Jak jsme našli //
- Těhotenství
- zoviad
- 19.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S přítelem jsme spolu, jak já říkám, sice krátce, ale i přesto šťastní a stále zamilovaní. Přesně nevím, kde začít, protože podle mého názoru nás ovlivnila spousta věcí, ale asi bude stačit, když začnu někde kolem Vánoc 2011.
Ráno jsem nemohla vstát z postele a měla jsem děsné bolesti zad, byla jsem jak ochrnutá. Jeli jsme k babičce, ale bohužel jsem to už nemohla vydržet, tak jsme to vzali raději na pohotovost, a tam mi píchli něco od bolesti a napsali spoustu léků (ředění krve, uvolňování svalů, aj.) no a to si myslím pro nás bylo zlomové, léky nějak podpořili plodnost.
Prášky jsem nebrala, jelikož jsme se o miminko až tak nesnažili, ale nechávali jsme tomu volný průběh. Po mém zdárném léčení zad jsme se rozhodli, že ve městě, ve kterém jsme žili, už toho máme plné zuby a stěhujeme se na barák na vesnici, oba hrozně nadšení. Když si představím, že jsme to bez ochrany dělali rok a nic do té doby nepřišlo a teď po lécích a stěhování (+ vnitřní vyrovnanost) se to podařilo hned napoprvé, tak se mi tomu nechce věřit ![]()
To že jsem těhotná, jsem se dozvěděla 7. 2. 2012. Wow, ten den jsme byli oba dva doma a mně nebylo nějak dobře, tak jsem si jen tak sama bez upozornění přítele udělala test a šup hned silné //. Nějak jsem v tu chvíli přesně nevěděla, jak reagovat, ale běžela jsem a hned vše řekla, H. byl nadšený hrozně moc, ale nastala situace oznámit to rodinám a v mém případě to bylo silné, protože mám sestru, která se už pár let snaží (obrečela to hodně
)
16. 2. 2012 po normálním návratu z práce mě čekal menší šok, začala jsem krvácet. Hned jsem obvolala, koho šlo a nakonec byla sestra ta, která se mnou vše prožívala. Měla jsem hematom na děloze a musela jsem jen ležet a nic nedělat, brala jsem léky na udržení a až po několika měsících utrpení a strachu už bylo vše v pořádku
, oddechli jsme si, že už se snad nemůže nic stát.
Prošli jsme všechny testy, UTZ, kontroly navíc a nevím, co ještě a malinký byl stále zdravý a krásně rostl. Máme hroznou radost, že je vše tak, jak má. Asi je to deníček nic moc, ale nejsem spisovatelka
, jen tak jsem si chtěla zkusit napsat své pocity ![]()
Jinak těm, kterým nejde otěhotnět, nevěšte hlavu, chce to hlavně tu duševní spokojenost (ve většině případu), je to hodně o psychice. Pro ty, které jsou těhotné a mají nějaký problém, držte se a snad bude i vám štěstí hrát do karet a bude zase vše v pořádku jako u nás. A vlastně všem ženám, holkám, paním, nebo jak kdo chcete, přeji, aby se vám vše podařilo a bylo jen dobře, bříška a miminka rostla a všichni jste byli šťastní.
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 568
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 283
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 563
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1052
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 364
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1205
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1400
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2084
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 649
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 776
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...