Já tě dostanu!
- Psychické problémy
- Štofik
- 02.09.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zase jsi přišla nechtěná...
Jsi už v pohodě? Ale kdeže, nenech se vysmàt, já jsem pořád tady a tak lehce ti to nedaruju.
Myslela sis, že mě přepereš, že budeš lepší? Že budeš dělat, jako bych neexistovala a nikdy tu nebyla? Ale já tu jsem, jsem v tvojí hlavě a můžu si dělat, co chci. Do karet mi hraje, že jsi toho tento týden měla dost, stresík… to je moje, v tom já si libuju. Můžu se v něm koupat od ráno do večera a ani nepotřebuju plavky. Chtěla jsem tě přeprat už v úterý, když jsi se rozhodla, že nás potáhneš 50 kiláku vlakem k nějaký prej psychiatričce. Ti fakt hráblo. To víš, že jo. To jsem se tě pokoušela zastavit poprvý, jenže jsi si dala ten nechutnej Rivotril, kterej mě na chvíli vyřadil z provozu a zůstala jen lehká otupělost a únava. Naneštěstí pro mě máš dál brát prášky a dokonce prý chodit na terapii. Co mi to děláš? Myslíš, že tím se mě zbavíš? No můžeš to zkusit a uvidíme, kdo si udělá zářez.
Tento týden jsi se mnou lítala po všech čertech, pošta, knihovna, pošta, furt dokola. A mě sis nevšímala. Ale dneska to bude a je jinak. Zařídila jsem, aby ti bylo zle už od rána, taková lehká nervozitka, troška úzkosti. Bušení srdce, pocit neskutečna, daří se mi tě ukecat, aby jsi na tu oslavu nechodila, abys uvěřila, že ti bude zle. Protože ono bude.
Nejdřív mě zlehka přepereš, zatlačuješ mě někam do pozadí a pan SSRI ti v tom zdárně sekunduje, ty se oblíkáš a vyrážíš. Metám na tebe pochybnosti, nevolnost zesiluje, hlavou ti víří obavy, jestli to zvládneš a nešíbne ti tam z toho. Johooo, to je přesně to, co potřebuju, to se mi líbí. Sedáš si za stůl a usrkáváš nealko, hlavou se ti honí hezký věci, začíná se ti zvedat žaludek, cítíš se, jako bys tam nebyla, jako by jsi chvilkama měla začít ztrácet vědomí. Pereš se statečně, ale já mám nad tebou dnes navrch. Vím, že jsi oslabená, unavená, že jsi z tohohle měla celej týden nervy. Malovala sis katastrofický scénáře, podpořila jsi mě ve svý kampani.
V momentě, kdy se ti začne chtít brečet, vstáváš a říkáš, že je ti zle a musíš pryč, jásám. Vyhrála jsem!!! Utíkáš pryč a oni na tebe vrhají soucitný pohledy. Jsi blázen, ano, jsi. Úplnej a totální blázen. Už nikdy nebudeš jako dřív, nepustím tě. Líbí se mi tady, jsi jenom moje. Jen utíkej, utíkej domů, kde tě chci mít, breč. Ciť se bezmocná a šílená… to mi dává sílu a rostu.
Už bylo na čase, zase se setkat. Stýskalo se mi. Teď víš, že jsem nezmizela, že jsem pořád tady, číhám z povzdálí a v mezičase si brousím drápky. Tvůj největší strach je, že se zblázníš. Teď už to vím. Vím, jak zaútočit. Děláš mi to snadný.
Tak zase zítra, ano?
Přečtěte si také
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 20
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 26
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 81
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1867
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1111
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1981
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 819
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 486
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22079
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2682
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
to je děs, pardon lidi 
Ufff, napínavý čtení, hrozně jsem ti fandila ať tu srágoru srazíš na kolena a zadupeš do země
ono to co nevidět přijde, ty budeš vítězit 
