Jak se narodil Matyášek
- Porod
- Fima
- 23.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední deníček jsem končila tím, že nám do porodu zbývá zhruba posledních 12 týdnů, máme před sebou pár poraden a nakupování. I posledními týdny jsme proplouvali skvěle, bez ztráty kytičky, jen s pokračujícícm jarem a přocházejícím létem a tudíž i stoupajícími teplotami, měla mamka problémy. Špatně se mi dýchalo, nohy mi natekly tak, že by mi je i slůně mohlo závidět a poslední týdny jsem se už ani nedostala do bot, kromě gumových crocsů. Za těch zbývajících dvanáct týdnů jsem nabrala dalších neuvěřitelných 12 kg a bříško mi narostlo do neuvěřitelných rozměrů.
V 36. týdnu těhotenství jsme byli předáni na první monitor a na pravidelné poradny do porodnice a tady nastal trochu malý zádrhel. Původně jsem chtěla rodit v brněnské FN v Bohunicích, ale protože na monitory pro stop stav nebrali a do poradny už vůbec ne, musela jsem zvolit jinou porodnici. Nakonec jsem se vydala do nemocnice Milosrdných bratří a byla to skutečně správná volba. Na monitor jsme chodili každý týden a nikdy se nic zajímavého nedělo. Matyášek to pravidelně prospal, takže jsme ho pravidelně taky budili a sestřička si z nás už dělala srandu, že se tam chodíme vyspat. Podle nálezů nevypadalo na blížící se porod vůbec nic, stále jsem byla plně zavřená a prostupná maximálně na špičku prstu.
Podle UTZ jsme čekali malého otesánka. V 37. týdnu jsme vážili 3700 g a byli jsme na 90 % percentilu a v 39. týdnu to už bylo 4200 g. Proto padlo rozhodnutí nenechat přenášet a pokud se náš chlapeček sám nevylodí, nastoupíme v termínu na vyvolání. Pravda, s větším dítkem jsem počítala díky snížené glukózové toleranci, ale že až s takovým, to mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu a pan doktor, když viděl můj výraz, tak zřejmě pro uklidněnou dodal, že to není úplně přesné a miminko může mít až o půl kila méně (ale že i více, to nějak dodat zapomněl… 
)
S termínem porodu vymizeli úplně i občasní poslíčci, zkoušela jsem všechny „babské rady“ před mývání schodů, pití maliníku až po denní sex a na našeho kluka zkrátka nezabíralo nic. Jak řekl pan doktor, pokud nejsou porodní cesty připravené, můžu se věšet za dřeváky do průvanu a stejně s tím porodem nepohnu. Měl pravdu, nepohnula jsem. V pátek 10. 6 jsem měla za úkol přijít do poradny už sbalená a pokud by byl nález pokročilejší, zůstala bych v porodnici už na vyvolání. Nebudu to prodlužovat, i s taškou jsme jeli opět domů s tím, že se o další pokus pokusíme v pondělí 13. 6. Nález byl totiž stejný jako všechny předešlé dny a nezměnilo se absolutně vůbec nic.
V pondělí 13. 6., první den po termínu byla přeci jen malá změna. Stále zavřená, porodní cesty nepřipravené, ale prostupná na prst s tím, že tableta Prostinu na vyvolání by „miminku za ouško“, jak pravila paní doktorka, vložit šla. Konečně! A tak jsme dostali za úkol se doma pořádně vyspat a druhý den, v úterý 14. 6. se po obědě dostavit na porodní sál s tím, že odpoledne absolvuji zátěžový test a preindukci, potom by se zavedla tabletka na otevření porodních cest, večer na noc další a druhý den ráno by se přistoupilo k samotnému vyvolání. Porodní asistentka nás upozornila, že jako provorodička budu mít porod delší, nebude to tak rychlé a je také možné, že na první test ani nezareaguji. Tatínek by měl být v pohotovosti až ve středu. A tak jsme je raději všechny převezli…
Po příjmu, vyplnění a podepsání všech papírů a vyšetření lékařkou jsme dostali první infuzi oxytocinu, napojili nás na monitor a absolvovali jsme zátěžový test, na který jsme reagovali naprosto ukázkově. Pak nás poslali na oddělení šestinedělí, kde jsme se ubytovali, vyluštili pár křížovek a absolutně jsem nic netušící hodin příštích, jsem se v klidně převalovala v nemocniční posteli. O půl šesté jsem absolvovala další monitor a paní doktorka, která přišla na noční, nám zavedla první tabletku na otevření s tím, že mám další monitor a prohlídku absolvovat za dvě hodiny, tedy o půl osmé. Stačila jsem se ještě navečeřet rohlíku s tvarohovou pomazánkou a pak to začalo. Pravidelné bolesti břicha, které bych přirovnala k prudké ledvinové kolice, vystřelující střídavě do zad a do noh. To jsem už klidně neležela, to jsem už korzovala po pokoji sem a tam, funěla jako bernardýn, vyzkoušela horkou sprchu a bylo mi jasné, že se zřejmě něco děje, ovšem že to bude tak rychlé a tak příšerně bolestivé, to mi jaksi říct zapomněli 
No nebudu tajit, že na monitor jsem se hnala už v sedm, tudíž o půl hodiny dřív než bylo v plánu a když mě porodní asistentka uviděla, jak se ploužím chodbou porodních sálů, tak se mě jen zeptala, jestli už mám takové bolesti. Byla vážně moc milá a hodná, ale v ten moment jsem po ní chtěla švihnout bačkoru. Ma monitoru jsem se kroutila jak žízala, funěla a dýchala jak se jen dalo a po první kontrole křivky PA běžela pro onu milou paní doktorku, která měla noční a která našemu chlapečkovi „dávala za ouško lentilku“ s tím, že mám pravidelné kontrakce a miminko rovnou čáru. No na šestinedělí jsem se už nevrátila a byla jsem odvelena rovnou na první porodní sál, který byl nejblíž. Už tam se konalo i další vyšetření s tím, že jsem otevřená na dva prsty a připojili mě na monitor, takže sprcha ani nějaké korzování se nekonalo. Kontrakce si mě pěkně vychutnávaly, pálily to do mě jedna za druhou a mrchy jedny, nenechaly mě ani vydechnout. Skučela jsem jak týrané štěně a přemýšlela, jestli mám hlavou prorazit zeď nebo raději jít skočit z okna. To bylo krátce po sedmé hodině.
