Isabelka
- Porod
- tanik1912
- 22.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ikdyž nejsem moc velký fanda deníčků, nedá mi to nepodělit se s tím největším zážitkem mého života.
Isabelka 4650g 52cm
- 4
- 1
- 4
- 6
Ale ještě než se dostanu k porodu samotnému musím se pochlubit jak „jsme k naší dcerušce přišli“.
Snažili jsme se o miminko přesně 3 roky, od dubna 2009. Neúspěšně. V dubnu 2012 jsme tedy začali plánovat svatbu a byli jsme smíření s tím, že po svatbě půjdeme na IVF a zkusíme štěstí touto cestou… Vybrala jsem si krásné svatební šaty, všechno bylo naplánované a dubnová MS pořád nikde. Všichni mi říkali, že jsem určitě těhotná, ale já, po letech marných naději a negativních testů jsem odmítala si test udělat. Nakonec mě k tomu kamarádka přece jen „dokopala“ a já se na WC málem zhroutila, když se během vteřiny na testu objevily //.
A tak jsem otěhotněla. Všechno probíhalo v naprostém pořádku, nebylo mi vůbec nevolno, všichni mi říkali, jak mi to sluší a já byla štěstím bez sebe. Těšila jsem se na naše miminko a byla přesvědčena, že to bude vysněný Alánek.
Ale po prvním screeningu přišel problém. Vyšel nám pozitivní na DS a nervy začaly… Když pak vyšly i pozitivní TT (s vysokým rizikem DS) stálo před námi těžké rozhodování. Jít na odběr plodové vody nebo ne??? Po týdnu bezesných nocí a proplakaných dní jsme přece jen na testy jeli, ikdyž jsme byli rozhodnutí si miminko nechat v jakémkoliv případě. Naštěstí se ukázalo, že děťátko je v pořádku a je to… HOLČIČKA…
A tak měsíce plynuly, plynuly, Isabelka byla s nami při naší nádherné svatbě, prešly Vánoce, Silvestr, první termín porodu a malá Isabelka pořád spokojeně chrněla v bříšku. Všichni už jsme začínali být pěkně nervózní, můj zdravotní stav se zhoršoval, ale dcerka ne a ne ven.
V pondělí 7.1.2013, 3 dny před termínem jsem byla ráno u své gynekoložky, která prohlásila jen.. „Jéééje, to je ještě v nedohlednu…“ a já jsem odcházela z ordinace opět zklamaná, že se pořád nic neděje. Ani na UTZ a KTG nic nenasvědčovalo tomu, že by se malá chystala ven. Váhový odhad jsme měli 4800 g a já se jen modlila, aby se doktoři mýlili.
Přišla jsem tedy domů a dala se do vaření oběda. Pamatuju si, že jsem začala dělat halušky, když v tom, přesně na poledne, přišel první stah. Manžel na mě jen vyvalil oči a začal jako každý chlap pekně zmatkovat 
Stahy pokračovaly po 10 minutách, pak se zkracovaly na 8 minut, 5 minut, pak se zase prodloužily na 10. Jasné instrukce JEĎTE AŽ PRASKNE VODA mi byly k ničemu, protože voda nic a nic. Večer jsem si dala horkou sprchu a stahy na par hodin přestaly, ale už ve tři ráno jsem opět seděla v našem obýváku a počítala rozestupy a intenzitu bolestí.
Tak to pokračovalo celé dopoledne až do 15:00 hodin. Shodou hloupých náhod nám zrovna v ten den dělali rekonstrukci elektroinstalace v našem bytě a dotyčný pán se s tím pěkně flákal. Když mi ale jedna kontrakce pořádně zatlačila „na spodek“, dala jsem manželovi jasný povel, aby elektrikáře vyhodil a zavezl mě do porodnice. Chudák nemohl nervozitou ani dýchat a ikdyž teprve dělal autoškolu, statečně mě naložil a v obrovské sněhové vánici nás odvezl do nemocnice, která je naštěstí jen pár minut od našeho domu.
Přijali mě otevřenou už na 5cm, „ubytovali“ jsme se na krásném porodním pokoji a čekali. O tři hodiny později, v 18:00 jsem byla otevřena na 8 cm a v 21:00 na 9cm. Kontrakce až do této doby byly úplná pohoda, byla jsem v takovém klidu, jaký jsem vůbec nečekala. Ale pak to přišlo, miminko se začalo opravdu drát ven a tlak byl hodně nesnesitelný. Pamatuji si jen, že sestřička mě prohlížela každou půl hodinu a pokaždé řekla, že mám ještě půl hodiny vydržet.
Přišlo mi to všechno jako věčnost, ani vlastně nevím, kdy už jsem dostala „povolení ke tlačení“. Tlačila jsem jako divá, ale kontrakce ustávaly, ani po dávce oxytocinu se to nějak zvlášť nespravilo. Ale přesto všechno jsem byla dál pobízena abych tlačila. Když už jsem opravdu nevěděla, jak víc mám zatlačit, aby to k něčemu bylo, rozhodla sestřička, že mi pomůže a několika hmaty jsme společnými silami vytlačily naši Isabelku na tento svět!
Bylo přesně 22:34, úterý 8.ledna 2013, kdy se naše dceruška poprvé nadechla. Hned po té, co vyšlo miminko vytekla i plodová voda a pravý šok pro všechny bylo to, když dcerušku zvážili. Narodila se s krasnými mírami 4650g a 52 cm. Byla nádherná, měla spoustu černých vlásků a nádherné modré očička. Přiložili mi ji k prsu a my se na ni nemohli s manželem vynadívat. Poté ji odvezli a starali se o mě. Protože jsem ztratila spoustu krve, přišly na řadu transfúze, doktorce se nedařilo mě zašít, ztrácela jsem vědomí. Naštěstí se ale po několika hodinách můj stav zlepšil a mohli mě odvést na šestinedělí, kde mi sice dcerku vozili 2 dny jen na kojení, ale pak už jsme byly obě spolu. Nepodařilo se mi se rozkojit, takže maličká byla od začátku na UM, ale prospývá nádherně.
Dnes je naší Isabelce 10 týdnů. Směje se, žvatlá, je veselá a krásně spinká. Je to prostě naše štěstí a i přes nějaké problémy jsem ta nejšťastnější maminka na světě!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 651
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 429
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 680
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 311
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 203
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18227
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2435
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2632
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2375
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1566
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
malá je nádherná.
klobouk dolů před tebou, já doufám, že budu mít menší miminko…jinak hodně zdravíčka 
Díky