Introvert na maloměstě

O tom, jak je v dnešní době těžké přežít těhotenství v tichosti, klidu a míru, zvlášť když se přivdá do velmi sdílné rodinky a bydlí v malém městečku. Aneb psychoterapeutický deníček jedné přenášející.

Jsem velmi společenský typ člověka, co se rád baví. Snadno navazuju nové kontakty. Nevím, jestli tato moje stránka osobnosti vede často lidi k (mylnému) názoru, že v tom případě každého pustím do svého soukromí…

Dřív jsem si s tím uměla snadno poradit, když se mě známí začali vyptávat na soukromé věci, tak jsem to zahrála nějakým nesmyslem proneseným s nadsázkou. A fungovalo to i v excentrické rodince, do níž jsem se přivdala, a jejíž členové si u nedělního oběda povídají o tchánově erekci, četnosti svých pohlavních styků nebo tetiných přechodových neduzích. Nejsem puritán, zasměju se ráda a často na konkrétního příbuzného přisadím i vtípek (a všichni víme, že na cizí účet se směje nejlíp), a můžou si zkusit to otočit proti mně!

Nicméně můj postoj fungoval do té doby, než jsem otěhotněla. V žádném případě jsem tchyni ani celé manželově rodině nechtěla upírat právo se radovat z mimina, ale celé jsem si to asi představovala trošku jinak, klidněji.

Začalo to asi prvním obrázkem z ultrazvuku, který jsme přinesli s mužem ukázat jeho rodince. Během hodiny jsem měla pocit, že s tím nebohým děckem budu muset utéct na jiný kontinent, aby se z něj nestala cvičená rozmazlená opička.

Najednou mi došlo, že už vše nemůžu zahrát do autu, a naopak musím začít velice pečlivě volit slova a stanovit si nějaké hranice, jelikož tchyně má obrovskou potřebu účasti, péče a viditelnosti, a že se tu bavíme o jejím prvním vnoučeti.

Každopádně mě z myšlenek vytrhla věta, kdy tchyně naprosto suverénně pronesla, že až budu rodit, můj muž mě bude držet za ruku a ostatní členové rodiny včetně ní budou čekat za dveřmi. Z hrdla mi vyšlo trošku hysterické kvílení: „No to teda NEEEEEE!“

Na tchyninu velice překvapenou otázku, proč ne, jsem se zmohla jen na: „Protože…jsem…to…normální.“

Mírně jí to zarazilo, ale ještě se nedala. Každopádně já už byla připravena. Její babičkovský vesmír se zhroutil ve chvíli, kdy po mně chtěla, abych jí darovala onu fotku z ultrazvuku a ona mohla lidem ukazovat, že bude mít vnouče.

„Dobře, dám ti tu fotku, ale ty si taky zajdeš na gyndu a necháš si udělat foto. A pak můžem obě na náměstí lidem ukazovat fotky, já tvoji dělohu a ty tu moji.“

Vzhledem k jejímu výrazu jsem pochopila, že na téma babička se vtipkovat nebude.

S mužem jsme měli dlouhou debatu o tom, jak situaci ustát, abychom v této záležitosti měli co nejvíce klidu a soukromí, a zároveň aby si vztahovačná maminka nezačla hned myslet, že ji naprosto odstřihneme ze života a naše dítě nepozná babičku. No, zkrátka, bojovali jsme, neobešlo se to bez citového vydírání, občas k tomu přispěla celá rodina. Střídavě oblačno.

Pokud jsem nenahlásila podrobnosti o svém stavu po každé kontrole, bylo zle, když jsem to udělala, za dva dny jsem si detaily vyposlechla na náměstí znovu od nějaké hodné tety. Proběhlo pár naschválů, i nepříjemných vážných rozhovorů…

Ale časem se vše k dobrému začalo obracet. Až jsem začala mít pocit, že když občas připomeneme hranice soukromí a zároveň po splasknutí tchyniny nafučené pusiny vysvětlíme, že našim přáním nikoho neodepisujeme ze života, tak na mně těhotenství začalo být vidět a rozjelo se úplně nové šílenství.

