Poslední měsíc
Celé těhotenství pro mě bylo krásným zážitkem, prošli jsme si i problémy, ale teď je vše v naprostém pořádku... až na poslední měsíc, který nás čeká...
Je to tak, do porodu a našeho prvního setkání zbývá cca jeden jediný měsíc… kromě toho, že mě začíná děsit samotný porod, tu poslední fázi doprovází pocity absolutní nefunkčnosti… valím se jako sud, nemůžu spát, neuvěřitelně mě pálí žáha a ta moje láska jediná, můj prvorozený, se naučil kopat mě do různých orgánů, takže fakt paráda… navíc je ten můj drobeček milovaný již stabilně otočený hlavičkou dolů, takže občas i chodit je problém, jelikož jak se mi začala roztahovat pánev a tím se připravovat na porod, tak to taky není příjemné…
Zkrátka a dobře, strašně se těším až ten poslední a pomalu ubíhající měsíc odplyne a já se poprvé podívám do obličejíku tomu malému zázraku, mému synovi Arturkovi… to se ze mě stane nejšťastnější člověk pod sluncem, i když to o sobě tvrdí každá maminka…:D Pro mrňouska je již vše připravené, ale bylo by také záhodno připravit si tašku do porodnice, protože kdo ví, kdy se ten uzlíček štěstí rozhodne přijít mezi nás… já osobně bych se asi ani nezlobila, kdyby se mu chtělo o malinko dříve, ale pouze v případě, že by byl naprosto v pořádku, jinak ať si tam ještě zdárně a pořádně „dozraje“…
Vlastně mě sžírají tak zvané smíšené pocity… na jednu stránku se na Arturka moc těším, ale na druhou stranu trnu hrůzou, nejen jak zvládnu porod, to snad nějak půjde, ale i to, jak zvládnu následnou péči o toho malého a bezbranného tvorečka, který na mě bude stoprocentně odkázaný a závislý… Naštěstí a zaplať pánbůh při mě bude stát moje maminka a pomůže mi a poradí… přece jen už na svět přivedla tři děti… teď už jsme vlastně všichni odrostlí pacholci…
Je jedna věc, které se bojím, a ta se týká hlavně porodu. Jasně, epistomie je strašná a bolestivá věc, ale to se zahojí, pokud bude nutné ji provádět, ale víc se bojím toho, že jsem jako prvorodička na porod naprosto nepřipravená… žádný kurz jsem neabsolvovala a jediné, kde jsem ohledně porodu něco četla, je časopis Maminka… Pro mě je to naprosto nová a doposud nepoznaná věc, ale sestry a lékaři v porodnici mají za sebou tolik porodů, že nevím, jestli jim nebudu připadat jako naprostý neznaboh. Třeba mě budou chtít vzít jako každou jinou, ale pro mě je to přece naprosto úžasný zážitek a něco, co si budu chtít zapamatovat navždy a oni to budou brát jako naprosto normální otravnou rutinu… uvidíme…
Ve Vrchlabí se pyšní přirozenými porody a označením Baby friendly, tak si na vlastní kůži vyzkouším, co je na tom pravdy a zda je to opravdu tak dobrá porodnice, jak se říká… každopádně v to doufám, protože samozřejmě chci, aby příchod mého syna na svět byl naprosto bez komplikací a co nejmíň stresující pro mě a hlavně pro něj…:)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 750
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 468
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 769
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 355
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 218
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18387
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2456
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2643
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2392
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1581
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....