Porod ve 33. týdnu: Jsem šťastná, že je dcerka zdravá a v pořádku

Miminko bylo plánováné. Jednou menstruace nepřicházela, ale to nebylo nic divného, bolelo mě břicho, ale vzhledem k určitým rodinným problémům jsem to nějak nevnímala.
16. 9. jsem si udělala těhotensky test a dvě čárky! Pak v poledne ještě jeden a odpoledne jsem jela pro digitální, který ukázal, že to tak opravdu je. Těhotenství jsem si užívala, až do 32. týdne, to jsem jela na pohotovost s podezřením na odkapávání plodové vody, to vyloučili. Tak zas domů. Druhý den jsem byla šíleně unavená a chytl mě průjem, v pondělí stále pokračoval a tak jsem jela do lékárny pro léky, protože hořká čokoláda a pododbně nefungovaly, ty ale také nezabraly… to už mi bylo divné. V úterý ráno jsem se probudila s tím, že je mi fakt zle a jedu na pohotovost znovu, i když budu za hysterku… Verdikt od hrozně nepříjemného doktora: otevřená na 1 cm, necháme si tu vás tak týden na pozorování, přesuneme vás na pokoj, vyfasovala jsem vložku a přesouvala se na pokoj. „Sestři, já se asi počůrala, nebo nevím, jestli to je tou prohlídkou?“ Sestřička vzala vložku a zjistila, že je to plodová voda.. „Tak to si vás tu už necháme do porodu a to bude brzy.“ Takhle zle se mi nikdy neudělalo, vždyť jsem teprve ve 32. týdnu, vždyť je hrozně malinká. Znovu prohlídka od zlaté paní doktorky, která mě uklidňovala, že je naše holčička už velká, že má 2 kg a zvládneme to vše, že naše nemocnice je na nedonošené miminka vybavena a skvělá. Dostala jsem kapačku na dozrání plic naší maličké a rozkaz vydržet alespoň 48 hod, to jsem ještě vtipkovala, že teda zavolám mamce (švadlena), ať mě přijde zašít. Ve středu večer mi po prohlídce doktor říká: „V noci budeme rodit, nebo nejpozději ráno. Jste otevřená na 5cm… chcete něco na urychlení?“ To říkám, že ne, že počkáme na ráno, že přítel chce být u porodu a v noci by to asi nestihl. Ráno už začaly bolesti, ale dalo se to vydržet, otevřená na 7 cm.. už mě vezou na porodní box, šup na kozu na bok a přišli dvě ošklivé kontrakce, už je tu přítel na kterého se čekalo, protože mu dělali testy na covid, přišel v 7:40 a šlo se na to. Tlačím, snažím se dle pokynů doktora (opět toho nepříjemné ho), ale vůbec mi to nejde, dvě zatlačení, prý vše ohozené (doktor, lampa, zeď..) pak jen slyším: „Paní doktorka vám pomůže, miminku se tam už nelíbí.“ Až potom mi přítel říkal, že mi zmáčkla břicho… najednou cítím, že je naše holčička na světě. Čekáme na její pláč a najednou se ozve ten nejhezčí křik na světě, malou mi jen ukáží v dečce a na pár vteřin dají do náruče a už mi ji berou… posílám partnera za malou, vezou ji do inkubátoru… zatím mě šijí… Bolest hrozná, až mi tečou slzy… Za chvíli přijde partner s prvníma fotkama naší krásky. Narozená 1. 4. (naše aprílová holčička) v 8:04, 1 980 gramů a 45 cm. Apgar skóre 8-9-9, na nedonošenou v 33. týdnu krásné. Jedu na šestinedělí sama, bez své holčičky… za chvíli mi ji donesou ukázat, doktor říká, že je malá bojovnice, nepotřebuje žádnou podporu, sama dýchá a je zdravá. Dvakrát denně za ní chodím na intermedial, povídám ji, jak moc jí miluju a všichni okolo také, jak se na ni těší a pláču u toho, v sobotu si ji vyprosím k sobě a od té doby jsme už jen spolu, malá je na um a snažím se přikládat, ale je slabá, stále spí a nemá sílu sát, mám rozhozené nervy z jedné sestry, která mě několikrát sjela, že malá nedopíjí mlíčko, moje vysvětlení, že když už nechce, tak to do ní nemůžu tlačit, nebere. Nakonec jsem strávila v porodnici 17 dní, odcházíme domu, s částečným kojením… Tatínek konečně vidí svou holčičku, která v autosedačce není ani vidět… tak je maličká. Říká, že není možné, že je tak malinká a mě už přijde veliká. Nyní je jí korigovaně 6 měsíců má 8 kg a je to naše šikulka vysmátá.

Porod za mě hrozný, bolest ne… jen to šití a pak, jak se to hojilo, ale nějak šrám na duši, že to bylo tak brzy, z chování doktora, dětské sestry, naštěstí ostatní doktoři a sestřičky byli úžasní, se vším pomohli, poradili, povzbudili, mrzí mě že, i když byla dcera v pohodě, neměla jsem bonding, že vše bylo honem honem. Možná jsem ráda, že mám porod trochu v mlze a o některých věcech ani nevím. Jsem šťastná, že je dcerka zdravá a v pořádku.