Ke konci pátého měsíce mi pořádně vylezlo břicho a známí i neznámí maloměšťáci si ho už nemohli splést se špekem. Trochu jsem nečekala, že i když téma tloustnutí je ve společnosti pořád tabu, těhotenství už ne… Byla jsem připravena na to, že mi cizí lidi budou šahat na břicho. A měla jsem připravené i hlášky, které je měly od ošahávání odradit.

Nicméně nakonec jsem stejně neměla to srdce jim říct NE. Ono totiž když řeknete, že si nepřejete mluvit o váze, kterou jste nabrala, všichni to plně respektují a naopak považují za hulváta toho, kdo se ptal. Ale pokud odmítnete přiznat těhotenská kila a navíc povíte, že je vám sahání na břicho nepříjemné, tak se tváří, jako byste zabila štěně.

Časem jsem se trochu obrnila a na otázky typu Kdy máš termín? Bylo to plánované? Jaké máš chutě? Přibralas hodně? Seš víc náladová? A co říkal doktor? (Mimochodem moje oblíbená - vážně se mě ptáte na děložní hrdlo??) jsem začala odpovídat bez emocí, holou větou nebo slovem (především na tu poslední otázku - „Dobrý.“) A hlavně jsem se naučila užitečnou věc - když nemáš náladu na lidi, nevycházej ven. Aspoň ne před setměním.

Párkrát jsem si vyposlechla, že asi nebudu úplně mateřský typ. Díky zdejším drbnám přestali být lidi po nějaké době tak dotěrní, co vědět chtěli, to věděli. Možná to bylo i tím, že jsem trochu otupěla, pro rodinku taky nic nového, tak jen občas zkomentovali rostoucí břicho. A já si začala užívat trochu toho klidu a soukromí, chystání výbavičky a čtení o miminech, ve sladké nevědomosti a nic netušíc, že mě čeká období pro introverty nejtěžší - období těsně předporodní a přenášení.

Začalo to opět „nevinnými“ dotazy na ulici: „A ty jseš ještě v celku?“ „Zatím nic?“ „Kdy to teda vlastně čekáš?“, pokračovalo dotazy poněkud ostřejšími: „Říkali ti, jestli už se otvíráš?“, k tomu pár telefonátů, manželovi pravidelně volal dopoledne tchán, odpoledne tchyně a večer švagr a všichni tři se stejnou otázkou: „Tak co, už?“

Já vzhledem k minulým zkušenostem byla protivná rovnou a omluvila si to tím, že na to mám snad nárok. Efekt to mělo nulový. Muž po týdnu vysvětlil rodině, že když jsme je zhruba před měsícem prosili, aby před termínem nevolali, že jim dáme vědět jako prvním sami, tak jsme měli na mysli přesně TOHLE a opravdu se jim nechystáme případný porod zatajit.

Třešničkou na dortu se ale stalo určitě období od termínu do teď - ano, již 5. dnem přenáším (což mi včera nezapomněl připomenout švagr). Ptala se mě na to prodavačka v obchodě, známý mě zase poučoval, že teď už bych vážně neměla nikam chodit. V sobotu, kdy mě kamarádka vytáhla na deci červeného, se díky nám u vedlejšího stolu plném chlapů strhla debata o porodnici, ve které se chystám rodit…

Jelikož na rozdíl od muže neberu telefony, začal se mi facebook hromadit zprávami. „Co jee? Už máš po termínu, nee?“ „Ahoj, nebereš mi telefon. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli už je malá na světě.“

Poslední dva dny přibyly i zaručené babské rady. „Napusť si vanu.“ „Udělej si dlouhou procházku.“ „Dej si ostrý jídlo.“ „Sex! Ten prý funguje na sto procent.“ „Vyběhni si schody.“ „Vytři doma podlahy.“…
Na zprávy tedy také neodpovídám.

Jé, ale teď se dívám, že se právě setmělo! Tak nasadím kapuci a jdu se trošku projít po tom našem městečku, někde hodně daleko od náměstí.

