.Teď jsem poslala žádost do správné :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
756
7.1.20 21:10

@VeuVeu

Ano, stale si pamatuju na pani, ktera behem roku prisla o vsechny tri deti (4letou hlidala babicka a holcicka se udusila cajem v postylce napr 8o ). To bylo priserne…

  • Zmínit
  • Nahlásit
1415
7.1.20 22:17

Holky, je mi moc líto Vás, které jste si tím prošly, to je opravdu krutý osud.

Mám za sebou 3 potraty v 1 trimestru a vždy jsem se utěšovala tím, že mě příroda třeba ušetřila právě takové zkušenosti. Napočtvrté to dopadlo naštěstí dobře, ale doteď cítím tu hrůzu, když jsem v 36 tt skončila kvůli preeklampsii na rizikovém a v noci před plánovaným císařem jsem přestala cítit pohyby.

@VeuVeu Přeji, ať se Ti podaří s tím vyrovnat a hlavně ať brzy přijde dušička, která prázdnou náruč naplní. A mé tři andílky nahoře prosím, ať se tam za Tebe přimluví. :hug:

PS: moje prateta porodila dvakrát mrtvé dítě a následně se jí narodily tři zdravé děti, takže hlavní je to nevzdat!

  • Zmínit
  • Nahlásit
1498
7.1.20 23:29

Berusko také máme holčičku v nebicku, napsala jsem také deníček a ne jeden, také doporučuji skupinu prázdná náruč… Moc mi tam holky pomohly. Posílám ti :hug: :srdce: a pohlazení. Určitě pokud chceš mi napiš do zpráv, ráda si budu s tebou dopisovat :hug: drž se kočko Lenka

  • Zmínit
  • Nahlásit
TKR
1526
8.1.20 04:38

Moc me mrzi co vas potkalo. Nemelo by se to stavat. My prisli o dcerku ve 37.tt pred rokem a ctvrt. Myslela jsem ze zivot skoncil. Rodina, kamaradi a maminky z Prazdne naruce mi pomohli ten rok prezit. Ted mame tydenniho synka. Tim Ti chci dodat nadeji. Na svou dcerku nikdy nezapomenes. Bude s Tebou v kazdy okamzik. Ted si doprej cas truchlit. At se to zda jako fraze, jedine cas pomuze :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
8.1.20 08:19

@jezz1e Je dobře, že jsi se i ty dočkala svého děťátka. Tvoje prateta byla opravdu silná žena. Já bych to opravdu nedala.
Děkuji moc za milá slova.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
8.1.20 09:01

@Lenka 81 Ahoj, tvoje deníčky jsem četla. Je mi líto tvoji ztráty. Je úžasné, že máš malého, který ti může dělat radost.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
8.1.20 09:04

@TKRTo mě mrzí. Nemělo by se to stávat nikomu. Díky tomu, že mi píšou maminky, kterém se narodilo zdravé miminko tak mám alespoň naději.

Příspěvek upraven 08.01.20 v 14:02

  • Zmínit
  • Nahlásit
3409
9.1.20 23:06

Tolik mě to mrzí :,( Kolik nechtěných dětí se narodí, a ti, kteří by si jej přáli a nade vše milovali, mají takovou smůlu.
Přeji pevné nervy a brzy zdravé miminko :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1270
10.1.20 11:50

@Astyna88 Přijít o všechny tři děti, to se snad nedá přežít, kromě hromadné katastrofy bych nevěřila, že je to vůbec reálné :,(
Ztratit dítě je strašné, i když není jediné (věřím, že ty/to zbývající jsou velkou vzpruhou a motivací jít dál), natož ztratit všechny. Jde na mě úzkost jen při té představě 😞 Obdivuji dotyčnou paní, že to zvládla.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
10.1.20 17:58

@prcekniky Děkuji :) Také jsem si říkala, kolik nechtěných děti se narodí. A když svoje miminko hrozně milujete a opravdu by jste pro něj udělala vše tak umře. Tohle by se nemělo stávat ani v tych nejhoršich snech.

  • Zmínit
  • Nahlásit
419
11.1.20 16:29

Ahoj…kdyz ctu tve radky, nemam slov. Jako bys psala za me. Zazila jsem neco podobneho pred 2,5 lety. Vim ze zadna slova neutesi, preboli to, chce to jen cas. Ja se nesmirila doted. Ale dulezite je zit dal, hlavne bojovat! Nema smysl tu rikat v podstate nic, protoze ted je vse pro Tebe nepredstavitelne…ale bud silna, je nas na svete hodne, co jsme zazily to co ty. Ja prisla o sveho syna v 8 mesici. Chapu jak se citis a vim, ze zadna utecha nepomuze a neni dostatecna…ale kdyby sis potrebovala promluvit, klidne mi napis SZ. Posilam ti mnoho sil, plakej kdykoliv to jde a nic v sobe nedrz! Jsi velka bojovnice, uz jen zes dokazala napsat tento clanek!

