Já a miminko
- O životě
- tvist1
- 11.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Část příběhu očima chlapa. Já a moje přítelkyně jsme si jednoho dne řekli, že by bylo fajn pořídit si mimčo. Byli jsme spolu krátce, ale o to víc jsme se milovali a měli se rádi. Při sexu jsme si dávali pozor, protože žena nebrala HA. Jednoho krásného večera se to nějak zvrhlo a dopadlo to tak, že veškeré zábrany a hlídání se šly stranou :) Od té doby všechno probíhalo tak nějak normálně, nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco v jejím těle změnilo.
Ženě začalo být tak nějak občas divně, byla unavená. Jednou jsme šli z nákupu a ona mi s naprosto chladnou hlavou řekla, že má chuť na zeleninu. Odvětil jsem : Nejsi těhotná? Odpověď byla jasná. Ne, prosím tě 
Začalo jí ale bolet břicho a občas říkala, že se jí motá hlava. Já sem si stále myslel, že těhotná je. Koupil jsem test. Byl negativní, takže jsme si na jednu stranu oddechli, ale na druhou stranu jsem byl smutný a trochu zklamaný.
Nastupoval jsem do nové práce a jel jsem na týden do Prahy na školení. Žena mě uklidnila, že už je jí dobře, že se o ni nemusím bát, že to bylo asi jen špatným tlakem atd. Odjel jsem a ženu nechal doma samotnou. Každý den jsme si volali, ptal jsem se, jak jí je, protože jsem o ni měl starost. Mezitím mě volala i moje mamka a ptala se, jak se máme, tak jí říkám, že se máme dobře, akorát ženu bolí bříško a motá se jí hlava. Máma bleskově odvětila, zda li není těhotná. Hned jsem ji zarazil tím, že ne, že si dělala test a byl negativní. S mamkou jsem pokecal, uklidnil ji, že se máme dobře a šel se dál školit.
No a ve středu se něco stalo…
Už od rána jsem měl takový divný pocit v podbřišku, nemohl jsem spát, bylo mi celkově divně. Dál jsem se školil a zhruba kolem oběda, kdy jsme probírali celkem důležité věci, mě žena prozvonila. Je jí špatně? Děje se něco? Ihned jsem vyběhl ven, abych mohl zavolat. Volám zpátky, žena bleskově zvedla telefon. Chvilku jsme si povídali, nic nenasvědčovali tomu, že mi chce něco říct. Najednou se její hlas změnil a povídá mi: Víš, já ti musím něco říct, já to nevydržím, než přijedeš.
A sakra, něco se snad stalo? Je jí něco? V tu chvíli jsem pocítil divný pocit. Svým krásným hláskem přes ten telefon mi moje milovaná žena řekla: Jsem těhotná! Polilo mě horko a ta vlna projela celým mým tělem. Do očí se mě vhrnuly slzy, hned, jak mi to žena řekla. Vůbec jsem nevěděl, co mám říci, mlčel jsem a hlavou mi začaly prolétávat myšlenky na moji milovanou ženu, na to, že nemůžu být s ní. Že bych ji tak strašně rád v tuhle chvíli objal a řekl jí, jak moc ji miluji!
Na jednu stranu jsem byl neskonale šťastný na druhou stranu smutný, že nemůžu být s ní. Vrátil jsem se na školení a nedal na sobě nic znát. Bylo to sice hodně těžké, ale zvládnul jsem to. Večer jsem si volali a řekli si, že ještě chvilku počkáme, než to řekneme rodičům a známým. Byla středa a mě čekaly ještě tři dny bez mojí milované ženy.
Tři dny uběhly a byl pátek, školení skončilo a já jsem se strašně moc těšil za ženou. Čekala na mě na nádraží, ihned jsem ji objal tak silně, že jsem si asi po cca 3 vteřinách uvědomil, že vlastně objímám dva lidi. Moji milovanou ženu a malého prcka, který v tu dobu vypadal ještě spíše jako malá fazolka s ručičkama a nožičkama. Bylo to tak krásné, teď, když to píšu a vzpomenu si na to, mám slzy na krajíčku A pak že chlapi nepláčou…
V pátek jsme si se ženou sedli a mluvili o tom všem, jak je to hezké a co bude dál. Řekl jsem si, že by bylo fajn říci to mým rodičům. Přijel jsem k našim, mamka hned servírovala dobrůtky se slovy, že domácí strava je domácí strava. Sedíme takhle u stolu, já už jsem dojídal posledních pár soust, a ptám se, jak se mamka měla atd. A pak jsem jí řekl: Mamko, radši si sedni. Mamka je totiž po rakovině a po těch všech práškách a sajrajtech, co do ní naprali, je celkem přecitlivělá.
Tak si sedla a ptá se, co jsem provedl. Hned jsem jí odpověděl: No mami, já nevím, jak ti to mám říct, ale bude z tebe babička… hrobové ticho… po cca minutě mlčení se na mě máma podívala a s ledovým klidem říká, že to byl celkem dobrý vtip. Hodil jsem na ni tak neutrální výraz, že otočila hlavu, zakoukala se z okna a cca 5 minut z něj koukala do prázdna. Pak se na mě znovu podívala a měla oči plné slz, pochopila, že už nejsem její malý synáček, kterého vychovávala a uvědomila si, že i já jsem nastartoval další etapu svého života, vstala, objala mě a řekla mi, že je moc šťastná.
