Hon za spánkem

Proč já se vlastně snažím?

*

Malý byl tak od roka zlaté dítě (co se spaní týče), dala jsem mu dudlíka a on si SÁM došel do postýlky, SÁM si lehl, my ho jenom přikryli peřinkou a dali pusinku a on SÁM usnul. A já blázen záviděla kamarádkám to, že svým ratolestem mohly přečíst pohádku, že se můžou před spaním mazlit, že děti usínají s nimi v posteli. Náš vyžadoval na usnutí naprosté soukromí, jakákoliv činnost kolem ho jenom rozdováděla.

Ale pak nastalo letošní léto… Kombinace horka a světla dlouho do noci, nového mrňavého miminka a v neposlední řadě geniálního nápadu rodičů zabavit dudlíka, udělalo bezpracnému uspávání utrum. Ale jak uspat dítě, které jakákoliv snaha o uspání probere? Trošku logický protimluv, že? Rozhodli jsme se tedy pokračovat v zaběhlém pořádku. Malej SÁM došel do postýlky, SÁM si lehl, my ho jenom přikryli peřinkou a dali pusinku a… A další dvě hodiny jsme každých pět minut běhali k němu do pokoje a znova a znova ho ukládali. Nakonec někde usnul. Někdy v postýlce. Častěji cestou z ní. A tak jsme v deset večer nacházeli všude možně po baráku spící batole. Před postýlkou, za dveřmi (velice vtipné, protože při otevření dveří jsme ho většinou práskli do hlavy, on se překvapivě vzbudil a to rodeo potom bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli), na chodbě…

Časem se situace trošku uklidnila. Až na to, že přestal spát po obědě, i když je na něm jasně vidět, jak je unavený. Ale co kdyby během té hodinky spánku dostal brácha třeba víc pozornosti, že? Ale dneska? Pomalu od rána mi usínal na gauči, tak jsem ho logicky dala po obědě spát. Třikrát jsem se pokusila ho uložit, počtvrté jsem mu četla pohádku a popáté jsem si lehla k němu jako-že-jdu-taky-spát. Nic. Pošesté mi ruply nervy, zařvala jsem si („Tak teda nespi když nechceš!“), zavřela ho do pokojíku a odešla patlat mrkvičku na příkrm pro miminko.

Po deseti minutách podezřelého ticha jsem nakoukla do dětského pokoje. A co nevidím? Malej leží na koberci v pozici mořské hvězdice uprostřed autíček a chrní. A já tak nějak vůbec nevím, co mám dělat? Mám ho přenést do postele (a riskovat probuzení) nebo ho přikrýt a nechat na podlaze? Mám se smát nebo brečet, že už jsem ZASE zbytečně vystartovala na malé unavené dítě (které tu teď spí jak chudý siroteček, chuďátko malinký, a ta matka je na něj zase zlá a… a… a tak dále…)? Mám si ho vyfotit a jednou to ukazovat jeho snoubence nebo mám na sebe rovnou zavolat sociálku?

Co jste dělali vy? Pokud se vám to vůbec někdy stalo?

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
11634
15.11.19 00:18

Heh. To je spis na diskusi, ne? Muj starsi nespal a nespal a nespal, prosli jsme si vsim moznym, az kolem 4 let je to jakz-takz normalni. A kdyz takhle JEDNOU za zivot usnul sam mezi hrackama, tak jsem si to vyfotila :D Jestli to budu ukazovat snoubence nevim, ale ja mam pamatku, i kdyz tak vyjimecny pocit asi jen tak nezapomenu :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.11.19 08:06

Já ti bohužel neporadím. Protože první přijde na svět za 2,5 měsíce, ovšem jednu obrovskou věc jsem zaznamenala a to je uposlechnutí rodičů a přestat dávat dudel na spaní a tím se to celé po…alo. Takže pro příště dělej si to po svým a radši si to posser po svým než podle někoho jiného, protože pak máš problém ty a všichni ruce pryč, hlavně že dosáhli svého… A to že si na něj zařvala si vůbec nevyčítej, s naší generací by se absolutně nikdo takto neobtěžoval jako ty s malým, to je teď jen trend moderní doby být abnormálně klidná, neustále usměvavá matka co dokola všechno vysvětluje jak kolovrat. Za mě si udělala špatně jednu jedinou věc a to bylo že si podlehla nátlaku ať už nespí s dudlem. Popravdě začínám zjišťovat že děti jsou jak moloss (druh psa co máme doma) jsou tvrdohlavé, zabejčené a snaží se sabotovat úplně cokoliv :mrgreen: za mě můžu říct jen jedno. Tvrdě si stát za svým a neuhnout ani o píď, jo a fyzické tresty neplatí ani na ty psy, to se totiž zabejčí ještě víc :mrgreen: takže prostě trvej si na svým a neustupuj, jakmile začneš dělat ústupky budeš v loji.

