Jak jsme se našli
Příběh o tom, jak se nevzdat.
- 3
Psal se rok 2010, mně bylo čerstvých 18 let a žila jsem s člověkem, který za to ani nestál. Bohužel jsem jako naivní osmnáctka dál žila, jako by nic, aniž bych si uvědomovala, že to není vlastně ono. Choval se ke mně často povýšeně, nazýval mě přezdívkami, které okatě upozorňovaly na mou oplácanou postavu, a řídil můj život. Dalo by se říct, že mě měl omotanou kolem prstu.
Přinutil mě ukončit své studium a nastoupit do práce na 12hodinové směny ke svářečským strojům. I když jsem při studiu chodila na brigádu, bylo mu to prostě málo. Já to snášela jen proto, že jsem nikoho neměla, viděla jsem to jinak, než to bylo, ale to mi vše došlo až později.
Hledala jsem někde alespoň nějaký únik z reality, cítila jsem se sama, nemilovaná a k ničemu. Jednou jsem si sedla k počítači, ani nevím proč jsem si otevřela jednu stránku s chatem a začala jsem si psát s praštěným klukem se smyslem pro humor. Dokázal mě rozesmát, cítila jsem se uvolněně, po tom všem, co reálně bylo.
Začali jsme si psát pravidelně, bylo to kouzelné. Já zjišťovala, že to jsou jediné chvíle, kdy se necítím jako nic.
Po pár dnech psaní mě napadlo, že by bylo hezké vidět fotku mého kamaráda z chatu. Poslal mi ji. Byl na ní 19letý mladík, který byl na vozíku. Byl mi sympatický a já úplně ignorovala to, že má nějaký hendikep.
Otevřel mi oči, když mi napsal, že není ok to, co mi tehdejší přítel provádí. Já uznala, že musím od něj pryč. Začala jsem si tajně šetřit a když jsem měla dostatečný obnos peněz na stěhování, udělala jsem to. Byla jsem sama, ale bylo mi mnohem lépe. Nikdo mi každý den neříkal Hrošíku, nikdo mi nepovídal schválně o tom, jak flirtuje s jinýma a to nejdůležitější, nikdo mi neříkal, že jsem nic.
S kamarádem nám psaní vydrželo i dál a já po čase zjistila, že se těším na psaní s ním víc a víc. Bohužel bydlel skoro 300 km daleko a to tehdy pro mě byla překážka. Jednou mi napsal, že se do mě zamiloval a že na mě musí pořád myslet. To bylo asi rok po tom, co jsme si začali psát.
Bohužel já jsem byla zklamaná z minulého vztahu a bála se. Takže jsme si dál jen psali, i když už zamilované zprávičky. Vydrželo nám to 5 let. V roce 2015 přemluvil kamarádky, aby s ním jely do mého města za mnou. Sám by nikam nedokázal jet, protože potřeboval pomoc. Přijel za mnou tajně, já o tom nevěděla.
To bylo překvápko…
Strávili jsme spolu celý den i noc a já jsem se cítila šťastná po tak dlouhé době. Celou noc jsme vedle sebe leželi a jen si povídali. Ráno musel zase jet, ale moje pocity nešly utišit a ani jsem nechtěla.
Možná to bude znít bláznivě, ale v roce 2017 jsme se napevno rozhodli, že všechno zvládneme a budeme spolu. Našel byt v Brně, kde pracoval, a přestěhovali jsme se tam. Je upoutaný na vozík, je kvadruplegik, potřebuje pomoc i s tím nejmenším úkonem, jako je třeba pití, jídlo, ukládání do postele a všechno. Proto jsem začala pracovat v jeho práci jako jeho asistentka a dálkově jsem si dodělávala rok školy.
Konečně jsem poznala, co je opravdové štěstí. Takovou lásku jsem nikdy nezažila.
Po půl roce mě romanticky v restauraci při západu slunce požádal o ruku, za dva měsíce jsme byly svoji. Věděla jsem, že chci děti, proto přišla tato otázka. Co když naše děti budou také nemocné? Proto jsme se dostavily na genetické testy, kde zjistili, že naše děti nezískají tu chorobu.
Teď mi bude 26, školu jsem dodělala, přestěhovali jsme se do manželova rodného města a snažíme se o miminko. Jsem moc šťastná a těším se, až budeme úplná rodina.
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2212
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1429
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1015
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2018
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1272
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2466
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 4392
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4584
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 3978
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1766
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Vy jste uzasna 
Moc Vam to preju!!! 
musíš být ale žena s obrovským srdcem.
mě se zdá že se ti dva našli navzájem …
Jasně že by zvládli mít mimino, proč taky šmankote ne?! I kdyby to nešlo kvůli neplodnosti, dá se to řešit jinak. Mám kamarádku, která má vozíčkáře otce, ještě má bratra. Maminka zvládla pomáhat manželovi a rok po sobě vychovat dvě děti, k tomu psa. Ženské, co mají třeba 4-6 dětí, není jich zas tak málo, osobně znám v blízkém okolí 4 takové rodiny, kde je hodně dětí a zvládají, chlap celý den v práci, tak co by nešlo zvládnout jedno mimino a asistence manželovi 