V ten moment přišel táta a hned ve dveřích se ptá: Ach jo, co jsi provedl za pr***r (průser) 
Tak mu říkám, no hele, nebudu chodit kolem horké kaše, ale bude z tebe dědek Vypadalo to podobně jako u mamky, zadíval se z okna a se slzami v očích mi gratuloval. Jeho slova byla: No tak na dnešní večer mám plán, jdu do hospody pořádně to zapít
U druhých rodičů se toho zhostila žena, přišli jsme, ženy mamka zrovna myla nádobí a dělala nějaký dort. Ihned jsem jí pochválil dortík, že vypadá krásně, moje žena se takhle na svoji mamku zadívala a její mamka se jí ptá, co se děje: A moje žena nahodila takový úsměv a povídá: Jsem těhotná. Následoval úlek, zděšení, radost, štěstí. Ihned to šla říci svému manželovi, ten hned pravil, jde se do hospody Hned se to psalo i sestře mojí ženy, která bydlí v Kanadě a druhé sestře, která je zase ve Francii. Ihned se strhla lavina gratulačních sms atd. Bylo to krásné, ta atmosféra v rodině. Máme skvělé rodiče! Je dobré vědět, že máme podporu z jejich strany.
Čím více čas utíkal, tím více se začaly projevovat těhotenské problémy, jako je například ranní nevolnost, únava, večerní brečení a strach, zda-li bude mimčo OK. Chvílemi jsem z toho šílel, celý den jsem se těšil na svoji ženu, na to, jak se s ní pomazlím atd. Přijel jsem a ona spala jako dudek. Neměla chuť na sex a já jsem si říkal, zda-li je to tím těhotenstvím, nebo jestli pro ni už nejsem přitažlivý atd. Spousta lidí mi řekla, že se stále mračím a já jim vnitřně odpovídal, že se necítím jako chlap. Řekl jsem si, že nejlepší způsob, jak to všechno pochopit, je mít hodně informací! Koupil jsem si v knihkupectví knihu o těhotenství a začal číst. Když jsem si přečetl, čím vším si ženská musí projít a co se v ní odehrává, jak se mění její tělo…způsobilo to ve mně naprostou změnu chápání!
Už vím, čím si musela na začátku projít. Vím, jak se cítila, že jí muselo být špatně a kolikrát ani neřekla, že jí špatně je. O to víc si jí teď vážím a miluji! Obdivuji ji, hlavně obdivuji její roli matky. Nosí u srdce člověka, na kterém jsme se oba dva podíleli, a vznikl z naší vzájemné lásky.
Mojí ženu bezmezně miluji a vždy budu stát po jejím boku. Budu jí oporou, protože teď momentálně prochází tím nejdůležitějším, co v rodině může být. Ve svém těle nosí naše děťátko, které zahrnu láskou. Zahrnu láskou i svoji milovanou ženu. Jsem tu pro ni a pro to malé štěstíčko, které už brzy přijde na svět. Chci být u porodu a moc se na to těším, i když mám i trochu starosti, aby vše proběhlo tak, jak má. Strašně rád ji hladím po bříšku a představuji si, jak se prcek má, jak se cítí, jak mu je…
Co mě ovšem nejvíc dostalo a od té doby jsem si začal plně uvědomovat, že tam prcek je, byl první screening na vyloučení Dawnova syndromu. Moje žena si lehla na lehátko a já jsem paní doktorce koukal přes rameno. Ihned, jak přiložila sondu k bříšku ženy, viděl jsem zřetelně srdíčko, hlavičku, ručičky, prostě toho bezmocného tvorečka, který je odkázán na maminku a na její tělo. Opět jsem měl slzy v očích, ale neskrýval jsem je, naopak… byl jsem hrdý na svoji ženu a na to, jak vše zvládá. Paní doktorku jsem poprosil o snímek, ochotně snímeček vytiskla a dala nám ho. Nosím ho stále u sebe a občas přes den, když je čas, tak na něj kouknu a jako by v duchu si malým povídám. Je hezké čekat na to, až se mimčo narodí, je hezké mluvit s nastávající maminkou o tom, jak jí, zda-li jí něco netrápí, jak se cítí.
Baví mě číst zdejší deníčky, proto jsem si řekl, že se o to, co jsem cítil, taky podělím. V závěru bych chtěl jen napsat všem chlapům, kteří si to přečtou, aby byli tolerantní, vstřícní a nemysleli jen na sebe. Važte si svých žen, buďte jim oporou, pomáhejte jím, buďte pozorní. Ženská má pak pocit, že je její chlap opravdovou oporou a ví si rady.
Svou ženu miluji a milovat vždy budu. Momentálně je v 17–18 týdnu, bříško se jí pomalinku zaobluje Máme i jména Pro holku Terezka a pro kluka Lukášek Zatím nevíme, co se nám narodí, ale celkem je to jedno. Hlavně, ať je maminka a mimčo v pořádku.
Těším se na svojí roli otce.
Vojtěch
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 911
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 1646
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 661
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 663
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 435
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3283
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4727
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 4003
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3841
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2324
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Moc krásně napsáno… Bulím tu jak malá holka… 
Přeju vám hodně štěstíčka a ať je miminko zdravé a dělá vám samou radost 
Děkuju za tenhle deníček 
Přeju hlavně hodně zdraví 