Jak jsem (ne)rodila
- Porod
- adorablemamka
- 15.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Docela jsem se těšila na přirozený porod, osud mi ho však nedopřál.
Termín porodu byl podle MS a UV stanovený shodně na 15. 12. 2010… bylo mi divné, že všechny ženy mají termíny dva, ne-li tři, a já se musím spokojit s jedním. O to víc jsem počítala s tím, že se malý narodí opravdu těsně kolem tohoto data.
Vše na mého očekávaného syna bylo již dávno připraveno, a já sama jsem se připravovala na onen boj s miminkem, jelikož zkušeností bylo pramálo i přes to, že jsem jezdívala děti hlídat. Bylo to pro mě období střídajícího se strachu a těšení se na porod, prostě tak, jak to má asi většina maminek v očekávání.
Ovšem 15. 12. uplynulo, a já stále čekala s pupkem jak blázen a modlila se, abych to měla už za sebou, ale Arturek se rozhodl, že se v bříšku jaksepatří dopeče, aby se mohl na svět podívat v plné kráse. 10. den přenášení jsem již doufala, že si mě nechají v porodnici, a začnou se chystat na vyvolání, jak jsem se mýlila.
Na příjem si mě pozvali až na 29. 12. ráno, dobře, musela jsem si ještě počkat, alespoň jsem strávila Štědrý den s rodinou a ne v porodnici. Naivně jsem si myslela, že když ráno přijedu, zavedou mi tabletu a já ještě ten den, nebo třeba druhý den pochovám maličkého v náručí… další omyl.
Takže takhle to bylo:
29.12.
Ráno jsem přijela na příjem, napojili mě na monitor a jako vždy, kontrakce aby jeden pohledal, prostě zase nikde nic, pokud se nepočítá záměr syna zevnitř rozkopat sondy. Když mě umístili na pokoj, řekli, že asi nemá cenu vybalovat, že jsem na gynekologickém pokoji, že na porodnický mě dají až po porodu. Z toho jsem byla dosti zklamaná, byla jsem tam sama.
Potom si mě zavolal primář a vyšetřil mě vnitřně. Konstatoval, že na porod to není a odkráčel… paráda, ještě jsem díky němu slabě krvácela… hrubián jeden. Potom následovaly odběry krve a moči a pak mě nechali jen tak… ve tři mě vzali opět na monitor, který se opět malý snažil zničit a znovu si mě nikdo nevšímal.
Konečně kolem 18. hodiny zavedena tableta na vyvolání, tak to snad už brzo bude. Stále čekám, jestli se začne něco dít. Objevují se slabé nepravidelné křížové bolesti, ale monitor v devět večer opět neukázal ani náznak kontrakce. V noci chodí sestra přůběžně kontrolovat ozvy miminka, jestli je vše v poho.
30.12.
V šest opět monitor. Arturek ještě spinkal, tak to bylo klidné. Od oběda znovu bolesti, o dost silnější, asi proto, že jsem si vyšlápla 4. patro, byla jsem se podívat za tátou. Ve dvě hodiny zavedena druhá tableta, lékaři spekulují o správnosti termínu, čípek je stále celý. Pane Bože, království za porod…
Pohyby miminka jsou časté, kontroly jeho srdíčka každou hodinu. V podvečer kontrola na pokoji, doktor konstatoval, že mi tvrdne břicho, jasné, já si asi nevšimla, hlavně že jsem to sestře říkala. Břicho tvrdne pravidelně každých 15 minut. V 19 hodin další monitor, kupodivu zase nic, a to jsem 15 dní po termínu… pokud je teda správný.
Od osmi tvrdnutí po deseti minutách, že by se konečně něco dělo? Přidává se slabý narůžovělý výtok… dej ať je to aspoň hlenová zátka. No, tak smůla, nic to není, porod se neblíží, prý mám odpočívat, kdyby něco, tak ať mám sílu. Copak si neuvědomují, že už jsem se naspala tolik, že mi dělá problém usnout i v noci?
31.12.
Další ráno, další vizita, další monitor, opět jiný lékař a opět jiné tvrzení. Jeden říká, že je hlavička dost dole, druhý zase, že není, fakt se mi tu přestává líbit! Na pokoji mi povolí nervy, dopadne na mě deprese a solidně si popláču, protože mi docházejí síly. Jsem 17 dní po termínu a stále se valím ve formě 2v1, a přitom sem přijedou denně tak dvě ženský a odrodí, proč ne já?!
Konečně napadne doktora udělat o půl páté ultrazvuk, jak jsme na tom s plodovou vodou… zjistí, že jí tam moc není, a rozhodne se provést amnioskopii, tzn. podívá se na čistotu plodovky, opravdu nepříjemné vyšetření.
Naštěstí je plodová voda čistá, i když jí je málo.
Následně se pokusí o Hamiltnův chvat, přesto, že jsem byla výrazně proti, nakonec ho na popud sestry neudělal a zavedl mi další (čtvrtou!) tabletu na vyvolání. Pak se zeptá, jestli počítám s tím, že by se mohlo přistoupit k císaři. To je fakt mazec, nechají mě tam ležet jako lazara tři dny a pak sekce? Fajn, hlavně ať je to za mnou. A přesně tak to i dopadlo…
Najednou se vřítila do pokoje sestra, že se mám celá vysvléct, že se jede okamžitě na sál, takový fofr jsem opravdu nečekala, najednou jsem měla zavedenou cévku, oholená jsem byla, zavedli mi kapačku, položili mě na lehátko a už se jelo. Strašně jsem se klepala strachy.
Pán, co dělal anestezii, byl strašně příjemný, pak už si jenom pamatuji, jak se nade mnou snášela maska a dál nic… Když jsem se probudila, ještě otupělá jsem se ihned ptala po synovi. Prý nešel vyndat, tak je na 4 hodiny ve vyhřívaném boxu. Bylo půl jedenácté, tak jsem musela ještě čekat.
Ale asi se smilovali, protože mi ho přinesli už v 11 hodin. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ho vzala poprvé do náruče a jak se okamžitě hladově přisál k prsu. Byli jsme spolu až do půl jedné, viděli jsme ohňostroj, a pak mi ho odnesli, abych se vyspala. O to víc jsem se snažila postavit hned ráno na nohy, abych ho mohla mít u sebe.
Nakonec jsem při propuštění zjistila, že jsem utrpěla větší ztrátu krve a že malého museli resuscitovat. Naštěstí jsme oba v pořádku a užíváme si naplno společné chvíle. Konečně mám dojem, že jsem se opravdu zamilovala.
Děkuji všem, kteří mé trápení s porodem dočetli do konce.
Přečtěte si také
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 3012
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 2672
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1025
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 594
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 308
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 2767
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1373
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 1064
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 1967
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1686
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
Každopádně jsi holka šikovná!!! 
kde ze to bylo? abych se tam nahodou neocitla 
a moc moc gratuluji 
Malého vytáhly a hned ho musely chudinku masírovat, páč chvíli nedýchal a pak do boxu. Cca tak za 10min. mi ho přinesli ukázat. Neplakal. Byl to nádherný andílek. Ale takový smutný mi přišel. Líbala jsem ho. Brečela. Dotknout jsem se ho nemohla páč jsem ještě byla přikryta. Ale bylo to něco nádherného. Když jsem se to pak dověděla o tom, že nedýchal a že s ním museli třást, tak jsem z toho měla až trauma 