O půl osmé, kdy jsem měla absolvovat podle plánu teprve druhý monitor, už jsem byla otevřená na šest prstů a modlila se, ať je to co nejdřív za mnou. Paní doktorka mi píchla vodu, já ucítila příjemné teplo mezi nohama a dál jsem trpěla. PA i paní doktorka u mě byli každou chvilku, strašně moc mě podporovaly a povzbuzovaly a za to jim patří moje obrovské díky. Byly opravdu naprosto lidské a úžasné a díky nim jsem si ten příšerně bolestivý porod nádherně prožila. Těsně před osmou hodinou, kdy jsem si už našeho kluka přitlačovala do porodních cest, protože si to zkrátka tělo žádalo (a já, hurá, dostala povolení, aspoň nějaká malá úleva), zavelala paní doktorka že je otevřeno na deset prstů, půjdeme pomalu tlačit a že mám volat tatínka, aby to k porodu stihnul. Jo, začalo to nabírat nějaký rychlý spád. Na budoucího taťku jsem vyštěkla do telefonu, ať okamžitě přijede, že jdeme rodit (na nic jiného jsem se v těch kontrakcích vážně nezmohla) a PA s paní doktorkou dávali chvilku čas jemu i mně, aby to vážně stihnul.
Chvilku po osmé už jsem lezla „na kozu“ aneb ono moderní porodnické lůžko a začali jsme tlačit. Vždycky jsem říkala, že chci před porodem klystýr, protože co kdybych se náhodou potento… to bych asi hanbou nepřežila. V ten moment mi byl pak nějaký klystýr ukradený a tlačila jsem, za povzbuzování paní doktorky, která mi pomáhala skákáním po břiše dostat malého ven a PA, která to všechno „šéfovala“ jako o život. Protože ta úleva! Žádná bolest, s každou přicházející kontrakcí tlačit na konečník a jen takový tlak, to byl vážně balzám na duši i když se mi přitom pěkně orosilo čelo Tatínek přijel něco po čtvrt na devět a bylo to vážně za pět minut dvanáct. Postavili ho po mém pravém boku, parkrát jsme zatlačili a byla venku hlavička. Na dalších pár zatlačení a prodýchnutí ramínka a pak už ho táhli a já měla v mžiku na sobě krvavý řvoucí uzlíček. Taťka to stihnul tak tak, ale to hlavní viděl a my jsme ušetřili 500 KČ za otce u porodu
Matyášek se narodil přesně ve 20:26, po třech hodinách od zavedení první tablety. Měřil 53 cm a vážil 4490 g, takže ještě o něco více, než byl onen váhový odhad. Na sále ho ošetřili, jeho apgar skore bylo 10-10-10, otiskli mu nožičku do památkové kartičky a pak už ho dostal tatínek, protože na mně museli udělat nutné úpravy. Matyášek byl opravdu veliký, takže i když mě nastřihli, byla jsem hodně potrhaná, utrpěla jsem velkou ztrátu krve, poranění třetího stupně a šili mě hodinu. Ale stálo to za to! Říká se, že je vyvolávaný porod jný, rychlejší, ale mnohem bolestivější než přirozený. Já nemám bohužel s čím srovnávat, ale vím jedno, neměnila bych. Bylo to rychle za mnou a byl to pro mě ten nejúžasnější zážitek.
V porodnici jsme byli středem pozornosti, jak někdo takový drobný jako já a ještě poprvé rodící může porodit takové miminko během chvilky a prý bychom měli být vzorem pro všechny budoucí maminky, jak rodit. Gratulace a podání ruky se mi dostalo i od pana primáře a jak říkal pan doktor, náš Matýsek tomu v porodnici šéfoval, byl tam totiž opravdu největším miminkem. Dneska už má Matýsek týden, je to naše největší štěstí a na porod skutečně budu vzpomínat ráda.
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1296
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 771
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 790
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 1504
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 955
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 6564
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1651
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1370
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1738
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5167
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Měly sme porod hodně podobný,skoro i stejný termín, ale náš prcek musel vykouknout na svět dřív a tím pádem o 2kg lehčí než Váš Matyášek, ale zabrat mi to dalo,takže máš můj respekt vypudit takovýho obříka 
To vyvolání jste zvládli všichni skvěle a malý je nádherný! 
Ale za Nicoláska mi to stálo.Manžel byl semnou celou dobu.Taky sem chtěla bolestí vyskočit z okna 
) a porod to byl taky šílenej, kvůli otlakům, jak nešel ven, tak mu vylítla obrovská žloutenka a byly z toho špatné i jaterní testy, tak jsme v porodnici strávili asi 2-3týdny, než bylo všechno ok, ale stálo to za to 