Jak se narodil Matyášek
- Porod
- Fima
- 23.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední deníček jsem končila tím, že nám do porodu zbývá zhruba posledních 12 týdnů, máme před sebou pár poraden a nakupování. I posledními týdny jsme proplouvali skvěle, bez ztráty kytičky, jen s pokračujícícm jarem a přocházejícím létem a tudíž i stoupajícími teplotami, měla mamka problémy. Špatně se mi dýchalo, nohy mi natekly tak, že by mi je i slůně mohlo závidět a poslední týdny jsem se už ani nedostala do bot, kromě gumových crocsů. Za těch zbývajících dvanáct týdnů jsem nabrala dalších neuvěřitelných 12 kg a bříško mi narostlo do neuvěřitelných rozměrů.
V 36. týdnu těhotenství jsme byli předáni na první monitor a na pravidelné poradny do porodnice a tady nastal trochu malý zádrhel. Původně jsem chtěla rodit v brněnské FN v Bohunicích, ale protože na monitory pro stop stav nebrali a do poradny už vůbec ne, musela jsem zvolit jinou porodnici. Nakonec jsem se vydala do nemocnice Milosrdných bratří a byla to skutečně správná volba. Na monitor jsme chodili každý týden a nikdy se nic zajímavého nedělo. Matyášek to pravidelně prospal, takže jsme ho pravidelně taky budili a sestřička si z nás už dělala srandu, že se tam chodíme vyspat. Podle nálezů nevypadalo na blížící se porod vůbec nic, stále jsem byla plně zavřená a prostupná maximálně na špičku prstu.
Podle UTZ jsme čekali malého otesánka. V 37. týdnu jsme vážili 3700 g a byli jsme na 90 % percentilu a v 39. týdnu to už bylo 4200 g. Proto padlo rozhodnutí nenechat přenášet a pokud se náš chlapeček sám nevylodí, nastoupíme v termínu na vyvolání. Pravda, s větším dítkem jsem počítala díky snížené glukózové toleranci, ale že až s takovým, to mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu a pan doktor, když viděl můj výraz, tak zřejmě pro uklidněnou dodal, že to není úplně přesné a miminko může mít až o půl kila méně (ale že i více, to nějak dodat zapomněl… 
)
S termínem porodu vymizeli úplně i občasní poslíčci, zkoušela jsem všechny „babské rady“ před mývání schodů, pití maliníku až po denní sex a na našeho kluka zkrátka nezabíralo nic. Jak řekl pan doktor, pokud nejsou porodní cesty připravené, můžu se věšet za dřeváky do průvanu a stejně s tím porodem nepohnu. Měl pravdu, nepohnula jsem. V pátek 10. 6 jsem měla za úkol přijít do poradny už sbalená a pokud by byl nález pokročilejší, zůstala bych v porodnici už na vyvolání. Nebudu to prodlužovat, i s taškou jsme jeli opět domů s tím, že se o další pokus pokusíme v pondělí 13. 6. Nález byl totiž stejný jako všechny předešlé dny a nezměnilo se absolutně vůbec nic.
V pondělí 13. 6., první den po termínu byla přeci jen malá změna. Stále zavřená, porodní cesty nepřipravené, ale prostupná na prst s tím, že tableta Prostinu na vyvolání by „miminku za ouško“, jak pravila paní doktorka, vložit šla. Konečně! A tak jsme dostali za úkol se doma pořádně vyspat a druhý den, v úterý 14. 6. se po obědě dostavit na porodní sál s tím, že odpoledne absolvuji zátěžový test a preindukci, potom by se zavedla tabletka na otevření porodních cest, večer na noc další a druhý den ráno by se přistoupilo k samotnému vyvolání. Porodní asistentka nás upozornila, že jako provorodička budu mít porod delší, nebude to tak rychlé a je také možné, že na první test ani nezareaguji. Tatínek by měl být v pohotovosti až ve středu. A tak jsme je raději všechny převezli…
Po příjmu, vyplnění a podepsání všech papírů a vyšetření lékařkou jsme dostali první infuzi oxytocinu, napojili nás na monitor a absolvovali jsme zátěžový test, na který jsme reagovali naprosto ukázkově. Pak nás poslali na oddělení šestinedělí, kde jsme se ubytovali, vyluštili pár křížovek a absolutně jsem nic netušící hodin příštích, jsem se v klidně převalovala v nemocniční posteli. O půl šesté jsem absolvovala další monitor a paní doktorka, která přišla na noční, nám zavedla první tabletku na otevření s tím, že mám další monitor a prohlídku absolvovat za dvě hodiny, tedy o půl osmé. Stačila jsem se ještě navečeřet rohlíku s tvarohovou pomazánkou a pak to začalo. Pravidelné bolesti břicha, které bych přirovnala k prudké ledvinové kolice, vystřelující střídavě do zad a do noh. To jsem už klidně neležela, to jsem už korzovala po pokoji sem a tam, funěla jako bernardýn, vyzkoušela horkou sprchu a bylo mi jasné, že se zřejmě něco děje, ovšem že to bude tak rychlé a tak příšerně bolestivé, to mi jaksi říct zapomněli 
No nebudu tajit, že na monitor jsem se hnala už v sedm, tudíž o půl hodiny dřív než bylo v plánu a když mě porodní asistentka uviděla, jak se ploužím chodbou porodních sálů, tak se mě jen zeptala, jestli už mám takové bolesti. Byla vážně moc milá a hodná, ale v ten moment jsem po ní chtěla švihnout bačkoru. Ma monitoru jsem se kroutila jak žízala, funěla a dýchala jak se jen dalo a po první kontrole křivky PA běžela pro onu milou paní doktorku, která měla noční a která našemu chlapečkovi „dávala za ouško lentilku“ s tím, že mám pravidelné kontrakce a miminko rovnou čáru. No na šestinedělí jsem se už nevrátila a byla jsem odvelena rovnou na první porodní sál, který byl nejblíž. Už tam se konalo i další vyšetření s tím, že jsem otevřená na dva prsty a připojili mě na monitor, takže sprcha ani nějaké korzování se nekonalo. Kontrakce si mě pěkně vychutnávaly, pálily to do mě jedna za druhou a mrchy jedny, nenechaly mě ani vydechnout. Skučela jsem jak týrané štěně a přemýšlela, jestli mám hlavou prorazit zeď nebo raději jít skočit z okna. To bylo krátce po sedmé hodině.
O půl osmé, kdy jsem měla absolvovat podle plánu teprve druhý monitor, už jsem byla otevřená na šest prstů a modlila se, ať je to co nejdřív za mnou. Paní doktorka mi píchla vodu, já ucítila příjemné teplo mezi nohama a dál jsem trpěla. PA i paní doktorka u mě byli každou chvilku, strašně moc mě podporovaly a povzbuzovaly a za to jim patří moje obrovské díky. Byly opravdu naprosto lidské a úžasné a díky nim jsem si ten příšerně bolestivý porod nádherně prožila. Těsně před osmou hodinou, kdy jsem si už našeho kluka přitlačovala do porodních cest, protože si to zkrátka tělo žádalo (a já, hurá, dostala povolení, aspoň nějaká malá úleva), zavelala paní doktorka že je otevřeno na deset prstů, půjdeme pomalu tlačit a že mám volat tatínka, aby to k porodu stihnul. Jo, začalo to nabírat nějaký rychlý spád. Na budoucího taťku jsem vyštěkla do telefonu, ať okamžitě přijede, že jdeme rodit (na nic jiného jsem se v těch kontrakcích vážně nezmohla) a PA s paní doktorkou dávali chvilku čas jemu i mně, aby to vážně stihnul.
Chvilku po osmé už jsem lezla „na kozu“ aneb ono moderní porodnické lůžko a začali jsme tlačit. Vždycky jsem říkala, že chci před porodem klystýr, protože co kdybych se náhodou potento… to bych asi hanbou nepřežila. V ten moment mi byl pak nějaký klystýr ukradený a tlačila jsem, za povzbuzování paní doktorky, která mi pomáhala skákáním po břiše dostat malého ven a PA, která to všechno „šéfovala“ jako o život. Protože ta úleva! Žádná bolest, s každou přicházející kontrakcí tlačit na konečník a jen takový tlak, to byl vážně balzám na duši i když se mi přitom pěkně orosilo čelo Tatínek přijel něco po čtvrt na devět a bylo to vážně za pět minut dvanáct. Postavili ho po mém pravém boku, parkrát jsme zatlačili a byla venku hlavička. Na dalších pár zatlačení a prodýchnutí ramínka a pak už ho táhli a já měla v mžiku na sobě krvavý řvoucí uzlíček. Taťka to stihnul tak tak, ale to hlavní viděl a my jsme ušetřili 500 KČ za otce u porodu
Matyášek se narodil přesně ve 20:26, po třech hodinách od zavedení první tablety. Měřil 53 cm a vážil 4490 g, takže ještě o něco více, než byl onen váhový odhad. Na sále ho ošetřili, jeho apgar skore bylo 10-10-10, otiskli mu nožičku do památkové kartičky a pak už ho dostal tatínek, protože na mně museli udělat nutné úpravy. Matyášek byl opravdu veliký, takže i když mě nastřihli, byla jsem hodně potrhaná, utrpěla jsem velkou ztrátu krve, poranění třetího stupně a šili mě hodinu. Ale stálo to za to! Říká se, že je vyvolávaný porod jný, rychlejší, ale mnohem bolestivější než přirozený. Já nemám bohužel s čím srovnávat, ale vím jedno, neměnila bych. Bylo to rychle za mnou a byl to pro mě ten nejúžasnější zážitek.
V porodnici jsme byli středem pozornosti, jak někdo takový drobný jako já a ještě poprvé rodící může porodit takové miminko během chvilky a prý bychom měli být vzorem pro všechny budoucí maminky, jak rodit. Gratulace a podání ruky se mi dostalo i od pana primáře a jak říkal pan doktor, náš Matýsek tomu v porodnici šéfoval, byl tam totiž opravdu největším miminkem. Dneska už má Matýsek týden, je to naše největší štěstí a na porod skutečně budu vzpomínat ráda.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1301
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 766
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 562
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19364
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2503
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1679
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Měly sme porod hodně podobný,skoro i stejný termín, ale náš prcek musel vykouknout na svět dřív a tím pádem o 2kg lehčí než Váš Matyášek, ale zabrat mi to dalo,takže máš můj respekt vypudit takovýho obříka 
To vyvolání jste zvládli všichni skvěle a malý je nádherný! 
Ale za Nicoláska mi to stálo.Manžel byl semnou celou dobu.Taky sem chtěla bolestí vyskočit z okna 
) a porod to byl taky šílenej, kvůli otlakům, jak nešel ven, tak mu vylítla obrovská žloutenka a byly z toho špatné i jaterní testy, tak jsme v porodnici strávili asi 2-3týdny, než bylo všechno ok, ale stálo to za to 