Jáchym I. & Dorota II.

Jáchym I.

Psal se rok 2016 a já v březnu držela pozitivní těhotenský test – vlna radosti a záplava štěstí. Nepřipouštěla jsem si žádné nebezpečí nebo snad špatné konce. Od počátku mi bylo dobře a miminko se vyvíjelo, jak mělo.

Termín porodu dle MS 15.11.2016, dle utz 18.11.2016.

Nemít bříško, ani nevím, že jsem těhotná. Oba screeningy proběhly na jedničku: ve 20.tt nám na naše přání lékař sdělil pohlaví – syn. Ta hrdost v manželových očích
Když se těhotenství blížilo ke konci, procházela lehká nervozita prvorodičky, moc tomu nepřidaly věčné dotazy – Tak co? Už? Ještě jsi celá? A kdy to bude?

Po 40.tt mě gynekolog předal do péče porodnice. První ozvy v pátek v „den termínu“ 18.11. – horší ozvy, různé polohy, tleskání a zvonění u břicha. Další kontrola naplánována na pondělí 21.11. Tam jsem musela na ozvy nadvakrát a pan doktor navrhl vyvolání.
Jako neznalá prvorodička jsem ihned svolila – chtěla jsem rodit už tak 14 dní 

Takže 22.11.2016 v 7:00 nástup. Kompletní vyšetření – ozvy, moč, tlak. Mohla jsem si vybrat sál – rodila jsem ten den sama 

V 8:30 jsem dostala 1/2 tabletky. Od 9:30 první bolesti – lehké MS bolesti. Postupně sílily – časy budou velmi orientační.

Pan doktor byl nadšený, jak porod postupuje, já byla ráda, že je vše v pořádku a že je tak nadšený 

Tak do 12 h. to bylo v pohodě, pak proběhl klystýr – no nic příjemného to nebylo. A nechala jsem si i prasknout vodu, pak už to nabralo grády, ale hodně mi pomohla vana, kde jsem se uvolnila.

Po 14. h. už to byl masakr, ale nic, co by se nedalo přežít. Když už přišlo na to, že budu tlačit, tak nakráčel pan doktor, vzal si zástěru a na to jsem mu řekla, že vypadá jako řezník Nezapomněl poznamenat, že jsem dost vtipná na to, že tu rodím.

No a pak se šlo na věc – no páni ten má vlasů. Super, tak hlavně ať už je venku – a na třetí zatlačení tu byl – euforie, láska, úleva! První slova (ano, stydím se) - „Ty, vole! Dokázala jsem to!“ Hned jsem ho dostala na břicho a mazlila, čichala, líbala a nepustila a dojetí manžela bylo to nejvíc!

Dorota II.

Psal se květen 2018 a já držela v ruce pozitivní test. Tentokrát to provázel strach a obavy. Neb jsem předtím prodělala ZT v 10.tt s revizí a otěhotněla jsem (neplánovaně, opravdu na to nebyly myšlenky a nikdy jsem nepočítala plodné dny) ihned po šestinedělí.

Ta úleva po kontrole, kdy bilo srdíčko a pan doktor sám řekl, že pro psychiku je to to nejlepší, co mě mohlo potkat, byla obrovská.

Těhotenství plynulo a přišel prvotrimestrální screening, před nímž jsme se dohodli, že pohlaví si necháme jako překvapení. Vše na jedničku, pohlaví nesděleno, i když pan doktor ho věděl (a od začátku si ho zapsal do PC/karty). Termín porodu dle utz 18.1.2019, dle MS 20.1.2019 – já ovšem hned říkala, že porodím 22.1.2019, aby to děti měly podobné 

Ani jsme se nenadáli a byl tu screening ve 20.tt, tam manžel zkusil zlomit moje přesvědčení „Cooo tak si to necháme říct.“ „NE!“ rezolutně jsem odmítla. Pan doktor se hrozně smál, že je vidět, že to opravdu vědět nechci Vše dopadlo dobře, miminko zcela v pořádku.

Těhotenství jsem si hrozně užívala, i když okolí prostě nemělo pochopení, jak to můžeme vydržet a že chudák dítě, když mu neříkáme jménem (my teda jména neříkali ani okolí) a že když to bude holka, tak nebude mít nic růžového a spousta dalších poznámek…

Po celou dobu (od 12.tt) jsem chodila na těhotenskou jógu, kterou vedla PA Denisa – ihned jsme si sedly a já věděla, že rodit chci jedině s ní.

Byl pátek a já byla 40+0tt a byla jsem na hodině jógy a ještě si dělala s Denčou srandu, kdy že slouží, ať si to zapíšu.

V pondělí 21.1. (40+3tt) kontrola u mého OG s tím, že se nic nechystá a ať si na čtvrtek domluvím nástup. Takže jsem vše konzultovala s Denčou, že v úterý přijdu sepsat papíry a pokud bych do čtvrtka neporodila, přijdu na kontrolu – ozvy, utz a pokud bude vše OK, dáme miminku čas do pondělí, pak bychom viděly.

V úterý 22.1. jsem po 12:30 odjížděla směr porodnice, sepsala jsem papíry, ještě jsme se smály, ať manželovi řeknu, ať se posnaží, že to třeba pomůže. Ve 13:14 odjíždím z porodnice, ještě jsem si udělala foto, že přeci nerodím 

Přijela jsem domů a řekla manželovi, že bychom měli rozseknout jméno pro holku. Kluk měl být Jonáš, u holčičky byly na výběr Julie (tu chtěl víc manžel), Justýna (tu chtěla já) a Dorota (takový kompromis). Řekl, že teda volí Dorotu.

Pak jsem řekla, že jdu vzbudit staršího syna a pak vyvenčím psa. Venku jsem měla dvě kontrakce – do kříže. Ale říkala jsem si, že to nic nebude. Přišla jsem domů a znovu kontrakce. Manžel si hrál se synem v pokojíčku a já chodila po bytě tam a zpět. Manžel vykoukl a ptal se „Co je?“ Říkám, že si myslím, že dnes pojedeme – to bylo zhruba 15:30 a kontrakce byly po 3 maximálně 5 minutách ve 30–40 vteřinových intervalech. V 16:15 jsem si šla napustit vanu. „Co děláš?“ Vyděšený výraz manžela a asistence 26měsíčního syna. No zkusím, zda to nerozeženu. Seděla jsem ve vaně a opravdu to neustupovalo, ale zase se mi to nezdálo tak strašný. V 16:45 jsem přemýšlela, zda volat Denče, ale říkala jsem si, že po hodině a čtvrt ji nebudu otravovat. No v 17:15 mi to nedalo a volám jí, ani mě nepozdravila a říká „Ty máš bolesti, viď?“

No mám, od 15:30 po zhruba 3 minutách, teď hodinu sedím ve vaně a je to pořád stejný.
Tak okamžitě vylez a pojeďte!

Tak říkám manželovi „Zavolej mamce, ať přijde pohlídat Jášu.“ „Jo! No a co mám vzít?“ vyděšenější výraz jsem u něj neviděla. Buď v klidu, zavolej mámě, já určitě neporodím 

Cestou si ještě dělal srandu „Ale tak mohla bys to stihnout do půlnoci, ať to ty děti mají stejný.“

V 17:40 příjezd před nemocnici: volám mojí mamce, že mám bolesti a že jí dám vědět.
V 17:52 příjem: monitor, kontrakce už dost silné a bolestivé.
V 18:05 odtok plodové vody (zakalená), stále na monitoru.

Svolila jsem k vyšetření Dr. „No tak dáme tatínkovi erár a jdeme rodit, už je tam jen lem.“ „Cože?“ „Buď v klidu brzy porodíš.“ „No ale na to nejsem připravená!“ 

Přechod na sál: 3 kontrakce ve stoje, silný tlak na tlačení, lehla jsem si na bok, prodýchala asi 3 další kontrakce, opřela se Denče pravou nohou o rameno a na další zatlačení byla na světě! Úleva, euforie, láska – je to holka! HOLKA!!! Paní doktorka si přišla porodit aspoň placentu a udělat dva kosmetické povrchové stehy.

Manžel byl tak zaskočený, že jsem ho musela pobídnout, aby šel malou aspoň vyfotit, a pak už jsme se jen mazlily 

A díky tam nahoru, že mi dopřál dvě zdravé, krásné děti – díky, díky, díky