Jak bylo a jak bude dál?
- Snažení
- Anas22
- 17.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Do 10. června 2010, když se mrknu zpět, jsem vlastně žila parádní a bezstarostný život. Po tomto dni se všechno převrátilo naruby.
Bylo to před rokem. Měla jsem bolesti v podbříšku, špinila jsem a celkově mi nebylo fajn. Čekala jsem až skončí víkend, že si hupsnu na gyndu. Byli jsme s přítelem nakupovat v Hornbachu a já jsem si připadala, jako bych byla těhotná v nějakém pokročilejším měsíci. Normálně jsem vyvalila pupek, chytla se za záda a připadala jsem si jako blázen. Antikoncepci jsem brala pravidelně, jen občas o pár hodin později - to byla nezodpovědnost. No, a jak jsme jeli domů, řekla jsem příteli, ať mi zastaví u lékárny, že si koupím nějaké prášky proti bolesti. Koupila jsem si ale těhotenský test. To jsem samozřejmě neřekla. Věděla jsem, že není možné, abych byla v tom. Tak nač plašit ostatní. Ale jen tak pro jistotu.
Doma jsem si ho udělala. Nic tam nebylo, ale najednou se tam začalo něco, co by tam nemělo být, objevovat. Jen slabounce. Tak jsem to ukázala jak přiteli, tak i mamině. Nikdo tam nic neviděl. Bylo pondělí a já jela na gyndu - doktorka měla dovču. A na pohotovost jsem nejela, zas tak strašně mi nebylo. Ale pořád mi hlodala v hlavě ta slaboulinká čárka, kterou nikdo jiný neviděl, ale já věděla, že tam je. Tak jsem si udělala další test a ona tam byla zase a už dobře viditelná. To byl zrovna pátek a přítel byl v hospodě. Napsala jsem mu smsku, že bych s ním potřebovala mluvit. Asi něco tušil, protože byl doma jako na koni. Tak jsem nic neřekla, jen jsem ukázala test. Odešel do ložnice a začal křičet radostí. Došel, plakal, objal mě a řekl, že to zvládnem, že bude vše v pořádku. Brečela jsem, protože jsem tušila, že nebude. Začalo mě i píchat pod levou klíční kostí. o tom jsem si zjistila, že to vše nasvědčuje mimoděložnímu těhotenství.
No a tak jsme oba jeli v pondělí na gyndu, to už paní doktorka ordinovala. Jirka si vzal dovolenou, aby mohl být se mnou. Doktorka mě vyšetřila a řekla, že tam NĚCO je. Ale že neví. Že by se s toho mělo vyvinout normální těhotenství. Tak mě nechala týden doma v klidu, v nejistotě, že mám přijít za týden. Začali jsme si tak trošku zvykat na to, že bychom se mohli rozrůst. Oba jsme byli nervózní. Ale bohužel, za týden se ukázalo, že je to opravdu mimoděložní. Tak šup do nemocnice. Jura byl pořád se mnou, asi to zvládal mnohem hůř než já. Když mě dovezli po laparoskopii, měl úplně rudé oči. Celou dobu proplakal. Byla jsem hodně unavená, bylo asi 5 hodin odpoledne. Tak jel domů. A mě večer navštívili doktoři.
Hned jsem se ptala na to, kdy to můžeme zkusit znovu. A dostala jsem další ránu. Gynekoložka mi nezjistila, že trpím endometriózou. A to jsem k ní chodila od třinácti. A aby toho nebylo málo a u čeho jsem se málem zhroutila bylo to, že od narození mám vadu, a to takovou, že nemám vyvinutý levý vaječník ani vejcovod. Tohle jsem se dozvěděla AŽ ve svých 22 letech. Takže doktoři mi ten jediný vaječník, který jsem měla, museli zanechat, abych měla alespoň nějakou naději na děti. Pak mě propustili a měla jsem jít na kontrolu ke své gynekoložce. Tak jsem šla. A paní doktorka mě ani neprohlédla ani mě nepustila do ordinace, mluvila jsem jen ze sestrou. Chtěla jsem si promluvit o tom, co bude dál, co mě čeká a jak budeme moci založit rodinu. A odcházela jsem ve stejné nevědomosti, jako jsem přicházela.
Asi po čtvrt roce jsem vyměnila doktorku za jinou, za sympatickou, příjemnou slečnu, která byla ochotna mi vše zodpovědět, pomohla mi hodně. A jsem moc ráda, že jsem přešla od té staré, která zanedbala, co mohla. Ta nová mi řekla, že když budu chtít mimčo, abych to zkusila normální cestou. Že na umělé oplodnění myslet zatím nemám. No, uběhl u nás skoro rok, nemluvili jsme s přítelem o tom, že by jsme to zkusili znovu, nějak to vyšumělo, protože jsem byla čerstvě vyučená a nemám práci. Celou dobu se ale trápím tím, co se stalo a nevím co bude dál. Našla jsem si práci, bohužel jsem musela odejít, protože se tam prodávalo dětské oblečení a já to nezvládala, bylo to psychicky náročné. No a od té doby zase hledám práci. Mezitím otěhotněla naproti nám jedna slečna, za chvíli nato jedna sousedka a nakonec mám na očích v ulici tři šťastné těhulky - jedna už je vlastně mamina. Když je vidím s kočárkem, jak jsou šťastné, říkám si, že jsme´už mohli mít pětiměsíčního prcka…
Přítel vidí, jak mě to deptá, a tak jsme se rozhodli do toho taky praštit. Pokoušíme se teprve asi deset dní, ale mám strašný strach, že se bude vše opakovat. Že se to stane znovu. Když jeden vaječník nemám a druhý mám operovaný, myslím že je minimální šance na normální těhotenství. Ale zase si říkám, že když mi to gynekoložka doporučila… Čekám pořád, kdy začnu krvácet nebo kdy mě píchne pod levou klíční kostí. Asi už magořím. Ale poslední dva dny jsem nadmutá jako koza, mám pořádné větříky a docela mě bolí vlevo podbříšek a žaludek mám jak na vodě. Mám neustálý stres. Ovulaci jsem měla asi před třemi dny, tak nevím co si mám myslet. Asi mi nezbývá nic jiného než doufat a modlit se, aby to neznamenalo nic špatného.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 1060
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 1002
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1517
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1255
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 765
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2084
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1284
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2356
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 971
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 589
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Pěkný den Radka
). Výsledek - viz metřík 
. (kdyby si se dostala na muj deníček zjistíš že si spermíci našly cestu přez prášky)Držím moc palečky 
Snad nám sem dáš pak taky vědět,jak to tedy dopadlo 