Emma

Ahoj, ráda bych se s vámi podělila o průběh mého těhotenství. Třeba to někomu pomůže a uvidí, že i ty špatné věci jsou nakonec k něčemu dobré.

Ke konci roku 2013 jsme se s přítelem začali snažit o miminko. Podařilo se, ale v 9. tt, den před mýma narozeninama, mi řekli, že jde o zamlklé těhotenství. Ani mě nenapadlo, že by se zrovna toto mně mohlo stát. Následovala revize a po pár dnech další.

S přítelem nás to sblížilo. Měla jsem v něm velkou oporu, byla to pro mě těžká chvíle. Měli jsme naplánovanou svatbu, ale nakonec jsem se na to necítila, takže se odložila na neurčito.

Lékaři mě doporučili čekat 3 měsíce (nejlépe 6 měsíců), ale já bych toto nevydržela.
Mezitím jsem byla na vyšetření s přítelem na genetice a imunologii z důvodu častých potratů a předčasných porodů u nás i přítele rodině.

V srpnu nám po pár letech vyšla dovolená a moc jsme si to užili.

Když jsme se vrátili, šla jsem pro výsledky imunologie, kde mě bylo zjištěno, že mám vysoké protilátky proti spermiím a nejspíše již přirozeně neotěhotním. Byla jsem z toho špatná. Dostala jsem doporučení na ET.

Ale asi to mělo být vše jinak. Pár dní po tomto zjištění jsem se cítila divně nemocná. Udělala jsem si těhotenský test a bylo to obrovské překvapení, že jsem našla //.

Začala jsem brát Prednison kvůli těm protilátkám a píchat Clexan na Leidenskou mutaci, u prvního těhotenství jsem to neměla.

Aby to vše nebylo jednoduché, začala jsem trochu krvácet. Byla jsem na pohotovosti, kde mi zjistili miniaturní hematom. Dostala jsem neschopenku, Utrogestan, Ascorutin a klid. Zárodek byl vidět v děloze a dokonce i srdíčko bilo.

Poté jsem šla ke svému gynekologovi, ale v kabince jsem začala krvácet opravdu dost. Měla jsem strašný strach. Poslal mě hned do nemocnice. Závěr: hrozící potrat.

V nemocnici jsem si poležela jen na wc a celou dobu ležet. Bylo to psychicky náročné, měla jsem strach, aby se to neopakovalo, šance byla 50:50. Hematom se trochu zvětšoval, ale byla jsem pátek propuštěná domů. V noci ze soboty na neděli mě probudila louže krve v posteli. Vstala jsem, bylo mě slabo, bledá jsem byla, teklo to ze mě jak z kohoutku. Obrovský kus tkáně ze mě vypadl. Cestou do nemocnice to teklo i přes obrovský nános vložek. Bylo to těžké a já byla tak ráda, že se mnou manžel byl celou dobu. Už jsem myslela na nejhorší, ale stále jsem věřila. Na utz už byl hematom 4×7 cm, srdíčko i miminko rostlo, jak mělo. Byla jsem v úžasu, ale věděla jsem, že ještě není vyhráno a zůstala jsem opět v nemocnici.

Po týdnu jsem byla propuštěna. Doma jsem ještě krvácela a špinila, většinu času jsem jen proležela. Ještě několik týdnů bylo krvácení a špinila počítala jsem dny. První screening byla za námi - vše ok.

12.12.2014 přišel ten osudový den, kdy jsem se stala ženou toho nejlepšího muže, který byl pro mě vždy a ve všem oporou. Druhý screening taky vše ok, ale miminko se neukázalo, takže pohlaví nic. Na 4D utz se taky neukázalo, tak jsme se s manželem domluvili, že to bude překvapení.

