Jak jsem (ne)rodila
- Porod
- adorablemamka
- 15.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Docela jsem se těšila na přirozený porod, osud mi ho však nedopřál.
Termín porodu byl podle MS a UV stanovený shodně na 15. 12. 2010… bylo mi divné, že všechny ženy mají termíny dva, ne-li tři, a já se musím spokojit s jedním. O to víc jsem počítala s tím, že se malý narodí opravdu těsně kolem tohoto data.
Vše na mého očekávaného syna bylo již dávno připraveno, a já sama jsem se připravovala na onen boj s miminkem, jelikož zkušeností bylo pramálo i přes to, že jsem jezdívala děti hlídat. Bylo to pro mě období střídajícího se strachu a těšení se na porod, prostě tak, jak to má asi většina maminek v očekávání.
Ovšem 15. 12. uplynulo, a já stále čekala s pupkem jak blázen a modlila se, abych to měla už za sebou, ale Arturek se rozhodl, že se v bříšku jaksepatří dopeče, aby se mohl na svět podívat v plné kráse. 10. den přenášení jsem již doufala, že si mě nechají v porodnici, a začnou se chystat na vyvolání, jak jsem se mýlila.
Na příjem si mě pozvali až na 29. 12. ráno, dobře, musela jsem si ještě počkat, alespoň jsem strávila Štědrý den s rodinou a ne v porodnici. Naivně jsem si myslela, že když ráno přijedu, zavedou mi tabletu a já ještě ten den, nebo třeba druhý den pochovám maličkého v náručí… další omyl.
Takže takhle to bylo:
29.12.
Ráno jsem přijela na příjem, napojili mě na monitor a jako vždy, kontrakce aby jeden pohledal, prostě zase nikde nic, pokud se nepočítá záměr syna zevnitř rozkopat sondy. Když mě umístili na pokoj, řekli, že asi nemá cenu vybalovat, že jsem na gynekologickém pokoji, že na porodnický mě dají až po porodu. Z toho jsem byla dosti zklamaná, byla jsem tam sama.
Potom si mě zavolal primář a vyšetřil mě vnitřně. Konstatoval, že na porod to není a odkráčel… paráda, ještě jsem díky němu slabě krvácela… hrubián jeden. Potom následovaly odběry krve a moči a pak mě nechali jen tak… ve tři mě vzali opět na monitor, který se opět malý snažil zničit a znovu si mě nikdo nevšímal.
Konečně kolem 18. hodiny zavedena tableta na vyvolání, tak to snad už brzo bude. Stále čekám, jestli se začne něco dít. Objevují se slabé nepravidelné křížové bolesti, ale monitor v devět večer opět neukázal ani náznak kontrakce. V noci chodí sestra přůběžně kontrolovat ozvy miminka, jestli je vše v poho.
30.12.
V šest opět monitor. Arturek ještě spinkal, tak to bylo klidné. Od oběda znovu bolesti, o dost silnější, asi proto, že jsem si vyšlápla 4. patro, byla jsem se podívat za tátou. Ve dvě hodiny zavedena druhá tableta, lékaři spekulují o správnosti termínu, čípek je stále celý. Pane Bože, království za porod…
Pohyby miminka jsou časté, kontroly jeho srdíčka každou hodinu. V podvečer kontrola na pokoji, doktor konstatoval, že mi tvrdne břicho, jasné, já si asi nevšimla, hlavně že jsem to sestře říkala. Břicho tvrdne pravidelně každých 15 minut. V 19 hodin další monitor, kupodivu zase nic, a to jsem 15 dní po termínu… pokud je teda správný.
Od osmi tvrdnutí po deseti minutách, že by se konečně něco dělo? Přidává se slabý narůžovělý výtok… dej ať je to aspoň hlenová zátka. No, tak smůla, nic to není, porod se neblíží, prý mám odpočívat, kdyby něco, tak ať mám sílu. Copak si neuvědomují, že už jsem se naspala tolik, že mi dělá problém usnout i v noci?
31.12.
Další ráno, další vizita, další monitor, opět jiný lékař a opět jiné tvrzení. Jeden říká, že je hlavička dost dole, druhý zase, že není, fakt se mi tu přestává líbit! Na pokoji mi povolí nervy, dopadne na mě deprese a solidně si popláču, protože mi docházejí síly. Jsem 17 dní po termínu a stále se valím ve formě 2v1, a přitom sem přijedou denně tak dvě ženský a odrodí, proč ne já?!
Konečně napadne doktora udělat o půl páté ultrazvuk, jak jsme na tom s plodovou vodou… zjistí, že jí tam moc není, a rozhodne se provést amnioskopii, tzn. podívá se na čistotu plodovky, opravdu nepříjemné vyšetření.
Naštěstí je plodová voda čistá, i když jí je málo.
Následně se pokusí o Hamiltnův chvat, přesto, že jsem byla výrazně proti, nakonec ho na popud sestry neudělal a zavedl mi další (čtvrtou!) tabletu na vyvolání. Pak se zeptá, jestli počítám s tím, že by se mohlo přistoupit k císaři. To je fakt mazec, nechají mě tam ležet jako lazara tři dny a pak sekce? Fajn, hlavně ať je to za mnou. A přesně tak to i dopadlo…
Najednou se vřítila do pokoje sestra, že se mám celá vysvléct, že se jede okamžitě na sál, takový fofr jsem opravdu nečekala, najednou jsem měla zavedenou cévku, oholená jsem byla, zavedli mi kapačku, položili mě na lehátko a už se jelo. Strašně jsem se klepala strachy.
Pán, co dělal anestezii, byl strašně příjemný, pak už si jenom pamatuji, jak se nade mnou snášela maska a dál nic… Když jsem se probudila, ještě otupělá jsem se ihned ptala po synovi. Prý nešel vyndat, tak je na 4 hodiny ve vyhřívaném boxu. Bylo půl jedenácté, tak jsem musela ještě čekat.
Ale asi se smilovali, protože mi ho přinesli už v 11 hodin. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ho vzala poprvé do náruče a jak se okamžitě hladově přisál k prsu. Byli jsme spolu až do půl jedné, viděli jsme ohňostroj, a pak mi ho odnesli, abych se vyspala. O to víc jsem se snažila postavit hned ráno na nohy, abych ho mohla mít u sebe.
Nakonec jsem při propuštění zjistila, že jsem utrpěla větší ztrátu krve a že malého museli resuscitovat. Naštěstí jsme oba v pořádku a užíváme si naplno společné chvíle. Konečně mám dojem, že jsem se opravdu zamilovala.
Děkuji všem, kteří mé trápení s porodem dočetli do konce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 922
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 540
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 923
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 426
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 252
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18644
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2686
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2427
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1615
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Každopádně jsi holka šikovná!!! 
kde ze to bylo? abych se tam nahodou neocitla 
a moc moc gratuluji 
Malého vytáhly a hned ho musely chudinku masírovat, páč chvíli nedýchal a pak do boxu. Cca tak za 10min. mi ho přinesli ukázat. Neplakal. Byl to nádherný andílek. Ale takový smutný mi přišel. Líbala jsem ho. Brečela. Dotknout jsem se ho nemohla páč jsem ještě byla přikryta. Ale bylo to něco nádherného. Když jsem se to pak dověděla o tom, že nedýchal a že s ním museli třást, tak jsem z toho měla až trauma 