Já a dítě! :)
- Rodičovství
- veroniquep
- 03.06.14 načítám...
Volné pokračování mého prvního deníčku Já a dítě?? aneb jak se babochlap sžívá s mateřstvím.
pohodový den v parku
malá mi vybrakovala šuplík se spodním prádlem
s babičkou a dědou na výletě
- 1
vaříme kašičku
vítání občánků
Za pár dní tomu bude rok, co mám svoji malou dračici. Moje těhotenství bylo v druhém trimestru báječné (jídlo a sex je metlou lidstva) a třetí zase fyzicky náročné. Porod byl objektivně rychlý a hladký (10h bolestí a hodinové šití), doprovázeno vtipnými momenty:
„ségra, já už asi rodím, mám dvě hodiny bolesti po pěti minutách“ během společného paření jedné počítačové hry - dobrá věc jak se odreagovat mimochodem.
„coo? už je devět večer, mě se nikam nechce“
Díky tomuhle přístupu jsem zvládla nezpanikařit a nebylo to jednoduché vzhledem k tomu, že jsem rodila tři týdny před termínem a při pohledu na mé obrovitánské břicho neúměrné k mé maličké postavě se celý zdravotní personál zděsil a uvažoval o císařském řezu. Nechali mě nakonec rodit přirozeně, vzala jsem si nadstandartní sál, a za celou dobu kontrakcí jsem ji naúčtovanou částku za sál protočila v horké vodě. Sestra tam byla celou dobu se mnou, její tichá klidná podpora mi moc pomohla a mohla jsem těsně před třetí porodit svoji dceru. Samozřejmě ne tiše a klidně, několikrát jsem si přála umřít, požádat o epidurál, nadávala si, co jsem to zas provedla a během šití mi museli přivázat nohy, jelikož i přes obrovskou úlevu a štěstí, mi nervózně cukaly.
Po příjezdu na pokoj jsem se zapřísáhla, že už tohle v životě nechci zažít, setkala jsem se jen s chápajícími úsměvy a narážkami, že je za pár let zase navštívím. Tohle přesvědčení se mě drží do teď.
Adrianka byla kouzelné miminko, které mě už od začátku nechalo v noci klidu spát, s kojením problémy nebyly a můj svět se smrsknul jen na papání, spaní, přebalování a koupání. I když jsem si ani na zadek nesedla, byla jsem strašně spokojená, zvlášť když jsem druhý den po porodu se hodila do pucu a v zrcadle na mě již nezírala příšera s mastnými rozlítanými vlasy, kruhy pod očima a sinalou pleť.
Po dobu návštěvy v porodnici jsem Adrianku skoro neslyšela plakat, mohla jsem si vychutnávat její spokojený výraz. Litovala jsem své spolubydlící, kterým děti řvaly o sto šest.
Ačkoliv jsem byla rozhodnutá neřešit, zda kojím či nekojím, po dvou týdnech se mi mléko ztratilo a u prvního dokrmování Nutrilonem jsem brečela a omlouvala se dcerce, čím ji to krmím. Hormony jsou prostě hormony. V té době to bylo poprvé a naposled, kdy se mi v noci budila každou hodinu a měla hlad. Naštěstí UM nešťastnou situaci zachránilo. Tímto chci sklonit klobouk nad těmi, které měly stejný problém se spaním mnohem déle.
Po dobu šestinedělí jsem se převážně zajímala jen o dceru a celý svět mi úplně unikal. Sestra mi pomáhala s domácími pracemi a pejsky, chodily za mnou návštěvy, abych neztratila zcela sociální kontakt.
Už je to tak dávno. Nebýt fotek nevěřila bych tomu, jak moc malinká Adrianka byla. Vzpomínám si na její mimovolné první úsměvy, na to, jak jsem s ní v zavinovačce tancovala před zrcadlem, jak jsem ji v létě vozila v kočárku v minišatech s vysokým podpatkem, jak jsem ji nosila v babyvaku a venčila jsem přitom svoje pejsky a vypadala jak ověšený stojan.