A pokud tohle někdy bude číst nějaká dobrá duše, která je nadšená z těhotenství příbuzné či známé, mám pro ni jen tři rady:

1. Nesahejte na ni. Pokud jí to nevadí, nebo se v tom dokonce vyžívá, sama to nabídne.
2. Neptejte se na blbé dotazy. Co bude chtít říct, řekne sama. (Pozor na zrádné „Bylo to plánované?“ - v podstatě se ptáte na sexuální život - a na „Jak bylo u doktora? Co říkal?“ - ale no tak! Na každé prohlídce strčí do ženy ruku a kontroluje čípek!)
3. Odpusťte si blbé rady. Každá těhotná se přirozeně o celý průběh zajímá sama. Pokud od vás chce něco vědět, zeptá se.

Závěrem bych snad jen dodala, že existují i výjimky, které od potvrzení těhotenství nemluví o ničem jiném a tento stav je povznáší na bohyně zrození zázraku života. Pokud tedy máte nutkavou potřebu si povídat, určitě se zaměřte na tyhle typy.

Jinak je to vesměs stejné - ne každá je taková nedůtklivá introvertní neurotička jako já, ale většina těhotných je k vám v těchto situacích milá jen ze slušnosti.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Smazaný anonym
25.2.17 00:29

Bezvadně napsané a opravdu výstižné! Zvědavky, vemte si tyto rady k srdci. :D

  • Upravit
25.2.17 01:28

Souhlasím, naprosto se vším a ještě doplním: těsně před porodem by měla každá tchýně vzorně poučit o komplikacích jejího porodu budoucí rodičku, protože to zajisté dítě zdědí po partnerovi. Já se tak nechtíc dozvěděla, jak manžel už koukal ven a pak zase šup zpátky a tak několikrát dokola, protože se houpal na omotané šňůře a perličku tomu dodala tatáž všeznalá osoba, která když se mrňousek narodil prohlásila před nastoupenou obcí na školní akci mých dvou starších dětí, že není náš (měl tmavé vlásky a my jsme všichni svetlovlasí) a taky do týdne vypátrala kterého souseda je (podle barvy vlasů a pleti) a chlubila se tím přede mnou na dětském hřišti a před ostatními rodiči si připadala velmi vtipná a spokojená sama se sebou. Já teda zatla vždy velmi pevně zuby a nasadila přihlouplý úsměv :lol: co jiného na to říct?

  • Nahlásit
  • Zmínit
2874
25.2.17 02:41

Joooo, sahani na bricho. To mi vzdy vylitl tlak do nezmeritelnych vysin :cert: :cert: :cert: ale ja jsem se slusne ohradila a vysvetlila, ze mi to neni prijemne…
A nevyzadane rady, prvni ditko slo planovanou sekci a presto jsem byla zasobovana radami, jak si rozjet porod.
Smsky typu-tak co, uuuuuuz?- A nejlepe uz mesic pred terminem…jsem milovala uplne nejvic. :zed:
Denicek se mi moc libil :palec:

A jen tak mimochodem: tak co? Uuuuuz? :mrgreen: :lol:

Příspěvek upraven 25.02.17 v 02:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
15291
25.2.17 03:30

Děkuji, moc jsem se zasmála :-)

nejlepší jsou ještě porovnávači břicha, nejlépe ty, které ještě nebyly těhotné, ale tak vcelku všichni - buď máš moc malé břicho nebo moc velké břicho :D já se teď bavím tím, že při porodu se synem jsem dle mého měla malé břicho a prý vypadala na dvojčata, teď mám větší břicho, čekám dvojčata a prý na to vůbec nevypadám, že to tak odpovídá, že bych tam měla mít jedno a jeslti tam jsou opravdu dvě… tak já už nevím… :-D :-D :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
6884
25.2.17 04:04

„Jsem velmi společenský typ člověka, co se rád baví. Snadno navazuju nové kontakty“ To mi na introverta teda nesedí. :think:

Jinak denicek pěkný. Taky jsem těhotná a lituji toho, že jsem to někomu řekla. :mrgreen: Bydlíme daleko od rodné hroudy, měla jsem to tajit až do porodu, nikdo by to nezjistil.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.2.17 07:15

No to je děs, vědět, že o mojí děloze kollují pověsti po celém městě 8o lepší hned ze začátku pro jistotu nahlásit okolí termín o týden až dva později ;)
sahání na břicho jsem taky nesnášela, naštěstí to moc lidí nezkoušelo.. a ty dobře míněné rady :roll: naposledy když mi tchán před porodem radil, že mám jíst lněné semínko, tak jsem odvětila něco jako ‚porodila jsem už tři děti, a kolik ty?‘ a byl chvíli klid :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.2.17 07:35

Pobavila jsem se. Ale - asi jsem divná, ale fotku z uz jsem budoucí babičce dala rada. A dotaz co říkal doktor mi nevadil. Nikdo přece nečeká odpověď o tvém deloznim hrdle, ale zajímá ho jestli jsi ty i mrne OK.
Na břicho mi nikdo nesahal, protože nesnáším doteky a vyzařuji tento postoj uz ze dvou metru. Ovšem oba kluky jsem přenášela deset dni a soucitim s tebou.

