Já a dítě! :)
Volné pokračování mého prvního deníčku Já a dítě?? aneb jak se babochlap sžívá s mateřstvím.
pohodový den v parku
malá mi vybrakovala šuplík se spodním prádlem
s babičkou a dědou na výletě
- 1
vaříme kašičku
vítání občánků
Za pár dní tomu bude rok, co mám svoji malou dračici. Moje těhotenství bylo v druhém trimestru báječné (jídlo a sex je metlou lidstva) a třetí zase fyzicky náročné. Porod byl objektivně rychlý a hladký (10h bolestí a hodinové šití), doprovázeno vtipnými momenty:
„ségra, já už asi rodím, mám dvě hodiny bolesti po pěti minutách“ během společného paření jedné počítačové hry - dobrá věc jak se odreagovat mimochodem.
„coo? už je devět večer, mě se nikam nechce“
Díky tomuhle přístupu jsem zvládla nezpanikařit a nebylo to jednoduché vzhledem k tomu, že jsem rodila tři týdny před termínem a při pohledu na mé obrovitánské břicho neúměrné k mé maličké postavě se celý zdravotní personál zděsil a uvažoval o císařském řezu. Nechali mě nakonec rodit přirozeně, vzala jsem si nadstandartní sál, a za celou dobu kontrakcí jsem ji naúčtovanou částku za sál protočila v horké vodě. Sestra tam byla celou dobu se mnou, její tichá klidná podpora mi moc pomohla a mohla jsem těsně před třetí porodit svoji dceru. Samozřejmě ne tiše a klidně, několikrát jsem si přála umřít, požádat o epidurál, nadávala si, co jsem to zas provedla a během šití mi museli přivázat nohy, jelikož i přes obrovskou úlevu a štěstí, mi nervózně cukaly.
Po příjezdu na pokoj jsem se zapřísáhla, že už tohle v životě nechci zažít, setkala jsem se jen s chápajícími úsměvy a narážkami, že je za pár let zase navštívím. Tohle přesvědčení se mě drží do teď.
Adrianka byla kouzelné miminko, které mě už od začátku nechalo v noci klidu spát, s kojením problémy nebyly a můj svět se smrsknul jen na papání, spaní, přebalování a koupání. I když jsem si ani na zadek nesedla, byla jsem strašně spokojená, zvlášť když jsem druhý den po porodu se hodila do pucu a v zrcadle na mě již nezírala příšera s mastnými rozlítanými vlasy, kruhy pod očima a sinalou pleť.
Po dobu návštěvy v porodnici jsem Adrianku skoro neslyšela plakat, mohla jsem si vychutnávat její spokojený výraz. Litovala jsem své spolubydlící, kterým děti řvaly o sto šest.
Ačkoliv jsem byla rozhodnutá neřešit, zda kojím či nekojím, po dvou týdnech se mi mléko ztratilo a u prvního dokrmování Nutrilonem jsem brečela a omlouvala se dcerce, čím ji to krmím. Hormony jsou prostě hormony. V té době to bylo poprvé a naposled, kdy se mi v noci budila každou hodinu a měla hlad. Naštěstí UM nešťastnou situaci zachránilo. Tímto chci sklonit klobouk nad těmi, které měly stejný problém se spaním mnohem déle.
Po dobu šestinedělí jsem se převážně zajímala jen o dceru a celý svět mi úplně unikal. Sestra mi pomáhala s domácími pracemi a pejsky, chodily za mnou návštěvy, abych neztratila zcela sociální kontakt.
Už je to tak dávno. Nebýt fotek nevěřila bych tomu, jak moc malinká Adrianka byla. Vzpomínám si na její mimovolné první úsměvy, na to, jak jsem s ní v zavinovačce tancovala před zrcadlem, jak jsem ji v létě vozila v kočárku v minišatech s vysokým podpatkem, jak jsem ji nosila v babyvaku a venčila jsem přitom svoje pejsky a vypadala jak ověšený stojan.