  • Nahlásit
  • Zmínit
850
15.11.19 08:28

Já už jsem bohužel taky zjistila, že někdy je nejjednodušší houknout. To můžu hodinu číst, povídat, mazlit, pusinkovat a stále mi skáče po hlavě. Když už zařvu, tak se urazí, otočí na bok a do 5min spí :mrgreen: Jen se to nesmí dělat moc často :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.11.19 12:26

Nechala bych ročnímu na noc dudlík :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.11.19 12:49

@Vesničanka1 @Bubla Bůčková Není mu rok, jsou mu skoro tři. Proto už jsme mu dudlíka sebrali. Už tak ho měl déle, než by se mi líbilo. A těmi geniálními rodiči jsem myslela rodiče malého, tedy sebe a manžela. Asi jsem to v textu zbytečně zamotala :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
780
15.11.19 13:18

Vzdyt je to normalni, ze dite nemůže usnout. Kazdy den po obede posloucham od svy 2lety dcery „haji ne haji ne“.. Odmitam ji nechavat usnout kdekoliv, takze proste jdem do postele, lehnu si vedle a delam, ze usinam. Do 5min spi taky. Vecer je to podobný, ale jeste ctu pohadku a usnuti ji trva dyl. Dudlik nema od roka a pul. A uspavam ji odmala v posteli, driv u kojeni a co se nekoji, tak usinala v naruci a pak pozdeji sama vedle me. Ale musim tam byt (nebo tata nebo babicka)…mas to tezsi, protoze mas mimco, ale zas to se da vzit vsude s sebou, dokud neleze, nezdrha :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.11.19 14:04

@Mala.ještěrka Ahaa já myslela že má rok a rodiče byli vaše nebo tchánovci. To je jedno, ne že vy :mrgreen:
No tak já bych asi trvala na svém a rvala bych ho do té postýlky tak dlouho dokud by to sám nevzdal :nevim: já vím že někomu se to nemusí líbit protože je to takové zlomení dítěte ale bohužel.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2914
15.11.19 19:33

Tak tenhle deníček mě upřímně rozesmál :mrgreen: zrovna dnes mi můj 21 měsíční předvedl hodinu a půl dlouhý hysterák, protože „neceš pinkat! hajinky neeeee“, u toho mi neustále budil sedmitýdenní dcerku..no na palici :zed: a taky to skončilo pomalu rvačkou, protože se dostal do takového afektu, že řval na celý panelák vzteky, takže jsem ho položila na postel, přehodila přes něj nohu, miminko v náručí, a v klidu čekala, až ho to přejde :nevim: a trvalo to jen pár minut a byla tuhej :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
16.11.19 12:10

Zdravim maminku. Ze sve zkusenosti: jedna dcerka- dudlik sebran ve svou letech po upozorneni zubarkou. Spavala jednou denne po obede. Spanek se take po…Nemohla usnout po obede, vecer take hruza…nwjakou dobu jsme ji vzdy posadili do auta, ujeli par km, prenesli do postylky a bylo…pak uz nas to nebavilo…i pres bolest v srdci :-) po obede nechala v postylce vztekat, plakat…ja ležela vedle male..donavila se a usnula. Za par tydnu usinala normalne. Tak jsem se dozvedela, ze he treba vzit diteti dudu, kdyz přechází ze dvou dennich spanku na jeden. Tak jsem to potom pouzila na druhou dceru a ok. Kdyz dudu odeberete, nevracejte. Jen to tim zhorsite! Vydrzte to. Moje holky se taky dostaly do faze, kdy nechtely usinat bez maminky…to toleruju, nelamu to nejak, myslim, ze jsou horsi veci. Udelejte si nejaky rituál pred spanim- pohadku, pusinku, mazleni, písničku, atd. Potom hajat. Dite se muze ze zacatku na posteli jeste prevalovat, pohybovat koncetinama…necham holky, odchazi tak zbytky energie, pak poskrabu- kdyz si preji,… kdyz se dal melou, chytnou ony me ( nebo ja je) za ruku, tak se uklidni a za chvili spinkaji. Starsi casto rika, ze nechce spinkat…nemusis… reknu, staci, kdyz si ted na chvilku spolu lehneme, nechame ležet nozicky, ručičky…nase holky zmoulaji v ruce plinu bavlnenou a za chvilku chrupou :-) Stsrsi dceri byly 4 roky. Nekdy, kdyz neni tolik unavena, opravdu neusne…ale jen obcas. To na tom diteti poznate :-) Uz jsem se moc rozepsala…snad bude neco k uzitku :-)

  • Nahlásit
17.11.19 10:15

Pokud dítě žárlí na sourozence, tak můj postoj je vždy takový, že by se měli nad sebou zamyslet sami rodiče. Dokáží vytvořit rodinnou pohodu se dvěma, ne už jen jedním dítětem? Otázka ohledně toho spaní je jasná - právě ten pocit domácí pohody je třeba. Pak jde všechno.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7085
17.11.19 23:12

Ja bych ho prikryla a nechala spat na zemi. Omylem vzbudit spici dite pri prenosu - to jsem neriskla nikdy :mrgreen:. Ale nam se to mockrat nestalo, nam neusly deti ani v aute pozde vecer… Ovsem pri nemoci, to mi spaly nekde na podlaze mockrat.

„Tak si teda nespi!“ apod. jsem hejkla na kazde z deti snad milionkrat :mrgreen:. Ale mne nespalo ani jedno nikdy, natoz jeste samo.

Příspěvek upraven 17.11.19 v 23:12

  • Nahlásit
  • Zmínit