Bez partnera? Žádný med
Když vidím tu spoustu šťastných párů... je mi skoro do pláče.
Zrovinka včera jsem narazila na fotečky jené mé kamarádky a za chvíli jsem již ronila slzy nad tím, jak tam taťulda spokojeně a hrdě žmoulá své mimčo… já o tuto možnost přišla.
Ale začněme od začátku… je pravda, že když jsem zjistila, že nosím pod srdcem naše miminko, byli jsme spolu opravdu krátce, ale i on přijal tuto novinu ohromně radostně a těšil se na svou úlohu otce… ale moc dlouho mu to nevydrželo… já zůstala od 3. měsíce doma, protože v zaměstnání jsem si netroufla zůstat a ohrozit malého taháním těžkých věcí… Tak jsem seděla doma „na zadku“ a budovala naše hnízdečko.
Čím dál víc mi vyčítal, že nepracuji, přitom jsem měla na nemocenské skoro to, co jsem měla na výplatu… čím dál víc se tahal s kamarády po zábavách a utrácel z našich nemnoha peněz za alkohol… přiznávám se, že i já jemu toto chování dost vyčítala, prostě jsem ho chtěla mít více doma, trávit s ním čas a společně chystat to, co nás čekalo… naše miminko.
Vypadlo z něho, že ho jenom omezuji a zbavuji ho kamarádů… sice mi to bylo proti srsti, ale chtěla jsem mít doma klid, tak jsem polevila… to, co následovalo již značilo začátek definitivního konce, bohužel… Festival… a on měl na něj lístek.(Před výplatou dal za lístek 250 Kč a doma byla prázdná lednice).
Řekla jsem mu teda, ať si jde, ale že chci aby se potom vrátil domů, aby nikde nepřespával… souhlasil. Nakonec jsem si pro něj musela dojít ve tři hodiny ráno ve 4. měsíci přes dvě vesnice. Bože, jak já se bála, že mi nějakej opilej člověk něco udělá. Nakonec jsem ho našla, sice byl jak zákon káže ale byl v pořádku, tak jsem si ho odváděla domů.
Nakonec jsem ještě zjistila, že hulil trávu, o čemž mi tvrdil, že dávno přestal… i to bych možná odpustila, ale to, že šel celou cestu zpátky s námi jeho namol opilý kámoš a celou cestu měl na mě hrubé narážky už bylo i na mě moc a poslala jsem ho tam, kde ani slunce nesvítí. Chyba! On mi pak doma vyčetl, jak že se to opovažuju chovat k jeho kamarádům, jako by ani neslyšel, jak byl ten jeho „kamarád“ nepříjemný.
Takže se strhla hádka, která byla poslední týdny na denním pořádku, odešla jsem si lehnout na gauč, stejně se mi nechtělo čichat ty odporný výpary alkoholu… Druhý den jsme si spolu sedli a opatrně rozebírali to, jak se v poslední době hroutí všechno, co jsme za krátký čas dokázali vybudovat… já si pořád stála za tím, že chci, aby byl víc doma, že až se nám malé narodí, stejně mi po hospodách courat nebude.
On mi tvrdil, že jsem pořád protivná a na jeho vkus moc majetnická… no pardon, že chci trávit s přítelem alespoň nějaký čas… ale došli jsme k dohodě… on bude víc doma a nebo mě občas taky někam vezme a já budu klidnější v tom smyslu, že nebudu hned štěkat, což bylo sakra těžký pod náporem těch hormonů… tak se nám to malinko usadilo, sice jsme kolem sebe radši chodili po špičkách, ale zůstali jsme spolu.
Další den mi oznámil, že odjíždí se sestrou na jižní Moravu… COŽE? To Ti ten slib moc dlouho nevydržel… ale on mi na to odsekl, že to je domluvené už od loňska a že to zrušit nejde, jo a jen tak mimochodem, mladší sestra u nás bude měsíc bydlet… to už jsem se opravdu zabejčila a řekla, ať na to zapomene, že chci mít klidné těhotenství a ne dělat dozor jeho pubertálnímu sourozenci. A další hádka byla tu, načež se sbalil a odjel.
Telefon nezvedal, jeho sestra mě poslala do háje, ať jim dám pokoj… byla středa a v pátek měli odjezd na tu Moravu… kde zatím byl, jsem nevěděla… až potom jsem zjistila, že byl někde v nějakém pajzlu. Po víkendu jsem mu volala, kdy se vrátí domů a on mi řekl, že až tam nebudu, že se mnou už být nechce a jediný na čem se potřebujeme domluvit je, jak to bude kolem malého… že mu je jedno, jestli ho jako otce uvedu nebo ne.
Tak a bylo po všem, zůstala jsem sama a neměla jsem kam jít… táta mě rovnou odepsal, že jsem se neměla nechat zbouchnout, jak hezky nazval své vnouče, takže snad mamka? Naštěstí ta mě v tom nenechala… od té doby jsem u ní a přemýšlím, co tak strašného jsem provedla, že odepsal mě i své dítě… že jsem chtěla, aby tolik nepil?
Když jsem ho poznala, upřímně jsem ho připravila na to, že pokud se mi něco nelíbí, tak to dám najevo, a že umím být vzteklá a občas dost rychle vyletím, jemu se to ale na mně líbilo… teď mě asi kvůli tomu nechal. Navíc řekl, že pochybuje, že je to dítě jeho a že mi otcovství podepíše pouze na základě DNA testů… já souhlasila, protože vím že on otec je.
Pak už jen na povrch vyplavávaly další a další skutečnosti… že na tom festivalu měl nějakou holku, že některé dny tvrdil, že jde do práce a přitom měl rande s jednou „kamarádkou“ a nebo s partou kámošů šel do hospody… asi aby mě nemusel poslouchat, tak lhal. Nakonec mě na chvíli dokázal přestata špinit a urážet a sešli jsme se na kávu.
Asi měl nějaké problémy, protože na testech už netrval a řekl, že mi to podepíše, stejně jako papír o jméně pro syna, i když se mu jméno nelíbilo, ale svůj nárok něco k tomu říct ztratil v den, kdy řekl, že Artur není jeho. Tak teď už jen čekám, až se někde zase objeví a bude schopen se mnou zajít na matriku… ale zase se po něm bohužel slehla zem.
Do porodu mi zbývá měsíc a pak to hodlám vzít přes soud, protože i když souhlasil s podepsáním příslušných papírů, není nikde k sehnání a k soudu se dostavit musí… pak nás čeká ještě vyměření výživného na syna a na mě a chci aby mi soud potvrdil, že pokud bude chtít malého vidět, tak jenom pod dohledem, protože opět a zase hulí trávu a já jen tak nesvěřím někomu takovému dítě.
To, že jsme bez tatínka je strašné nejenom z hlediska financí nebo mrňouska, ale i já jako žena jsem zůstala opuštěná, bez opory a něčí náruče… máma mi říká že na pohlazení a objetí jsem už velká, ale ani si asi nedovede představit, jak těžké je pro mě být sama… Doufám, že budu mít jednou štěstí, a nějaký hodný táta se nás ujme a vynahradí nám to, o co jsme se synem přišli.
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4695
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3391
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1872
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4762
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1528
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1946
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2110
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1868
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 6102
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 441
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
.. skoro bych nad tvým příběhem pustila slzy.. Držim ti palečky at vše zvládneš a vše dobře dopadne určitě se na tebe štěstí usměje,přeji ti krásný porod a zdravého chlapečka 
ale tady na Emimi mas spoustu kamaradek, co Te vzdycky vyslechnou a tu naruc ti poskytnou, i kdyz na dalku, ale aspon neco 
