Hon za spánkem
Proč já se vlastně snažím?
Malý byl tak od roka zlaté dítě (co se spaní týče), dala jsem mu dudlíka a on si SÁM došel do postýlky, SÁM si lehl, my ho jenom přikryli peřinkou a dali pusinku a on SÁM usnul. A já blázen záviděla kamarádkám to, že svým ratolestem mohly přečíst pohádku, že se můžou před spaním mazlit, že děti usínají s nimi v posteli. Náš vyžadoval na usnutí naprosté soukromí, jakákoliv činnost kolem ho jenom rozdováděla.
Ale pak nastalo letošní léto… Kombinace horka a světla dlouho do noci, nového mrňavého miminka a v neposlední řadě geniálního nápadu rodičů zabavit dudlíka, udělalo bezpracnému uspávání utrum. Ale jak uspat dítě, které jakákoliv snaha o uspání probere? Trošku logický protimluv, že? Rozhodli jsme se tedy pokračovat v zaběhlém pořádku. Malej SÁM došel do postýlky, SÁM si lehl, my ho jenom přikryli peřinkou a dali pusinku a… A další dvě hodiny jsme každých pět minut běhali k němu do pokoje a znova a znova ho ukládali. Nakonec někde usnul. Někdy v postýlce. Častěji cestou z ní. A tak jsme v deset večer nacházeli všude možně po baráku spící batole. Před postýlkou, za dveřmi (velice vtipné, protože při otevření dveří jsme ho většinou práskli do hlavy, on se překvapivě vzbudil a to rodeo potom bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli), na chodbě…
Časem se situace trošku uklidnila. Až na to, že přestal spát po obědě, i když je na něm jasně vidět, jak je unavený. Ale co kdyby během té hodinky spánku dostal brácha třeba víc pozornosti, že? Ale dneska? Pomalu od rána mi usínal na gauči, tak jsem ho logicky dala po obědě spát. Třikrát jsem se pokusila ho uložit, počtvrté jsem mu četla pohádku a popáté jsem si lehla k němu jako-že-jdu-taky-spát. Nic. Pošesté mi ruply nervy, zařvala jsem si („Tak teda nespi když nechceš!“), zavřela ho do pokojíku a odešla patlat mrkvičku na příkrm pro miminko.
Po deseti minutách podezřelého ticha jsem nakoukla do dětského pokoje. A co nevidím? Malej leží na koberci v pozici mořské hvězdice uprostřed autíček a chrní. A já tak nějak vůbec nevím, co mám dělat? Mám ho přenést do postele (a riskovat probuzení) nebo ho přikrýt a nechat na podlaze? Mám se smát nebo brečet, že už jsem ZASE zbytečně vystartovala na malé unavené dítě (které tu teď spí jak chudý siroteček, chuďátko malinký, a ta matka je na něj zase zlá a… a… a tak dále…)? Mám si ho vyfotit a jednou to ukazovat jeho snoubence nebo mám na sebe rovnou zavolat sociálku?
Co jste dělali vy? Pokud se vám to vůbec někdy stalo?
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 937
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 661
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 601
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 531
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 449
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1201
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1648
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 583
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1121
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 946
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...