Jak jsem cestovala :-)
- Cestování
- madanga
- 04.12.13 načítám...
Ten den byl divný už od rána. Vše mi padalo, nic se nedařilo, a tak jsem na konci dne byla ráda, že jsem doma. A to jsem nevěděla, jak strastiplná cesta mě čeká...
Byla středa ráno a volala Zuzka: „Nechceš se mnou jet na výlet?“
Ona je obchodní zástupce pro zdravou vyživu a jela jsem s ní už několikrát. Kdybych tušila, co nás čeká, asi bych s díky odmítla.
Ptám se jí, kam jede, že nemůžu moc daleko, že přijde dcera ze školy. Utvrdila mě v tom, že pojedem jen do 15 km vzdáleného města, že to stihnem. Tak jsme teda vyrazily.
Dojely jsme, vyřídily a ona, že zajedem ještě do Moravské Třebové, tak se nasedlo a hurá jelo se. A jak to tak bývá mluvily jsme a mluvily. Zuzka najednou zvážněla a povídá: „Peti, nevíš, kde jsme nějak to tady nepoznávám?“ a já že to vím zcela jistě, že jsem tudy jela s přítelem a že je to směr Mohelnice. Cože, no taky dobrý… Tak dojedem tam a jedem zpět.
Dojely jsme do Mohelnice, daly si tam oběd a ona říká: „Asi to nestihneš tu dceru:“ a já, že to nevadí, že má klíče a že zavolám do družiny a vzkážu jí, že se chvilku zdržím. Tak se tak stalo, dceři vyřízeno a my se ujaly jet domů.
Vyjíždíme z Mohelnice, jedeme, jedeme a najednou jsme zpátky v Mohelnici!! No to snad néé… 
Obě jsme vyprskly smíchy s tím, že se nemůžeme vymotat. Tak znova. Najely jsme na nějakou silnici a Zuzka se hleděla hledat nějakou ceduli. Pak nějakou uviděla a že mám přečíst, co tam je.: „No Peti, co tam je napsaný.“ Já se jen na ni podívala a zcela vážným hlasem říkám: „směr Praha!“
Tak dupot na brzdu a při nejbližší možné příležitosti jsme jely zpět do Mohelnice. Tam se poctivě zeptaly na cestu a konečně už jsme jely tím správným směrem. Psala jsem příteli, co se nám stalo, tak volal Zuzce: „Dobrý den, já volám na ten inzerát, nechám se u vás zaměstnat jako osobní řidič:“
„Děvčata, pokud nebudete vědět, kam dál, zavolejte mi a já vás budu navigovat, abyste nedojely do Říma, protože jak známo, všechny cesty vedou do Říma.“ Smál se tak, že jsem to slyšela i já a to neměla Zuzka reproduktor na mobilu. Smát se nám ztraceným a bloudícím ženám, to nebylo od něho hezké. 
No, štastně jsme dojely domů. Zazvoním na dceru, protože ty klíče byly jediný, co jsem měla a druhé měla sestra v sousedním městě. Zvoním a nic. Podruhé, potřetí a pak dcera otevře vchodové dveře a nešťastně mi oznamuje, že ty klíče ztratila. Kámoška se smála a na mě šly mrákoty. To snad ne, co teď. Tak se rozhodlo, že nás Zuzka zaveze k sestře. A já ji říkám: „Je to jen do sousedního města, ne, že dojedem někam jinam.“ „Ne neboj, teď už to bude dobré“, ujistila mě.
Dopadlo to tak, že jsme šťastně dojely k sestře, zase zpět daly jsme si u nás kávu a já se těšila do horké vany, protože jsem za to odpoledne byla tak zmrzlá, že jsem myslela, že se ani nezahřeju.
Byl to opravdu dobrý den a já se smála ještě dlouho poté, co se přítel ujistil, že jsem doma a v pořádku. Tak všem přeji jen dobré a nebloudící cesty, jak na silnici tak v životě…
Přečtěte si také
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 4295
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1346
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 1601
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 673
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 838
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 5907
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 2452
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 532
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 1022
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 796
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
jen jsem nepobrala to s tema klicema. Ty jedes na výlet, nemáš své klice a jediny kdo je ma je tvá dcera a sestra? Jinak fajn 