Já jsem máma
- Porod
- Klanel
- 11.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Také já jsem se rozhodla podělit se s vámi o můj zážitek z porodu a jemu předcházejícímu těhotenství. Předem upozorňuji, že budu popisovat velmi obšírně (slohy jsem ve škole vždycky milovala :D :P), tak kdo nechce číst dlouho, ať radši ani nezačíná. ;)
Byl začátek roku 2014 a s manželem jsme usoudili, že by už možná byl čas na to pořídit si miminko. S doktorkou jsem se dohodla, že hned v lednu vysadím prášky, že by případně nevadilo, kdybych otěhotněla třeba ihned po vysazení… Tak jsem také udělala, dobrala platíčko, ale přesto jsme ještě dál používali ochranu. Nikomu jsme o vysazení antikoncepce neřekli, ani o tom, že se brzy začneme snažit.
Na začátku srpna jsme letěli na dovolenou na Korfu, a tak jsme si řekli, že bychom si mohli mimi dovézt z dovolené, jak by to bylo krásné. 
Samozřejmě, že se hned nezadařilo. 
I když v září nebo v říjnu mi zameškala menstruace asi o týden, ale prostě to bylo jen zpoždění.
Snažení jsme nijak nehrotili, já si jen občas udělala ovulační test, který mi nikdy nevyšel pozitivní, ale nijak zvlášť jsem to neřešila. Užívala jsem si předvánoční čas, pekla cukroví a zdobila byt, zkrátka Šťastné a veselé.
Na Vánoce jsem se pěkně nabumbala s rodiči a byl to zrovna Silvestr, když jsem si vzpomněla, že vlastně 20. 12. měla přijít menstruace. Nu což, asi zase nějaké zpoždění. Nijak jinak jsem se necítila, tak jsem to neřešila hned.
Když menstruace stále nepřicházela, šla jsem si koupit těhotenský test a HAHA - 6. 1. se mi ukázaly dvě krásné čárky. Vzpomínám si, jak jsem vylezla z koupelny s tím testem v ruce, v očích slzy, úsměv od ucha k uchu a ukazovala jsem to manželovi, když on se na mě usmíval a povídá: „Já ale nevím, co to znamená.“
Samozřejmě po vysvětlení jsme se oba začali radovat a hned byla ta snídaně o moc hezčí. Ještě ten den jsem se objednala k doktorce, která výsledky testu týden poté potvrdila i dle ultrazvuku - 5.týden těhotenství. V té době jsem byla bez práce, a tak jsem si začala užívat naprosto bezproblémové těhotenství, odpočívala a výletila…
Jediným příznakem mého těhotenství byla zvýšená únava, téměř každý den jsem si musela jít odpoledne lehnout a trochu se prospat. Všechno probíhalo hladce, a tak v 9. týdnu jsme to oznámili rodině.
Nakonec jsem měla štěstí i na práci - koncem dubna jsem nastoupila na poloviční úvazek jako administrativní pracovnice a vše bylo snad ještě lepší, protože jsem přišla mezi lidi, který jsou strašně fajn.
Pracovala jsem do konce července, protože termín porodu mi stanovili na 3D ultrazvuku na 9. 9. Krásné datum, že? A to společně s oznámením, že čekáme HOLČIČKU! I když já jsem nám prorokovala, že se malá narodí 31. 8., kdy jsme měli s manželem výročí svatby… Nu což - maminka míní a miminko mění.
S nákupem všeho potřebného mi pomohla hlavně ségra, já na tyhle věci moc nejsem, a tak jsem si celé těhotenství opravdu jen užívala a de facto schvalovala návrhy. Nic mě netrápilo, celkem jsem přibrala pouhých 10 kg. Asi týden před termínem jsem se nastěhovala k rodičům, abych to měla blíž do porodnice. Přece jen jako prvorodička jsem byla drobet posera, abychom to stihli dojet těch 60 km.
U rodičů pohodička, veget, procházky (pamatujete ta úmorná vedra, ne? ). Jen v úterý 8. 9. jsem byla od rána nějak celá nesvá, Nelinka jako by v bříšku velmi velmi tvrdě spala, žádné pohyby, škytka, nic. Zkoušela jsem všechno možné, abych ji probrala, ale prostě nic, tak jsem se odpoledne sebrala a šla (pěšky) do nemocnice.
Naštěstí všechno v pořádku, ale tak mi rovnou udělali i celkem důkladné vyšetření s verdiktem, že jsem naprosto a totálně zavřená a váhu mimi odhaduje tak 4,2 kg plus/mínus půl kila.
No to kdybych neležela, tak sebou asi švihnu. Ještě mi doktor radil finty na urychlení porodu, jako procházky a nebo sex. Že ten je prý nejlepší. No inu bez manžela asi těžko, že… Ale tak s klidem na duši jsem se opět pěšky odloudala domů.
Večer mě u televize nějak pobolívalo břicho, že jsem si radši vzala Rennie (to mi vždycky na „těžké“ břicho pomohlo) no a šla asi ve 22 hodin spát. No samozřejmě, v jednu ráno budíček, že co to je za křeče? No asi každých 5 minut taková mini kontrakce, která nijak zvlášť nebolela (fakt asi jako bolení břicha při menstruaci), ale spát se s tím samozřejmě nedalo, že.
Tak jsem měřila a stopovala, ve dvě ráno jsem šla zkusit sprchu a všechno dál stejně pokračovalo. Tak jsem ve tři ráno vzbudila taťku, aby mě radši odvezl, že asi rodím. S touhle větou jsem vlezla i do dveří porodnice. Porodní asistentka na mě koukala jak zjara… Prý: „ASI?“
Napojila mě na monitor, vzala si všechny papíry a mně samozřejmě zeslábly i už tak skoro nijaké kontrakce (jestli se tomu tak dá říkat ). Pak mě vyšetřoval doktor a samozřejmě stejný nález jako den předtím - úplně zavřená, jen tak se něco konat nebude. Ale alespoň váhový odhad miminka vylepšil na 3,5 kg. Tak jsem si oddechla a ubytovala se na pokoji.
Měla jsem pozitivního streptokoka, takže mě asi v 5 napíchli na antibiotika a já ležela a ležela. A samozřejmě rada za všechny prachy: „Zkuste se trochu vyspat!“
Ani náhodou. Bolesti minimální, ale přesto ty stahy byly pravidelné, takže spánek veškerý žádný. Pravidelně mě kontrolovali - jak porodní asistentka na ozvy, tak doktor. Otvírala jsem se docela pomalu, ale aspoň se mnou byla mamča. Courala jsem se po chodbách, posedávala a polehávala, stahy byly o malinko silnější.
Kolem poledne přišla doktorka na kontrolu, prý že to tam trochu pozlobí (no fakt prča, nic příjemného), ale aspoň už jsem byla na 5 cm (od 1 ráno docela masakr ), tak jsem zavolala manželovi, že by mohl pomalu přijet, až se naobědvá.
Asi ve 14 hodin jsem šla na hekárnu, zkoušela jsem vanu, míč, sprchu atd., ale nic moc mi neulevovalo, začínalo to nabírat grády. Nejlepší polohou pro mě byl mírný předklon, ruce opřené buď o mamčina ramena nebo o zeď, nohy od sebe a prodýchávat (způsob dýchání si fakt nepamatuju, porodní asistentka mi radila dva). Bolesti už byly docela drsné, protože jsem měla i ty křížové. Osobně si myslím, že kdybych neměla ty křížové, tak je to naprosto v pohodě. Pak dorazil manžel.
Před 16. hodinou přišla porodní asistentka, připojila mě na pásy a stahy v leže byly naprosto šílené. K tomu mě vyšetřovala doktorka, oznámila mi, že jsem na 8 cm, kývla na asistentku, ta jí něco podala a najednou jsem pocítila zvláštní tlak a kdybych neležela, tak bych omdlela… Praskla mi plodovou vodu.
Asi jsem byla tak minutku mimo. Pak jsem zahlédla, jak manžel vyběhl za dveře a za chvilku byl zase zpět a říkal mi, že přijede moje mamka. Nevadilo mi to, nikdy jsem ho netlačila do toho, aby u porodu byl, pokud sám nechce. Špatně nese, když mi je špatně a nemůže mi pomoct a už když přijel, viděla jsem na něm, že je nesvůj. Proto jsme byli domluvení i s mojí mamkou.
Pak už to šlo ráz na ráz celkem. Porodní asistentka mě instruovala, abych na ni zazvonila, když ucítím nutkání tlačit, že kontrakce nepůjde rozdýchat, což přišlo celkem brzy po prasknutí té vody. Vyšetřila mě a řekla, že tedy půjdeme na sál.
Na sále jsem byla něco před půl šestou, rovnou vylezla na kozu a dle instrukcí doktorky jsem zkoušela tlačit. Moc to nešlo, tak jsem zase slezla, opřela si ruce pod čelem na tom nánožníku na „koze“ a tlačila ve stoje. To mi šlo mnohem líp… Sama jsem usoudila, že půjdu zase zpět na křeslo a už jsem jen párkrát zatlačila a Nelinka byla venku v 18:02 s porodními mírami 50 cm a 3,2 kg.
Přesně v termínu 9. 9. Na chvíli mi ji dali na hrudník a pak ji šli omýt, změřit a zvážit. Moje mamča doběhla na chodbu pro manžela, a tak byl vlastně hned na místě a viděl malou téměř okamžitě. A taky si ji hned pochoval.
Já jsem tam ležela, doktorka mě šila (vůůůůůůůbec nic příjemnýho, 
šití bolelo jako prase a trvalo půl hodiny!!) a já prostě jen vydechla: „JÁ JSEM MÁMA!“
Na to mi moje ségra pak řekla, že jak tam stála za dveřmi a tohle slyšela, že začala brečet. Dvě hodinky jsem tam ležela, s Nelinkou na hrudníku a manželem po boku a jen jsme se tak kochali.
Porod byl krásný zážitek, bolest byla snesitelná (ty křížové jsou fakt ee ), jen to bylo trochu dlouhé. (Od 1 do 18 hodin).
Omlouvám se za tu délku, ale opravdu jsem takový slohový maniak
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 149
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 133
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 214
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 215
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 199
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 1575
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 866
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2249
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 715
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 2184
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
.
Gratuluji k holčičce 
Mně začaly kontrakce kolem půl jedné ráno 31.8.2015, v půl šestý ráno mě hospitalizovali s pravidelnými kontrakcemi po 5minutách, na sál jsem šla až další den 1.9.2015 v půl pátý a malá byla na světě až za dalších pět hodin. Dvě noci jsem nespala, ani za celý den nezamhouřila oko, křížové bolesti od desíti od večera a v těch půl pátý už jsem sotva stála. kdyby mě manžel nepodpíral, tak jsem se neudržela na nohou, jak jsem byla vyfluslá…
