Já a dítě! :)
Volné pokračování mého prvního deníčku Já a dítě?? aneb jak se babochlap sžívá s mateřstvím.
pohodový den v parku
malá mi vybrakovala šuplík se spodním prádlem
s babičkou a dědou na výletě
- 1
vaříme kašičku
vítání občánků
Za pár dní tomu bude rok, co mám svoji malou dračici. Moje těhotenství bylo v druhém trimestru báječné (jídlo a sex je metlou lidstva) a třetí zase fyzicky náročné. Porod byl objektivně rychlý a hladký (10h bolestí a hodinové šití), doprovázeno vtipnými momenty:
„ségra, já už asi rodím, mám dvě hodiny bolesti po pěti minutách“ během společného paření jedné počítačové hry - dobrá věc jak se odreagovat mimochodem.
„coo? už je devět večer, mě se nikam nechce“
Díky tomuhle přístupu jsem zvládla nezpanikařit a nebylo to jednoduché vzhledem k tomu, že jsem rodila tři týdny před termínem a při pohledu na mé obrovitánské břicho neúměrné k mé maličké postavě se celý zdravotní personál zděsil a uvažoval o císařském řezu. Nechali mě nakonec rodit přirozeně, vzala jsem si nadstandartní sál, a za celou dobu kontrakcí jsem ji naúčtovanou částku za sál protočila v horké vodě. Sestra tam byla celou dobu se mnou, její tichá klidná podpora mi moc pomohla a mohla jsem těsně před třetí porodit svoji dceru. Samozřejmě ne tiše a klidně, několikrát jsem si přála umřít, požádat o epidurál, nadávala si, co jsem to zas provedla a během šití mi museli přivázat nohy, jelikož i přes obrovskou úlevu a štěstí, mi nervózně cukaly.
Po příjezdu na pokoj jsem se zapřísáhla, že už tohle v životě nechci zažít, setkala jsem se jen s chápajícími úsměvy a narážkami, že je za pár let zase navštívím. Tohle přesvědčení se mě drží do teď.
Adrianka byla kouzelné miminko, které mě už od začátku nechalo v noci klidu spát, s kojením problémy nebyly a můj svět se smrsknul jen na papání, spaní, přebalování a koupání. I když jsem si ani na zadek nesedla, byla jsem strašně spokojená, zvlášť když jsem druhý den po porodu se hodila do pucu a v zrcadle na mě již nezírala příšera s mastnými rozlítanými vlasy, kruhy pod očima a sinalou pleť.
Po dobu návštěvy v porodnici jsem Adrianku skoro neslyšela plakat, mohla jsem si vychutnávat její spokojený výraz. Litovala jsem své spolubydlící, kterým děti řvaly o sto šest.
Ačkoliv jsem byla rozhodnutá neřešit, zda kojím či nekojím, po dvou týdnech se mi mléko ztratilo a u prvního dokrmování Nutrilonem jsem brečela a omlouvala se dcerce, čím ji to krmím. Hormony jsou prostě hormony. V té době to bylo poprvé a naposled, kdy se mi v noci budila každou hodinu a měla hlad. Naštěstí UM nešťastnou situaci zachránilo. Tímto chci sklonit klobouk nad těmi, které měly stejný problém se spaním mnohem déle.
Po dobu šestinedělí jsem se převážně zajímala jen o dceru a celý svět mi úplně unikal. Sestra mi pomáhala s domácími pracemi a pejsky, chodily za mnou návštěvy, abych neztratila zcela sociální kontakt.
Už je to tak dávno. Nebýt fotek nevěřila bych tomu, jak moc malinká Adrianka byla. Vzpomínám si na její mimovolné první úsměvy, na to, jak jsem s ní v zavinovačce tancovala před zrcadlem, jak jsem ji v létě vozila v kočárku v minišatech s vysokým podpatkem, jak jsem ji nosila v babyvaku a venčila jsem přitom svoje pejsky a vypadala jak ověšený stojan.
Ačkoliv mě mateřství pohltilo, chtěla jsem zůstat sama sebou. Bylo tak strašně snadné hodit za hlavu mé přátele, koníčky, záliby i každodenní vzhled. Také podlehnout instinktivní potřebě ji stále chovat a nikomu ji nepůjčovat. Být matkou a ostatní role pustit z hlavy.
Jenže já chtěla spokojenost na obou stranách. Nechtěla jsem být nervní utrápená matka, která si neumí udělat čas na sebe a na ostatní, udělat si radost. Nechtěla jsem mít dceru, která beze mě neudělá jediný krok a bude vyvádět, jakmile se vzdálím z dosahu.
Nebylo ze začátku jednoduché tomu dostát. Ovšem nekojením jsme na sobě nebyly existenčně závislé a Adrunku už od útlého věku čas od času hlídali příbuzní. Ti měli radost, že mohou s ní trávit čas, Adrunka si zvykla na jiné obličeje a já mohla čas od času vypnout, sejít se s přáteli, podniknout výlety, posedět si a řešit témata na hony vzdálená plínkám.
Celé mateřství je nekončící kompromis potřeb mezi mámou a dcerou a domácnosti. Kdy není nic špatného si přiznat na tom, že potřebujete klid a čas pro sebe, že domácnost nevybouchne, když si hodíte nohy nahoru na pár hodin a mazlíte se s dítětem. A čím je dítko starší, tak rozeznat skutečnou potřebu či vynucování pozornosti. Adrunka ovšem byla zlaté dítě (pokud ji zrovna nerostly zoubky, zvlášť při zkouškovém období mojí sestry).
Tím chci vzkázat těm nastávajícím maminkám, které mají obavu, zda zůstanou samy sebou, že to jde. Po roce mateřství se mi samozřejmě změnily priority, dívám se na věci jinak, nedovedu si představit žít bez malé. Ovšem osobnost mi zůstala, do práce se těším. Stále nedokážu odolat technologiím, dobrým knihám, koktejlům, akcím s přáteli a i po roce mě pořád zajímá, co si vezmu na sebe.
Až se budete rozplývat nad tím krásným hodným miminkem, nenechte si zkazit radost od těch, který začínají větu: „Počkej až…“ Miminko přestane být miminkem, ovšem se z něj stane batole, které začne projevovat zájem o svět kolem sebe. A čím je starší, tím bude komunikativnější, hravější a zábavnější. Těšte se na to. Sice už nebudete moci s mimčem kamkoli, budete se muset ohlížet na dobu spánku a papání. Také provozování milostných hrátek, když vám dítě poskakuje a výská v postýlce, je náročnější. Pokud teda nemáte nervy jako já pustit nahlas muziku a zavřít se na chvíli do jiné místnosti.
Takže jaký stav je po roce? Mám usměvavou, aktivní společenskou holčičku, která každý druhý víkend tráví se svým tátou. Čas od času je o víkendu u mého táty. S nadsázkou tvrdím, že mám mateřskou úlohu jen v pracovní dny a o víkendech volno.
Co je ovšem paradox, čím déle ji mám, tím je odevzdávání malé těžší a těžší. Vážím si pak každé chvíle strávené s ní a věnuji se ji naplno.
Takže ano, když si to člověk zařídí, mateřská dovolená může někdy být dovolená. Jen se nebát.
Přečtěte si také
Píšu si zápisník na vděčnost. Zatím v něm stojí jen: „Dnes nikdo nezvracel.“
- Anonymní
- 28.08.26
- 397
Ne, že bych nebyla vděčná za spoustu věcí. Mám milující rodinu, dvě krásné a zdravé děti a práci, kterou dělám ráda. Přesto mě konec prázdnin doslova ubíjí. Nejdřív měla střevní chřipku jedna...
Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě
- babiMáňa
- 28.08.26
- 2224
Syn je u nás v domě s rodinou velmi často. Jsem za to nesmírně ráda, protože jejich děti nadevše miluji a klidně bych brala i další vnouče. Pravda je, že mi přijde, že o tom diskutují i oni dva,...
Zamilovala jsem se do táty ze školky. Jenže naše děti jsou nejlepší kamarádi
- Anonymní
- 28.08.26
- 2732
Začalo to úplně nevinně. Ranní pozdravy v šatně, pár zpráv kvůli dětem, společné vyzvedávání a občasné kafe po školce. Jenže dneska čekám, kdy mi napíše, a doma se tvářím, že se nic neděje. Jenže...
Zasnoubili se po 10 letech a nespěchají. Naplánovaly jsme jim svatbu samy
- Anonymní
- 28.08.26
- 474
Po deseti letech! Přesně tak dlouho trvalo mému synovi, než se rozhoupal a koupil prsten. Když mi pyšně oznámil, že svou přítelkyni konečně požádal o ruku, spadl mi ze srdce balvan. Hned jsem si v...
Syn si mě doma nevšímá. Když jsem odjela na služebku, probrečel dva dny
- Anonymní
- 28.08.26
- 1540
Nedávno jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce. Mám dva kluky, čtyři a pět let. Když přišla nabídka na čtyřdenní služební cestu, trochu jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si řekla, že to...
Kratší vánoční prázdniny? Mně jako mámě dvou dětí naprosto vyhovují
- Martrich
- 27.08.26
- 1250
Když jsem si přečetla, že se část rodičů bouří kvůli kratším vánočním prázdninám, trochu jsem se zastyděla. Protože moje první reakce byla úplně opačná. Přijde mi, že těch prázdnin je obecně až...
Na rodičáku jsem si tajně nabrala půjčky. Teď se bojím to přiznat příteli
- Anonymní
- 27.08.26
- 2233
Rodičovský příspěvek v Česku není žádná hitparáda. Když se k tomu přidá fakt, že vás partner drží finančně zkrátka, stane se z každého měsíce boj o přežití.
Děti u babičky, doma spousta práce, ale manžel by jen souložil
- Anonymní
- 27.08.26
- 2758
Na poslední týdny prázdnin jsme odvezli děti k babičce. Já osobně jsem měla představu, že konečně po měsících, kdy náš dům i zahrada vypadá jako skladiště, trochu zabereme a pohneme s prací. Jenže...
Přestala jsem sledovat toxické lidi. Nevím, co s rodinnou skupinou na WhatsAppu
- Anonymní
- 27.08.26
- 1532
Svou rodinu miluji, dokonce si myslím, že i má tchýně s tchánem jsou skvělí, ale pravda je, že mít je v baráku, jdu si rovnou žádat o nové občanství v Kanadě. Když mi terapeut doporučil, abych si...
Začala jsem si stanovovat hranice. První z nich jsou zamčené dveře na záchod
- Anonymní
- 27.08.26
- 2438
Celé rodičovství je jedna velká invaze do soukromí. Když byly děti ještě maličké, byla to samozřejmost. Nejen ony chtěly být za každou cenu se mnou, ale i já. Byly jsme jako jedna bytost. Jenže...
O hlidani si muzu taky nechat zdat, bydli 150km daleko a kdyz tam prijedeme na vikend, ani nevyjedou s kocarem 
závidím ti tvuj přístup a optimismus škoda že to není nakažlivé 
Pozitivně napsané a děda teda fakt nevypadá jako děda 
A to nemluvím o tom když ještě prohodí schválně tak abych to slyšela nějakou pro ně hodně vtipnou narážku : To je ale primadona 
To ani nahodou! 
takže přemýšlím, co je na mateřské tak strašnýho 
Moc hezky denicek - libi se mi tvuj pristup