Ve 27. týdnu jsem měla padací týden. V neděli jsem spadla u našich na schodech a abych byla v klidu, jela jsem do Podolí. Vše bylo z pádu ok, ale zjistili měkký čípek, proto už mě lékařka poslala na další týden do poradny do nemocnice. Ale co čert nechtěl, jela jsem MHD dlouhým autobusem a nějaké auto to šmiklo těsně před něj. Autobus prudce zabrzdil a já, i když jsem seděla, vyletěla jsem ze sedačky a narazila. Vůbec jsem nevěděla, kam jsem se uhodila, řidič chtěl ihned volat záchranku, spousta lidí se o mě postaralo, ale já počkala na manžela. Žádné krvácení nebylo a po chvilce buzení miminka jsem cítila i pohyby. Jeli jsme do Podolí a čekala jsem utz. OK, ale chtěli si mě tam nechat na pozorování, tlak vyšší, ale nebylo místo, tak jsem jela další den ráno.

Byl utz čípek trochu zkrácen a změklý, poslali mě zase na další kontrolu, vše stejné. Poté utz ve 30. týdnu (30+1), kde mě byl zjištěn zhoršený průtok pravou tepnou, co zásobuje dělohu a placentu a v hlavičce miminka. Odhad váhy 1516 g.

Kontrola další týden - opět zhoršeno, následovala kontrola za pár dní. Vše stejné, ale bylo už jasné, že to bude dřív, ale předpokládalo se, že vydržíme alespoň do 36. tt.

32+1 další měření - váha 1819 g. Ten den mi jsem dostala kortikoidy, aby dozrály orgány a hlavně plíce. Další kontroly se průtoky stále zhoršovaly. Cítila jsem méně pohyby.

13. 3 jsem byla v poradně, ale monitor byl úzký, tak jsem šla znova na průtoky - vše zhoršeno a ještě se přidala levá tepna a pupečník. Po poradě dvou lékařek (jedna mě chtěla přijmout, druhá ne) jsem šla ještě dolu do ambulance, kde mě byl už před vyšetřeními zjištěn tlak 140/105 a teď 150/100.

Doktorka mě chtěla přijmout, mně se moc nechtělo, ale nakonec jsem zůstala. Byl to pátek. Manžel u mě byl každý den. Z pátku na sobotu jsme se totálně nevyspala, protože paní na pokoji neskutečně chrápala. Ze soboty na neděli jsem měla sbírat moč. V sobotu 14.3 jsem si šla ve 23:15 lehnout a ve 23:45 mě vzbudil pocit mokra. Vstala jsem, že mám asi výtok, došla jsem na wc, které bylo na pokoji, a začalo to - šílený proud vody. V botách jsem ji měla, jak kdybych se prošla brouzdalištěm.

Spolubydlící zavolala sestru, starší sestra naprosto v klidu. Řekla, že to nemusí být plodová voda. To by mě asi zajímalo, co jiného by to bylo. Samozřejmě když vložku polila, zjistila, že to plodová voda je. Poslala mě na monitor. Pohyby jsem moc necítila, tak že zavolá doktorku. Seděla jsem na monitoru a měla strach. Jako prvorodička jsem byla dost na nervy, obzvlášť když jsem věděla, že je ještě brzo. V pátek, když mě lékařka přijímala, říkala, že miminko už by mohlo mít přes 2 kg.

Po dlouhé době přišla doktorka, vyšetřila mě. Nebyla jsem skoro vyšetřená, ale jak jsem byla ve stresu, moc jsme se na nic neptala. Poslala mě na porodní sál. Tam jsem teprve volala manželovi. Dostala jsem antibiotika a začaly kontrakce. Léky na tlak jsem dostala - 160/100, takže nic moc monitor točili, ale pořád byl úzký. Pak přijel manžel. Byla jsem ráda, že tam je. Neskutečně ráda, bez něj bych to tak dobře nezvládla.

Poté přišla doktorka, že se jim tem monitor nezdá, že bude muset být císařský řez. Naběhlo několik sester každá dělala něco punčochy, doholit, zacévkovat atd. Měla jsem strach, ale nějak jsem si to neuvědomovala, že jde to tuhého.

Převezli mě na sál, anesteziolog se mnou začal komunikovat, co beru za léky a kdy jsem si naposledy píchala léky na ředění krve. Poté mě sdělil, ať si sednu, že uděláme spinal. V tom jsem viděla v dálce dvě pánské postavy. Jedna zahlásila, že musí být celková anestezie, že hrozí hypoxie plodu. Vyděsila jsem se, ale hned jsem byla uspaná.

