Jak mě málem odrodil manžel
- Porod
- Laav
- 31.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se napsat deníček o mém porodu v belgickém městě Brusel, abych si tak uchovala vzpomínku na to, jak se na svět dostal náš synek Otakárek. :)
- 7
- 1
- 1
- 1
- 5
Dobrá otázka je, kdy jsem vůbec rodit začala?
Ve středu 9.7. jsem šla v 9:30 na první monitor k mému doktorovi do centra O+ medical poblíž justičního paláce. Tak si tam tu půl hodinku ležím a pročítám si knížku s přípravou k porodu. Když v tom přišla sestra, co se jen podívala na hodnoty, které se kreslily na papír a vyvalila oči.
Nejdříve se podívala na mě, pak zpět na papír a zeptala se, zda něco cítím. Odvětila jsem, že nic. V tom případě prý mám čekat porod tak do týdne (Týden? Pche! Kdyby tušila). Fajn! Ta vedra už jsou k nevydržení! V bytě máme ke 30°C, nelze vyvětrat.
Cítila jsem se celý den nějak divně, tak jsem jela radši hromadnou. Tedy pokud ten autobus dorazí. V Belgii je čas pouze relativní pojem. Autobus může přijet, ale nemusí. Na čas ho rozhodně nečekejte. Když se ho náhodou dočkáte, tak je natřískaný nebo jedou dva za sebou. Každopádně jsem měla nějaké štěstí, že nebyl ani opožděn, ani natřískán. Krásně mě svezl domů a už jsem se těšila, jak si budu celý den lebedit. Odpoledne odešel kousek zátky. Úžasné! V blízké době je to tady a budeme mít malého u sebe!
Na večer začali slabí poslíčci, tak jsem si dala sprchu a zas přešli. Šla jsem si lehnout (manžel do jedné koukal na fotbal, tentokrát se mu to vymstilo), ale od 2 ráno mi nešlo nějak spát. Prostě mi bylo divně. Uvelebila jsem se na gauči v obýváku a snažila se zabrat. Bohužel to nepomohlo.
Po dvou a půl neúspěšných hodinách jsem se opět odebrala do ložnice s tím, že si ještě dojdu na záchod. Vyšel ze mě i zbytek zátky, tentokrát s krví a nastaly zas ty slabé bolesti. Hm.
Lehla jsem si k muži a přemýšlela, zda ho mám vzbudit sprchou nebo to zkusit zaspat. Otázka vyřešena, když se sám zeptal, zda mi něco není. 
Oznámila jsem situaci a šla si tedy dát sprchu, kde jsem nadávala, jak mám jako prvorodička sakra poznat, kdy to jsou poslíčci a kdy kontrakce. To mi nemůže odtéct voda, aby bylo po problému?!
Odpověď na mou otázku se dostavila rychle v podobě malého úniku při vysmrkání. To už se muž ujišťoval, zda jsem si jako necinkla. Snad asi poznám, kdy to jde tudy a kdy jinudy. Zvedla jsem se a šla rychle na záchod, kde začala odtékat voda ve větším množství. To bylo pět hodin ráno.
Chaos nenastal. Muž psal do práce, že si bere volno, aby mohl se mnou do porodnice. Pomalu jsme se oblékli, umyli, sbalili si svačinu a muž se ještě nasnídal. Já nějak neměla chuť a nějak mi to pořád nedocházelo, že už je to tady!
Do porodnice jsme dorazili chvíli po půl osmé ranní. Nahlásila jsem prasknutou vodu a midwife mě odvedla rovnou na porodní pokoj, napojila na monitor a oznámila, že jí mnou končí směna, takže se o nás pak bude starat někdo jiný.
V osm přišla nová směna a představila se nám midwife, která s námi měla být až do konce toho všeho. Vyšetřila mě. Výsledek - otevřená na 3 cm! Supr. A k tomu jako bonus ze mě vytekl další kýbl vody, jakmile do mě sáhla. 
Bolesti stále nula.