Btw počkej na dotazy o porodu, kojení, poporodnim sexu atd :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1446
25.2.17 08:14

Páni žasnu nad tím, ale to je v podstatě moje tchýně jak vyšitá 8) až mě to děsí 8o deníčekje super :palec: moje tchýně je přesvědčená, že ví všechno nejlíp a že má za každé situace pravdu a ona přece vychovala 3 děti já zatím čekám první tak musím poslouchat a když nedejbože řeknu něco proti, hned si z toho vydedukuje, že ji nemám ráda a že vnoučka neuvidí, protože s ním budu jezdit jen za mou mamkou atd.atd. to jsou pořád výčitky a citové vydírání, tak vím, jak se cítíš přeju hodně psychických sil, abys to zvládla ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
10375
25.2.17 08:25

To je super denicek-i kdyz ty hormony s tebou asi taky pekne cloumaji, kdyz ti vadi dotazy typu „kdy mas termin?“ nebo „jak se citis?“ ;) Ja je vzdy brala jako prijemny zajem okoli o mou osobu a miminko, ale chapu, jak to myslis. Predporodni a porodni rady tchyne me taky bavily :lol:
A pockej, az se to narodi, to bude teprve smrst ucastnych rad a otazek, tohle byl slabej cajicek :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
ZuzaMi
25.2.17 08:27

"Dobře, dám ti tu fotku, ale ty si taky zajdeš na gyndu a necháš si udělat foto. A pak můžem obě na náměstí lidem ukazovat fotky, já tvoji dělohu a ty tu moji.“ - tohle, mně osobně, příjde přehnané. My třeba dali prarodičům fotky z utz.. nejde o fotku dělohy, ale miminka :nevim:

Jinak jsou otravné dotazy „Už? Ještě nic?“ to naprostý souhlas. Ale jak už tady někdo psal - ty poporodní mně příjdou horší. ""Měla jsi nástřih?" Kojíš?" „Jak dlouho chceš kojit?“ „Ty ještě kojíš?“ „Kdy bude druhé?“…

  • Nahlásit
810
25.2.17 08:30

@Cicita super deníček, je to tak přesné!! zajímavé je, že mě třeba nejvíc těmito dotazy otravovaly matky, většinou několikanásobné, jim to asi nevadilo nebo co :nevim:
No a už je miminko na světě??? :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :jazyk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6726
25.2.17 09:04

‚jako bych zabila stene‘ :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1529
25.2.17 09:23

Me treba tyhle konverzace nevadi a kr konci to UZ?? Jsem taky nesnasela :D prenasela jsem 10 dni a pak musela stejne na vyvolavacku :) u dalsiho se budu ze vsech sil snazit aby sel dobrovolne :) a sahani na bricho mi nevadilo ale u cizich lidi se mi to moc nelibilo :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
25.2.17 09:28

Tak co, uz? :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.2.17 09:41

Není opravdu od věci se naučit, že některé otázky nebo od některých osob bývají trochu formální - mám sklon na otázku odpovídat pravdivě a zevrubně, jako u zkoušky… Ale u švagrovky jsem pochopila, že při „společenské konverzaci“ stačí „společenská“ odpověď - nějaká fráze typu „hlavně aby bylo zdravé“, odpověď jednoslovná nebo čím kratší, tím lepší (zhusta si odpoví i sama ;-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
25.2.17 09:53