Probrala jsem se na JIP na všech možných hadičkách a na kyslíku. Nemohla jsem polykat ani moc mluvit, jelikož jsem byla zaintubovaná, tak mě bolel krk. Bylo mě sděleno, že máme holčičku a že je v pořádku. Vůbec jsem nevěděla co se přesně dělo, kolik je hodin, kde je manžel, nic.

Za chvilku přišla laktační a odstříkala první mlíčko pro malou. Bylo toho jen malinko, poté pediatr řekl, že malá vypadá dobře, že sama dýchá. Emma se narodila 15.3.2015 2:41 (33+4), vážila 1600 g a měřila 41 cm. Tatínek ji viděl hned po porodu, ale mně bohužel nestihl, když mě odváželi na JIP.

Ve 12 hodin jsem se sestřičkou vstala, Bolelo to, ale mě to hnalo jít se podívat za malou. Ve 13 hodin přišel manžel. Bylo to krásné ho vidět, ukázal mi její fotky - je tak krásná. Poté mě naložil na křeslo a jel se mnou za ní. Byla tak maličká, krásná, naše.

Byl to nejkrásnější okamžik. Říkala jsem si, jak se o ni budu starat. Začal zároveň stres a strach o ni. Třetí den odpoledne jsem byla propuštěná, hrozně jsem se chtěla již vyspat doma. Dojížděla jsem několikrát denně za malou pokaždé, co jsem vcházela na IMP, kde leží. Měla jsem strach, aby bylo vše v pořádku a ona tam byla. Strach bude vždy, ale už se to zlepšilo.

Dnes je to 3 týdny, co se malá narodila. Váží 1955 g a já doufám, že půjdeme domů tento týden.

Malá je naše bojovnice. Čím vším si musela projít, co vše vybojovala. Vzala jsem si za muže toho nejúžasnějšího chlapa, ve všem mě byl oporou a krásně se stará o malou.

Byl to těžký rok. Rok od zamklého těhotenství máme krásnou holčičku již na světě, kdyby mě to tenkrát někdo řekl, nevěřila bych mu. Bylo to vše hodně náročně, ale vše dobře dopadlo.
Práce lékařů v nemocnici byla špičková.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
kikouš88
2202
13.4.15 07:41

Pane jo, úplně se mi při čtení svíral žaludek. Ja lezela s malou dva mesice na rizikovem, taky mame doma bojovnici. Preji hodne sil a hlavne zdravi. Gratuluji k holčičce :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Ziina
5358
13.4.15 08:40

I když vesměs o všem vím, tak mně to i tak vehnalo slzy do očí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
katka.polka
1483
13.4.15 08:42

Moc drzim palce Tobe i Emmicce :srdce: Jste holky statecne :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
misa1967
11545
13.4.15 09:16

Moc ti gratuluju k Emicce. :) Hlavne at jste zdravi.

  • načítám...
  • Zmínit
BAZÁREK ANGIE
4918
13.4.15 09:22

Vždy když čtu podobné deníčky, jsem nesmírně šťastná, že má těhotenství probíhala bez větších komplikací. Gratuluji k dcerce, hodně zdraví celé rodině :srdce:.

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
13.4.15 09:53

Kopu zdravi malicke i tobe! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vallunka
1617
13.4.15 10:11

Srdečná gratulace..hodně síly holky, už bude dobře..holky jsou bojovnice a teď už jen nabrat a hurá domu..v Praze pouští ko :mavam: lem 2kg, my jsme musely s Anežkou čekat déle, ale i tak to uteklo a užíváme se. Pro ty naše miminka vydržíme hodně. Držím Vám palce, hodně zdravíčka

  • načítám...
  • Zmínit
Kacka025
573
13.4.15 12:37

Moc gratuluji k malé princezně, je to šikulka už od narození :kytka: Hodne mi to připmnělo moje druhé těhotenství a porod - narodil se mi Filípek - taky 33+4, též v Podolí. Propouštěli nás za 14 dní od porodu, měl 1980g.. Ted je mu rok a půl a je to šikovnej kluk ;) Přeji hlavně zdraví!

