Jak to taťka nestihnul :-)
- Porod
- MichelleCrews
- 26.11.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celé těhotenství jsem pročítala všechny deníčky a těšila se na to, až po porodu napíšu vlastní. Žádný mi neunikl, někdy jsem si u toho pobrečela, někdy zasmála a někdy kroutila hlavou. Můj porod nebyl nic neobvyklého, ale ráda se o to s vámi podělím.
- 3
- 3
- 1
Otěhotnění nebylo nijak velkým problémem. Myslím, že „už“ po čtyřech měsících jsme s manželem vykuleně hleděli na dvě čárky na testu, pak na sebe, zase na čárky… a takhle dalších pár minut, než nám došlo, že brzo nebudeme dva, ale tři. Zjistili jsme to 27.12., takže to byl krásný opožděný dáreček na Vánoce.
Hned v lednu jsem po přemlouvání manžela nastoupila na neschopenku, i když bylo celé těhotenství bezproblémové, nechtěla jsem riskovat. Mám poměrně náročné povolání jak psychicky, tak fyzicky. Tak jsem si začala užívat nevolnosti plnými doušky a i když jsem nezvracela, nebylo to nic příjemného.. Nevolnost jsem zaháněla nakupováním nesmyslů na internetu, pročítáním článků a mouder na eMiminu a samozřejmě ze samé radosti hledala všechno o porodu, i když byl ještě hóódně hodně daleko.
Čas běžel tak rychle, že jsem se ani nenadála, a při jedné ze zhruba třiceti nočních návštěv toalety jsem zjistila, že mi praskla voda. Takový malý proudeček, čekala jsem teda, že to bude větší spoušť. Byly dva dny před termínem, bezva.. a pak že prvorodičky přenáší, blbost. 
Natěšená jsem ve dvě ráno běžela skočit na manžela se slovy: „Uuuuuuuž jedeme do porodnice!“ Chudák… Ještě než jsem stihla popsat situaci, byl oblečený a utíkal venčit psa, kdyby se náhodou nestihl vrátit na ranní venčení.
Já se mezi tím vypravila a jelo se. Bolesti žádné, tvrdnutí žádné, jen očekávání a těšení se smíchané s nervozitou a strachem z porodních bolestí. Jestli pak je to taková hrůza, jak každá maminka popisuje? Jo, je!
Porod se dalších 36 hodin stále nerozbíhal, tak přišlo na řadu vyvolávání. Toho jsem se bála, už jsem tušila, že to nebude nic přijemného. Po vyšetření mi ještě museli píchnout zbytek vody s tím, že jsem otevřená slabě na prst. Takže jsem vyzkoušela všechny tyhle porodní radosti, včetně klystýru Ten byl srandovní. Sotva mi ho sestřička zavedla, málem jsem nedoběhla.
Teď už k samotnému porodu… byl den termínu a já v neskutečných bolestech, ani nevím po kolika minutách, jsem seděla ve sprše na balonu (kde jsem mimochodem přežila všechny kontrakce). Myslela jsem, že horší už to nebude, ale ono co čert nechtěl, manžel přišel s tím, že musí jet vyvenčit psa. V ten moment jsem myslela, že se z toho balonu vyvrátím. Podívala jsem se na něj, jestli to opravdu myslí vážně. Psa nám totiž neměl kdo pohlídat a chudák nebyl od rána vyvenčenej, musí chodit 4× denně, je mu už 12 let. 
Byly myslím dvě odpoledne.
Tak jsem ho prosila a zdržovala, ať ještě počká, až nakonec opravdu musel odjet v „nejhorším“. Snažila jsem se to držet, aby to stihnul, aby byl u toho, až malá vyleze z toho svého domečku. Bylo to pro mě důležité, ale co, přece se kvůli tomu nezblázním. Tak porodím sama, s porodní asistentkou. Hlavně že bude Sofinka v pořádku. Domů a zpět s venčením to trvalo tak dvě hoďky.
Sestřička mi řekla, že kdybych něco potřebovala, ať zvoním. Myslela jsem, že ten zvonek bolestí rozkoušu. Zvonila jsem tak často, vlastně hned, co odešla, až nechala všechnu svou práci a byla se mnou. Moc mi to pomohlo, hlavně jsem v tom nebyla sama - byla bych v tu chvíli vděčná klidně i za tamnějšího vrátného.
Byla jsem pořád na 3 prsty a nechtělo se to pohnout, ale najednou jsem měla pocit na tlačení. Za hodinu bylo ze tří prstů osm. Což byla dobrá zpráva, ale mně už bylo jasný, že to manžel nestihne.
Sestřička mi pomohla se doplazit z lůžka na kozu, celou dobu jsem tam byla s ní. Hladila mě po hlavě, uklidňovala, povídala si se mnou o všem možném, jen aby mi bylo líp. Pak se zvedla a jen nakoukla, jak jsme na tom. Vzala telefon a někam volala, pak řekla: „Sestřičko, pojďte si pro miminko.“ Následoval druhý telefonát: „Pane doktore, rodíme!“ Já zmatená, vykulená.
Najednou mi došlo, že už je to tady. Sesbírala jsem poslední zbytky sil, co mi zbyly, a tlačila. Ta úleva je nepopsatelná, malá byla venku…
Byla veliká a ještě trochu přetočená, takže nešla ven tak snadno, ale obě jsme to zvládly. Zrovna ji měřili, když manžel zvonil na porodní sály. Šel mu otevřít doktor se slovy: „No sláva tatínku, malá už je venku.“
Slyšela jsem až z té kozy, jak se manžel směje a říká, že vidí tu stále panuje dobrá nálada, nevěřil, že se malá už narodila. Když ho doktor tlačil na porodní sál, žil v domnění, že ho tlačí k nějaké jiné rodičce, co porodila. Pak mě uviděl a brada mu spadla až na zem. Stál tam jako opařený do té doby, než mu doktor říká: „Tak šup, vy nefotíte?“ Stihl nafotit měření a vážení Sofinky a taky dalších pár hrůzostrašností jako placentu a spoustu krve. Dodnes nemám odvahu se na některé ty fotky podívat.
Stačily 4 krátké minuty a mohla jsem mačkat ruku manželovi, místo té chudinky sestřičky. Malou jsem dostala hned k sobě a když mi se slzami v očích manžel věnoval pohlazení a polibek plný vděku a lásky, najednou mi bylo jedno, že stihl až ten „konec“. Bylo vše za námi a byli jsme konečně rodina!
SOFIE 28.8.2014, 3850 gramů, 51 cm
Přečtěte si také
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 798
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 839
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 1410
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 904
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 241
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 1964
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1376
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2770
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1342
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 930
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...
.
Někdy prostě chlap vypadne a hned to jde 
