Narození Terezky - no, to tedy bylo...

Termín jsme měli stanovený na 12.8.2010, ale už podle UTZ doktoři tipovali, že to přijde dřív. A také ano. V noci z 27. Na 28.7 jsem pocítila providelné bolesti. Nedřív jsem myslela, že jsou to poslíčci, ale bolesti přicházeli po 20minutách, tak jsem se dovtípila, že se něco děje. Začala jsem si psát časy a sledovat jak se postupně zlehýnka časy zkracují. Nijak jsem nepanikařila a přítele ráno poslala do práce s tím, že to jen tak nebude, jestli vůbec něco bude.

Odpočívala jsem, zapisovala na papír časy a na internetu chatovala s maminkama, které už to měli odbyté a nepřecházel mě humor. Večer, když jsme šli spát už byli bolesti silnější, ale pořád po 10 minutách a dali se přežít v různě pokroucených postojech. V noci se mi bolesti ozývali po 3minutách a když už mi i tekli slzy, zavolal přítel sanitku a já se projela. Cestou mě veškeré bolesti přešli, tak jsem si pomalu chtěla vynadat do plašanů, ale když mě napojili na monitor, zase se maličké ozývalo. Jen sestřičky mi to asi moc nevěřili, protože graf ukazoval čáru rovnou a ničím nerušenou. Po přijetí mě vyšetřil pan doktor, který řekl, že přeci jen jde o začátek porodu a už jsem mastila i s taškami na pokoj. To byli 4 hodiny ráno, čtvrtek 29.8.2010.

Nemohla jsem spát a tak jsem v duchu dumala, co mě vlastně čeká. Jako prvorodičku mě přece jen neznámo děsilo. Přítele jsem u sebe neměla-musel do práce a tak jsem se vším bojovala sama. Sestřičky byli úžasné, milé a laskavé. Ráno při vizitě se mi pan primář smál, že jsem pořád taková veselá. A kolem 8hodiny mi střihl vodu. To mě smích trošku ztuhl na rtech a bolesti byli šílený (nepomáhala mi ani sprcha, ani chození), ale stále jsem se usmívala, dokonce se mi chtělo spát. S tím, že se sejdeme v 11:45 na sále odešel a já jsem si začala prožívat ty skutečné chvilky spjaté s porodem. Ale stále s úsměvem.

Dostala jsem injekci na bolest, o kterou jsem poprosila, ale myslím, že i kdyby mi stříkli koňskou dávku, bylo by to zbytečné. V 11:45 jsem sama ještě došla na sál a přepadla mě panika. Také jsem již bez úsměvu sestřičkám řekla, že mám šílený strach a naskočila na křeslo. Když přišel pan primář už by se u mě úsměvu nedočkal. Díky mému panickému strachu z bolesti jsem si porod mnohem zhoršila. Křičela jsem jako blázen, že si mě pak pamatovala i uklízečka. Měla jsem chuť to vzdát, myslela jsem, že to nedokážu. Za to, že jsem to zvládla a ve 12:03 porodila dcerku Terezku vděčím jen panu primáři a sestřičkám. Šití už pak byla brnkačka i když jsem párkrát taky cukla. Hlavně, že jsem u sebe měla toho ukřičeného andílka.

Při cestě na šestinedělí jsem si vezla maličkou pěkně v náručí a měla chuť chránit jí před celým světem. Za dveřmi na mě čekalo ale největší překvapení v podobě přítele, který prostě do práce nešel. Bylo to to nejkrásnější, co mě tam mohlo čekat. Malá se přisála hned a je to zdatný jedlík. Na pokoji jsem si odpočinula a vrátil se mi osvěčený úsměv na tvář. Ten potěšil i druhý den vizitu. Z porodnice mě pouštěli za 4 dny a já se šíleně těšila domu.

Teď se moc nezastavím, pořád běhám kolem malý a odpočinek je hlavně až večer, ale k čertu s tím. Za tolik štěstí mi to stojí. Je mi pouhých 21 let, ale každé ženě bych přála, aby si prožila svůj kousek štěstí v podobě malého andílka plného něhy.

Chtěla bych touto cestou moc moc poděkovat panu primáři strakonické porodnice Mudr. Dörrovi, a sestřičkám, stejně tak doktorům a sestřčkám, které mají na starosti oddělení šestinedělí. Děkuji

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
BohunkaP
22093
22.8.10 15:13

Gratuluju, máš to za sebou :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Atanerka
537
22.8.10 16:30

:kytka: :palec: :potlesk:Moc hezky napsané :pankac: Velká gratulace!

  • načítám...
  • Zmínit
IrenkaV.
2559
22.8.10 16:50

gratuluji a hodne stesticka :kytka:
také me to ceká,priblizne za dva mesice.. :-)
a porad se rozhoduji jestli rodit ve strakonicich ci ne..

  • načítám...
  • Zmínit
Smaikii89
759
22.8.10 19:23

Krásně napsaný deníče…Blahopřeji a přeji jen to nej.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Život se má prožít