  • načítám...
  • Zmínit
maracuja
1563
13.4.15 14:09

Když jsme to vše postupně řešily ve skupině, tak to vše znělo hrozně, ale jak jsem si to přečetla vše sesumírované do jednoho článku, tak mě to pěkně rozplakalo. :,(
Hlavně, že už je vám dobře holky :hug: A maličká je nádherná :*

  • načítám...
  • Zmínit
Mezzosopran
131
13.4.15 14:53

Nesmírně mne tvá zkušenost dojala a rozplakala ( tohle určitě nejsou hormony :) )!
Bohužel i při takhle hořkých zkušenostech se člověk asi něčemu učí.
Je úžasné, že máš vyrovnaný přístup a celkový pohled na celou zkušenost,
když se za sebou otočíš. Máš velký dar, učit se ze zkušeností a to je velmi vzácné,
mnoho lidí, tuhle vlastnost hledá celý život a jen se utápí v hořkosti a žalu, bohužel
nic nakonec nepochopí, žijí ve zmatku.

Přesně jak píšeš, vše špatné je k něčemu dobré.
A někdy jsou ty zákonitosti v životě tak komplikované, aby člověka k něčemu dovedly.. :)

Moc Vám celé rodince přeji hlavně mnoho zdraví a lásku!

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
13.4.15 15:21

Gratulace k Emmicce :kytka: :kytka: :kytka: Je to bojovice teda :kytka: :kytka: :srdce:
Cist Tvuj pribeh je neco :( Clovek si prozil uplne pohodova tehotenstvi a tohle az kdyz cte zjisti, jak je to vlastne zazrak vse :hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce: :srdce:
Preji vse nej, hlavne zdravicko :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
TCHS
7144
13.4.15 15:43

Hlavne, ze to dobre dopadlo a je uz dobre. :pankac: Tak at mala jen pekne roste a at uz jde brzy dumu. :srdce: Jen co me zarazi je to, ze Vas klidne propousteli z nemocnice s tak vaznymi komplikacemi. :think: me si nechavali o dost dele v nemocnici a to,,jen" kvuli zkraceni cipku, bez krvaceni apod. Ja bych se z te nemocnice asi nehla ani na krok :D jesteze se mala tak drzela :pankac: chrapani na pokoji znam, taky jsem v nemocnici spatne spala :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Viicky
328
13.4.15 16:08

Teda ty jses strasne silna zenska a tvoje dcerka je po tobe :). Rodila jsi v Podoli? ze hned prisla za tebou sestra/laktacni pro mlicko. To je super. No a samozrejme moc vam gratuluju, preji uz jen hodne zdravicka a stesti cele rodince. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
14.4.15 11:40