Ačkoliv mě mateřství pohltilo, chtěla jsem zůstat sama sebou. Bylo tak strašně snadné hodit za hlavu mé přátele, koníčky, záliby i každodenní vzhled. Také podlehnout instinktivní potřebě ji stále chovat a nikomu ji nepůjčovat. Být matkou a ostatní role pustit z hlavy.
Jenže já chtěla spokojenost na obou stranách. Nechtěla jsem být nervní utrápená matka, která si neumí udělat čas na sebe a na ostatní, udělat si radost. Nechtěla jsem mít dceru, která beze mě neudělá jediný krok a bude vyvádět, jakmile se vzdálím z dosahu.
Nebylo ze začátku jednoduché tomu dostát. Ovšem nekojením jsme na sobě nebyly existenčně závislé a Adrunku už od útlého věku čas od času hlídali příbuzní. Ti měli radost, že mohou s ní trávit čas, Adrunka si zvykla na jiné obličeje a já mohla čas od času vypnout, sejít se s přáteli, podniknout výlety, posedět si a řešit témata na hony vzdálená plínkám.
Celé mateřství je nekončící kompromis potřeb mezi mámou a dcerou a domácnosti. Kdy není nic špatného si přiznat na tom, že potřebujete klid a čas pro sebe, že domácnost nevybouchne, když si hodíte nohy nahoru na pár hodin a mazlíte se s dítětem. A čím je dítko starší, tak rozeznat skutečnou potřebu či vynucování pozornosti. Adrunka ovšem byla zlaté dítě (pokud ji zrovna nerostly zoubky, zvlášť při zkouškovém období mojí sestry).
Tím chci vzkázat těm nastávajícím maminkám, které mají obavu, zda zůstanou samy sebou, že to jde. Po roce mateřství se mi samozřejmě změnily priority, dívám se na věci jinak, nedovedu si představit žít bez malé. Ovšem osobnost mi zůstala, do práce se těším. Stále nedokážu odolat technologiím, dobrým knihám, koktejlům, akcím s přáteli a i po roce mě pořád zajímá, co si vezmu na sebe.
Až se budete rozplývat nad tím krásným hodným miminkem, nenechte si zkazit radost od těch, který začínají větu: „Počkej až…“ Miminko přestane být miminkem, ovšem se z něj stane batole, které začne projevovat zájem o svět kolem sebe. A čím je starší, tím bude komunikativnější, hravější a zábavnější. Těšte se na to. Sice už nebudete moci s mimčem kamkoli, budete se muset ohlížet na dobu spánku a papání. Také provozování milostných hrátek, když vám dítě poskakuje a výská v postýlce, je náročnější. Pokud teda nemáte nervy jako já pustit nahlas muziku a zavřít se na chvíli do jiné místnosti.
Takže jaký stav je po roce? Mám usměvavou, aktivní společenskou holčičku, která každý druhý víkend tráví se svým tátou. Čas od času je o víkendu u mého táty. S nadsázkou tvrdím, že mám mateřskou úlohu jen v pracovní dny a o víkendech volno.
Co je ovšem paradox, čím déle ji mám, tím je odevzdávání malé těžší a těžší. Vážím si pak každé chvíle strávené s ní a věnuji se ji naplno.
Takže ano, když si to člověk zařídí, mateřská dovolená může někdy být dovolená. Jen se nebát.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 1950
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1489
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 866
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 989
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 995
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3205
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2394
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4162
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 14610
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1104
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
O hlidani si muzu taky nechat zdat, bydli 150km daleko a kdyz tam prijedeme na vikend, ani nevyjedou s kocarem 
závidím ti tvuj přístup a optimismus škoda že to není nakažlivé 
Pozitivně napsané a děda teda fakt nevypadá jako děda 
A to nemluvím o tom když ještě prohodí schválně tak abych to slyšela nějakou pro ně hodně vtipnou narážku : To je ale primadona 
To ani nahodou! 
takže přemýšlím, co je na mateřské tak strašnýho 
Moc hezky denicek - libi se mi tvuj pristup