  • Zmínit
  • Nahlásit
173
12.1.20 15:13

Je mi moc líto, co se vám stalo. Jako bych četla svůj příběh. Naše vymodlená holčička se nám narodila jako :andel: v březnu 2019. Stejne jako vy, i já jsem si říkala, že rodiče si z porodnice odváží miminko v autosedačce, my si odváželi papíry pro pohřební službu. Nám nechtěli Terinku ani ukázat, vybojovala jsem si to a jssm za to nesmírně vděčná. Posílám Vám alespoň objetí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
14.1.20 07:31

Je mi to moc líto, nedokážu si představit, cos prožila a prožíváš… :,( :,(

  • Zmínit
  • Nahlásit
3755
14.1.20 23:28

Strašně mě mrzí co tě potkalo, věřím, že příští porod už bude opravdu veselý se zdravým miminkem a pláčem. Určitě zalepí tu prázdnotu, kterou prožíváš nyní.
Od doby co jsem porodila mam pořád hnusné sny a představy co se může stát, bojím se o syna snad ještě víc :?
Přeji ti mnoho sil, nyní je to hodně čerstvé a hodně to bolí, ale určitě Vás čeká druhé těhotenství (bez cukru) se šťastným koncem :palec: :hug: :hug: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
6087
23.1.20 16:59

Taky jsem zamáčkla slzu… Přeji ti, abys jednou napsala deníček o pohodovém porodu zdravého miminka.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
24.1.20 10:24

@Dragonsqueen Ahoj,to mě mrzí. Vím, že to nesmím vzdát. Ale je to hrozné těžké.

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
24.1.20 10:32

@Lucie2727 To mě moc mrzí. Ta věta byla spíš psaná obrazně. Já čekala 14 sní na urničku. Bylo to hrozný strašné jsem se bála, že jsme v porodnici udělili chybu. Že nám malou nedají. Teď zase čekám na výsledky s patologie. To čekání je hrozné :,( Nechápu proč vám malou nechtěly ukázat :,( Je to velmi důležité. Posílám :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
24.1.20 10:32

@Darinka1982 Dekuji :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
24.1.20 10:37

@Lucikg Děkuji. Víš opravdu mám jen naději, že tentokrát to bude v pořádku. Vše v těhotenství nasvědčovalo tomu, že malá je zdravé spokojeně miminko. Takže už teď vím, že až budu znovu těhotná. Tak ten stres, strach nezmizí.
Malej bude v pořádku :) ale chápu ten strach :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
161
24.1.20 10:38

@MeloryNox Děkuji,snad se ho dočkáme :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3030
24.6.20 20:42

@VeuVeu dalsi miminko si k Vam jiste najde cestu. Ja jsem v roce 2014 potratila jednovajecna dvojcatka ve 21.tydnu po odtoku plodove vody. Narodila se ziva, ale kratce po porodu zemrela, ja je videtnwchtela, protoze jsem si rikala, ze mi ten obraz bude furt behat pred ocima. Brecela jsem, nechtela jsem chodit mezi lidi, ale hodne mi pomahalo o tom s nekym mluvit nebo se aleapon vypsat. Asi po 3 mesicich jsme se zacali snazit o dalsi miminko a vyslo to pul roce. Tehotenstvi byl jeden velky stres, ale dcera se narodila v terminu naprosto zdrava. Po 2 letech jsme se zacali snazit o dalsi miminko. 2× jsem potratila do 8.tydne. 5 let po potratu dvojcatek jsem otehotnela a opet jsem cekala jednovajecna dvojcatka. Silene jsem se bala. Jqko kazde tehotenstvi jsem v prvim tehotenstvi spinilq, ted teda krvacela, protoze nad dvojcatkama jsem mela velky hematom. Nastesti se ztratil, ale lezela jsem tyden v nemocnici. Ovsem pak na kontrole ve 20.tydnu na bezne kontrole doktor konstatoval zkracovani cipku a pro jisototu mne odeslal do nemocnice. Byla jsem male nemocnici a krome prasku se mnou nic nedelali a cipek se zkracoval i nadale. Uz jsem se s detma pomalu loucila a rikala jsem si, ze se to opakuje a potratim je. Po 3 tydnech jsem se nechala prevezt do Prahy do Podoli, tam mi ihned zasili zbytecek (3 mm) cipku a vydrzeli jsme 5 tydnu. Jakmile jsme presahli 25.tydne, lehce jsem si oddychla, ze to uz se deti zachranuji. Nicmene nasi kluci jeste chvili vydrzeli a narodili se ve 28+3. V porodnici byli 2 mesice nez jsme si je odvezli domu. Byl to velky stres, apouata strachu, ale diky doktorum a sesteickam to kluci zvladli bravurne. Nyni jim byl rok a jsou to sikulkove. Omlouvam se za sloh, qle jen jsem chtela dodat trochu pozitivity. Drzim pesti, abyste se miminka brzy dockali

  • Zmínit
  • Nahlásit