Jak jsem (ne)rodila
- Porod
- adorablemamka
- 15.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Docela jsem se těšila na přirozený porod, osud mi ho však nedopřál.
Termín porodu byl podle MS a UV stanovený shodně na 15. 12. 2010… bylo mi divné, že všechny ženy mají termíny dva, ne-li tři, a já se musím spokojit s jedním. O to víc jsem počítala s tím, že se malý narodí opravdu těsně kolem tohoto data.
Vše na mého očekávaného syna bylo již dávno připraveno, a já sama jsem se připravovala na onen boj s miminkem, jelikož zkušeností bylo pramálo i přes to, že jsem jezdívala děti hlídat. Bylo to pro mě období střídajícího se strachu a těšení se na porod, prostě tak, jak to má asi většina maminek v očekávání.
Ovšem 15. 12. uplynulo, a já stále čekala s pupkem jak blázen a modlila se, abych to měla už za sebou, ale Arturek se rozhodl, že se v bříšku jaksepatří dopeče, aby se mohl na svět podívat v plné kráse. 10. den přenášení jsem již doufala, že si mě nechají v porodnici, a začnou se chystat na vyvolání, jak jsem se mýlila.
Na příjem si mě pozvali až na 29. 12. ráno, dobře, musela jsem si ještě počkat, alespoň jsem strávila Štědrý den s rodinou a ne v porodnici. Naivně jsem si myslela, že když ráno přijedu, zavedou mi tabletu a já ještě ten den, nebo třeba druhý den pochovám maličkého v náručí… další omyl.
Takže takhle to bylo:
29.12.
Ráno jsem přijela na příjem, napojili mě na monitor a jako vždy, kontrakce aby jeden pohledal, prostě zase nikde nic, pokud se nepočítá záměr syna zevnitř rozkopat sondy. Když mě umístili na pokoj, řekli, že asi nemá cenu vybalovat, že jsem na gynekologickém pokoji, že na porodnický mě dají až po porodu. Z toho jsem byla dosti zklamaná, byla jsem tam sama.
Potom si mě zavolal primář a vyšetřil mě vnitřně. Konstatoval, že na porod to není a odkráčel… paráda, ještě jsem díky němu slabě krvácela… hrubián jeden. Potom následovaly odběry krve a moči a pak mě nechali jen tak… ve tři mě vzali opět na monitor, který se opět malý snažil zničit a znovu si mě nikdo nevšímal.
Konečně kolem 18. hodiny zavedena tableta na vyvolání, tak to snad už brzo bude. Stále čekám, jestli se začne něco dít. Objevují se slabé nepravidelné křížové bolesti, ale monitor v devět večer opět neukázal ani náznak kontrakce. V noci chodí sestra přůběžně kontrolovat ozvy miminka, jestli je vše v poho.
30.12.
V šest opět monitor. Arturek ještě spinkal, tak to bylo klidné. Od oběda znovu bolesti, o dost silnější, asi proto, že jsem si vyšlápla 4. patro, byla jsem se podívat za tátou. Ve dvě hodiny zavedena druhá tableta, lékaři spekulují o správnosti termínu, čípek je stále celý. Pane Bože, království za porod…
Pohyby miminka jsou časté, kontroly jeho srdíčka každou hodinu. V podvečer kontrola na pokoji, doktor konstatoval, že mi tvrdne břicho, jasné, já si asi nevšimla, hlavně že jsem to sestře říkala. Břicho tvrdne pravidelně každých 15 minut. V 19 hodin další monitor, kupodivu zase nic, a to jsem 15 dní po termínu… pokud je teda správný.
Od osmi tvrdnutí po deseti minutách, že by se konečně něco dělo? Přidává se slabý narůžovělý výtok… dej ať je to aspoň hlenová zátka. No, tak smůla, nic to není, porod se neblíží, prý mám odpočívat, kdyby něco, tak ať mám sílu. Copak si neuvědomují, že už jsem se naspala tolik, že mi dělá problém usnout i v noci?
31.12.
Další ráno, další vizita, další monitor, opět jiný lékař a opět jiné tvrzení. Jeden říká, že je hlavička dost dole, druhý zase, že není, fakt se mi tu přestává líbit! Na pokoji mi povolí nervy, dopadne na mě deprese a solidně si popláču, protože mi docházejí síly. Jsem 17 dní po termínu a stále se valím ve formě 2v1, a přitom sem přijedou denně tak dvě ženský a odrodí, proč ne já?!
Konečně napadne doktora udělat o půl páté ultrazvuk, jak jsme na tom s plodovou vodou… zjistí, že jí tam moc není, a rozhodne se provést amnioskopii, tzn. podívá se na čistotu plodovky, opravdu nepříjemné vyšetření.
Naštěstí je plodová voda čistá, i když jí je málo.
Následně se pokusí o Hamiltnův chvat, přesto, že jsem byla výrazně proti, nakonec ho na popud sestry neudělal a zavedl mi další (čtvrtou!) tabletu na vyvolání. Pak se zeptá, jestli počítám s tím, že by se mohlo přistoupit k císaři. To je fakt mazec, nechají mě tam ležet jako lazara tři dny a pak sekce? Fajn, hlavně ať je to za mnou. A přesně tak to i dopadlo…
Najednou se vřítila do pokoje sestra, že se mám celá vysvléct, že se jede okamžitě na sál, takový fofr jsem opravdu nečekala, najednou jsem měla zavedenou cévku, oholená jsem byla, zavedli mi kapačku, položili mě na lehátko a už se jelo. Strašně jsem se klepala strachy.
Pán, co dělal anestezii, byl strašně příjemný, pak už si jenom pamatuji, jak se nade mnou snášela maska a dál nic… Když jsem se probudila, ještě otupělá jsem se ihned ptala po synovi. Prý nešel vyndat, tak je na 4 hodiny ve vyhřívaném boxu. Bylo půl jedenácté, tak jsem musela ještě čekat.
Ale asi se smilovali, protože mi ho přinesli už v 11 hodin. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ho vzala poprvé do náruče a jak se okamžitě hladově přisál k prsu. Byli jsme spolu až do půl jedné, viděli jsme ohňostroj, a pak mi ho odnesli, abych se vyspala. O to víc jsem se snažila postavit hned ráno na nohy, abych ho mohla mít u sebe.
Nakonec jsem při propuštění zjistila, že jsem utrpěla větší ztrátu krve a že malého museli resuscitovat. Naštěstí jsme oba v pořádku a užíváme si naplno společné chvíle. Konečně mám dojem, že jsem se opravdu zamilovala.
Děkuji všem, kteří mé trápení s porodem dočetli do konce.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 30
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 30
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 69
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2028
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1657
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3356
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1774
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1760
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 9365
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1800
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Každopádně jsi holka šikovná!!! 
kde ze to bylo? abych se tam nahodou neocitla 
a moc moc gratuluji 
Malého vytáhly a hned ho musely chudinku masírovat, páč chvíli nedýchal a pak do boxu. Cca tak za 10min. mi ho přinesli ukázat. Neplakal. Byl to nádherný andílek. Ale takový smutný mi přišel. Líbala jsem ho. Brečela. Dotknout jsem se ho nemohla páč jsem ještě byla přikryta. Ale bylo to něco nádherného. Když jsem se to pak dověděla o tom, že nedýchal a že s ním museli třást, tak jsem z toho měla až trauma 