Všem moc děkuji za podporu a pochvalu jak pro mě tak pro Emmičku je moc šikovná.
V úterý po Velikonocích nás pustily domů taťka si vzal dovolenou tak jsme si to užívali všichni tři.)
Bohužel od soboty jsme byly hospitalizované v noci z pátka na sobotu nás vzbudil alarm z baby sense. Jelikož mám šíleně tvrdé spaní když už usnu což mě teď děsí (ještě, že jsem přes noc doma s manželem, nevím kdo by mě budil:D)
Manžel přibehl k postýlce, já si myslela, že ji chová a zapoměl monitor vypnout jemu se zdálo, že ji dsží a zapoměl na to, ale hned zjistil, že to není pravda, malá spala a byla růžová. Jelikož jsem prvorodička a nemám zkušenost s takhle malým miminkem a miminkem všeobecně ani manžel pro nás oba je to první miminko.
Vydává věčně takové divné zvuky, tak jsme nenechali nic náhodě a jeli se poradit do nemocnice. Jelikož je malá 2100g
Tam přišla velmi milá lékařka a říkala, že si nás raději nechají do druhého dne na pozorování.
Bylo mi úzko nechtěla jsem být v nemocnici po tom všem už to nesnáším. Tak jsme se s manželem rozhodli, že si zaplatíme nadstandard a on tam byl snámi, ještě, že je to ten nejbáječnější chlap samozdřejmě spolu s mojím taťkou:)
Odběry dobré, ale ještě se rozhodli na pondělí udělat ekg a když to bude dobré tak nás pustí na výsledek jsme čekali 6 hodin nervy jak hrom, později jsem se dozvěděla, že lékařka co popisuje ekg měla vážný případ k řešení, ale i to dopadlo dobře tak hurá domů. Bylo mě blbě od žaludku čas se vlekl, ale dopadlo to dobře.
Uzavřeno jako nejspíše falešný poplach máme silnou matraci, malá je lehonká a jak jsme se s manželem shodli je možné, že se trochu posunula.
Nechtěla jsem nechávat nic náhodě a později si něco vyčítat.
Další šok co mě čekal bylo v pondělí ráno když jsem ji rozbalila a v plence bylo trochu krve, ale dle vizity bylo vše ok.
Tak teď už doufám budeme mít pokoj.
Byli jsme s manželem pochváleni, že jsme sní přijeli protože je moc malinká.

Věřím tomu, že vy všechny jste taky moc silné, ono člověku ani moc nezbyde než být silný.

image (4).jpeg
11081458_10203833106091977_6315567468568670908_n.jpg
11082658_10203794080956373_7996948050987970731_n.jpg
  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
14.4.15 11:44

@TCHS ahojky, které komplikace myslíš?
Ze začátku jsem byla hospitalizovaná 14 dní, ale ono se to do toho druhé druhého trimestru až tak nereší protože se stím nedá moc nic dělat, po propuštění jsem jen ležela doma.
A při změkčeném čípku jsem šla domů a šetřila se čípek se poté zkracoval, ale žádné kontakce otevření, špinění jsem neměla. Doma jsem byla více v klidu.
Ty průtoky nijak neovlivníš a dr. říkala, že můžou být ještě horší.
Poté jsem již zůstala.

  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
14.4.15 11:54

@Viicky moc děkuji za hezkou reakci ano Podolí a jsem za to ráda bylo to tak skvělé všichni hodný ochotný, jen jedna sestra bylo trochu divná, ale asi jen proto, že já byla tak vyplašená z prasklé vody a ona to zná tak byla v klidu.
Mlíčko i když jen mlezivo dostala skoro hned:) ani jsem se nezpamatovala:D
@kikouš88 To muselo být taky náročné na psychiku a ten strach.
@Ziina Děkuji ty jsi taky bojovnice. :hug:
@katka.polka Děkuji
@misa1967 ahojky:) koukám, že se svatba blíží tak hodně štěstí do společného života v manželství.
@svycarka DĚKUJI
@BAZÁREK ANGIE v dnešní době, mě přijde zázkrak když žena donosí mimčo bez komplikací ať už během těhotenství nebo s početím, děkujeme
@Vallunka přesně tak miminka jsou bojovníci bez nich by to rodiče nezvládl, děkujeme :)
@Kacka025 my šly domů 36+6, protože porodní váha byla na týden menš než by byla kdyby byla správně živená. Tak to sis taky prožila svoje.
@Mezzosopran Moc děkuji za tolik krásných slov to u srdce zahřeje, vždy když si člověk myslí, že to nezvládne přijde něco co ho přesvědčí, že zvládne musí…
Nečekala jsem, že to někoho rozpláče.
@maracuja moc děkujeme tobě už se to taky blíží:) :hug: :hug:
@pomenkova přesně tak je to zázrak, který není samozdřejmost. Děkujeme

  • načítám...
  • Zmínit
lucka83
46226
14.4.15 12:04

@luciekal Moc gratuluji k Emicce :kytka:,at Vam dela jen samou radt a drzim moc palce a preji hodne zdravicka :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
TCHS
7144
14.4.15 12:13

