Jak přestřihnout pupeční šňůru?

Sedím na zemi, rukama objímám kolena a po tváři mi stéká slza. Je tu strašné ticho. Kde jsou všichni? Proč mě tu zanechali s hlavou plnou myšlenek a napospas vlastnímu boji.

To ticho je jen zdánlivé, ve skutečnosti tu probíhá rozhovor. Vlastně hádka. V mé hlavě.

„Proč se tak bojíš? Co sis myslela? Že nikdy nevyroste?“

„Né, nejsem blázen. Vím, že ta malá culíkatá holčička už je pryč. Jen mi to přijde líto.“

„Tak líto, říkáš? Líto koho – sebe? Protože ona se na to těší. Těší se, že vymění máminu náruč za lákavou náruč dospělosti. Tak jí to dopřej, nebuď sobecká.“

„Nejsem sobecká, vím, že čas nezastavím. Ale vždyť ještě včera jsem ji hladila po vláskách, učila první krůčky, nedočkavě čekala na první oslovení mami. A najednou si přijde s tak pevným odhodláním v očích, tatam je dětská nerozvážnost, a jen tak mimochodem mi oznámí: „Mami, chci jít na školu do zahraničí.““.

Co? Proč? Kdy se to stalo, proč mě na to nikdo neupozornil? Proč mi nikdo neřekl, že porodní bolesti sice sakramentsky bolí, ale přestřihnutí pupeční šňůry přichází až o 15 let později a bolí mnohonásobně víc?

A opět ten malý hlásek někde vzadu v mé hlavě se začíná škodolibě smát:

„Bláhová… jsi bláhová. Buď ráda, že ví, co chce. Vždyť tohle jsi jí dosud vyčítala. Že se chová jako malé dítě. Ať už se jednou provždy rozhodne, co vlastně v životě chce. A teď, když s tím přišla, tak jsi zase nespokojená.“

„Já vím. Jenže jsem nečekala, že to přijde takhle brzy. A že mi chce takhle odejít. Zrovna do ciziny. Co když jí to dovolím a ona to nezvládne? Co když nezvládne se v cizím jazyce učit další cizí jazyky a ostatní učivo? Co bude potom?“

„Proč by to nezvládla? Děláš, jako by ti měla odejít navždy. Vždyť ta cizina je 40 km odsud, takže bude dojíždět jako do každé jiné školy. Víš moc dobře, že si vždycky vybere tu horší cestu. Když se bála míče a neuměla chytat, tak začala hrát závodně házenou a během roku se vypracovat na jednu z nejlepších v týmu. Když zakládala hudební skupinu s tím, že hraje na housle, klavír, kytaru a někdo řekl „bez bubeníka nemůžem hrát“, tak co udělala? Prostě se naučila na bubny. A učí se dobře, dosud měla samé jedničky, jazyky ji baví… tak sakra o co ti jde??“

„Nevím. Copak jde takhle jednoduše vybrat střední školu? Co když by byl lepší gympl, to je sázka na jistotu. A vše se o pár let odsune. Vždyť se vyvíjí a příští rok ji může bavit něco úplně jinýho. A když zvolí cizinu, už není cesty zpět.“

„Mám vůbec právo o tom rozhodnout? Strašně se bojím, že tím prostým slůvkem ANO jí změním život. Ale tak zoufale si přeju, aby k lepšímu… Ne, zoufale si přeju, aby byla zase malá a já před tímto rozhodnutím nemusela vůbec stát. Chci být pštrosem a strčit hlavu do písku. Až to někdo za mě rozhodne, tak mi prosím, dejte vědět.“

„No, tak to takhle nepůjde. Jednou jsi máma a mámy musí dělat rozhodnutí za své děti, ať se jim to líbí nebo ne. Žádnej pštros, děvenko. Musíš se rozhodnout TY. A hned, protože přihláška se už musí poslat.“

„Nezvládnu to, prostě bojím se vlastního rozhodnutí. Kdybych rozhodovala o sobě, tak si následky toho ponesu sama, ale takhle? Co když mi to jednou vyčte, že jsem jí zabránila v rozletu?? Ale co když mi jednou vyčte, proč jsem jí to nerozmluvila, já jsem přece měla vědět, co to všechno obnáší? Vždyť ona je tak malinká. I když se jí v očích leskne ušmudlané moudro, které vystrkuje růžky, stejně se přijde ráda za mnou pomazlit. Nemůžu ji říct, dělej, jak myslíš. Protože ona neví, co je život. A věří mi, že já jí poradím dobře. Jenže SAKRA, jak jí mám radit, když jsem sama bezradná. Pomoc, tentokrát potřebuji poradit já.“

Slza dopadá na zem, křehké ruce schopné držet svou dceru 14 let pevně za ruku se bortí pod tíhou rozhodnutí. Holčičko moje milá, kéž bych tě nezklamala. Kéž bych ti dokázala dobře poradit a silnou tě vypustit ze svého hnízda. Ale bojím se, že to nedokážu…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Krisťa81
465
21.2.14 00:30

Krásné. Přeju hodně sil, maminko! A gratuluji k šikovné dceři. :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
gabousek
2234
21.2.14 00:36

Četla jsem tvoji diskusi a deníček mi asi teprve až teď otvírá oči, jak těžké to pro rodiče může být..
Nicméně z vlastní zkušenosti dítěte, kterému rodiče „kecali“ do toho, kam se má přihlásit a nakonec ho ovlivnili v rozhodnutí, jít za „jistotou“, bych se spíš přikláněla k tomu nechat ji, ať se rozhodne zcela a úplně sama. Já jim to asi tak trošku vyčítám, že mě tenkrát nenechali zkusit „něco víc“. Už je velká holka a stejně si za to rozhodnutí nakonec ponese zodpovědnost sama.
Navíc, kde je psáno, že když se jí tam nebude líbit, nemůže za rok nastoupit tady v Čechách na gympl? ;)

  • načítám...
  • Zmínit
nikina3
855
21.2.14 00:37

Asi nejhezčí deníček, co jsem tu kdy četla, slzy tečou… Syn má jen 7 měsíců už teď se zuby nehty bráním, aby zůstal takový jaký je, aby nikdy nevyrostl.. chtěla bych napořád tohle nejkrásnější miminko a ne chlapa, který nás jistě jednou opustí :,( :,(

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
21.2.14 03:18

Moc hezky napsane :kytka:
V rozhodnuti ti asi nepomuzu, to musis vedet ty sama, ale myslim si, ze by jsi ji mela nechat odejit,(presne )pokud je to naporad, to je jeste otazkou casu-vzdycky se preci muze vratit domu ;) :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
KačuliKačka
17162
21.2.14 06:47

@Renull je to těžké… sice syn netouží po studiu v cizini ani nikterak daleko, ale naprosto chápu ten vnitřní boj stále chránit ty naše maličké děti, ikdyž už výškou dávno přerostly nás, tvoří si své vlastní dospělácké názory a chtějí být čím dál více samostatnější a dospělejší :)
Je to pravda, je to jakoby včera, co se narodili, co se učili první krůčky, první slova a hle… najednou před námi stojí téměř dospělí človíčci, uzurpující si právo na vlastní rozhodování a dospělý život.

Držím pěstičky, abyses co by máma rozhodla co nejlépe a věřím, že ta „malá“ holčička, co vyrostla určitě v báječnou slečnu, zvládla studium co nejlépe a byly jste tak obě spokojené a šťastné :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
pata308
12658
21.2.14 07:47

Super dennicek. Mne do toho rozhodnutia kecali a dopadlo to tak, ze som bez vs :-/ jaderka v prahe im bola daleko. Dotlacili ma do blizsej bratislavy. No a moj prvy ciel bol zarobit si a odist do prahy :-)

  • načítám...
  • Zmínit
rebeccca
21.2.14 08:16

Zrovna mi k tomuhle deníčku hrála písnička od Dary Rolins - Daleko mi neuleť :) :kytka:

  • Upravit
svycarka
7626
21.2.14 08:18

Tak a bulim…nejak jsem u toho rocnaka pozapomela, ze jednou vyroste a bude chtit delat vlastni rozhodnuti. Dcerka je sikovna, jiste vse zvladne a ty take.Moc vam to holky preji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
mejdylko
11370
21.2.14 09:16

Nebraňte jí v rozletu. Mě máma zákazala školu, kterou jsem chtěla dělat a místo toho, mě zavřela na místní ISŠ, protože se bála mě vypustit do Prahy a nemít mě pod dozorem. No školou jsme prolezla tak, že jsem dělala reparáty, nakonec jsem ve čtvrťáku rupla, byla jsem od třeťáku pravidelně za školou. Dělala jsem mamce naschvály. Nechtěla jsem to dostudovat. Nakonec jsem tu maturitu udělala, protože mi došlo, že nějakej papír potřebuju. Tak jsem odmaturovala s trojkama, protože se mi rozsvítilo až když mi hořela koudel u zadku, ale nebyla jsem tam šťastná. Nějaká ekonomie, účetnictví, propagace, administrativa, management… já vůbec nechápala která bije. Písemky jsme dělala tak, že jsem se naučila všechno jak básničku na pololetní písemky, ale nerozuměla jsem tomu a poslední 2 roky, jsem dělala pravidelně reparáty přes léto. Kdyby mi dala šanci, zkusit to, na tu ISŠku jsme mohla přejít kdykoli, brali opravdu každýho blba… ale ona mi to rovnou zatrhla, nevěřila mi, že bych to dala… no tak si se mnou zažila peklo. A pak jsem jí stejně utekla po maturitě do města a vídali jsme se i jednou za 2 měsíce, protože jsem konečně byla ve svým živlu.

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
21.2.14 09:23

Zrovna nedávno jsem si říkala, jaké to bude, až ty naše mrňata zlobivá vyrostou a zmizí…

  • načítám...
  • Zmínit
Renull
87
21.2.14 09:59

Holky, moc děkuji.
Není až tak důležité, pro jakou školu se holka rozhodla. Pro mě je asi největší problém, že se vůbec rozhodla - rozhodla se dospět, rozhodla se dojít do fáze, kdy mě postavila před rozhodnutí…
A já, ač jindy schopná dělat věcná rozhodnutí, jsem najednou schizofrenik. Ještě nikdy jsem neměnila názory z minuty na minutu.
Když jsem se rozhodla, že začneme chodit na nočník, tak jsme prostě začaly. Když jsem se rozhodla, že začne spát sama v pokojíčku, že je čas odložit dudlík…
A najednou je ze mě schizofrenik, měnící se co půl hoďky. půl hodinu jsem nadšená - jooo, holka má svůj názor.. za půl hodinu brečím - sakra, to nedá… za půl hodiny - to je nesmyl, proč zrovna tuhle školu… za další půl hodiny - v žádném případě, tam ji nedám… a takhle pořád dokola. Zblázním se!
:zed: :zed: :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
kjhui
2642
21.2.14 10:15

@Renull
Ahoj, na tobě není rozhodnutí na kterou školu půjde. Na tobě je aby sis byla jistá, že ona ví a chápe, že ať už se rozhodne jakkoliv, tak když se něco nepovede tak se bude mít kam vrátit a bude přivítaná s otevřenou náručí, někdo ji obejme a utěší.
A když se cokoliv povede, tak na ni budeš pyšná.

  • načítám...
  • Zmínit
angellik23
2238
21.2.14 10:18

Myslím že tohle už není ani tak vaše rozhodnutí jako pouze a jenom její. V 15 jsem taky odešla studovat, máma to samozřejmě obrečela, nechtělo se jí mě pouštět, ale táta o tom nechtěl ani slyšet. Vždycky respektoval moje rozhodnutí. No první měsíc pryč byl pro mě strašně těžký, všechno neznámé, nikam jsem netrefila no prostě boj :lol: a máma si nakonec zvykla rychleji než já, že jsem pryč. Nakonec jsem se vrátila po 9 letech domů i s diplomem v ruce a jsem jim moc vděčná, že mi tenkrát umožnili studovat, jak finančně tak i rodičovsky.

  • načítám...
  • Zmínit
Renull
87
21.2.14 10:51

@KačuliKačka napsala :
ten vnitřní boj stále chránit ty naše maličké děti, ikdyž už výškou dávno přerostly nás, tvoří si své vlastní dospělácké názory a chtějí být čím dál více samostatnější a dospělejší :)
Je to pravda, je to jakoby včera, co se narodili, co se učili první krůčky, první slova a hle… najednou před námi stojí téměř dospělí človíčci, uzurpující si právo na vlastní rozhodování a dospělý život.

TAk to jsi napsala přesně!!! O tomhle je ten deníček a já vím, že mi nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Jen je to tak těžké…

  • načítám...
  • Zmínit
FreeLady12
27281
21.2.14 11:26
  1. Kdykoli se může vrátit a nastoupit na školu zde. Skypovat si můžete každý den a zpáteční letenku, kdyby se cokoli stalo, taky zamluvíš ze dne na den :hug:
  2. Vzpomínám když mě bylo 18 a poprvé jsem s tátou nesdílela jeho názor - měla jsem vlastní a dovolila jsem si oponovat. Propuklo to v hroznou hádku a DVA roky jsme se s tátou nebavili. Po dvou letech se mi omluvil (věděl, že chyba byla na jeho straně, že to přehnal)

Později jsme se k tomu vrátili a on přiznal, že nedokázal překousnout, že už jsem velká holka s vlastním názorem a pohledem na život. Že mám na něco jiný názor než on, že jsem mu tak rychle vyrostla… musel se s tím vyrovnat a začít mě brát jako dospělou.

Od té doby je to super. Můj názor respektuje a i když se občas kvůli tomu pohádáme, tak už jako dospělí a jako dospělí si to taky vyřikáme :palec:

Příspěvek upraven 21.02.14 v 11:27

  • načítám...
  • Zmínit
KačuliKačka
17162
21.2.14 11:40

@Renull TAk to jsi napsala přesně!!! O tomhle je ten deníček a já vím, že mi nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Jen je to tak těžké…

Pročetla jsem si diskusi a věřím, že dcera je velmi rozumná slečna, ví co chce, jak píšeš, vždy dokázala netušené a určitě ví, co chce i teď a dá do toho maximum. Vím, že to bude znít asi zvláštně, ale důvěřuj ji ona se ti ta důvěra 100× vrátí zpět :hug:

Držím palečky, abyste každá ten svůj vnitřní boj vyhrála v rámci vzájemné dohody a spokojenosti :palec: roste ti z dcery báječná mladá slečna

  • načítám...
  • Zmínit
IamSherlocked
21.2.14 11:44

Krásný deníček. Já mám sice teprv malou holčičku, ale už teď mě děsí představa že jednou bude chtít žít vlastní život, že už to nebude to moje malé děťátko. Vím že je to na hlavu, ale chtěla bych ji pořád pro sebe.

  • Upravit
janička_opička
2432
21.2.14 12:07

Krásný take se toho bojím, synovi bude za pár měsíců 13 a jsem na to zvědavá, je to těžké,…hrozně…Držím palce, at je rozhodnutí správné a jste spokojené obě:-)

  • načítám...
  • Zmínit
jenaja
25
21.2.14 12:35

Krásnej deníček ale z opačnýho pohledu podporuj jí v čemkoliv i v tom kam si vybrala jít studovat, ty to určitě zvládneš a dcera bude šťastná a vděčná žes jí to umožnila, mě máma nepustila ani do vzdálenějšího města na střední kam jsem si strašně moc přála a taky jsem si už někdy ve 14 byla sakra jistá co chci v životě dělat, no ale šla jsem tedy prostě na tu střední která byla nejblíž baráku aby byla spokojená že mě má co nejvíc doma a pořád na očích… teď mi táhne na třicet, do dneška na to vzpomínám že mě prostě nepustila i když táta mě podporoval ale i jemu zakázala o čemkoliv rozhodovat :( a ted dělám práci která mě zrovna moc nebaví ani nenaplňuje i když jsem samozřejmě ráda že v dnešní době aspoň nějakou práci mám, přitom vím že jsem mohla žít uplně jinak a dělat práci kterou bych milovala, přeju hodně štěstí taky bych si jednou přála takhle šikovnou dceru jako máš ty!

  • načítám...
  • Zmínit
moky
10715
21.2.14 12:36

Já to vidím tak, že po tobě nechce tvé rozhodnutí, ale postavila tě před sebe samou s cílem: Mami, já se umím rozhodnout sama a chci jen, abys mě podpořila…
A tohle je vždycky strašně těžké..ale máš skvělou dceru, evidentně jí jde i o tebe, jináč by si také dělala, co by chtěla, přinejmenším by ti dělala naschvály, ale jde vidět, že tě má ráda a chce znát i tvůj pohled. Podle mě je dávno rozhodnutá, jen čeká, že na ní budeš pyšná a řekneš jí to tak. O rozhodnutí Ano-Ne podle mě vůbec nejde…

  • načítám...
  • Zmínit
Já_a_Kačí
662
21.2.14 13:08

Ježiš, ještě že jsem si neosolila polívku, teď tam padá jedna za druhou, ani nevím, proč mě to tak dojalo… Jsi určitě úžasná máma a já smekám. Fakt. Až dojím, budu se muset jít znovu namalovat, děkuji :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Adona-i
882
21.2.14 13:28

Tenhle deníček mi vehnal slzy do očí. Můj syn teprve půjde do školy, ale už teď jsou okamžiky, kdy bojuji s tím, že už to není to moje malé bezbranné miminko.
Věku, kdy opravdu začne mít svůj názor a svoje touhy, které budu muset chtě nechtě respektovat, se docela bojím.

  • načítám...
  • Zmínit
Ljus
4
21.2.14 13:34

Krasne napsane. Rada bych pridala vlastni zkusenost. Ve stejnem veku jsem odjela studovat na tri roky do zahranici. Navzdy budu rodicum vdecna, ze me nechali odjet a podporovali me v mem rozhodnuti. Dnes pro me Evropa neni „zahranicim“ (zvlast pokud je to 40km od puvodniho domova!!), ale domovem. A pokud se ji tam nebude libit, vzdy se muze ze „zahranici“ vratit.

  • načítám...
  • Zmínit
Fiialka
2692
21.2.14 13:47

To je tak nádherný :-) Já taky nechci, aby mi vyrostl…ale co se dá dělat :-) Hodně štěstí!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.2.14 13:57

Nejhorší pro matku je vždy přijmout skutečnost, že děti nepotřebují jen kořeny, ale hlavně křídla! Držím pěsti, ať to zvládnete!

  • Upravit
Jůlinka T.
4961
21.2.14 14:00

@kjhui Přesně, tak to cítím já. Potřebuje mít jistotu, že ať udělá cokoliv, že bude mít dveře otevřené. Každopádně fakt jí nebraňte v rozletu, ať to bulí sebevíc, protože mně taky naši zakazovali to, co jsem měla ráda a kvůli tomu nebudu moct najít práci. Ale soukromá škola s debilním oborem byla prostě „IN“.Do pr…,hrůza. POkud to má jasně srovnaný a ví co chce…není se v čem rozhodovat.

Příspěvek upraven 21.02.14 v 14:01

  • načítám...
  • Zmínit
TerezkaaD
124
21.2.14 14:19

Nevím vůbec co tady napsat, aby se autorka deníčku neurazila. Místo schizofrenie bych doporučila euforii, že svou dceru vychovala, uchránila všemu zlému co v dnešní době číhá na 14-15 leté děti. Je super, že vůbec ví co chce studovat a kde. Většina jejich vrstevníků řeší prioritně ne školu ale,,profilovku" na facebooku.

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5637
21.2.14 14:21

Nechte ji jít, tisíckrát se vám to vrátí.
I když je to těžké :,(

  • načítám...
  • Zmínit
vertigo
3267
21.2.14 14:57

Deníčky nekomentuju, ale tenhle mě dostal :palec: Je krásně napsaný, strašně tě chápu.
Sama mám 16-ti letou dceru, příští rok chtěla jít studovat do Ameriky (jen na rok, s povolením školy, že složí rozdílové zkoušky a uznají jí to). Tvoje přirovnání ke schizofrenikovi je naprosto výstižné - jindy jsem naprosto rozhodná, vím, co chci, ale teď jsem byla úplně mimo - chvíli jsem byla šťastná, že jí profesorka ke studiu v zahraničí vybrala a moc jsem jí to přála - pak zas přišel strach, co tam bude bez nás dělat, strach, co tu budeme dělat my bez ní, strach, že se jí tam nebude líbit, strach, že se jí tam bude líbit tak moc, že tam bude chtít zůstat…
Dcera si vzala měsíc na rozmyšlenou, nakonec se (sama) rozhodla, že by tam jela až po ukončení školy, bojí se zameškání učiva. I když mi to je trochu líto, musím říct, že se mi moc ulevilo :oops:
Tobě držím palce, ať to zvládneš. Rozhodování není na tobě, dcerka se rozhodla, ty jí musíš pouze podpořit :hug: Jednou ti za to poděkuje :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Renull
87
21.2.14 15:51

Holky, moc děkuji za krásné komentíky. Všechny si tu pročítám, dodávají mi sílu. Ale při pohledu na dcerku, jak se tu vedle chechtá s kámoškama, mě zas síla opouští. Je to totál citová houpačka. Čeká nás to všechny, přijmout skutečnost, že naše děti chtějí křídla (jak napsala Anonymní). Jenže pro mě bude navždy jen a jen miminko :-)
@vertigo je fajn, že tvoje dcera odložila zahraničí na později. Myslím si, že čím později pojede, tím bude silnější se postavit na vlastní nohy.
Včera večer se najednou ozval hlásek z pokoje: Mami, a co kdybych tam šla až příští rok?
Coooooooooooooooo??? už je vše rozjeté, přihláška podaná a já se tu v tom 14 dní plácám… a já mám být najednou TA, která ji ujišťuje, že to dá, ať se toho nebojí (přitom všechno ve mě křičí - nejezdi nikam). No, evidentně rozhodnutí je těžké nejenom pro mě (a samozřejmě manžela), ale i pro ni. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Renull
87
21.2.14 15:55

@vertigo a přesně jsi vystihla ty strachy. A když přijde rozhodnutí, tak je to úleva i zklamání zároveň, že?
Za 10 dní ji čekají zkoušky a já si na jednu stranu říkám, jak by bylo fajn, kdyby ji nevzali, protože tím by se vše vyřešilo za nás a na druhou stranu bych byla určitě zklamaná - za ni. A prostě vůbec… :zed: :D

  • načítám...
  • Zmínit
Luccka81
426
21.2.14 16:18

Rozhodně nejhezčí deníček na emiminu:-)

  • načítám...
  • Zmínit
vertigo
3267
21.2.14 17:06

@Renull Mě to dceřino rozhodnutí odložit studium v zahraničí na jednu stranu strašně ulevilo, na druhou stranu mi to bylo za ní líto. Ale bylo to přesně jak říkáš - když jsem se s tím (tak nějak) skoro smířila, že mi odejde, ona sama se zalekla a odložila to.
Dočetla jsem zpětně tvou založenou diskusi - jestli jsem to dobře pochopila, tak by se dcera neodstěhovala, ale pouze by každý den dojižděla - to jí určitě umožni a podpoř ji. Je dobře, že má svůj názor a ví co chce. Já to třeba ve 14 nevěděla a nechala si od rodičů vybrat školu, která mě nebavila :think: I když má asi taky trochu strach (viz včerejší otázka :lol: ) určitě to zvládne, důležitý je, že bude mít tvojí podporu a vždy se bude mít kam vrátit.
Držím palce, ať přijímačky dopadnou dobře (pro vás obě) :mrgreen: Dej vědět, jak vše dopadlo :mavam:

Příspěvek upraven 21.02.14 v 17:06

  • načítám...
  • Zmínit
Lerista
1845
21.2.14 17:36

Včera se mi dcerka narodila, dnes tu běhá a volá maminko a zítra půjde do školy. Jak se zastavuje čas?

  • načítám...
  • Zmínit
Renull
87
21.2.14 18:14

@Dashiky moc děkuju :oops:
@vertigo mě teprve teď došlo, že tvoje dcera chce do Ameriky… no, tak to bych se úplně zbláznila :-)) Ale musí být moci šikovná, když ji vybrali!!! Jj, dám vědět, jak to dopadlo - vidím to na další deníček tentokrát na téma „šílená matka“ :lol: :lol: :pankac:
@Lerista taky bych to potřebovala vědět :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Blešík
12127
21.2.14 20:53

Krásnej a neskutečně dojemnej deníček, popravdě mě asi až do teď vůbec nenapadlo, že i to moje srdíčko dospěje 8o Zastavte čas!

  • načítám...
  • Zmínit
kaja00
15575
21.2.14 22:30

Nadherne napsane :potlesk: Preji, aby jste se rozhodli spravne :hug: :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
AdaAda
971
21.2.14 23:52

Já jsem v 17 letech přerušila gympl a jela na rok do Anglie - na au pair, naučila jsem se anglicky, vydělala si a pak se tam vracela (vždy o prázdninách).. Jsem šŤastná, že mě naši pustili. Od toho se odvíjelo další. Protože moje angličtina byla hrozná, pak jsem i hodně cestovala. Prostě odmaturovala jsem, vystudovala VŠ, měla skvělou práci (teď jsem na mateřské).. Přerušila jsem i VŠ a byla půl roku v Austrálii.
No prostě - je to jen 40 km - nebránila bych jí. Je to skvělá dcera, že s tím přišla, nezklame tě, naopak, budeš na ni pyšná. Bude mít velké plus do života - jazyky, zkušenosti z ciziny - to nejde nikde našprtat.

  • načítám...
  • Zmínit
Elen.G
244
22.2.14 10:39

Už vím, jak se před 9 lety cítila moje maminka když jsem ji ze dne na den oznámila, že se stěhuju za dva dny 400 km daleko. Měly a máme pořád opravdu vyjmecný vztah. Tenkrát plakala, volala mi i pri prijezdu do noveho domu a porad plakala… Za půl roku jsem si uvedomila jak moc mi chybí a při každém telefonatu jsem uz plakala i já… a tak jsem se zapakovala a vrátila se domů. Byla to zkusenost, jsem moc ráda, že jsem šla. Tak bych si třeba vyčítala, že jsem to nezkusila a co me ve velkém městě mohlo čekat atd… Ted mám svou vlastní rodinu, mám 11 měsíční holčičku a hrozně se bojím, že mi jednou odejde z domu :,(… Bydlím od rodičů asi 20 km. Vídáme se i 3× týdně, letos plánujem společnou dovolenou a jinak si to ani neumím představit. S mamčou jsme ty nej kamarádky, říkáme si vše a jsem ráda, že mě tenkrát popořila i když se trápila. :srdce: Uvidíš, že o svou holčičku nepřijdeš nikdy :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
berry4
29577
22.2.14 20:51

:lol: zahraničí, nebo internát… Bud´ráda, že máš tak rozumnou holku, co ví, co chce. Zatím je to malý „velký“ krok. Bude následovat oznámení, že už není holčička, ale „velká“ holka, co má sex(to jsem u první vzala dost špatně sama v sobě), oznámení, že chce žít na vlasní pěst, ted´už jen čekám, kdy mi oznámí, že budu babička.
Asi se zhrutím, nebo co, prožívám to stejně intenzivně, v rozdílu desítek let mi tu doma chodí malá tříletka. U té už asi rovnou vypláču oči, tu prožívám nejvíc :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
22.2.14 22:22

Krasny denicek…podpor ji a neboj se o ni ;)
Tady je docela normalni, ze uz v 16 nacti deti odchazeji na vymenne pobyty do ciziny (Australie, Amerika, kanada)a prichazeji do rodin zase ty z jinych zemi, musim rict, ze holkam sousedky to natolik pomohlo, ze ted uz jenom jezdi radi domu, ale je fakt, ze je to opet pozdeji laka zase vyzkouset novou zemi..Rika sed Kolik umis reci, tolikrat si clovekem..
Ona sama jednou mozna prijede a bude chtit zustat, to nikdy nevis, ale bud na ni hrda, vzdyt se rozhledni-kolik deti jinych maminek v tomto veku bojuji s jinymi horsimi veci jako jsou napriklad drogy, piti atd..

Vim urcite je to tezke, ale hlavni je, ze uz ted vi co chce a 40 km, to je za chvili preci doma ;) ;) ;) ;) :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
weyky
20513
23.2.14 12:18

Moc hezky napsané :potlesk: Bohužel toto asi čeká každou mámu…i když má moje dcerka zatím jen 6 měsíců, už ted se bojím toho, že jednou přijde ten den a ona se bude chtít postavit na vlastní nohy :(

  • načítám...
  • Zmínit
vertigo
3267
15.3.14 18:18

@Renull Tak jak dopadly zkoušky?

  • načítám...
  • Zmínit
Renull
87
16.3.14 17:36

@vertigo no, přijímačky udělala a vzali ji… a já pořád nevím, jestli je to dobře, nebo špatně :-) každopádně teď už se vezem…
Máme trošku problémy ve škole, musí být vedená tady na ZŠ a být jen uvolněná pro studium v zahraničí. Je to trošku oříšek, snažíme se dovolat na ministerstvo a tam si nás přehazují, jak horký brambor… děs běs :-)
Díky za zeptání. A u tebe - když dcera odjede, tak se jí to bude započítávat tady do docházky??

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář