"Hard day" očima trojmatky
- Rodičovství
- Ronnie
- 02.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...aneb tohle byl opravdu pátek 13. :)
Tenhle deníček jsem původně sepsala hlavně pro svou švagrovou, která tráví letošní školní rok jako dobrovolná učitelka v mateřské škole kdesi na Kanárských ostrovech a každý týden nás zásobuje mailem se spoustou velmi poučných a veselých zážitků. ![]()
Pak mě ale napadlo předhodit jej jako svou prvotinu vám všem eMimiňačkám i eMimiňákům, se kterými tu trávím čas už téměř osm let a ještě mě to nepřestalo bavit. Možná vás to místy trochu rozesmutní, možná trochu pobaví, každopádně takhle si tu žijeme… ![]()
Manžel dnes ráno odjíždí na Slovensko vysílat (je radioamatér), což je na jednu stranu fajn, protože nespěchá do práce a vypraví ráno starší děti do školy. Můžu si přispat, jupí!
Normálně totiž aktuálně máme režim nastavený tak, že kolem druhé ranní usíná Ája, kolem třetí já, v 6:15 zase vstávám, vypravím Mišáka do školy, a když to dobře dopadne, jdu si ještě lehnout. Takže dnes nemusím vylézat, hurá hurá. Kdybych jen tušila, že to je pro dnešek asi tak jediné pozitivum…
Alenka se probouzí kolem desáté, celkem dobře vyspalá vylézám z pelechu, pouštím naše štěně Kessy ven a přebaluju mrňavku. Je mi divné, že Kessy na dvoře něco morduje a naše kočka Samantha vyvádí jako divá, tak vybíhám podívat se, co se děje. Psisko má něco jako velkou myš, říkám si, že to asi kočka donesla úlovek a letím jí to sebrat, aby to nebylo něco otráveného.
Při bližším ohledání ale zjišťuju, že to jsou zbytky malého koťátka.
Samantha před dvěma týdny povila rodinku někde u sousedů a dnes se zřejmě rozhodla přestěhovat si ji domů, což se pro jednoho z koťáčků stalo bohužel osudným.
V noční košili a s polonahým kojencem v náručí pobíhám po dvoře, vřískám na psa a snažím se mu odebrat pozůstatky toho nebožátka. Jestli mě někdo odněkud pozoruje, musí si nutně myslet, že jsem utekla z Bohnic.
Pak jdu kojit Alenku a brečím kvůli tomu chuďátku a kvůli Samantě, která bloudí po domě a volá na něj. ![]()
Po kojení ještě chvíli cvičně vřískám na psa, pak si jdu připravit něco k snídani. Při té příležitosti zjišťuju, že Míšova láhev na pití, která by právě měla být plná v jeho aktovce, je naopak prázdná na odkapávači. Bezva, takže dítko zřejmě nemá s sebou vůbec nic k pití. Což je docela blbé vzhledem k tomu, že má po škole a družině ještě do pozdního odpoledne hasiče.
Volám manželovi a ptám se, jestli mu náhodou nedal pití do něčeho jiného. Nedal. Taky se od něj dozvídám, že extempore s kotětem je věc celkem přirozená, že máme lovecké plemeno, a tudíž loví. Ok, ale bezbranné kotě? To fakt nějak nemůžu skousnout.
No nic, zkouším volat mamce, jestli by nemohla Míšovi dovézt do družiny nějaké pitivo (bydlíme totiž na vesnici a mamka ve městě, kam děti dojíždějí do školy). Nebere telefon. Ani po půlhodině. Ani po další půlhodině. Ani nevolá zpátky. To už je dost divné.
Vzhledem k tomu, že vím, že právě doma přes naše mnohostranné výhrady a nesouhlas tvrdohlavě sama maluje v bytě po dědovi, úplně ji vidím rozpláclou někde pod štaflemi. Během jednoho z pokusů se jí dovolat, slyším venku mňoukat Samathu. Loktem otevírám dveře a tam další koťátko, po kterém se Kessy hned vrhá.
Odhazuju vyzvánějící telefon a dítě a bleskem zachraňuju kočičáka psovi z tlamy. Povedlo se, tenhle prcek to přežil, aspoň zatím. V jedné ruce Alenku, v druhé kotě, zakopávám o povykující kočku a hledám nějakou vhodnou krabici na pelíšek a hadry do ní. Když je kočičí dvojka v pořádku za zavřenými dveřmi koupelny, řeším, co s mamkou a Míšovým pitím.
Nedá se nic dělat, musím vyrazit do Holic. Oblékám Áju a sebe, dělám Míšovi šťávu a vyrážím směr Holice celkem vyklepaná, co tam zjistím. Když projíždím kolem Penny, co nevidím – v protisměru si to domnělá nebožka šine na kole jako by se nechumelilo. Ufff, tak aspoň něco. Dodatečně se dozvídám, že byla na pohřbu a měla vypnuté zvonění. Ale že by přes dvě hodiny? No nic.
Vezu teda Míšovi to proklaté pití a mezitím volám Lucce, zrovna jí končí škola, tak ji vezmu domů a ušetříme za bus. Děťátko ovšem samozřejmě telefon nebere. Proč mám ten dojem, že mě dnes mají všichni na háku? Že si má po škole zapnout zvonění, to jsme spolu řešily už asi milionkrát, očividně zcela marně…
Odjíždíme tedy bez Lucky, ta dorazí pár minut po nás busem. Když zjistí, jak se věci kolem koťat mají, ječí, že s vrahem koček už nikdy na vycházku nepůjde. Taky fajn, proč bych to neměla všechno zvládat já?
No konečně se dostávám k té snídani, hurá! (Je půl třetí odpoledne.) Pak znovu krmím Alenku a vyrážíme opět do Holic pro Mišáka na hasiče. Chlapeček je jak urvaný ze řetězu, doma je oba prosím, aby se podívali po drakovi a pomůckách na tlučení špačka, zítra mají špačkodrakiádu, místní tradiční skautskou akci. Zmizí tedy oba v pokojíčku, já znovu krmím mládě a doufám, že budou v hledání úspěšní. Mezitím kočka přináší další kotě, už začínám být v odebírání malé zvěře psovi celkem zručná. ![]()
Ve chvíli, kdy se snažím Míšu nahnat na večeři a do postele, se ukazuje, že na hledání draka se oba zvysoka vykvajzli. V rámci zachování trosek psychické rovnováhy raději nepátrám po tom, co tam takovou dobu dělali. Zvyšuju hlas a pomalu mi pro dnešek docházejí síly.
Míša večeří, mě mezitím dosušila sušička prádlo a je potřeba ho co nejdřív vyskládat. Alenku dávám na chvíli hlídat Lucce, miminko ovšem není nijak dobře naladěné (sdílím plně jeho pocity) a vříská a vříská. Nechávám tedy vzorně vyskládané komínky prádla rozložené po koupelně, že je uklidím později, a vysvobozuju Lucinku.
Naháním Míšu do sprchy, po chvíli se za ním jdu podívat a nemám daleko k vraždě. Chlapeček má vodu puštěnou naplno a kolenem ucpává kohoutek, tudíž gejzír vody stříká vydatně kompletně po celé koupelně. Úplně všude je potopa.
Když pominu zaplavené elektrické topítko, co tu máme kvůli Alence, a totálně promáchanou bednu s koťaty (dnes opravdu nemají dobrý den,
nejvíc mě rozzuří hlavě to právě usušené a vyskládané prádlo, všechno znovu na ždímání. Uááááááá!
Rupnou mi nervy a miláček dostane pořádně přes prdítko. Expeduju ho do postele, prádlo znovu do sušičky. Alenku do vaničky, pak chystám věci a svačinu na tu drakiádu. Mezitím další kojení.
Lucka svůj slib ohledně psa dodržuje, takže v jedenáct večer cpu miminko do nosítka a jdeme aspoň na chvíli vyvenčit tu psí nádheru. Jak nemá pohyb, vymýšlí neskutečné věci. Celkem adrenalinová akce vzhledem k tomu, že tu o půl jedenácté vypínají všude pouliční osvětlení. Pak si dávám obědovečeři, což se ukáže nebýt úplně dobrým nápadem. Vepřo knedlo zelo o půlnoci jísti - zbytek noci se pak s žaludkem na vodě převraceti. ![]()
Miminko usíná kolem půl druhé, já uklízím, chystám oběd na zítra, koupu se a ve tři jsem v posteli jako na koni. Budík na půl sedmou, abych vypravila Míšu.
V koupelně chrní kočka s dvěma koťátky, v chodbě štěně a v ložnici oddychují tři dětičky. Není to hezké mít plný dům mláďátek? ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1186
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1229
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 510
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 312
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19137
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2476
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....