Jak to začalo
- O životě
- Kissie9
- 09.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přemýšlela jsem, jak správně ten svůj deníček začít. Mám toho v sobě spoustu, co se dere na povrch, co ve mně bublá a kypí (a teď myslím emoce, nikoliv somatické procesy). Jenže… jenže moje těhotenství je plánovaně neplánované, chtěné, očekávané, bez komplikací, i když občas s mírnými nervy. A přesto mám nutkavou potřebu nějak zachytit svoje pocity. Hm, tak asi od začátku.
O prckovi jsme s partnerem (Burákem) hovořili již od prosince 2011. Protože jsem chtěla malého Vodnáříčka, vysadila jsem prášky po dohodě s Burákem v březnu 2012. Bohužel v té době jsme měli zrovna bouřkové období a sex sice byl, ale ne v ty „správné“ dny. Jenže začátkem června mě něco trklo, osvítilo či co a já sáhla po těhotenském testu. Takovém tom levném, klasickém, 2 tyčinky v jednom balení. Abych Buráka neplašila, udělala jsem si test tajně. Pozitivní. Asi „rozbitý“ nebo tak něco. Dělala jsem si ho odpoledne, takže záruka výsledku nic moc, všichni přeci víme, že nejpřesnější jsou údaje z moči ranní, nikoliv podvečerní. Takže ráno, opět na tajňačku, druhý test. Pozitivní. To se mi zdá.
Neváhala jsem a šla koupit další balení. A přemýšlela, jak by nám eventuální těhotenství nabouralo letní a podzimní plány. Dál moje představy nesahaly. No, kromě výcvikových soustředění se psy žádnou dovolenou naplánovanou nemáme, podzim je daleko. Zbytek je zahalenou duhovou mlhovinou vzdálené galaxie rodičovství.
Další 2. rána (aby tedy moč byla ta „pravá ořechová“). Pozitivní a pozitivní. To už jsem začala být nalomená, že by to mohlo ukazovat dobře. No, ještě jedno balení to jistí. Raději jsem ale šla do jiné lékárny. A v duchu se rozhodla, že jestli tedy budu pozitivní, Burákovi před prvním soustředěním nic neřeknu. Nenechal by mě běhat, trénovat, hlídal by mě. Další test – pozitivní. A den na to – pozitivní. Zvedla jsem tedy telefon a zavolala ke svému gynekologovi. Zrovna jsme měli odjíždět, tak jsme si domluvili prohlídku po návratu.
Soustředění v pohodě, jen jsem víc využívala chlapskou sílu a odmítala nosit těžké věci a hodně ředila vinný střik (no, vinný bych to snad ani nenazývala) při večerním klábosení. Výlety jsem zvládla, tréninky jsem zvládla, cestu taky a ta šílená vedra taky. Takže kontrola u doktora. Paráda, začátek 5. týdne. Vyvalila jsem oči. Ty pocity mě tedy přepadly fakt hodně na začátku, když si vezmu, že jsem celý jeden týden věnovala „testování“, druhý týden jsem byla na soustředění. No nic, buď mám takovou telepatii nebo… nebo, ááále, vždyť to je jedno. Hlavně, že se podařilo. I když ten Vodnář, ten to tedy nebude. S Rybami se taky smířím 
Další dilema – kdy to Burákovi oznámit? A jak? Jak se říkají takové věci? Zavrhla jsem scény z romantických filmů, adrenalinové adventy taky nejsou nejlepší nápad. OK, jako nejvhodnější se mi jevila varianta u jídla, kdy to ten talíř před námi bude přeci jen svým způsobem jistit. A stejně jsme plánovali na nějakou véču vyrazit. Koupila jsem tedy malinkaté botičky, krabičku, do které bych je dostala a vytiskla oznámení – v březnu 2013 budeš táta + nějaký obrázek. Burák, byť se tváří jako drsoň, je svým způsobem romantik. Tak, ještě správně načasovat tu večeři.
No a protože jsem si druhý den měla vyzvednout těhotenskou knížku, kterou mi doktor vystavil předčasně díky dalšímu výcvikovému soustředění se psy (tentokrát záchranářskému), naplánovala jsem večeři na 21. 6. (čtvrtek). Nebojte, nebudu nudit detaily o překvapení v očích, nadšeném obličeji a blaženém úsměvu. Prostě jen shrnu, že jsem mu to řekla, lépe řečeno, podstrčila krabičku, Burák byl naměkko, mlaďoučké servírce oznamoval: “Slečno, já budu táta, víte?“ (co si ta osmnáctka skutečně myslela, netuším, ale gratulovala nám mile). No a pak převládl ten zvířecí pud, na který jsem vsázela, že nás zachrání od přeslazených cukrbliček a tak… tudíž jsme se pustili do jídla.
I to další soustředění dopadlo dobře, přesto, že jsem jako novopečená výcvikářka jedné skupinky padala díky hormonálním změnám tak říkajíc na hubu. Tolik oblíbená role figuranta, kterého pro jeho štíhlou tělesnou konstituci umisťují do úzkých kanálů, případně vysazují do větví pichlavého stromoví, tentokrát padla na dorostenky v mé skupině a já jen zručně dirigovala psovody a psiska. A tiše šílela ze svých čoklů, kteří chtěli makat, tudíž přivázaní dělali brikule, jak jen mohli. Burák se ujal čestné role figuranta střídajícího subtilní slečny, takže naštěstí ani on neoplýval přílišnou energií a do spánku jsme na srubu upadali oba dva vcelku rychle. Ani mě nestihl moc „buzerovat“, abych na sebe byla opatrná nebo zvolnila (to jsem si vyslechla až na kontrole od svého gynekologa).
Tak nějak s napětím jsem očekávala, kdy začnu zvracet, kdy mi bude špatně, kdy mi začne vadit třeba nějaká potravina nebo pach. Nebo na ty zvláštní těhotenské chutě. Nic z toho se nedostavilo (spořádání sklenice kyselých okurek nepočítám, ty jsem byla schopná sníst vždycky bez ohledu na stav, a rohlík namazaný smetanovým sýrem s jemnou vrstvou jahodové marmelády mám také ráda od návštěvy Francie). Nebýt ujištění doktora, že jsem skutečně v jináči, ani by se mi věřit nechtěl… než mi tedy enormním tempem začala růst prsa a naskočila první kila nahoru. Čert to vem, při svých původních 49 kg si 4 kg zatím mohu s přehledem dovolit a prsa mám po dlouhé době plná, kulatá a krásná (naposledy jsem je takové měla, když jsem měla 14 kg navíc díky studiu v cizině – jooo, holt jiná strava).
Ne, nebojte, ani moje těhotenství není procházka růžovým sadem a zvláště Burákova bývalá manželka se nám stará o to, že posiluji nervovou soustavu. Občas i Burák sám. Ale to si nechám na další díly deníčku.
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 54
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 91
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 152
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 65
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 85
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1439
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3248
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1065
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2768
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1283
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
no pekny 
Budu se těšit na další. Přeji Ti pohodové těhotenství 
Já jsem si v červnu taky dělala těhulák, byl pozitivní, nevěřila jsem tomu, ale skončila jsem u třetího 
piš dál…a moc moc moc gratuluji!
Dodaly jste mi odvahu 
