Emma
- Snažení
- luciekal
- 13.04.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj, ráda bych se s vámi podělila o průběh mého těhotenství. Třeba to někomu pomůže a uvidí, že i ty špatné věci jsou nakonec k něčemu dobré.
Ke konci roku 2013 jsme se s přítelem začali snažit o miminko. Podařilo se, ale v 9. tt, den před mýma narozeninama, mi řekli, že jde o zamlklé těhotenství. Ani mě nenapadlo, že by se zrovna toto mně mohlo stát. Následovala revize a po pár dnech další.
S přítelem nás to sblížilo. Měla jsem v něm velkou oporu, byla to pro mě těžká chvíle. Měli jsme naplánovanou svatbu, ale nakonec jsem se na to necítila, takže se odložila na neurčito.
Lékaři mě doporučili čekat 3 měsíce (nejlépe 6 měsíců), ale já bych toto nevydržela.
Mezitím jsem byla na vyšetření s přítelem na genetice a imunologii z důvodu častých potratů a předčasných porodů u nás i přítele rodině.
V srpnu nám po pár letech vyšla dovolená a moc jsme si to užili.
Když jsme se vrátili, šla jsem pro výsledky imunologie, kde mě bylo zjištěno, že mám vysoké protilátky proti spermiím a nejspíše již přirozeně neotěhotním. Byla jsem z toho špatná. Dostala jsem doporučení na ET.
Ale asi to mělo být vše jinak. Pár dní po tomto zjištění jsem se cítila divně nemocná. Udělala jsem si těhotenský test a bylo to obrovské překvapení, že jsem našla //.
Začala jsem brát Prednison kvůli těm protilátkám a píchat Clexan na Leidenskou mutaci, u prvního těhotenství jsem to neměla.
Aby to vše nebylo jednoduché, začala jsem trochu krvácet. Byla jsem na pohotovosti, kde mi zjistili miniaturní hematom. Dostala jsem neschopenku, Utrogestan, Ascorutin a klid. Zárodek byl vidět v děloze a dokonce i srdíčko bilo.
Poté jsem šla ke svému gynekologovi, ale v kabince jsem začala krvácet opravdu dost. Měla jsem strašný strach. Poslal mě hned do nemocnice. Závěr: hrozící potrat.
V nemocnici jsem si poležela jen na wc a celou dobu ležet. Bylo to psychicky náročné, měla jsem strach, aby se to neopakovalo, šance byla 50:50. Hematom se trochu zvětšoval, ale byla jsem pátek propuštěná domů. V noci ze soboty na neděli mě probudila louže krve v posteli. Vstala jsem, bylo mě slabo, bledá jsem byla, teklo to ze mě jak z kohoutku. Obrovský kus tkáně ze mě vypadl. Cestou do nemocnice to teklo i přes obrovský nános vložek. Bylo to těžké a já byla tak ráda, že se mnou manžel byl celou dobu. Už jsem myslela na nejhorší, ale stále jsem věřila. Na utz už byl hematom 4×7 cm, srdíčko i miminko rostlo, jak mělo. Byla jsem v úžasu, ale věděla jsem, že ještě není vyhráno a zůstala jsem opět v nemocnici.
Po týdnu jsem byla propuštěna. Doma jsem ještě krvácela a špinila, většinu času jsem jen proležela. Ještě několik týdnů bylo krvácení a špinila počítala jsem dny. První screening byla za námi - vše ok.
12.12.2014 přišel ten osudový den, kdy jsem se stala ženou toho nejlepšího muže, který byl pro mě vždy a ve všem oporou. Druhý screening taky vše ok, ale miminko se neukázalo, takže pohlaví nic. Na 4D utz se taky neukázalo, tak jsme se s manželem domluvili, že to bude překvapení.
Ve 27. týdnu jsem měla padací týden. V neděli jsem spadla u našich na schodech a abych byla v klidu, jela jsem do Podolí. Vše bylo z pádu ok, ale zjistili měkký čípek, proto už mě lékařka poslala na další týden do poradny do nemocnice. Ale co čert nechtěl, jela jsem MHD dlouhým autobusem a nějaké auto to šmiklo těsně před něj. Autobus prudce zabrzdil a já, i když jsem seděla, vyletěla jsem ze sedačky a narazila. Vůbec jsem nevěděla, kam jsem se uhodila, řidič chtěl ihned volat záchranku, spousta lidí se o mě postaralo, ale já počkala na manžela. Žádné krvácení nebylo a po chvilce buzení miminka jsem cítila i pohyby. Jeli jsme do Podolí a čekala jsem utz. OK, ale chtěli si mě tam nechat na pozorování, tlak vyšší, ale nebylo místo, tak jsem jela další den ráno.
Byl utz čípek trochu zkrácen a změklý, poslali mě zase na další kontrolu, vše stejné. Poté utz ve 30. týdnu (30+1), kde mě byl zjištěn zhoršený průtok pravou tepnou, co zásobuje dělohu a placentu a v hlavičce miminka. Odhad váhy 1516 g.
Kontrola další týden - opět zhoršeno, následovala kontrola za pár dní. Vše stejné, ale bylo už jasné, že to bude dřív, ale předpokládalo se, že vydržíme alespoň do 36. tt.
32+1 další měření - váha 1819 g. Ten den mi jsem dostala kortikoidy, aby dozrály orgány a hlavně plíce. Další kontroly se průtoky stále zhoršovaly. Cítila jsem méně pohyby.
13. 3 jsem byla v poradně, ale monitor byl úzký, tak jsem šla znova na průtoky - vše zhoršeno a ještě se přidala levá tepna a pupečník. Po poradě dvou lékařek (jedna mě chtěla přijmout, druhá ne) jsem šla ještě dolu do ambulance, kde mě byl už před vyšetřeními zjištěn tlak 140/105 a teď 150/100.
Doktorka mě chtěla přijmout, mně se moc nechtělo, ale nakonec jsem zůstala. Byl to pátek. Manžel u mě byl každý den. Z pátku na sobotu jsme se totálně nevyspala, protože paní na pokoji neskutečně chrápala. Ze soboty na neděli jsem měla sbírat moč. V sobotu 14.3 jsem si šla ve 23:15 lehnout a ve 23:45 mě vzbudil pocit mokra. Vstala jsem, že mám asi výtok, došla jsem na wc, které bylo na pokoji, a začalo to - šílený proud vody. V botách jsem ji měla, jak kdybych se prošla brouzdalištěm.
Spolubydlící zavolala sestru, starší sestra naprosto v klidu. Řekla, že to nemusí být plodová voda. To by mě asi zajímalo, co jiného by to bylo. Samozřejmě když vložku polila, zjistila, že to plodová voda je. Poslala mě na monitor. Pohyby jsem moc necítila, tak že zavolá doktorku. Seděla jsem na monitoru a měla strach. Jako prvorodička jsem byla dost na nervy, obzvlášť když jsem věděla, že je ještě brzo. V pátek, když mě lékařka přijímala, říkala, že miminko už by mohlo mít přes 2 kg.
Po dlouhé době přišla doktorka, vyšetřila mě. Nebyla jsem skoro vyšetřená, ale jak jsem byla ve stresu, moc jsme se na nic neptala. Poslala mě na porodní sál. Tam jsem teprve volala manželovi. Dostala jsem antibiotika a začaly kontrakce. Léky na tlak jsem dostala - 160/100, takže nic moc monitor točili, ale pořád byl úzký. Pak přijel manžel. Byla jsem ráda, že tam je. Neskutečně ráda, bez něj bych to tak dobře nezvládla.
Poté přišla doktorka, že se jim tem monitor nezdá, že bude muset být císařský řez. Naběhlo několik sester každá dělala něco punčochy, doholit, zacévkovat atd. Měla jsem strach, ale nějak jsem si to neuvědomovala, že jde to tuhého.
Převezli mě na sál, anesteziolog se mnou začal komunikovat, co beru za léky a kdy jsem si naposledy píchala léky na ředění krve. Poté mě sdělil, ať si sednu, že uděláme spinal. V tom jsem viděla v dálce dvě pánské postavy. Jedna zahlásila, že musí být celková anestezie, že hrozí hypoxie plodu. Vyděsila jsem se, ale hned jsem byla uspaná.
Probrala jsem se na JIP na všech možných hadičkách a na kyslíku. Nemohla jsem polykat ani moc mluvit, jelikož jsem byla zaintubovaná, tak mě bolel krk. Bylo mě sděleno, že máme holčičku a že je v pořádku. Vůbec jsem nevěděla co se přesně dělo, kolik je hodin, kde je manžel, nic.
Za chvilku přišla laktační a odstříkala první mlíčko pro malou. Bylo toho jen malinko, poté pediatr řekl, že malá vypadá dobře, že sama dýchá. Emma se narodila 15.3.2015 2:41 (33+4), vážila 1600 g a měřila 41 cm. Tatínek ji viděl hned po porodu, ale mně bohužel nestihl, když mě odváželi na JIP.
Ve 12 hodin jsem se sestřičkou vstala, Bolelo to, ale mě to hnalo jít se podívat za malou. Ve 13 hodin přišel manžel. Bylo to krásné ho vidět, ukázal mi její fotky - je tak krásná. Poté mě naložil na křeslo a jel se mnou za ní. Byla tak maličká, krásná, naše.
Byl to nejkrásnější okamžik. Říkala jsem si, jak se o ni budu starat. Začal zároveň stres a strach o ni. Třetí den odpoledne jsem byla propuštěná, hrozně jsem se chtěla již vyspat doma. Dojížděla jsem několikrát denně za malou pokaždé, co jsem vcházela na IMP, kde leží. Měla jsem strach, aby bylo vše v pořádku a ona tam byla. Strach bude vždy, ale už se to zlepšilo.
Dnes je to 3 týdny, co se malá narodila. Váží 1955 g a já doufám, že půjdeme domů tento týden.
Malá je naše bojovnice. Čím vším si musela projít, co vše vybojovala. Vzala jsem si za muže toho nejúžasnějšího chlapa, ve všem mě byl oporou a krásně se stará o malou.
Byl to těžký rok. Rok od zamklého těhotenství máme krásnou holčičku již na světě, kdyby mě to tenkrát někdo řekl, nevěřila bych mu. Bylo to vše hodně náročně, ale vše dobře dopadlo.
Práce lékařů v nemocnici byla špičková.
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1606
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2230
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1265
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1171
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1376
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4059
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3176
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2208
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2472
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1983
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Jste holky statecne 
Hlavne at jste zdravi.
lem 2kg, my jsme musely s Anežkou čekat déle, ale i tak to uteklo a užíváme se. Pro ty naše miminka vydržíme hodně. Držím Vám palce, hodně zdravíčka
Přeji hlavně zdraví!
Clovek si prozil uplne pohodova tehotenstvi a tohle az kdyz cte zjisti, jak je to vlastne zazrak vse 
Tak at mala jen pekne roste a at uz jde brzy dumu. 
me si nechavali o dost dele v nemocnici a to,,jen" kvuli zkraceni cipku, bez krvaceni apod. Ja bych se z te nemocnice asi nehla ani na krok 
jesteze se mala tak drzela 
Me posilali do nemocnice pokazde kdyz se mi cipek zkratil i bez kontrakci, davali mi Kortison, aby dozraly jiste plice a nechavali si me nekolik dni na kontrolu a jeste jedna holcina vedle me kvuli spatnym pruchodum musela zustat az do porodu, hodne ji kontrolovali, nekolikrat denne a pustit uz ji nechteli, nakonec ji museli udelat cisare, miminku uz nebylo v brise dobre.Byly jsme vsechny na Specialni klinice pro miminka, ktere se narodi drive, mivaji tu i miminka, ktere se narodi s 500g a prezivaji 
ale jak jsem uz predtim psala, hlavne, ze jste v poradku 