@luciekal No to zmekcovani cipku i ty pruchody, sice se s pruchodama neda nic delat, ale kazde zhorseni by se dalo hned resit, kdyz jsem byla v nemocnici tak moje spolubydlici na pokoji byla s mekkym cipkem 6 tydnu v nemocnici, pak na jeji zadost ji propustili a ona to druhy den stihla jen tak tak do porodnice mala byla jeste dost malinka :? Me posilali do nemocnice pokazde kdyz se mi cipek zkratil i bez kontrakci, davali mi Kortison, aby dozraly jiste plice a nechavali si me nekolik dni na kontrolu a jeste jedna holcina vedle me kvuli spatnym pruchodum musela zustat az do porodu, hodne ji kontrolovali, nekolikrat denne a pustit uz ji nechteli, nakonec ji museli udelat cisare, miminku uz nebylo v brise dobre.Byly jsme vsechny na Specialni klinice pro miminka, ktere se narodi drive, mivaji tu i miminka, ktere se narodi s 500g a prezivaji :dance: ale jak jsem uz predtim psala, hlavne, ze jste v poradku :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: to je to nejdulezitejsiiiii :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
TCHS
7144
14.4.15 12:14

A Emmicka je krasna panenka :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
14.4.15 21:19

@TCHS jojo sestra rodila holčičku 410g gramů a je v pořádku už jí je 5 let.
Lékaři umí zázraky.
Ono dle váhových odhadů malá měla prspívat, ale jak utz mají +/- 400g měla mít cca 2 kg nakonec těch 1600g.

  • načítám...
  • Zmínit
jiline
2779
14.4.15 21:41

Luci moc drzim palce at uz jste z nejhorsiho venku! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
14.4.15 22:21

Preji krasne princezne, a bojovnici hlavne zdraviiiicko! Stesti a lasku uz ma, od vas - tak skvelych rodicu :)

  • načítám...
  • Zmínit
TCHS
7144
14.4.15 22:50

@luciekal je to zazrak :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
90-60-90
782
21.4.15 15:17

Pěkně napsané, velká gratulace. :srdce:
Konečně poděkování lékařům, to čtu poprvé :)

  • načítám...
  • Zmínit
90-60-90
782
21.4.15 15:18

Krásné jméno

  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
21.4.15 15:19

@sebaanez děkuji za krásný komentář je to náš zázrak.
@90-60-90 Děkuji, lékařům vděčím, že to takhle dopadlo:) Většina na ně jen nadává. Také sestřičky co se o malou staraly prostě užasné obdivuji je. @jiline děkujeme_) :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
21.4.15 15:20

Tak takhle te´d naše malá vypadá a roste. :srdce: :srdce: :srdce:

leoš.jpg
obleček.jpg
obličejík.jpg
  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
21.4.15 16:48

@luciekal :srdce: :srdce: JE FAKT KRASNUCKA! :* :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
21.4.15 20:30

@sebaanez děkujeme:)

  • načítám...
  • Zmínit
jiline
2779
21.4.15 21:25

@luciekal ta je naaaadherna! A tak malinka! Uz jste doma?

  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
21.4.15 21:41

@jiline jojo poustěli nás po Velikonocích uterý to měla 2030g.
Pak jsme byly hospitalizované na Karlově na dětské klinice v noci nám houkal babysense a já jelikož je takto malá nechtěla jsem nechat nic náhodě a pak si něco vyčítat.
Vyšetření proběhla dobře ťuk ťuk.

  • načítám...
  • Zmínit
jiline
2779
22.4.15 05:35

@luciekal to je dobre :hug: tak at uz si uzivate jen krasne chvile!!!

  • načítám...
  • Zmínit
90-60-90
782
22.4.15 10:22

@luciekal

moc pěkně píšeš o lékařích, sestrách. Je vidět, že víš o čem píšeš, kolik trápení jsi zažila. Málokdo ocení náročnou práci. Díky za všechny :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
luciekal
8020
21.5.15 14:49

@90-60-90 Pracuji jako sestra na onkologii takže vím jak je to náročná práce, ale o gynekolgii moc nevím. Často se lidé na péči stěžují protože si myslí, že nemocnice je hotel.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář