Jak mi malá láska našla velkou

Partnerské vztahy

Vzpomínka na netradiční začátek jedné letní lásky.

Už několik měsíců před maturitou jsem měla jasno v tom, že si poslední „dětské a bezstarostné“ léto chci maximálně užít a nebudu si ho kazit studiem, brigádami a dalšími nezáživnými činnosti, kterých si ještě v životě užiju jistojistě dostatek.

Vzhledem ke své mírnější povaze jsem neplánovala žádné divoké party či exotické cesty, ale spíš poklidný odpočinek v příjemné společnosti či o samotě v přírodě. Vždyť kolik radosti člověku přinesou obyčejné činnosti, jako je čtení knížky na dece u řeky, procházky na boso čerstvě posečenou travou nebo uzobávání vlastnoručně natrhaného zahradního ovoce, jehož chuti a vůni to ze supermarketů nikdy nebude moct konkurovat.

Prosluněné dny vesele ubíhaly naplněné podobnými drobnými radostmi, užívala jsem si příjemný pocit ze zdárně složených zkoušek a těšila se na začátek nové životní etapy, která mě čekala už za pár týdnů. Dobrou náladu mi kalil jen fakt, že jsem neměla nikoho blízkého, s kým bych mohla své štěstí sdílet. Zatímco většina spolužaček už delší dobu spokojeně randila a plánovala společné dovolené se svými milovanými, mně dělali společnost a vrby jen dva pejsci, přesněji tedy psí slečny. V minulosti jsem své neúspěchy na milostném poli připisovala výrazné nadváze, se kterou jsem dlouhé roky marně bojovala. V posledním ročníku střední školy se mi však podařilo zdravým životním stylem zhubnout více než 15 kg – ale štěstí v lásce se na mě ani tak neusmálo. Váhala jsem, zda mu nemám namísto pouhého pasivního vyčkávání vyjít konečně trochu naproti, ale k žádné smysluplné akci jsem kvůli strachu z neúspěchu a zklamání neodhodlala.

Dobře skrývaný smutek jsem se rozhodla částečně kompenzovat splněním dávného snu, a sice pořízením psího krasavce, který měl potěšit mě i moje psí dámy. Přála jsem si pejska opravdu prvotřídních kvalit a neváhala jsem po něm zapátrat i za hranicemi naší země. Tentokrát ode mě štěstěna svou tvář neodvrátila a brzy se mi podařilo narazit na německou paní chovatelku, která byla ochotná prodat mi špičkové štěně za cenu běžnou v Čechách (tzn. zhruba za třetinu standardní ceny německé). Rezignovaně jsem si pomyslela, že jde o jasné znamení, že je mi opravdu souzeno zůstat sama s čtyřnohými přáteli.

Netrvalo dlouho a po výměně několika mailů jsem s batůžkem na zádech a prázdnou přepravkou v ruce žlutým autobusem vyrazila pro nového člena rodiny. V Německu jsem díky vstřícnosti a pohostinnosti chovatelů strávila několik příjemných dní, užila si procházky se smečkou a poznávání krás německých hor i malebných měst.

Po pohodové krátké dovolené jsem se v doprovodu veselého chlupáče Fredíka vracela zpět domů. Dlouhá cesta i příhraniční kontrola proběhly bez problémů a s pocitem úlevy, že jsme vše tak hladce zvládli, jsem po několika hodinách strávených ve vlaku vystoupila na holešovickém nádraží.

Chtěla jsem štěněti dopřát po skoro celodenním pobytu v těsné přepravce trochu svobody. Pejsek se však rozhodl, že nejlepší bude novou domovinu prozkoumat na vlastní pěst (resp. tlapu) a než jsem mu stačila připnout vodítko, proklouznul mi pod rukama a vyběhl rychlostí, jakou dokáže vyvinout jen rozdováděné štěně, vstříc novému dobrodružství. Po překonání počátečního šoku jsem tempem minimálně o polovinu nižším vyběhla za Fredem, ale jako by se po něm slehla zem. V hlavě mi běžely obrazy bezvládného štěňátka pod koly vlaku a stěží jsem zadržovala slzy.

Když už jsem chtěla svoje pátrání pro danou chvíli vzdát, zahlédla jsem na nádražní lavičce nevšední dvojici. Vedle poněkud přísně vyhlížejícího mladého muže seděl rozesmátý Fred a vesele vrtěl ocasem, očividně potěšený, že mě vidí. Zlehka naklonil hlavu směrem k mladíkovi, jako by říkal, ať se připojím k jejich nesourodé společnosti. K dokonalosti výjevu scházelo jen lišácké mrknutí jedním okem. Musela jsem se chtě nechtě usmát a poslechnout nevyslovený rozkaz svého nového pejska.

S oním mužem jsme si vyměnili nejen pár vět o rozverném psím uprchlíkovi, ale před rozloučením také kontakty. Neuteklo mnoho času a na procházky do přírody už jsme vyráželi všichni společně. Fredík svého páníčka oddaně miloval upřímnou psí láskou. Aby také ne, když si (a mi!) ho sám vybral.

Dnes už Fredík provádí své rošťácké kousky v psím nebi a ani můj vztah s jeho vyvoleným mužem se nedočkal šťastného konce. Nicméně stejně vždy ráda zavzpomínám, jak jsem před dvanácti lety získala dvě letní lásky naráz.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
LennyL1
Kecalka 286 příspěvků 13.06.18 06:04

No krása, super deníček!

 
Pety2
Ukecaná baba ;) 2327 příspěvků 13.06.18 07:40

To byl pěkný deníček :potlesk:

 
Boeing737
Stálice 67 příspěvků 13.06.18 10:16

Moc hezké. :)

 
karjak
Kecalka 180 příspěvků 13.06.18 12:32

To je krásný příběh! :kytka:

 
jestericka34
Kecalka 335 příspěvků 13.06.18 16:38

:palec: :palec: :palec: super

 
Moni0101
Kecalka 451 příspěvků 13.06.18 17:01

Moc hezke :srdce: :potlesk:

 
Sov.sarka
Nováček 8 příspěvků 14.06.18 13:32

Děkuji za milé komentáře :kytka:

 
yse
Zasloužilá kecalka 704 příspěvků 14.06.18 21:55

Cetlo se to uplne samo :potlesk: Hezky pribeh. Mam usmev na rtech :pankac:

 
Sov.sarka
Nováček 8 příspěvků 17.06.18 10:27

Děkuji :srdce:

 
admin
Extra třída :D 10788 příspěvků 23.06.18 22:23

Krásné :srdce: Jen jsem doufala ve šťastný konec :,( Snad se brzy dočkáme pokračování ;)

Přeji hodně štěstí :kytka:
adminka Lucka

 
Sov.sarka
Nováček 8 příspěvků 28.06.18 11:02

Děkuji :srdce:

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama