Jak mi malá láska našla velkou
Vzpomínka na netradiční začátek jedné letní lásky.
Už několik měsíců před maturitou jsem měla jasno v tom, že si poslední „dětské a bezstarostné“ léto chci maximálně užít a nebudu si ho kazit studiem, brigádami a dalšími nezáživnými činnosti, kterých si ještě v životě užiju jistojistě dostatek.
Vzhledem ke své mírnější povaze jsem neplánovala žádné divoké party či exotické cesty, ale spíš poklidný odpočinek v příjemné společnosti či o samotě v přírodě. Vždyť kolik radosti člověku přinesou obyčejné činnosti, jako je čtení knížky na dece u řeky, procházky na boso čerstvě posečenou travou nebo uzobávání vlastnoručně natrhaného zahradního ovoce, jehož chuti a vůni to ze supermarketů nikdy nebude moct konkurovat.
Prosluněné dny vesele ubíhaly naplněné podobnými drobnými radostmi, užívala jsem si příjemný pocit ze zdárně složených zkoušek a těšila se na začátek nové životní etapy, která mě čekala už za pár týdnů. Dobrou náladu mi kalil jen fakt, že jsem neměla nikoho blízkého, s kým bych mohla své štěstí sdílet. Zatímco většina spolužaček už delší dobu spokojeně randila a plánovala společné dovolené se svými milovanými, mně dělali společnost a vrby jen dva pejsci, přesněji tedy psí slečny. V minulosti jsem své neúspěchy na milostném poli připisovala výrazné nadváze, se kterou jsem dlouhé roky marně bojovala. V posledním ročníku střední školy se mi však podařilo zdravým životním stylem zhubnout více než 15 kg – ale štěstí v lásce se na mě ani tak neusmálo. Váhala jsem, zda mu nemám namísto pouhého pasivního vyčkávání vyjít konečně trochu naproti, ale k žádné smysluplné akci jsem kvůli strachu z neúspěchu a zklamání neodhodlala.
Dobře skrývaný smutek jsem se rozhodla částečně kompenzovat splněním dávného snu, a sice pořízením psího krasavce, který měl potěšit mě i moje psí dámy. Přála jsem si pejska opravdu prvotřídních kvalit a neváhala jsem po něm zapátrat i za hranicemi naší země. Tentokrát ode mě štěstěna svou tvář neodvrátila a brzy se mi podařilo narazit na německou paní chovatelku, která byla ochotná prodat mi špičkové štěně za cenu běžnou v Čechách (tzn. zhruba za třetinu standardní ceny německé). Rezignovaně jsem si pomyslela, že jde o jasné znamení, že je mi opravdu souzeno zůstat sama s čtyřnohými přáteli.
Netrvalo dlouho a po výměně několika mailů jsem s batůžkem na zádech a prázdnou přepravkou v ruce žlutým autobusem vyrazila pro nového člena rodiny. V Německu jsem díky vstřícnosti a pohostinnosti chovatelů strávila několik příjemných dní, užila si procházky se smečkou a poznávání krás německých hor i malebných měst.
Po pohodové krátké dovolené jsem se v doprovodu veselého chlupáče Fredíka vracela zpět domů. Dlouhá cesta i příhraniční kontrola proběhly bez problémů a s pocitem úlevy, že jsme vše tak hladce zvládli, jsem po několika hodinách strávených ve vlaku vystoupila na holešovickém nádraží.
Chtěla jsem štěněti dopřát po skoro celodenním pobytu v těsné přepravce trochu svobody. Pejsek se však rozhodl, že nejlepší bude novou domovinu prozkoumat na vlastní pěst (resp. tlapu) a než jsem mu stačila připnout vodítko, proklouznul mi pod rukama a vyběhl rychlostí, jakou dokáže vyvinout jen rozdováděné štěně, vstříc novému dobrodružství. Po překonání počátečního šoku jsem tempem minimálně o polovinu nižším vyběhla za Fredem, ale jako by se po něm slehla zem. V hlavě mi běžely obrazy bezvládného štěňátka pod koly vlaku a stěží jsem zadržovala slzy.
Když už jsem chtěla svoje pátrání pro danou chvíli vzdát, zahlédla jsem na nádražní lavičce nevšední dvojici. Vedle poněkud přísně vyhlížejícího mladého muže seděl rozesmátý Fred a vesele vrtěl ocasem, očividně potěšený, že mě vidí. Zlehka naklonil hlavu směrem k mladíkovi, jako by říkal, ať se připojím k jejich nesourodé společnosti. K dokonalosti výjevu scházelo jen lišácké mrknutí jedním okem. Musela jsem se chtě nechtě usmát a poslechnout nevyslovený rozkaz svého nového pejska.
S oním mužem jsme si vyměnili nejen pár vět o rozverném psím uprchlíkovi, ale před rozloučením také kontakty. Neuteklo mnoho času a na procházky do přírody už jsme vyráželi všichni společně. Fredík svého páníčka oddaně miloval upřímnou psí láskou. Aby také ne, když si (a mi!) ho sám vybral.
Dnes už Fredík provádí své rošťácké kousky v psím nebi a ani můj vztah s jeho vyvoleným mužem se nedočkal šťastného konce. Nicméně stejně vždy ráda zavzpomínám, jak jsem před dvanácti lety získala dvě letní lásky naráz.
Přečtěte si také
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 1765
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1189
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2393
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1157
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 776
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1382
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 2761
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 2001
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1861
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 1703
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Snad se brzy dočkáme pokračování 
