Jak bylo a jak bude dál?
- Snažení
- Anas22
- 17.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Do 10. června 2010, když se mrknu zpět, jsem vlastně žila parádní a bezstarostný život. Po tomto dni se všechno převrátilo naruby.
Bylo to před rokem. Měla jsem bolesti v podbříšku, špinila jsem a celkově mi nebylo fajn. Čekala jsem až skončí víkend, že si hupsnu na gyndu. Byli jsme s přítelem nakupovat v Hornbachu a já jsem si připadala, jako bych byla těhotná v nějakém pokročilejším měsíci. Normálně jsem vyvalila pupek, chytla se za záda a připadala jsem si jako blázen. Antikoncepci jsem brala pravidelně, jen občas o pár hodin později - to byla nezodpovědnost. No, a jak jsme jeli domů, řekla jsem příteli, ať mi zastaví u lékárny, že si koupím nějaké prášky proti bolesti. Koupila jsem si ale těhotenský test. To jsem samozřejmě neřekla. Věděla jsem, že není možné, abych byla v tom. Tak nač plašit ostatní. Ale jen tak pro jistotu.
Doma jsem si ho udělala. Nic tam nebylo, ale najednou se tam začalo něco, co by tam nemělo být, objevovat. Jen slabounce. Tak jsem to ukázala jak přiteli, tak i mamině. Nikdo tam nic neviděl. Bylo pondělí a já jela na gyndu - doktorka měla dovču. A na pohotovost jsem nejela, zas tak strašně mi nebylo. Ale pořád mi hlodala v hlavě ta slaboulinká čárka, kterou nikdo jiný neviděl, ale já věděla, že tam je. Tak jsem si udělala další test a ona tam byla zase a už dobře viditelná. To byl zrovna pátek a přítel byl v hospodě. Napsala jsem mu smsku, že bych s ním potřebovala mluvit. Asi něco tušil, protože byl doma jako na koni. Tak jsem nic neřekla, jen jsem ukázala test. Odešel do ložnice a začal křičet radostí. Došel, plakal, objal mě a řekl, že to zvládnem, že bude vše v pořádku. Brečela jsem, protože jsem tušila, že nebude. Začalo mě i píchat pod levou klíční kostí. o tom jsem si zjistila, že to vše nasvědčuje mimoděložnímu těhotenství.
No a tak jsme oba jeli v pondělí na gyndu, to už paní doktorka ordinovala. Jirka si vzal dovolenou, aby mohl být se mnou. Doktorka mě vyšetřila a řekla, že tam NĚCO je. Ale že neví. Že by se s toho mělo vyvinout normální těhotenství. Tak mě nechala týden doma v klidu, v nejistotě, že mám přijít za týden. Začali jsme si tak trošku zvykat na to, že bychom se mohli rozrůst. Oba jsme byli nervózní. Ale bohužel, za týden se ukázalo, že je to opravdu mimoděložní. Tak šup do nemocnice. Jura byl pořád se mnou, asi to zvládal mnohem hůř než já. Když mě dovezli po laparoskopii, měl úplně rudé oči. Celou dobu proplakal. Byla jsem hodně unavená, bylo asi 5 hodin odpoledne. Tak jel domů. A mě večer navštívili doktoři.
Hned jsem se ptala na to, kdy to můžeme zkusit znovu. A dostala jsem další ránu. Gynekoložka mi nezjistila, že trpím endometriózou. A to jsem k ní chodila od třinácti. A aby toho nebylo málo a u čeho jsem se málem zhroutila bylo to, že od narození mám vadu, a to takovou, že nemám vyvinutý levý vaječník ani vejcovod. Tohle jsem se dozvěděla AŽ ve svých 22 letech. Takže doktoři mi ten jediný vaječník, který jsem měla, museli zanechat, abych měla alespoň nějakou naději na děti. Pak mě propustili a měla jsem jít na kontrolu ke své gynekoložce. Tak jsem šla. A paní doktorka mě ani neprohlédla ani mě nepustila do ordinace, mluvila jsem jen ze sestrou. Chtěla jsem si promluvit o tom, co bude dál, co mě čeká a jak budeme moci založit rodinu. A odcházela jsem ve stejné nevědomosti, jako jsem přicházela.
Asi po čtvrt roce jsem vyměnila doktorku za jinou, za sympatickou, příjemnou slečnu, která byla ochotna mi vše zodpovědět, pomohla mi hodně. A jsem moc ráda, že jsem přešla od té staré, která zanedbala, co mohla. Ta nová mi řekla, že když budu chtít mimčo, abych to zkusila normální cestou. Že na umělé oplodnění myslet zatím nemám. No, uběhl u nás skoro rok, nemluvili jsme s přítelem o tom, že by jsme to zkusili znovu, nějak to vyšumělo, protože jsem byla čerstvě vyučená a nemám práci. Celou dobu se ale trápím tím, co se stalo a nevím co bude dál. Našla jsem si práci, bohužel jsem musela odejít, protože se tam prodávalo dětské oblečení a já to nezvládala, bylo to psychicky náročné. No a od té doby zase hledám práci. Mezitím otěhotněla naproti nám jedna slečna, za chvíli nato jedna sousedka a nakonec mám na očích v ulici tři šťastné těhulky - jedna už je vlastně mamina. Když je vidím s kočárkem, jak jsou šťastné, říkám si, že jsme´už mohli mít pětiměsíčního prcka…
Přítel vidí, jak mě to deptá, a tak jsme se rozhodli do toho taky praštit. Pokoušíme se teprve asi deset dní, ale mám strašný strach, že se bude vše opakovat. Že se to stane znovu. Když jeden vaječník nemám a druhý mám operovaný, myslím že je minimální šance na normální těhotenství. Ale zase si říkám, že když mi to gynekoložka doporučila… Čekám pořád, kdy začnu krvácet nebo kdy mě píchne pod levou klíční kostí. Asi už magořím. Ale poslední dva dny jsem nadmutá jako koza, mám pořádné větříky a docela mě bolí vlevo podbříšek a žaludek mám jak na vodě. Mám neustálý stres. Ovulaci jsem měla asi před třemi dny, tak nevím co si mám myslet. Asi mi nezbývá nic jiného než doufat a modlit se, aby to neznamenalo nic špatného.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2711
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1698
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1424
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 490
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2434
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4790
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1687
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1779
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1093
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3737
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
Pěkný den Radka
). Výsledek - viz metřík 
. (kdyby si se dostala na muj deníček zjistíš že si spermíci našly cestu přez prášky)Držím moc palečky 
Snad nám sem dáš pak taky vědět,jak to tedy dopadlo 