Jak jsme našli //
- Těhotenství
- zoviad
- 19.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S přítelem jsme spolu, jak já říkám, sice krátce, ale i přesto šťastní a stále zamilovaní. Přesně nevím, kde začít, protože podle mého názoru nás ovlivnila spousta věcí, ale asi bude stačit, když začnu někde kolem Vánoc 2011.
Ráno jsem nemohla vstát z postele a měla jsem děsné bolesti zad, byla jsem jak ochrnutá. Jeli jsme k babičce, ale bohužel jsem to už nemohla vydržet, tak jsme to vzali raději na pohotovost, a tam mi píchli něco od bolesti a napsali spoustu léků (ředění krve, uvolňování svalů, aj.) no a to si myslím pro nás bylo zlomové, léky nějak podpořili plodnost.
Prášky jsem nebrala, jelikož jsme se o miminko až tak nesnažili, ale nechávali jsme tomu volný průběh. Po mém zdárném léčení zad jsme se rozhodli, že ve městě, ve kterém jsme žili, už toho máme plné zuby a stěhujeme se na barák na vesnici, oba hrozně nadšení. Když si představím, že jsme to bez ochrany dělali rok a nic do té doby nepřišlo a teď po lécích a stěhování (+ vnitřní vyrovnanost) se to podařilo hned napoprvé, tak se mi tomu nechce věřit 
To že jsem těhotná, jsem se dozvěděla 7. 2. 2012. Wow, ten den jsme byli oba dva doma a mně nebylo nějak dobře, tak jsem si jen tak sama bez upozornění přítele udělala test a šup hned silné //. Nějak jsem v tu chvíli přesně nevěděla, jak reagovat, ale běžela jsem a hned vše řekla, H. byl nadšený hrozně moc, ale nastala situace oznámit to rodinám a v mém případě to bylo silné, protože mám sestru, která se už pár let snaží (obrečela to hodně 
)
16. 2. 2012 po normálním návratu z práce mě čekal menší šok, začala jsem krvácet. Hned jsem obvolala, koho šlo a nakonec byla sestra ta, která se mnou vše prožívala. Měla jsem hematom na děloze a musela jsem jen ležet a nic nedělat, brala jsem léky na udržení a až po několika měsících utrpení a strachu už bylo vše v pořádku 
, oddechli jsme si, že už se snad nemůže nic stát.
Prošli jsme všechny testy, UTZ, kontroly navíc a nevím, co ještě a malinký byl stále zdravý a krásně rostl. Máme hroznou radost, že je vše tak, jak má. Asi je to deníček nic moc, ale nejsem spisovatelka , jen tak jsem si chtěla zkusit napsat své pocity
Jinak těm, kterým nejde otěhotnět, nevěšte hlavu, chce to hlavně tu duševní spokojenost (ve většině případu), je to hodně o psychice. Pro ty, které jsou těhotné a mají nějaký problém, držte se a snad bude i vám štěstí hrát do karet a bude zase vše v pořádku jako u nás. A vlastně všem ženám, holkám, paním, nebo jak kdo chcete, přeji, aby se vám vše podařilo a bylo jen dobře, bříška a miminka rostla a všichni jste byli šťastní.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 20
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 48
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 133
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 75
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 86
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17349
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2324
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2512
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2247
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1488
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Na druhou stranu taky musím přiznat, že mi přijde, že moudra o tom, jak vše vyřeší psychika může napsat jen kočka, co do toho spadla, aniž by věděla jak. Prostě ten poslední odstavec…no, budiž. Jsi pod vlivem hormonů. 
Krásný deníček, před chvílí jsem dočetla tvůj druhý deníček a ještě jednou přeji celé rodince spoustu radosti! 
