Já tě dostanu!
- Psychické problémy
- Štofik
- 02.09.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zase jsi přišla nechtěná...
Jsi už v pohodě? Ale kdeže, nenech se vysmàt, já jsem pořád tady a tak lehce ti to nedaruju.
Myslela sis, že mě přepereš, že budeš lepší? Že budeš dělat, jako bych neexistovala a nikdy tu nebyla? Ale já tu jsem, jsem v tvojí hlavě a můžu si dělat, co chci. Do karet mi hraje, že jsi toho tento týden měla dost, stresík… to je moje, v tom já si libuju. Můžu se v něm koupat od ráno do večera a ani nepotřebuju plavky. Chtěla jsem tě přeprat už v úterý, když jsi se rozhodla, že nás potáhneš 50 kiláku vlakem k nějaký prej psychiatričce. Ti fakt hráblo. To víš, že jo. To jsem se tě pokoušela zastavit poprvý, jenže jsi si dala ten nechutnej Rivotril, kterej mě na chvíli vyřadil z provozu a zůstala jen lehká otupělost a únava. Naneštěstí pro mě máš dál brát prášky a dokonce prý chodit na terapii. Co mi to děláš? Myslíš, že tím se mě zbavíš? No můžeš to zkusit a uvidíme, kdo si udělá zářez.
Tento týden jsi se mnou lítala po všech čertech, pošta, knihovna, pošta, furt dokola. A mě sis nevšímala. Ale dneska to bude a je jinak. Zařídila jsem, aby ti bylo zle už od rána, taková lehká nervozitka, troška úzkosti. Bušení srdce, pocit neskutečna, daří se mi tě ukecat, aby jsi na tu oslavu nechodila, abys uvěřila, že ti bude zle. Protože ono bude.
Nejdřív mě zlehka přepereš, zatlačuješ mě někam do pozadí a pan SSRI ti v tom zdárně sekunduje, ty se oblíkáš a vyrážíš. Metám na tebe pochybnosti, nevolnost zesiluje, hlavou ti víří obavy, jestli to zvládneš a nešíbne ti tam z toho. Johooo, to je přesně to, co potřebuju, to se mi líbí. Sedáš si za stůl a usrkáváš nealko, hlavou se ti honí hezký věci, začíná se ti zvedat žaludek, cítíš se, jako bys tam nebyla, jako by jsi chvilkama měla začít ztrácet vědomí. Pereš se statečně, ale já mám nad tebou dnes navrch. Vím, že jsi oslabená, unavená, že jsi z tohohle měla celej týden nervy. Malovala sis katastrofický scénáře, podpořila jsi mě ve svý kampani.
V momentě, kdy se ti začne chtít brečet, vstáváš a říkáš, že je ti zle a musíš pryč, jásám. Vyhrála jsem!!! Utíkáš pryč a oni na tebe vrhají soucitný pohledy. Jsi blázen, ano, jsi. Úplnej a totální blázen. Už nikdy nebudeš jako dřív, nepustím tě. Líbí se mi tady, jsi jenom moje. Jen utíkej, utíkej domů, kde tě chci mít, breč. Ciť se bezmocná a šílená… to mi dává sílu a rostu.
Už bylo na čase, zase se setkat. Stýskalo se mi. Teď víš, že jsem nezmizela, že jsem pořád tady, číhám z povzdálí a v mezičase si brousím drápky. Tvůj největší strach je, že se zblázníš. Teď už to vím. Vím, jak zaútočit. Děláš mi to snadný.
Tak zase zítra, ano?
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 309
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 335
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 189
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 410
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 156
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 881
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1946
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 2306
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 5334
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 5727
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
to je děs, pardon lidi 
Ufff, napínavý čtení, hrozně jsem ti fandila ať tu srágoru srazíš na kolena a zadupeš do země
ono to co nevidět přijde, ty budeš vítězit 