Po monitoru vleže jsem byla napojena na dálkový monitor, takže jsem mohla chodit a zároveň pozorovat srdíčko malého a intenzitu kontrakcí. Sranda byla, že pokud jsem seděla, tak kontrakce nula. Takže jsem několik hodin v kuse pořád jen chodila dokola, aby se to trochu pohnulo.
Ve dvanáct už jsem kontrakce začala mírně cítit jako trochu silnější ms bolesti. Takže stále úsměv na tváři. Midwife ze mě byla na prášky. Několikrát řekla, že kdyby nevěděla, tak by ani neřekla, že rodím. A neustále kroutila hlavou nad tím, jak pochoduji, protože jinak nemám kontrakce. Muž skočil do bufetu a přitáhl k obědu bagel, takže radost.
Bohužel při vyšetření ve tři odpoledne otevřená jen na 5 cm. Takže mi bylo sděleno, že pokud se to nepohne, bude mi podán oxytocin, případně pokud se malý nedostane ven do 17 hodin, budou mi dána antibiotika kvůli odteklé plodovce. Zároveň zavedena kanyla, při níž jsem se tam málem složila. Nesnesu totiž cokoli zavedeného pod kůži.
Už mě to začalo štvát, tak jsem si vyžádala vanu. Bylo mi vyhověno, jen jsme se museli přesunout na jiný porodní pokoj, kde vana byla. Okamžitě jsem do ní zapadla a užívala si vody. V ní začaly kontrakce nabírat grády. Nejhorší bylo, že šly do zad a ani nepomohlo vyhřívané opěradlo ve vaně.
Ve čtyři hodiny jsem chtěla ven, protože už jsem cítila tlaky na konečník. Midwife mi pomohla ven s tím, že mě vyšetří. A ejhle - po hodině otevřená na 8 cm! Vypadala překvapeně a oznámila, že malého budu mít tak za hodinku, dvě u sebe – jak se mýlila. A šla zavolat mému gynekologovi, aby dorazil k porodu.
Po čtyřiceti dlouhých minutách se mi chtělo prostě už tlačit. Midwife říkala, abych ještě netlačila, že nejsem úplně otevřená, ale já ji přesvědčila, ať mě vyšetří, že to není možné. Vyšetření dopadlo: otevřená na 10 cm, ale malý ještě nebyl úplně sestoupený dolů, tak tomu dávala ještě půl hodinky.
Odešla se pozeptat, zda gynekolog už dorazila. Já čapla muže za ruku s tím, ať ji kouká zavolat zpátky, že cítím, jak už se malý dere ven. Muž zpanikařil. Evidentně se mu nelíbila představa mě rodit a začal křičet na celý pokoj, ať se koukají vrátit.
Midwife přiběhly dvě, nechaly mě ležet na boku, jedna čapla mojí nohu na svoje rameno a druhá si narychlo připravovala věci. Začaly mě povzbuzovat, že už vidí krásné vlásky (to jsem si říkala haha, děti jsou většinou plešaté) a na čtyři zatlačení byl malý venku.
Otakárek se narodil 10.7. v 17:02 s 3610 g a 49 cm. S tím, že opravdové bolesti trvaly hodinu a porod samotný dvacet minut bez medikamentů a epiduralu.
Můj gynekolog to nestihl. Ten dorazil, když byl malý už venku - a to byl ještě v civilu. Šel se převlíknout a akorát vytáhl placentu a zkonstatoval překvapeně, že jsem bez poranění a ještě se omlouval, že to nestihl. Njn, prvorodička, tak počítali všichni s tím, bůhví jak dlouho to nebude trvat. Ovšem náš synáček je vyvedl z omylu.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2972
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1839
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1563
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 549
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2518
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4981
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1757
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1851
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1141
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3783
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
v 17:15 jsem z te vany vylezla a v 17:38 se nam mala narodila 
Moc gratuluji. Fakt to byl ukázkový a pohodový porod. Malému přeji hodně zdravíčka. 