A teď už to bude jen horší ;) Budou dotazy na dítě a snaha radit, co má jíst, pít, jakémá nosit hadry a boty. Otázka „kojíš?“ nebo „jak ti jdou dolu těhotenská kila?“ super je starší generace, která se mě ptala, jestli je to chlapeček nebo holčička. (Bylo léto, dítě růžové od hlavy k patě s naušnicema). Pak začnou otázky, kdy bude druhé, pokud druhé je stejného pohlavní jako první, tak zase komentáře typu "a ještě toho chlapečka/holčičku… o tom, že neustále někdo zkoumá, komu je dítě podobné ani nemluvím.
Těhotenství je drnkačka, mimi není vidět, nikdo nečiní do kočáru, nesahá na mrně neumytýma rukama, necpe mu hnusy…
Připravte se, jízda začíná ;) :jazyk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.2.17 10:02

Kde to bydlíš, ve Springfieldu nebo Stars Hollow? :) tahle dotěrné obyvatele nemá ani naše udrbaná vesnice :)

jen mi nesedí introvert, co je velmi společenský a rád se baví, to je protimluv. Introverti se někdy rádi baví, ale ne dlouho a velmi společenští nejsou. každopádně mě coby introverta by taková rodinka zabila :lol:

Připrav se na horší scénáře až se miminko narodí… ;)
Jinak je to vtipně napsané, akorát bych řekla, že většina těch řečí je prostě takové společenské formální tlachání, stačí plácnout to „dobrý“ a je splněno.

Mně teda nejvíc vadili „šahači“ na břicho, pak jedině to šáhnutí asi oplatit :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2484
25.2.17 10:12

Tak me z denicku prislo, ze autorka je silne naladova vlivem tehotenskych hormonu. My se z kazdeho tehotenstvi radovali a kdo se chtel radovat s nami mohl, byli jsme za zajem radi. Nevidim nic spatneho, ze si nekdo chce sahnout na bricho, ze se ptal a vubec daval na jevo svou ucast. Bydlime taky na malem meste a nevadi mi, kdyz me lidi zastavuji a vyptavajo se. Ziji tady 30 let, nekteri me znaji od miminka…nejak nechapu, proc by se tehotenstvi melo tajit a byt zalezla doma a nevychazet, aby nahodou me nekdo na ulici neoslovil. Takze za me-denicek se mi nelibil, pusobi to na me jako hysterie z prvniho ditete. :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3788
25.2.17 10:27

Deníček mi přijde přehnaný. Já to tak necítila a to jsem nespolečenský introvert. Každý věděl, že jsem těhotná, viděl břicho, tak se ptal. Přišlo mi to normální a v pořádku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.2.17 10:33

Jj, taky jsem sahani na bricho nesnasela a rovnou jsem lidem toto oznamovala s vrazednym vyrazem ve tvari ihned, jakmile se ke mne blizili s natazenou rukou. Tchyni to neodradilo nikdy…
Jinak krom prenaseni jeste neni spatny predcasny porod. U toho lidi taky zajima spousta podrobnosti, proto ja 6 tydnu poponevychazela porodu nevychazela ven. Diky bohu…tchyne volala kazdy den manzelovi, co deti, pak ob den svagrova, pak to roznesly po rodine a ta pak po vesnici. Kdyz jsem poprve od porodu vstoupila do obchodu, zivot jakoby se zastavil…
Za to moje svagrova je pravy opak. Prava „deloha“, ktera pocurany test rozkecala vsude a dalsich 9 mesicu zila jen tim. Aktualne zije zase tim, ze vsude povida, jak je pece o dve deti narocna…a ja to posloucham od manzelivy rodiny, ze ja to neznam, ja mam dvojcata…casto si v hlave prehravam geometricke obrazce :lol: :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3788
25.2.17 10:34

Deníček mi přijde přehnaný. Já to tak necítila a to jsem nespolečenský introvert. Každý věděl, že jsem těhotná, viděl břicho, tak se ptal. Přišlo mi to normální a v pořádku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2250
25.2.17 10:38

Když „nemáš to srdce říkat ne“, tak si nestěžuj. Já svá těhotenská kila neřešila naprosto s nikým a na břicho mi také nikdo nešmatlal, zejména proto, že mám pusu a umím ji použít. Mnohem radši budu na chviličku na někoho „zlá“ s tím, že mé břicho není veřejný majetek a doteky mi nejsou příjemné, než abych pak fňukala nad tím, že všichni kolem chtějí řešit má kila a sahat si na bříško.
Co se facebooku zahlceného dotazy týče, není přece nic jednoduššího dotazy ignorovat, anebo tam prostě nelézt :roll:

Nauč se říkat ne a nedej se, pokud si myslíš, že těhotenstvím to skončí, obrovsky se pleteš. Pak to budou dotazy na porod, rekonvalescenci, dobře míněné rady, u starších ročníků strašná snaha nahradit prso Sunarem a klavírování se do výchovy. Nedejbože pokud se rozhodneš nosit v šátku nebo používat látkové pleny, to si taky vyslechneš keců až až…

Deníček je pro mne plný protimluvů a dost nekonstruktivní, ale chápu, že ses chtěla spíše vyvztekat veřejně :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
27295
25.2.17 11:09

Myslím, ze trochu přeháníš ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3541
25.2.17 12:26

Dámy, představte si sebe za 20-30 let. Jakpak se budete ptát jednou v roli tchyně? Nebo se ptát nebudete na nic??
Když se s vámi raduje rodina z očekávaného potomka, co je na tom špatného? Přeju Vám všem bezproblémové těhotenství. Abyste třeba na dotaz: co u doktora? Nemusely odpovídat něco jako: přestalo tlouct srdíčko, vvv a spoustu dalšího…

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.2.17 13:12

Zakladatelko ráda bych se Tě zeptala na jednu věci. Ve svém deníčku píšeš pouze o přehnaném zájmu Tvého těhustavu ze strany Tvé tchýně, příbuzných manželovy rodiny a Tvých známých. A co Tvoje biologická rodina, ta se neptá? Tu nechává Tvůj stav a stav nenarozeného miminka chladným?

@dedrichov Pod tento názor bych se podepsala. Jednou i zde z diskutujících budou tchýně a teprve až potom plno věcí pochopí. Teď nemá absolutně cenu vysvětlovat, člověk si potřebuje projít cestu, aby si něco konkrétního odžil a pak může teprve posuzovat, zda se choval správně či nikoliv. Bohužel čas nejde nikdy vrátit, abychom třeba mohli něco napravit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3486
25.2.17 13:57

Mně teda některé reakce přijdou přehnané… Věř mi, že tvoje děloha ve skutečnosti opravdu nikoho nezajímá, ať jde o fotku miminka na ultrazvuku nebo dotaz, co bylo u doktora. Lidi to považují za normální společenskou konverzaci s těhotnou, projevení zájmu, odpověď „dobrý“ je zcela dostačující, opravdu od tebe nikdo nečeká zprávu o nálezu na děložním hrdle.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Liz
2054
25.2.17 13:58

Já se s tímto deníčkem moc neztotožňuju. Nemyslím si, že jsem středobod vesmíru a každýho zajímá jen moje břicho. Jezdíme k manželem k jeho rodičům na vesnici, kde se taky lidi ptali kdy už to bude a podobně. Chápu to jako společenskou konverzaci a vím, že je to ve skutečnosti každýmu fuk. U tchýně by mě spíš mrzelo, kdyby se nezajímala a neptala se. Když se zeptá co u doktora, tak jí ráda řeknu, že vše v pořádku. Myslím, že kdybych se začla ke tchýni chovat jako zakladatelka, tak bychom brzy měly vztahy na bodu mrazu.

Příspěvek upraven 25.02.17 v 13:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
11644
25.2.17 16:09

Tak já zas s autorkou deníčku docela souhlasím. A doteď nechápu, proč mi cizí lidé šahali na břicho :nevim:
A souhlasím i s těmi, které psaly, že porodem to nekončí. Je to opravdu ještě horší. Já mám i růžový kočárek a lidé se mně ptají, co to je :nevim:. Osmdesátiletý stařík z druhého konce vesnice řeší, jestli kojím, to se mně ptají i lidé, kteří běžně ani neodpoví na pozdrav 8o a obzvlášť výživné je řešení, na koho je to dítě podobné, jelikož u nás se tatínek nekoná :pocitac:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4593
25.2.17 20:37

Dennicek pekne napsany i jsem se pousmala, ale za me teda uplny opak. Jelikoz jsem temer cele tehu prezila doma na nemocenske, druhe v nemocnici, tyhle pitonosti my chybeli. Nejsem ceska a veskera rodina daleko. Moje rostouci prvorozenatko byl pro me neskutecny zazrak a ja citila potrebu si o tehu s nekym popovidat( ne teda azctak dopodrobna jak popisujes, to je moc i na mne) a nebylo s kym. Cizi lidi mi teda na bricho nesahali a nezazila jsem otravne telefonaty, jestli uz(porodila jsem predcasne) a prisla o vsechny ty veci na ktore tehule nadavaji ☺

  • Nahlásit
  • Zmínit
25798
25.2.17 21:08

Připadá mi, že každá těhule se dneska těší, jak na těch prchavých pár okamžiků získá status celebrity a bude lidi alespoň trochu zajímat. (Aby na to pak mohla okázala nadávat).

Pokud potkám spolužačku/kamarádku/je mi představena nějaká těhule, není zdvořilé to břicho ignorovat. Ale když vím, jak se 90% z nich klepe na to, aby mohl doprodrobna rozebírat moji zdvořilostní otázku typu „už víte, co to bude?“ s kamarádkami (no chápeš, jak vyzvídala, to je hrozný, co je jí do toho, já nejsem veřejný majetek), mám chuť to udělat.

A ta protivná radost z možnosti setřít tchyni, když požádá o obrázek z ultrazvuku, to je co? Vlastní mamce by taky odpověděla takhle jedovatě?

  • Nahlásit
  • Zmínit
60
25.2.17 21:21

Takový zájem by mně osobně byl příjemný. Já se potýkám bohužel s opačným „zájmem“ :roll: naštěstí mám úžasnou sestru a pár kamarádek, které mi to částečně vynahrazují..

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
25.2.17 21:59

Docela dobře napsaný deníček, jen mi připadá, že to někdy zbytečně moc hrotíš. Máš podle mě docela pohodovou tchyni, tak za ni buď ráda a nehledej problémy tam, kde nejsou. Já bych s tebou tchyni hned měnila, já jsem taky těhotná a moje tchyně se zajímá především o velikost mého břicha (pravidelně se na to vyptává manžela v telefonu) a pořád není spokojená, že břicho není úplně velké, ptá se, kolik vážím, a pak vykládá, že jsem hubená jak koza (jsem ve 22. týdnu, mám 60 kg a 170 cm, přibrala jsem zatím 2 kg) a že to bude zase králík (první syn se narodil o měsíc dřív a měl necelá 3 kila). Tak tiše zuřím. Pak volá mně a po otázce, jak se cítím a zda je vše v pořádku (tyhle otázky já vítám a ona je bohužel nerozebírá moc dlouho), přejde hned k otázce, jak to mám s přibíráním :cert:, a po mé odpovědi, že jsem tak nějak na své váze, začne vykládat, jak je důležité, aby malý rostl a přibíral a blablabla dokola několik minut. Přitom si pamatuju, jak se před půl rokem chvástala, jak ona rodila mého manžela a vážila tehdy jen 58 kg (má asi 160 cm). Ona prostě byla štíhlá a já jsem očividně hubená jak koza. :cert:

  • Nahlásit
25.2.17 22:37

Vidíš, a mě se tchyně ani nezeptá, jak je. Měla bych radost, kdybych viděla trochu zájmu, ale chápu, že si zřejmě dává pozor, abych si nemyslela, že je třeba moc vlezlá. Takže vždycky poreferuju já - že já i maličké v bříšku je ok. A to stačí i všem ostatním, co se ptají. Detaily zajímají opravdu jen nejbližší kamarádky a moji sestru - doktorku. Jak píšeš na začátku, rodina tvého manžela je zvyklá sdílet i nejintimnější témata, fyziologicky probíhající těhotenství je tedy pro ně obyčejné téma. Pokud máš problém se sousedy a ostatními, tak s nimi nic nerozebírej. Vše je ok - ideální odpověď, na kterou vlastně všichni čekají. Nezeptat se těhotné jak se cítí a jak to zvládá je podle mě nezdvořilé.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3397
25.2.17 23:43

Tvoje chodání mi připadá naprosto děsné a omlouvají tě jen mateřské hormony. Promiň, ale dotazy „kdy už budeš rodit“ nejsou dotěrné, když každý ví nebo vidí, že už jsi v devátém měsíci. Asi se nabízí, že se tě budou ptát spíš na to než tlachat o politice. Říká se tomu společenská konverzace. Sahání na břicho by se mi taky nelíbilo, ale myslím, že stačí říct (slušně a klidně).

