Jak jsem se nebála porodu
- Porod
- Káťa19
- 23.02.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Druhá část cesty k našemu synovi a jak se rodí v Německu.
Jak jsem psala v 1.části, rozhodla jsem se během těhotenství přestěhovat do Německa. Dva měsíce před TP jsem si našla českého gynekologa a od července jsem k němu pravidelně docházela. Byla jsem ráda, že se můžu v klidu zeptat, jak to tady chodí a doktor mi vše ochotně vysvětlil. Německy bych asi úplně nerozuměla. Doporučil mi kliniku, na které pracuje, a v případě porodu ho zavolají a on mě sám odrodí.
Termín se pomalu blížil a já už jsem si říkala, že by ten náš macík mohl ven.
Nechtěla jsem rodit ani den po termínu, aby neměl třeba 5 kg.
Poslední kontrolu jsem měla 13.8., monitor mi konečně naměřil alespoň pár menších kontrakcí. Že už by se něco pomalu dělo? Doktor mi ale řekl, že to nemusí ještě nic znamenat. Škoda, měla jsem už radost.
Bohužel jsem ale také věděla, že 14.8. večer odjíždí na dovolenou. Tak prý buď to stihneme, nebo ne, ale bude o mě dobře postaráno…
Zbytek dne probíhal normálně do té doby, než si moje drahá polovička skřípla nerv na krku. Ani nevíme, jak se to stalo, najednou nemohl hnout krkem. Bolest nepovolila, naopak se vše zhoršovalo a po několika hodinách, kdy už doma skučel, jsem řekla, že jedeme k doktoru. No tak ve 8 hodin večer jsem ho naložila do auta a já velká řidička-neřidička jsem ho vezla s obrovským břichem do nemocnice.
V čekárně tři lidi, super. Břicho mi tvrdlo jak blázen, tak jsem doufala, že to bude rychle utíkat a půjdem hned na řadu. Dva pacienti tam byli přes 2 hodiny a když jsme se šli zeptat, jak to vypadá, tak nám řekli, že špatně. Sanitky jim tam začaly vozit jednoho zraněného za druhým. Na to už jsme teda neměli nervy a jeli po půlnoci domů s tím, že to přítel holt musí zvládnout s brufenem a do rána to snad povolí. Šel spát s brekem, jak ho to bolelo, a nemohl se hnout. Bylo mi ho hrozně líto… no nakonec jsme nějak usnuli.
Já teda ne na dlouho, v půl 4 ráno cítím mokro. Jdu na záchod a jak tuším, začala mi pomalu odtékat plodová voda. Měla jsem radost. Konečně!
Šla jsem si ještě lehnout, pomalu jsem přemýšlela, jak to uděláme, jestli přítel zvládne vůbec řídit. Nechala jsem ho ještě spát a sama pomalu měřila kontrakce. Byly ale hodně slabé a nepravidelné. Asi v půl 6 jsem ho vzbudila, že musíme jet do porodnice. Naštěstí do rána krk hodně povolil, takže bude řídit. Sbalili jsme svačinu a poslední pár věcí a vyrazili.
Do porodnice jsme dojeli v 7 ráno. Po vstupním vyšetření milá porodní asistentka (v Německu Hebamme) zjistila, že mi opravdu pomalu odtéká voda. Ale kontrakce se začaly spíš zastavovat. Doporučila nám procházky, tak jsme vyrazili ven.
Po dvou hodinách jsme přišli opět na monitor a žádná změna. :-/ Tenhle scénář se opakoval až do 12 hodin - samé procházky, střídající monitor a beze změny. Zavedla mi tedy tabletu a šli jsme znovu ven. Městečko jsme prošli křížem krážem snad stokrát, zastavili jsme se v krámu, koupili svačinu a kontrakce se naštěstí trochu rozjely. Už byly dost cítit, ale chodit jsem ještě mohla. Vždy jsme se po 2 hodinách vraceli na monitor.
Bohužel se ale do 20 hodin nic nedělo. Kontrakce sice sílily, ale já se neotvírala. Nachodili jsme spousty kilometrů a žádná změna. Tak se rozhodli vypustit zbylou plodovou vodu. Od té doby začaly neskutečné bolesti. Ležela jsem a snažila se dýchat, klepalo se mi bolestí celé tělo. Ani břicho mě tak nebolelo, ale ta bolest v kříži byla opravdu strašná, v životě bych si nedovedla představit, že tohle ženská může zvládnout… a opravdu může. ![]()
Nejsem žádná hysterka, myslím si, že mám i vyšší práh bolesti, ale kdo měl u porodu křížové bolesti, tak ví, o čem mluvím. Za celou dobu jsem ani nekřičela, nenadávala, jen jsem prosila to naše zlatíčko, ať jde rychle ven. Po 2 hodinách těchto bolestí mi Hebamme řekla, že jsem otevřená na 3 cm. Já byla v šoku, v tu chvíli mi už bylo fakt skoro všechno jedno, takže když mi řekli, že mi dají epidural, tak jsem souhlasila. Dostala jsem ještě antibiotika, abych neměla infekci, když voda odtékala tak dlouho, a naředili mi krev (mám sklony k trombóze).
Po injekci přišla úleva a já si mohla trochu odpočnout. Museli mi pak ale dát oxytocin, protože kontrakce slábly. Pak už se vše pomalu rozjelo. Hebamme mi vysvětlila, jak mám dýchat, aby plod sestupoval, a řekla mi, ať nechám přirozeně tlačit tělo, pokud mám nucení na tlačení.
Porod mi celou dobu vedla úžasná porodní asistentka, milá hodná paní, člověk na svém místě. Po půlnoci mi oznámila, že se jde na to, a přišla na pomoc doktorka. Obě dvě mě neskutečně podpořily a na pár zatlačení byl náš macek venku.
Radeček se narodil 15.8.2014 v 00:54 s váhou 4170 g a 53 cm, hlavička 37 cm.
Dostala jsem obrovskou pochvalu za tlačení. Velký dík patří Aniballu! Díky němu jsem bez zranění. Jen jeden kosmetický steh, o kterém jsem ani nevěděla. Na balonek se mě ptaly a dokonce mi chodily druhý den gratulovat doktorky, co se to dozvěděly.
V porodnici jsem se měla parádně, s péčí jsem byla maximálně spokojena, dokonce nám tam vařili takový dobroty, že jsem měla strach, že ještě přiberu. ![]()
Na svůj porod vzpomínám velmi ráda. Tělo má opravdu ten dar, že na tu bolest člověk zapomene… a až se rozhodneme pořídit našemu bobíkovi sourozence, tak bych si přála porod přirozený, bez těch léků a kapaček. ![]()
Přečtěte si také
Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží
- Anonymní
- 12.06.26
- 930
Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...
Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí
- Anonymní
- 12.06.26
- 819
Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...
Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!
- Anonymní
- 12.06.26
- 604
Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...
Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou
- Anonymní
- 12.06.26
- 355
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...
Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?
- Anonymní
- 12.06.26
- 166
Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 3866
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1868
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1705
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2505
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1512
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...