Poslední měsíc
Celé těhotenství pro mě bylo krásným zážitkem, prošli jsme si i problémy, ale teď je vše v naprostém pořádku... až na poslední měsíc, který nás čeká...
Je to tak, do porodu a našeho prvního setkání zbývá cca jeden jediný měsíc… kromě toho, že mě začíná děsit samotný porod, tu poslední fázi doprovází pocity absolutní nefunkčnosti… valím se jako sud, nemůžu spát, neuvěřitelně mě pálí žáha a ta moje láska jediná, můj prvorozený, se naučil kopat mě do různých orgánů, takže fakt paráda… navíc je ten můj drobeček milovaný již stabilně otočený hlavičkou dolů, takže občas i chodit je problém, jelikož jak se mi začala roztahovat pánev a tím se připravovat na porod, tak to taky není příjemné…
Zkrátka a dobře, strašně se těším až ten poslední a pomalu ubíhající měsíc odplyne a já se poprvé podívám do obličejíku tomu malému zázraku, mému synovi Arturkovi… to se ze mě stane nejšťastnější člověk pod sluncem, i když to o sobě tvrdí každá maminka…:D Pro mrňouska je již vše připravené, ale bylo by také záhodno připravit si tašku do porodnice, protože kdo ví, kdy se ten uzlíček štěstí rozhodne přijít mezi nás… já osobně bych se asi ani nezlobila, kdyby se mu chtělo o malinko dříve, ale pouze v případě, že by byl naprosto v pořádku, jinak ať si tam ještě zdárně a pořádně „dozraje“…
Vlastně mě sžírají tak zvané smíšené pocity… na jednu stránku se na Arturka moc těším, ale na druhou stranu trnu hrůzou, nejen jak zvládnu porod, to snad nějak půjde, ale i to, jak zvládnu následnou péči o toho malého a bezbranného tvorečka, který na mě bude stoprocentně odkázaný a závislý… Naštěstí a zaplať pánbůh při mě bude stát moje maminka a pomůže mi a poradí… přece jen už na svět přivedla tři děti… teď už jsme vlastně všichni odrostlí pacholci…
Je jedna věc, které se bojím, a ta se týká hlavně porodu. Jasně, epistomie je strašná a bolestivá věc, ale to se zahojí, pokud bude nutné ji provádět, ale víc se bojím toho, že jsem jako prvorodička na porod naprosto nepřipravená… žádný kurz jsem neabsolvovala a jediné, kde jsem ohledně porodu něco četla, je časopis Maminka… Pro mě je to naprosto nová a doposud nepoznaná věc, ale sestry a lékaři v porodnici mají za sebou tolik porodů, že nevím, jestli jim nebudu připadat jako naprostý neznaboh. Třeba mě budou chtít vzít jako každou jinou, ale pro mě je to přece naprosto úžasný zážitek a něco, co si budu chtít zapamatovat navždy a oni to budou brát jako naprosto normální otravnou rutinu… uvidíme…
Ve Vrchlabí se pyšní přirozenými porody a označením Baby friendly, tak si na vlastní kůži vyzkouším, co je na tom pravdy a zda je to opravdu tak dobrá porodnice, jak se říká… každopádně v to doufám, protože samozřejmě chci, aby příchod mého syna na svět byl naprosto bez komplikací a co nejmíň stresující pro mě a hlavně pro něj…:)
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1416
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1421
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1592
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 837
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3139
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3095
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 2139
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1117
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 2257
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 889
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...