Náročný porod
- Porod
- zoviad
- 01.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vždy jsem si myslela, že porod trvá dlouho, ale že se to zvrtne až tak, jsem nečekala.
41tt
tatínek s Danečkem
Daneček 3 dny po porodu
- 3
Daneček nyní doma v 6 týdnech
- 3
Tenhle deníček nepíšu proto, že bych se chtěla chlubit a už vůbec ne proto, aby mě někdo litoval, je to osud a asi to tak mělo být. Potřebuji se z toho pouze malinko vypsat a trochu varovat před tím, jací někteří doktoři jsou.
Začnu asi tím, že těhotenství nezačalo úplně růžově a já o něm zpočátku ani nevěděla, dále jsem chodila do práce a tahala 16kilové krabice do více než metrové výšky, tím jsem si způsobila hematom na děloze hned vedle miminka, krvácela jsem, musela jsem jen ležet, brát léky na udržení plodu, naštěstí další měsíce jsme už prožili celkem klidně s klasickými problémy otékání končetin, pálení žáhy, nevolnostmi a jinými běžnými těhu příznaky:)
Když jsem byla naposledy na UTZ, byl to 31. tt a bylo mi řečeno, že malej má 1700 g, a to je přece jen klasická váha, tak bylo vše v pořádku, další už mi nedělali. Ve 40. tt mě odeslali do mnou vybrané porodnice v Boskovicích že si mě převezmou do péče. Na kontrolu jsem chodila už obden a pořád mi nikdo nic pořádného neřekl. Přenášela jsem již týden, a pak je teprve napadlo udělat UTZ, docela mě postrašili a řekli, že malej má aspoň 4,5 kg a že poloha je šikmá a tělo se vůbec nechystá. Že to nebudeme prodlužovat a že ve středu odpoledne budeme vyvolávat.
No, bylo to šílené, doma jsem pořád přemýšlela, co bude dál, proč to nejde. Zkoušeli jsme vyvolávat podomácku (úklid, sex, vany a stále nic). Nervozita doma stoupala, já si nachystala v úterý kabelu a všechny věci a chtěla jít spát, abych byla na ten zázračný den čiperná. Bolesti přišly už z nervozity v noci kolem 2. hodiny a hned po 5 minutách. Rozhodla jsem se, že to asi ještě není tak hrozné a pojedeme tedy až ráno.
Ráno jsme dojeli do porodnice a bohužel časově přesně nevím, jak to šlo za sebou, ale přijmuli mě, natočili monitor, podotýkám, že ten mi pak dělali každou hodinu až do porodu. Následovalo vyšetření a zjištění, že se stále dole nic neděje. Dali mi jednu tabletu na vyvolání a poslali do sprchy, stále vše stejné. Druhou tabletu, stále vše stejné, následovalo vyvolávání, ale přímo do žíly. V tu chvíli už jsem měla za sebou cca 15 hodin bolestí a nepostupování 
Pak se kolem mě střídalo tisíce doktoru a sester, jeden kapačku zesílil, druhý zeslabil, no hrůza a děs
Nakonec mi po 20 hodinách praskli vodu, že se třeba porod rozjede, taky že jooo, ale bez otevírání Bolesti šílené, že jsem myslela, že vyskočím z kůže Celou dobu jsem nejedla, ani nepila kvůli tomu, že se nevědělo, jestli přijde císař. Totálně vysílená jsem se snažila vše prodýchávat, jak na mě všichni křičeli, pan doktor Nečas mě stále trápil, nejdřív, ať slezu z postele, to jsem málem zkolabovala, pak mi zase polohoval postel, to mě chytly děsné bolesti do zad, pak zase že budeme měřit kyslík, tak mi zavedl takovou tyčku až na hlavičku malého a bohužel i se skoro celou svou rukou. Přítel byl celou dobu se mnou.
Po 31 hodinách, kdy už jsem nemohla ani dýchat a v hlavě jsem začala vysílená vše vzdávat, mě dali kyslík a mokrou hadru na čelo 
Haha, to mi tak pomůže, jsem si říkala. Jen tedy dodám, že po 31 hodinách jsem byla otevřená na 4 prsty a CS 2-3 No prostě nám to s malým nešlo a já už neměla sílu dále za nás dva bojovat, chtělo se mi začít vše ignorovat, přestávala jsem slyšet a rozumět tomu, co mi všichni říkají, oči se mi zavíraly a mozek už nechtěl dál pracovat. Zkusila jsem tedy naposledy přemluvit doktora, ať už všeho nechá a vezme mě na sál, že už nemůžu. Nastala tma, černo před očima, matné slyšení nějakých hlasů.
Pak asi po 32 hodinách si pamatuji jízdu chodbou, pozdrav paní anestezioložky a pokládání různých otázek, a pak mi řekla dobrou noc. Malej se nakonec narodil s porodní váhou 3890 g a měřil 53 cm. Až na to že měl úplně zkaženou plodovou vodu, o čemž mi řekli až potom, a že jsme oba museli na kapačku a dostat antibiotika, jsme oba v pořádku. Jsem za to tak hrozně ráda, ale proč mě tak dlouho trápili, když věděli, že se nic neděje a že malej se tam nemá dobře a má špatnou polohu na sestup, to netuším. Asi to byl náš úděl si tohle zažít, a nevím, jestli jsem v životě udělala něco špatně a byl to trest, nebo jen zkouška odolnosti.
Vím jen jedno, že bez mého chlapa a pomoci anestezioložky (dozvěděla jsem se později, že přišla za dr., že pokud mě nevezmou hned, tak že tam jiný tým nejméně 8 hodin nebude pro jiné plánované operace), bych to nezvládla Mám ale radost, že už jsme 6 týdnů doma a Daneček mě vše vynahrazuje tím, že je hrozně hodný a skoro o něm nevím, pokud nemá hlad. Snad jsem nikoho moooc nevystrašila, né každý to musí mít jako já 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 377
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 254
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 435
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 202
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 142
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17854
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2395
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2590
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2313
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1540
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jojo u druhého porodu jsem měla tu čest. Nechal mě trápit hrůza hodin, nastříhal mě tak, že rok po porodu mám stále problémi a při hodinovém porodu placenty mě nadával, proč jako tak řvu, že chce vidět jak se postarám o dítě když nezvládnu ani porod 
Manžela vyhodili z pokoje i s dítětem a mě celou hodinu a půl s šitím neřekl ani co se mi narodilo a jestli je malá v pořádku. No a manžel stál s malou vedle v mistnosti a šílel hrůzou, proč tam řvu víc jak u tlačení 
Hlavně že jsem oba zdravý 
zvládli jsme to a to je důležité. Já taky měla debilní doktorku. 14 dní po mém porodu jí vyhodili. No mám já to pech. 
, obě dvě teď alespoň víme, že ženská vydrží fakt úplně všechno a muži by si nás za to měly vážit 
taky jem už 3 generace co rodila císařem 
snad už je lépe 
Ty joo moc mě mrzí že jste si tohle museli prožít
Nechali tě strašně dlouho trápit a maličkýho taky 
já bych je hnala…blbce!!
Jinak Vám oběma přeju hodně zdravíčka a štěstíčka. A mějte se krásně a hlavně se opatrujte