Tchýně, co se chce pochlubit fotkou nenarozeného miminka mi připadá spíš milá. Tvoje odpověď, ať si nechá nafotit i svoji dělohu, je na facku :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.2.17 00:24

Přijde mi to přehnané až sebestředné. Kdyby si tě naopak nikdo nevšímal, tak vydas deníček, že si tě nikdo nevšímá a jak jsou lidi v tvém okolí zlí. Co popisujes jsou normální reakce na těhotenství od tvého okolí. Z deníčku mam dojem, že by jsi se i urazila, kdyby tě náhodou v autobuse někdo pustil sednout. :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
306
26.2.17 23:55

Nevadilo mi, kdyz se nekdo ptal kdy to bude atd. mela jsem planovanou sekci, tak jsem se smala a rekla ze pristi utery rano :-)
co jsem nesnasela, bylo sahani na bricho. zajimave je, ze si na nej sahaly (a to bez dovoleni) jen dve osoby, ty dve nejfalesnejsi a nejzlejsi ktere kolem byly, tchyne a kolegyne.

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.2.17 09:23

Super, super prostě super. Jako by jsi mi mluvila s duše… :potlesk: :palec:

Příspěvek upraven 28.02.17 v 09:24

  • Nahlásit
  • Zmínit
594
28.2.17 11:53

Teeeda, ja bych te za snachu nechtela… Nevidim nic spatneho na tom, ze tvoje tchyne chce obrazek z utz, naopak, me by to potesilo. Stejne tak to, ze chteji cekat pri porodu na chodbe.. Proc ti to vadi? Ty budes snad rodit v soukromi, ne? Vubec se s nimi nemusis videt, jen manzel jim dojde rict, ze je vse ok, pripadne ukazat detatko. Maji zajem, tak si toho vaz. Kdyz manzelova rodina zajem nema, je to mnohem horsi, ver mi, vim, o cem mluvim.

  • Nahlásit
  • Zmínit
16
10.3.17 11:43

Děkuji, skvělý deníček! Jako bych slyšela sebe před porodem!
Sahání na břicho mě vytáčelo maximálně a zatrhla jsem to všem, tchyni i kamarádkám, neviděla jsem důvod, proč by mě měl někdo osahávat. Tchyně si snad prošla porody sama a břicho si zažila, většina kamarádek taktéž.
Dobré rady :D přesně tak, člověk jich dostal víc, než potřeboval!
A rodinu čekající před sálem teda taky ne nééé, my zašli tedy ještě dál o termínu porodu (rodila jsem o 5 dnů dřív) jsme nikomu neřekli a všem jsme to oznámili až když se malá narodila.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.18 21:54

Jee tak nejsem jediná :-D já se bála že jsem divná :-D mě nejvíc vadí že ať se sejdu s kýmkoliv tak ve finále hovor přejde na těhotenství, děti, plínky atd. Hlavne kamarádky to hrozně chtěj řešit a ja si pak přijdu jak trubka, že mě nebaví muvit pořad jen o tom. Skvěle napsané :potlesk: :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1038
15.2.18 21:05

No to sahani na bricho mi pripomnelo prvni tehotenstvi, ktere po 3 mesicich skoncilo ZT a kdyz jsem dosla k me obvodacce pro nejake papiry vylezla sestricka ( ma byvala spoluzacka) a laskyplne mi zacala hladit ploche bricho s vetou jak se prcek ma. :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
441
16.2.18 14:45

Deníček se mi nelíbil, ani jsem ho nedočetla. Jen bych autorku ráda upozornila, že na její dělohu nepochybně nikdo zvědavý nebyl, budoucí babička se jen chtěla pochlubit fotkou budoucího vnoučete - no hrůůůůza! Víc pokory by neškodilo ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.2.18 13:20

Deníček se mi nelíbil…mě zájem okolí zas tak moc nevadil, byla.jsem na břicho hrdá a těšila se až to na. mě bude poznat

  • Nahlásit
  • Zmínit