Ačkoliv mě mateřství pohltilo, chtěla jsem zůstat sama sebou. Bylo tak strašně snadné hodit za hlavu mé přátele, koníčky, záliby i každodenní vzhled. Také podlehnout instinktivní potřebě ji stále chovat a nikomu ji nepůjčovat. Být matkou a ostatní role pustit z hlavy.
Jenže já chtěla spokojenost na obou stranách. Nechtěla jsem být nervní utrápená matka, která si neumí udělat čas na sebe a na ostatní, udělat si radost. Nechtěla jsem mít dceru, která beze mě neudělá jediný krok a bude vyvádět, jakmile se vzdálím z dosahu.
Nebylo ze začátku jednoduché tomu dostát. Ovšem nekojením jsme na sobě nebyly existenčně závislé a Adrunku už od útlého věku čas od času hlídali příbuzní. Ti měli radost, že mohou s ní trávit čas, Adrunka si zvykla na jiné obličeje a já mohla čas od času vypnout, sejít se s přáteli, podniknout výlety, posedět si a řešit témata na hony vzdálená plínkám.
Celé mateřství je nekončící kompromis potřeb mezi mámou a dcerou a domácnosti. Kdy není nic špatného si přiznat na tom, že potřebujete klid a čas pro sebe, že domácnost nevybouchne, když si hodíte nohy nahoru na pár hodin a mazlíte se s dítětem. A čím je dítko starší, tak rozeznat skutečnou potřebu či vynucování pozornosti. Adrunka ovšem byla zlaté dítě (pokud ji zrovna nerostly zoubky, zvlášť při zkouškovém období mojí sestry).
Tím chci vzkázat těm nastávajícím maminkám, které mají obavu, zda zůstanou samy sebou, že to jde. Po roce mateřství se mi samozřejmě změnily priority, dívám se na věci jinak, nedovedu si představit žít bez malé. Ovšem osobnost mi zůstala, do práce se těším. Stále nedokážu odolat technologiím, dobrým knihám, koktejlům, akcím s přáteli a i po roce mě pořád zajímá, co si vezmu na sebe.
Až se budete rozplývat nad tím krásným hodným miminkem, nenechte si zkazit radost od těch, který začínají větu: „Počkej až…“ Miminko přestane být miminkem, ovšem se z něj stane batole, které začne projevovat zájem o svět kolem sebe. A čím je starší, tím bude komunikativnější, hravější a zábavnější. Těšte se na to. Sice už nebudete moci s mimčem kamkoli, budete se muset ohlížet na dobu spánku a papání. Také provozování milostných hrátek, když vám dítě poskakuje a výská v postýlce, je náročnější. Pokud teda nemáte nervy jako já pustit nahlas muziku a zavřít se na chvíli do jiné místnosti.
Takže jaký stav je po roce? Mám usměvavou, aktivní společenskou holčičku, která každý druhý víkend tráví se svým tátou. Čas od času je o víkendu u mého táty. S nadsázkou tvrdím, že mám mateřskou úlohu jen v pracovní dny a o víkendech volno.
Co je ovšem paradox, čím déle ji mám, tím je odevzdávání malé těžší a těžší. Vážím si pak každé chvíle strávené s ní a věnuji se ji naplno.
Takže ano, když si to člověk zařídí, mateřská dovolená může někdy být dovolená. Jen se nebát.
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 999
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 1746
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1579
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 2981
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 747
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2382
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1595
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 6664
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2114
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5266
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
O hlidani si muzu taky nechat zdat, bydli 150km daleko a kdyz tam prijedeme na vikend, ani nevyjedou s kocarem 
závidím ti tvuj přístup a optimismus škoda že to není nakažlivé 
Pozitivně napsané a děda teda fakt nevypadá jako děda 
A to nemluvím o tom když ještě prohodí schválně tak abych to slyšela nějakou pro ně hodně vtipnou narážku : To je ale primadona 
To ani nahodou! 
takže přemýšlím, co je na mateřské tak strašnýho 
Moc hezky denicek - libi se mi tvuj pristup