Jak mě málem odrodil manžel
- Porod
- Laav
- 31.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se napsat deníček o mém porodu v belgickém městě Brusel, abych si tak uchovala vzpomínku na to, jak se na svět dostal náš synek Otakárek. :)
- 7
- 1
- 1
- 1
- 5
Dobrá otázka je, kdy jsem vůbec rodit začala?
Ve středu 9.7. jsem šla v 9:30 na první monitor k mému doktorovi do centra O+ medical poblíž justičního paláce. Tak si tam tu půl hodinku ležím a pročítám si knížku s přípravou k porodu. Když v tom přišla sestra, co se jen podívala na hodnoty, které se kreslily na papír a vyvalila oči.
Nejdříve se podívala na mě, pak zpět na papír a zeptala se, zda něco cítím. Odvětila jsem, že nic. V tom případě prý mám čekat porod tak do týdne (Týden? Pche! Kdyby tušila). Fajn! Ta vedra už jsou k nevydržení! V bytě máme ke 30°C, nelze vyvětrat.
Cítila jsem se celý den nějak divně, tak jsem jela radši hromadnou. Tedy pokud ten autobus dorazí. V Belgii je čas pouze relativní pojem. Autobus může přijet, ale nemusí. Na čas ho rozhodně nečekejte. Když se ho náhodou dočkáte, tak je natřískaný nebo jedou dva za sebou. Každopádně jsem měla nějaké štěstí, že nebyl ani opožděn, ani natřískán. Krásně mě svezl domů a už jsem se těšila, jak si budu celý den lebedit. Odpoledne odešel kousek zátky. Úžasné! V blízké době je to tady a budeme mít malého u sebe!
Na večer začali slabí poslíčci, tak jsem si dala sprchu a zas přešli. Šla jsem si lehnout (manžel do jedné koukal na fotbal, tentokrát se mu to vymstilo), ale od 2 ráno mi nešlo nějak spát. Prostě mi bylo divně. Uvelebila jsem se na gauči v obýváku a snažila se zabrat. Bohužel to nepomohlo.
Po dvou a půl neúspěšných hodinách jsem se opět odebrala do ložnice s tím, že si ještě dojdu na záchod. Vyšel ze mě i zbytek zátky, tentokrát s krví a nastaly zas ty slabé bolesti. Hm.
Lehla jsem si k muži a přemýšlela, zda ho mám vzbudit sprchou nebo to zkusit zaspat. Otázka vyřešena, když se sám zeptal, zda mi něco není. 
Oznámila jsem situaci a šla si tedy dát sprchu, kde jsem nadávala, jak mám jako prvorodička sakra poznat, kdy to jsou poslíčci a kdy kontrakce. To mi nemůže odtéct voda, aby bylo po problému?!
Odpověď na mou otázku se dostavila rychle v podobě malého úniku při vysmrkání. To už se muž ujišťoval, zda jsem si jako necinkla. Snad asi poznám, kdy to jde tudy a kdy jinudy. Zvedla jsem se a šla rychle na záchod, kde začala odtékat voda ve větším množství. To bylo pět hodin ráno.
Chaos nenastal. Muž psal do práce, že si bere volno, aby mohl se mnou do porodnice. Pomalu jsme se oblékli, umyli, sbalili si svačinu a muž se ještě nasnídal. Já nějak neměla chuť a nějak mi to pořád nedocházelo, že už je to tady!
Do porodnice jsme dorazili chvíli po půl osmé ranní. Nahlásila jsem prasknutou vodu a midwife mě odvedla rovnou na porodní pokoj, napojila na monitor a oznámila, že jí mnou končí směna, takže se o nás pak bude starat někdo jiný.
V osm přišla nová směna a představila se nám midwife, která s námi měla být až do konce toho všeho. Vyšetřila mě. Výsledek - otevřená na 3 cm! Supr. A k tomu jako bonus ze mě vytekl další kýbl vody, jakmile do mě sáhla. 
Bolesti stále nula.
Po monitoru vleže jsem byla napojena na dálkový monitor, takže jsem mohla chodit a zároveň pozorovat srdíčko malého a intenzitu kontrakcí. Sranda byla, že pokud jsem seděla, tak kontrakce nula. Takže jsem několik hodin v kuse pořád jen chodila dokola, aby se to trochu pohnulo.
Ve dvanáct už jsem kontrakce začala mírně cítit jako trochu silnější ms bolesti. Takže stále úsměv na tváři. Midwife ze mě byla na prášky. Několikrát řekla, že kdyby nevěděla, tak by ani neřekla, že rodím. A neustále kroutila hlavou nad tím, jak pochoduji, protože jinak nemám kontrakce. Muž skočil do bufetu a přitáhl k obědu bagel, takže radost.
Bohužel při vyšetření ve tři odpoledne otevřená jen na 5 cm. Takže mi bylo sděleno, že pokud se to nepohne, bude mi podán oxytocin, případně pokud se malý nedostane ven do 17 hodin, budou mi dána antibiotika kvůli odteklé plodovce. Zároveň zavedena kanyla, při níž jsem se tam málem složila. Nesnesu totiž cokoli zavedeného pod kůži.
Už mě to začalo štvát, tak jsem si vyžádala vanu. Bylo mi vyhověno, jen jsme se museli přesunout na jiný porodní pokoj, kde vana byla. Okamžitě jsem do ní zapadla a užívala si vody. V ní začaly kontrakce nabírat grády. Nejhorší bylo, že šly do zad a ani nepomohlo vyhřívané opěradlo ve vaně.
Ve čtyři hodiny jsem chtěla ven, protože už jsem cítila tlaky na konečník. Midwife mi pomohla ven s tím, že mě vyšetří. A ejhle - po hodině otevřená na 8 cm! Vypadala překvapeně a oznámila, že malého budu mít tak za hodinku, dvě u sebe – jak se mýlila. A šla zavolat mému gynekologovi, aby dorazil k porodu.
Po čtyřiceti dlouhých minutách se mi chtělo prostě už tlačit. Midwife říkala, abych ještě netlačila, že nejsem úplně otevřená, ale já ji přesvědčila, ať mě vyšetří, že to není možné. Vyšetření dopadlo: otevřená na 10 cm, ale malý ještě nebyl úplně sestoupený dolů, tak tomu dávala ještě půl hodinky.
Odešla se pozeptat, zda gynekolog už dorazila. Já čapla muže za ruku s tím, ať ji kouká zavolat zpátky, že cítím, jak už se malý dere ven. Muž zpanikařil. Evidentně se mu nelíbila představa mě rodit a začal křičet na celý pokoj, ať se koukají vrátit.
Midwife přiběhly dvě, nechaly mě ležet na boku, jedna čapla mojí nohu na svoje rameno a druhá si narychlo připravovala věci. Začaly mě povzbuzovat, že už vidí krásné vlásky (to jsem si říkala haha, děti jsou většinou plešaté) a na čtyři zatlačení byl malý venku.
Otakárek se narodil 10.7. v 17:02 s 3610 g a 49 cm. S tím, že opravdové bolesti trvaly hodinu a porod samotný dvacet minut bez medikamentů a epiduralu.
Můj gynekolog to nestihl. Ten dorazil, když byl malý už venku - a to byl ještě v civilu. Šel se převlíknout a akorát vytáhl placentu a zkonstatoval překvapeně, že jsem bez poranění a ještě se omlouval, že to nestihl. Njn, prvorodička, tak počítali všichni s tím, bůhví jak dlouho to nebude trvat. Ovšem náš synáček je vyvedl z omylu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1153
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 680
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1183
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 500
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 305
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19068
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2519
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2747
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2470
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1651
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
v 17:15 jsem z te vany vylezla a v 17:38 se nam mala narodila 
Moc gratuluji. Fakt to byl ukázkový a pohodový porod. Malému přeji hodně zdravíčka. 
